UJuly - 4. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Volám Markovi na zpáteční cestě do města a on mi říká, že nebyl schopen psa zachránit, toho, který byl u nás odložen. Srdce se mi opět láme kvůli dalšímu psovi. Slibuji, že se dostanu na kloub tomu, co se děje i kdyby to bylo to poslední, co udělám.

„Uvidíme se v pondělí,“ zamumlá Kayan vážně, když jsme zastavily před mým domem, protože co jsem domluvila s Markem, energie v autě se změnila.

„Uvidíme se v pondělí,“ řekla jsem jí, zavírajíc auto a mířící směrem k domu. Dívám se, jak odjíždí, než se vydám dovnitř a zavřu za sebou dveře.

„Hej, Juice.“ Vezmu ho z malého stolku a přitisknu mu obličej do srsti, když jdu do ložnice. Uložím ho na postel a pak ze sebe stáhnu boty a kombinézu, než najdu staré tričko a dostanu se do postele.

Ležela jsem tam dlouhou dobu a dívala se na strop a v době kdy se chystám usnout, někdo mi buší na dveře a slyším Wese křičet:

„Otevři!“ Vyklopýtám z pokoje a jdu ke dveřím a vidím, že tam stojí se Z, který má ruku kolem Wesových ramen.

„Co se děje?“ Ptám se ospale.

„Byl postřelený.“

Podívám se na Z a vykulím oči, když vidím, že si drží na rameni ručník, skrz který prosakuje krev. „Musíš jít do nemocnice.“

„Nemůžu.“

„Wesi, víš, že jsem veterinář, ne doktor.“

„Ježíši.“ Zabručí a Wes mi jemně zatlačí ruku do břicha a tlačí mě z cesty, vejde s ním do domu a pomáhá mu se usadit na jedné z mých bílých kuchyňských židlí, která pod jeho vahou zaskřípá.

„Bejby,“ Wes se postaví, přede mně, jemně mi chytne do dlaní obličej a posune tváří tak, abych měla oči zaměřené na něj a ne Z.

„Potřebuji, abys mu pomohla. Rána je skrz naskrz, takže vše, co musíš udělat, je zašít to.“

„Wesi.“ šeptám, odvrátila se od něj na Z.

„Podívejte se na mě.“ Udělala jsem to a jeho tvář se snižuje směrem k mé. „Já potřebuji tvou pomoc, bejby.“

Vyhledám jeho obličej a zašeptám: „Dobře.“ pak si pročistím hrdlo. „Musím jít na kliniku a vyzvednout zásoby. Tady nic nemám.“

„Vezmu tě.“

„Ne, zůstaň s ním. Budu rychle zpátky.“ Jdu do svého pokoje a vezmu si na sebe džíny, mikinu a pár tenisek. Projdu kolem kluků, směrem ke garáži a otevřu dveře a vidím, že jsem zablokovaná v Wesovým SUV.

„Já tě odvezu,“ říká Wes, vstupující do garáže. Vezme mě za ruku, vede ke straně spolujezdce svého auta a pomůže mi dovnitř, než přeběhne na jeho stranu. Trvá to méně než pět minut dostat se na kliniku a v době, kdy dorazíme, tělo se mi třese s nervózní energií.

Nikdy jsem žádného lidského pacienta před tím nešila nebo nebyla kolem někoho, kdo byl postřelen.

„Bude to v pořádku,“ řekne mi Wes a umístí ruku na dolní část mých zad, když jsem otevřela zadní dveře.

Jdu hned do zásobovací místnosti a sbírám nezbytné věci do nákupní tašky, před tím, než uzamknu budovu a mířím zpět do mého domu. Když přijedeme, Z sedí pořád u stolu, ale nyní má láhev Jacka mojí sestry June, kterou jsem koupila, když byla na návštěvě doma ze školy.

„Ne že mě vykastruješ, holka.“ Z se usmívá a jeho slova způsobí, že nějaká ta úzkost odpadla, cítíc se uvolněněji, se i zasměju.

„Pravděpodobně je kastrace potřeba.“ říkám mu, směje se a pak se podívá na věci, které začnu vykládat na stole.

„Můžu se zeptat, jak se to stalo?“ Ptám se, jemně odtahujíc ručník z ramene a dívajíc se na ránu.

„Ne.“ říká Wes, vytáhl židli a posadil se.

„Nemyslíš si, že mám právo to vědět, kdy se objevíš v mém domě v časných ranních hodinách a chceš po mně zašít chlapa se střelnou ránou, zatímco odmítá, aby byl vzat do nemocnice?“ Zúžím na něj oči a on sebou ani nehne.

„Nic, s čím by sis měla dělat starosti.“ Dívá se na Z a vidím nějakou tichou konverzaci, probíhající mezi těma dvěma, což mě sere.

Vyliju trochu alkoholu na kus gázy a začnu s otřením rány, jak se dívám na Wese.

„To je naposledy, co tě vidím.“ řekla jsem mu i když mi ta slova zanechávají ošklivou pachuť v puse.

„Už teď víš, že to není pravda, July.“ říká, když pevně stiskne čelit.

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou a vzala nový kus gázy, takže můžu vyčistit zadní stranu ramene.

„Vím, že jsi mě dvakrát nazval děvkou (bitch-mrcha, děvka) bez příčiny.“ Zavrtěla jsem hlavou a pak jí otočila, takže můj pohled spojuji s jeho.

„A vím, že jsi způsobil, abych se cítila jako hovno, když jsi našel mého bratrance v mém domě.“

„Já –“

„Ne.“ přerušila jsem ho dřív, než stačí něco říct. „Ty ses ani nezeptal; jen sis udělal svůj závěr.“ Dokončím vyčištění rány Z a pak se podívám znovu na Wese.

„Potom se objevíš v mém domě a chceš po mě, abych ti udělala laskavost a odmítáš mi cokoli říct. Takže ano, tohle je naposledy co se navzájem vidíme. Myslím, že je jasné, že nemáme žádný důvod, abychom zůstali v kontaktu.“ zamumlám poslední část, pak se zamračím, když vidím, jak se na mě Z usmívá.

„Ty jsi tak v prdeli, bratře.“ zamumlá, při pohledu na Wese. Ignoruju oba a začnu proplétat jehlu. Netrvá to dlouho, aby se rána zavřela a jsem překvapená, že Z sebou ani necukl, od té doby co na něm pracuji. V době, kdy jsem ránu obvázala, slunce začíná stoupat, vrhajíc oranžovou záři v celé místnosti a oči mám tak těžké, že je můžu jen stěží udržet otevřené.

„Díky, holčičko“ zarachotí a postaví se.

Vyhoupnu se na nohy před něj, ruka vklouzne kolem mého pasu a Wes mě odvádí dozadu k ložnici.

„Jdi se umýt a jdi do postele, bejby. Já ten nepořádek vyčistím.“ Bezstarostně jsem přikývla. V tomto bodě je moje tělo zcela vyčerpáno. Běžím na prázdno a dokonce ani káva by mi teď nepomohla.

Jdu do koupelny, rychle se osprchuju a pak si vezmu župan ze zadní části koupelnových dveří, aniž trápím s oblečením a vlezu do postele, kde jsem hned usnula.

Probudím se do vůně slaniny a otočím se na bok, ocitnu se tváří v tvář s Caponem, který se na mě dívá, s jazykem visím mu z úst.

„Co tady děláš?“ Sedla jsem si a podívala se na hodiny, když jsem uviděla, že je po třetí hodině odpoledne a pak se podívala po místnosti, takže jsem zjistila, že to nebyl jen sen, poté co jsem včera večer přišla domů.

Capone se mi vyšplhá do klína, olizuje mi tvář a pak vyskočí z postele a odchází pootevřenými dveřmi.

Vstala jsem, svázala si župan těsněji kolem mě, otevřela dveře ložnice a zamířila do obývacího pokoje.

Vešla jsem za roh do kuchyně a ztuhla jsem, když vidím Wese bez trička, stojícího v přední části kamen, na sobě jen džíny a řetízek, který visí mezi jeho prsními svaly, s křížkem a psími známkami (armádní identifikační známky) na něm. Zamrkám a snažím se pročistit hlavu, jak moje tělo reaguje na to, jak vypadá.

„Jsi vzhůru.“

Zvednu oči a zakloním hlavu a jeho oči jsou měkké, jako by se taky právě probudil.

„Co tady děláš?“

„Jeden z mých bratrů včera v noci přišel a vyzvedl Z a já jsem zůstal, abychom měli šanci si promluvit, až vstaneš.“

„Proč je tady Capone?“ Ptám se, jak si pes sedne k Wesovým nohám, při pohledu mezi námi dvěma.

„Vyzvedl jsem ho. Nelíbila se mi představa, že je tak dlouho samotný na mém místě (u mě doma).“

„Aha.“ zamumlám, balicí si ruce kolem sebe.

„Nejsem dobrý v těchhle věcech.“ říká a já cítím, jak nakrčuju nos.

„Jak sis možná všimla, můžu dělat hrubý a ukvapený závěry. Ale můžu přiznat, když se mýlím a když to poseru. Udělal jsem to s tebou víckrát, než chci počítat. Nebudu se omlouvat za to, jaký jsem, ale omlouvám se za to, že jsem byl kretén. Ty sis to nezasloužila.“

Páni. Okej, nevěděla jsem, jak na to reagovat. Nečekala jsem, že se omluví a přizná, že se choval jako kretén.

„A co se týká události včerejší noci. Vážím si, že jsi pomohla Z, ale to není situace, do které bych tě někdy chtěl zapojit.“

„Děkuji za omluvu.“ Kousla jsem se zevnitř tváře a nevěděla, co bych měla říct nebo udělat, žaludek mi v tu chvíli připomněl, že jsem nejedla více než dvacet čtyři hodin, zasahujíc do tohoto okamžiku, hlasitým zakručením.

„Posaď se, udělal jsem ti snídani.“ Ukáže ke kuchyňskému stolu a já se posadím a v tu chvíli kdy můj zadek narazí na židli, okamžitě si uvědomím, že nemám kalhotky a že můj župan není zrovna dlouhý.

Přinese talíř a položí ho, přede mně, než mám šanci vstát a jít do pokoje. Pak se o vteřinu později vrátí a položí šálek kávy. Vezme talíř a šálek kávy pro sebe a postaví to na stůl vedle mě, pak se posadí vedle mně, jeho v džínsech oděná noha se otře o mé holé stehno. Zmáčknu nohy dohromady tak pevně, jak jen to jde, zvednu kávu přede mnou a napiju se.

„Je to okej?“

„Perfektní.“ mumlám a pak se podívám dolů na můj talíř.

„To jsi dělal ty?“ Dívám se na něj a pak zpátky dolů na perfektní omelety, který sedí na mém talíři vedle dvou kusů bezchybně osmažené slaniny.

„Ano dělal.“ Usměje se, vezme sousto a já následuju jeho příkladu a zasténáním, jak můj jazyk zachytí tu chuť.

„Do prdele, ty umíš vařit.“ mumlám, přičemž si dám další sousto, pak bez přemýšlení jsem přehoupla jednou nohou přes druhou.

Vidlička, která byla půl cesty k jeho ústům, se zastavila a očima klesl na mé pravé stehno. Rychle jsem zkřížila nohy a stáhla župan, abych se zakryla.

„Prosím, řekni mi, že pod tou věcí něco máš.“ zabručel a hloubka jeho slov vibruje mezi mýma nohama.

„Já –“

„Kurva.“ zahřměl, což způsobilo, že jsem lehce nadskočila. Postaví se od stolu a jde k ledničce.

„Jdi si dát něco na sebe dříve, než dám ten tvůj malý zadek na stůl a sním tě k snídani.“ zavrčí, zatínajíc pěsti na bocích.

TY KRÁVO, můj puls se vykopl na plné obrátky a cítím jak se mé jádro sevřelo při jeho slovech a způsobu, jakým se drží zpátky. „Já…“ Začnu… nevím, jestli se omluvit, když se mu znovu zablesknou oči a zavrčí: „Hned,“ což způsobí, že vyskočím ze židle a mažu do pokoje.

„Do prdele.“ zašeptám. Jdu do šatníku a vezmu podprsenku a kalhotky a rychle do obou vklouznu. Pak se prohrabávám ve skříni, dokud nenajdu tepláky, které si vezmu na sebe spolu s tričkem, než se pomalu vracím zpět do kuchyně.

„Je to lepší?“ Ptám se, ani si nesednu, dokud nebudu vědět, že jsem v bezpečí.

Přejede přese mne očima a kývne, tak jsem si sedla, vzala kafe a roztřeseně se napila.

„Dokud se tam nedostanu a myslím tím skutečně se tam nedostanu, budeš muset nosit oblečení, když jsem kolem tebe.“

„Tohle je můj dům.“ zamumlala jsem a ignorovala tu část, dostání se jeho do mě, protože tento obraz způsobil, že se celé mé tělo zahřálo a cítila jsem, jak při té myšlence rudnu.

„Nikdy jsem neřekl opak, bejby.“ zamumlal a posadil se vedle mě.

Snažím se myslet na to co říct, ale moje mysl je tak zaměřena na to jak se snažím dýchat, že mě nic nenapadá.

„Nechceš mi říct, proč jsi byla minulou noc oblečená jako Catwoman v Mamma’s Country?“

„Ne.“ odpověděla jsem okamžitě a rozhodně jsem tím nechtěla, zaplnit ticho tímto rozhovorem.

„Proč jsi tam byla, July?“ Ptá se pevněji.

„Takže ty mi nemusíš říct, proč jsi se včera ukázal v mém domě, ale očekáváš, že já řeknu tobě, co se stalo?“ Snížím pohled na můj talíř a řeknu: „V žádném případě,“ s výdechem.

„Týká se to psů?“ Ptá se jemně, jak mě prsty táhnout na spodní čelisti, což způsobí, že se můj pohled spojí s jeho.

„Mluv se mnou.“ Jemnost jeho hlasu a měkkost v očích způsobí, že slova sama ze mě padají ven.

„To ráno co tu byl Jax, byl před klinikou další pes.“

„Kurva, je mi líto, bejby.“ říká a prsty mě hladí po tváři a já se snažím ignorovat, jak je jeho dotek cítit.

„Chci zjistit, kdo to dělá.“ Skloním pohled, když se cítím štípat v nose slzy z přemýšlení nad bezmocnými zvířaty, které ztratily své životy jen proto, aby nějací kreténi mohli mít pár minut zábavy.

„Já zjistím, kdo to dělá.“

„Věříš, že člověk, který souvisí s těmi psy, byl minulou noc v baru?“ Ptá se něžně.

Přikývla jsem, stále se dívajíc dolů na můj talíř.

„S Kayan jsme tam sledovaly chlapa poté, co vysadil dalšího psa.“

Hlasitě vydechne a cítím změnu energie.

„Znovu už tam nechoď.“ Zvednu hlavu a naše oči se spojí.

„Vím, že ještě nemáš důvod mi důvěřovat.“ Očima klesne k mým ústům a palcem se dotkne okraje mého spodního rtu, než se mi znovu podívá do očí.

„Ale potřebuju, abys mi slíbila, že už se tam nevrátíš.“

„Proč?“ Zeptal jsem se tiše.

„Bejby.“ Zavrtěl hlavou a pak se zamračí, když někdo začne bušit na dveře.

„Kdo je to?“

„Já nevím.“ Vstávám a zamíří ke dveřím, když mě Wes stáhne za sebe a otevře je.

„Chceš žít Silvere?“ Ptá se Jax a protlačí se do domu.

„Jdi do prdele, Maysone,“ odpovídá Wes, Jax se na mě podívá, pak zavrtí hlavou a podívá se znovu na Wese.

„Říkal jsi, že to s mou sestřenicí myslíš vážně a pak si ji nechal jít přímo do zasraný hadí jámy, kde ji mohl každý vidět?“ Ptá se Jax, očima přecházím mezi ním a Wesem a cítím, jak se mi stahuje obočí do jedné roviny.

„Už tam víckrát nepůjde.“ zavrčí Wes.

„Ty,“ Jax se otočí na mě a kroutí hlavou, „co sis kurva, myslela?“

„Co?“ Zeptala jsem se, zmatená.

„Proč jsi byla v Mamma’s Country včera v noci?“

„Ehm…“

„Nemám čas tě hlídat.“ Jax zavrčí.

„Počkej chvilku.“ Položila jsem ruce v bok a dostala se mu před obličej.

„Já jsem tě nikdy nepožádala, abys mě hlídal, takže je třeba vystoupit z té vysoké jízdy, na které jsi jel, v tuto chvíli vypnout a ustoupit.“ (takže bys měl trochu zabrzdit)

„Jsi rodina.“

„A?“ Ptám se a vykulím oči.

„Ví strejda Asher, že se vídáš se Silverem?“ Zeptá se a moje tělo zamrzne a srdce se zrychluje.

„Já se s ním nevídám.“ Koušu se zevnitř tváře. Technicky jsem nelhala, nebo ano? Nahlédnu přes něj na Wese, který se mračil, pak otočím hlavu a podívám se na Jaxe.

On zavrčí, „Dva dny byl tady v dopoledních hodinách.“

„Takže?“

„Takže jsem tátovi o nikom neřekl.“

„Já jsem taky nikomu neřekla o všech ženách, které vodíš dovnitř a ven z tvého domu.“ říkám mu.

„Jsem chlap. Každýmu by to bylo jedno.“

„Tvojí mamince ne.“ Ušklíbla jsem se. Teta Lilly by mu nakopala zadek, kdyby věděla, kolik vystřídal žen.

„Myslíš, že moje mamka je hloupá?“

Okej, má pravdu. Teta Lilly věděla, že nikdy nebyl ve vážném vztahu, ale pořád by se jí to nelíbilo.

„Jak myslíš. Dostáváme se od pointy.“ říkám a zkřížím si ruce na hrudi.

„Jo, pointa je, že on,“ poukazuje na Wese, „se měl ujistit, aby tvůj zadek nebyl nikde poblíž Mamma’s Country včera noci, nebo když na to přijde jakoukoliv noc.“

„Chtěla bych ti připomenout, že jsem dospělá žena.“

„Jsi také žena, která nemá tušení, jaký druh zasranejch lidí existuje v tomto světě.“

„Že nevím?“ Ptám se, zúžím na něj oči.

„Nevíš.“ potvrdí a zkříží si ruce na prsou.

„Každý týden, mám zvířata, která byla zneužita nebo zemřela po přijetí do nemocnice. Bezmocná zvířata, která se nemohou bránit. Takže ano, já vím, jaký druh hrozných lidí žije v tomto světě. Nemám nasazené růžové brýle, Jaxi.“ Dusím se při posledních slovech, jak mi slzy vyplňují oči.

Wes přijde ke mně a přitáhne si mě k sobě a já mu strčím hlavu pod bradou.

„Mluvil jsem s ní o tom, proč tam šla, než ses objevil. Říkal jsem ti, že to vyřídím a to taky udělám.“ Slyším a cítím Wesovo dunění, jak mluví.

„Proč tam byla?“ ptá se Jax.

„Někdo zanechává psy, kteří bojovali u nemocnice. A ona od ní minulou noc sledovala chlapa do baru.“

„Myslíš, že Snake je v tom?“ ptá se Jax, já otočím hlavu proti Wesovu hrudníku a podívám se na Jaxe.

„Nejsem si jistý, ale nepochybuji o tom.“ řekne mu Wes.

„Ty jsi ho neviděl?“ Ptá se Jax pochybovačně, jak si nás prohlíží a jsem si uvědomila, že mám ruce ovinutý kolem Wese, tvář přitisknutou k jeho hrudi a jedna jeho ruka je obalena kolem mě s tím, že druhou rukou mě hladí po zadní části hlavy.

„Co se děje mezi July a mnou nemá s tebou nic společného.“

„Cokoli řekneš, Silvere. Nemáš ponětí jaký druh mužů je můj táta a strýcové.“

„Už jsem se s nimi setkal před rokem.“ Zamračím se, poodstoupím od Wese, je čas bránit sama sebe.

Ne, že by na tom záleželo, připomněla jsem si. Nebudu chodit s Wesem, ale přesto. Ano, můj táta je přehnaně ochranářský, ale připouští, že nejsem malá holka – nebo to řeknu mamince a ona si s ním promluví, jako pokaždé, když zapomene, že už nejsem dítě.

„Potkal,“ souhlasí a pak se podíval na Wese, „prostě nejsi chlap jako je on..“

Okej, tak měl pravdu, ale byla jsem hotová. „Nemáš ještě někde být?“

„Mám, ale před tím než můžu jít dělat svou práci, jsem potřeboval přijít sem a přitáhnout ti otěže.“

„No, teď můžeš odejít.“ řekla jsem mu, otevřela dveře a mávla rukou v gestu, aby odešel.

„Když se dostane do nějakých potíží, poženu tě k odpovědnosti.“ říká Jax Wesovi, jak vychází ze dveří.

„Čau.“ Vyvalím oči a zavřu za sebou dveře, setkala se tváří-v-tvář s Wesem, který se usmívá.

„Chceš dokončit snídani a projet se mnou?“

„Projet?“ Podezřívavě se zeptám a usměju se.

„Je to jen jízda.“

Chvíli ho studuju a stejně jako pokaždé, když je blízko mě, můj žaludek mi říká, že když nevezmu jeho nabídku, budu litovat.

„Jasně,“ Souhlasím, ignoruju můj mozek, který na mě řve, že jsem právě změnila běh života, jak ho znám.