UJuly - 3. kapitiola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

„Hej, co tady děláš?“ Ptám se Jaxe, když jsem otevřela dveře.

„Musím použít tvou sprchu.“

„Proč?“ Ptám se, když vidím, že si nese velkou tašku v ruce.

„Odešel mi ohřívač vody a já nemám čas čekat, až se na to přijde podívat opravář, musím být někde jinde.“

„Aha, dobře, víš kde to je.“ Pokynu mu rukou aby vstoupil a pak jdu do kuchyně a zapnu kávovar, dám Juicemu jeho potravu a vyčistím Taserovi klec.

Jakmile je káva hotová, vezmu si hrnek s Kindle na zadní terasu a začnu si číst.

„Co tady kurva, děláš?“ Slyšela jsem řev přes sklo posuvných dveří, tak vstanu a rychle postavím věci na stůl, posunu dveře, abych je otevřela a jdu do obývacího pokoje, kde stojí Wes ve dveřích s Jaxem, který stojí před ním, na sobě nic, jen s ručníkem kolem pasu.

„Co tady kurva, děláš ty?“ Ptá se Jax Wese místo odpovědi a já vstoupit do mixu, tlačím mého bratrance zpátky a postavím se před Wese.

„Jdi dokončit sprchování.“ říkám Jaxovi, strkajíc ho pryč.

„Děláte si ze mě prdel?“ Wes zavrčel a já čekám, oči uvrtané na Jaxe dokud neuvidím, jak se vrátil do koupelny, než jsem mu čelila.

„Co tady děláš?“ Ptám se, pak se podívám dolů a uvidím, že žongluje s dvěma šálky kávy a pytlíkem a srdce mi taje, protože mi přinesl snídani.

„Co tady dělám? Děláš si ze mě zasranou srandu?“ Hlava mi vyletí nahoru a mé oči se setkají s jeho.

„Opustil jsem tě včera v noci a už máš Jaxe Maysona ve svém domě, ve sprše? A ptáš se mě, co tu dělám?“

Jeho slova mě mlátí ve střevech a jeho oči se potulují po mém dlouhém triku, které skrývají boxerky, které mám pod ním.

 Zavrtí hlavou a mumlá: „Děvka.“ jak odchází.

Chvilku tam stojím, jak mi žaludek leze nahoru do krku a sleduju jak on otevře dveře do jeho trucku. Mysl se mi vzpamatovává z toho, co právě řekl.

„Říkal jsi, že se jmenuje Jax Mayson, že jo?“ Křičím, on se na mě podívá a pak zakroutí hlavou.

„No, ty zasranej kreténe, jmenuji se July Mayson. Je to můj bratranec a ty jsi zasranej šmejd.“ zakřičela jsem, pak zabouchla dveře a dupala chodbou do svého pokoje, rychle jsem si vzala pracovní oděv a vklouzla do bot. Ani se neobtěžuju s make-upem.

Jen jsem si svázala vlasy do ohonu, jdu ke koupelně, zaklepu na dveře a křiknu na Jaxe, že odcházím, aby pak zamkl.

Beru tašku, dupu ven do garáže, vytáhnu helmu a strčím tašku pod sedadlo.

Nasadila jsem si helmu a stisknu dálkový ovladač pro garáž. Nasednu na motorku a nastartuju a vyjedu z garáže, všimnu si, že Wes stále sedí v autě na příjezdové cestě. Zavřu garáž, strčím dálkový ovladač do kapsy, pak kolem něj projíždím a zároveň se ho snažím zabít lasery, které přichází z mých očí.

Když jsem se dostala do práce, podívám se na telefon a vidím, že Wes volal každých pár minut, co jsem opustila dům.

Vypnu tu hloupou věc a mířím do budovy. Ve chvíli, kdy jsem se dostala ke dveřím, vidím velkou černou masu před dvojitými dveřmi a mé srdce okamžitě klesá, protože přesně vím, co to je. Už jsem měla takový hrozný den; a tohle to prostě dělá ještě horší.

„Hej, chlape,“ šeptám, krčíc se před psem, který krvácel z úst a uší. Sotva zvedne hlavu a pak mu znova spadne na zem a zavře oči.

Uháním blíž a vidím, že jeho dech je nepravidelný a krev vytékající z nosu mi říká, že to nezvládne. Jdu kolem zadní části budovy, projdu zadními dveřmi, nechám tu tašku a vezmu malá nosítka. Pečlivě jsem ho uložila, než jsem ho dostala dovnitř.

„Další?“ Ptá se Kayan, jak jsem ho kontrolovala, abych zjistila, jestli existuje něco, co můžu udělat, abych ho zachránila, než ho nechtěně přepnu do režimu spánku.

„Jo.“ šeptám, když jsem se přinutila přijmout, že není nic, co můžu udělat. Slzy mi začínají naplňovat oči, ale bojuji s tím, abych je zadržela a dělala svou práci, ujišťujíc se že má pohodlí, než mu dám injekci, která mu pomůže usnout a nikdy se znovu neprobudit.

„Chceš, abych zavolala tvého strýce, aby přišel?“ Ptá se Kayan, jak jdeme směrem k recepci.

„Ne, už jsem volala. Kontroluje kamery, které zde instaloval. Řekl, že se během dneška zastaví.“

„Jsi v pořádku?“ Ptá se a prohlíží si mě.

Zhluboka jsem se nadechla a pak jí řekla, co se stalo s Wesem včera večer a dnes ráno. Čím více mluvím, tím víc otevře ústa a v době, kdy jsem domluvila, jí její čelist téměř padá na podlahu.

„Takže, ne, (já) nejsem v pořádku.“ řeknu ji.

„Vsadím se, že ne.“ zamumlá a pak se posadí zpět na své místo.

„Takže jsi ho opravdu nepolíbila?“

„Ne.“

Vrtím hlavou a směju se, když zašeptá: „Wow.“

„Je to blbec a jsem ráda, že jsem to zjistila nyní, než později.“

„Jo.“ Přikývne, pak se jí zalesknou oči.

„Takže, jak tedy vypadá Jax, když na sobě nemá nic jiného než ručník?“

„Víš, že je to můj bratranec, že jo?“ Zamračím se na ni.

„Tvůj bratranec je žhavý.“

„Máš bludy.“ Protočím oči, pak jdu chodbou a zakřičím, že budu vzadu.

***

„Takže jsi na videu nic neviděl?“

„Nic, holka.“ řekne můj strýc Nico s povzdechem.

„Nevím, co mám dělat.“ zamumlala jsem. Na videu, které zde zastavil, jediné co je k vidění, jsou koncová světla poté, co se zobrazí někdo, kdo má na sobě džíny a černou kapuci nesoucího psa a pak ho položí před dvojitými dveřmi.

„Ty nic nedělej.“

„Dobře.“ řekla jsem, ale v hlavě se mi začíná tvořit plán.

„Dostaneme se k tomu, aby to fungovalo, holčičko.“ Dává mi pusu a já ho obejmu, poté s ním jdu dopředu a dívám se, jak nastupuje do svého trucku. Pak jdu na místo, kde Kayan stále hledí ven ze dveří.

„Je opravdu žhavý na starýho chlápka.“

„Dokážeš zastavit to toužení po mých rodinných příslušnících?“ Zeptala jsem se smíchem.

„Cokoliv.“ Usměje se a pak jde její tvář do vážné.

„Takže řekl ti něco?“

„Nada, ale mám nápad. Jak se cítíš na sledovačku se mnou?“

„Sledovačku?“ Oči se jí zablesknout a úsměv se jí šíří přes obličej, což zvýrazňuje její již krásné rysy. „Sakra ano, jsem s tebou.“

„Dobře, začneme zítra.“

„Dobře. Dnes v noci, můžeme jít nakupovat.“

„Nakupovat na co?“ Zeptala jsem se a ona se na mě podívá, jako bych byla blázen.

„Potřebujeme zařízení. Musíme mít černé oblečení a kamery, možná nějaké zařízení, které nám umožní vědět, že někdo přichází. Nevím to jistě, ale myslím, policejní obchod, bude mít nějaké věci, které můžeme použít.“

„Chtěla jsem jen sedět v džípu a čekat, dokud někdo nepřijde.“ Zamračím se a ona rozzlobeně vydechne.

„Máš se toho tolik co učit.“

„A kde jsi získala své znalosti ve sledování?“

„TV.“ Pokrčí rameny a pak se podívá doleva, když nade dveřmi zazní zvonek.

„A jéje.“ zašeptá jak Wes vejde.

„Můžu s tebou na chvilku mluvit?“ Ptá se, když se na mě dívá.

„Je mi líto, máš domluvenou schůzku?“ Ptám se, naklánějíc hlavu na stranu a studuju ho.

Podívá se na Kayan a mírně se ohne nad stolem. Bere kalendář, který je před ní a dívá se do něj,  pak vytáhne pero z nádoby, která je umístěna na horní liště a píše jeho jméno do jednoho z políček.

„Vypadá to, že mám schůzku.“ Položí kalendář.

„Skvělé, následuj mne.“ mumlám, odvedu ho dozadu do jedné z vyšetřovacích místností. Jakmile jsme uvnitř, jdu na opačnou stranu pultu.

„Co pro vás mohu udělat, pane Silvere?“ Zvedám obočí, používajíc jeho příjmení, které jsem zjistila včera, když jsme vyplňovali papíry.

„Kurva.“ Projede si rukou po hlavě a pak dolů po čelisti, na které raší strniště a mě se chce proti němu třít.

Ne, nechce se ti třít proti němu, připomínám si.

„Nemám celý den.“ říkám, pokynu, aby se podíval na hodiny.

„Neměl jsem přeskočit k závěrům.“

„Opravdu?“

„Přišel jsem, protože jsem tě chtěl vidět a Jax mi otevřel dveře v zasraném ručníku, pak ty jen v tričku. Viděl jsem rudě.“

„Měla jsem pod tím šortky.“

„Pardon?“

„Měla jsem pod tím trikem šortky.“ říkám mu a pak se divím proč, protože na tom vážně nezáleží.

„Neměl jsem říct, co jsem řekl.“

„Ne, neměl.“

„Můžeš mi odpustit?“ Ptá se a vidím, že je upřímný. Jsem si jistá, že to hraje pro něj a já jsem stále naštvaná, ale na konci dne na tom stejně nebude záležet.

„Určitě, omluva přijata.“ Držím ruku a dívám se na něj, ještě více se zamračí.

„Kurva.“ zašeptal a jeho pohled se znovu uzamkne na mě.

„No, jestli je to všechno, já se opravdu potřebuju dostat do práce.“ Jdu ke dveřím a otevřu je.

„Uvidíme se, Wesi.“ Jdu ven a pak zamířím do další vyšetřovací místnosti. Slyším Kayan mluvit, když jsem čekala za zavřenými dveřmi, dokud jsem neslyšela zvonek předních dveří se vypnout, což mi dává vědět, že je pryč. Teprve pak mohu vyjít ven z místnosti.

„Takže tvůj motorkář právě zničil celý můj kalendář.“ bručí Kayan a já nahlédnu přes pult, abych viděla, o čem to mluví a každý den v poledne říká, že mám „Oběd s Wesem“.

„Takhle to nebude.“ řekla jsem jí a ona se na mě pochybovačně podívá. „Myslím to vážně.“

„Dobře.“ zašeptala, dívajíc se na papíry, ale mohu ještě vidět úsměv její na rtech.

„Potřebuji nápoj.“

„Jo, vysoký nápoj žhavého motorkáře.“

„Drž hubu.“ mumlám, jak zklamání plave přes můj systém. Wes byl žhavý a ostrý a samozřejmě muž s problémy, takže bohužel, my spolu nikdy nebude nic objevovat, ale to neznamená, že jsem si nepřála, aby se to ukázalo jinak.

„Tvoje schůzka na druhou je tady.“ Řekne Kayan a já se probrala z mého omámení.

„Díky.“ Pak se usměju na rodinu mé pacientky před tím, než pokleknu, abych pozdravila Cloyed, velmi hyperaktivní Yorku, která způsobuje, že chci, aby mužům bylo tak snadné porozumět, jako psům.

Zbytek dne přejde rychle mezi pacienty a prací vzadu, kterou musím dohnat. Neopustím budovu, dokud není venku tma, takže Kayan jde nakupovat sama, což mně později večer mrzí, když mi ukazuje, co vyzvedla.

„Tohle si na sebe nevezmu.“ Dívám se na černou kombinézu, kterou Kayan právě vytáhla z tašky a položila na mou postel.

„Ale vezmeš.“ Usmívá se, pak jde do koupelny a vrátí se o několik minut později na sobě stejnou černou kombinézu, která je rozhalená, ukazující výstřih a pár černých boty, které jsou po kolena, s tří-palcovými podpatky. Její černé vlasy má ve vysokém ohonu a udělala si černé skvrny pod očima. 

„No tak, jdi se obléknout.“ Tlačí mě do koupelny, nechtěně jdu a pak se mračím, když jsem se oblékla. Nemám ponětí, jak jsem ji nechala, aby mě do toho přemluvila. Vlasy si nechám rozpuštěné. Kombinéza předvádí každou křivku i důlek celulitidy, kterou mám.

Nemám jinou možnost, než nechat horní díl rozepnutý, protože mám prsa tak velká, že je pravděpodobné, že by zip na poprsí praskl.

Když jsem vyšla, je v mém šatníku a vyjde s párem bot, které jsem kdysi nosila na Halloween. Jsou to v podstatě striptérské boty, které jsou lesklé a mají pěti-palcové podpatky.

„Nejsem s tímto jistá.“ Zamračím se.

„Potřebujeme splynout.“ řekla a moje mračení se prohlubuje.

„Splynout kde? V striptýzového klubu?“ Ptám se a ona se směje, podávajíc mi boty, které jsem si neochotně obula.

Dostaneme se do mého džípu a jedem k ordinaci, zaparkujeme opodál, kde je úplná tma. Je po desáté večer a z videozáznamu vím, že ten, kdo tu zanechal posledního psa, to udělal po půlnoci.

„Co to je?“ Ptám se, jak Kayan vytáhne tašku ze zadního sedadla.

„Materiál.“ roztržitě zamumlá a začíná vytahovat položky ven. První z nich je fotoaparát, který nastaví na palubní desce. Další je pár vysílaček, které nastaví vedle kamery a poté termosku a krabici s koblihami, kterou drží na klíně.

„Myslím, že jsi to přehnala.“

„Ten chlap v policejním obchodě mi ani nedal všechno, co jsem chtěla.“

„Co?“ Rozesmála jsem se.

„Chtěla jsem dostat jednu z těch věcí, které při dojezdu vypustí pneumatiky, ale on mi řekl, že musím být policajt, abych si je mohla koupit, spolu s kouřovými bombami.“

„Uff.“ Dívám se na ni a ona se usměje.

„To bude tak zábavné.“ zašeptala, zavrtím hlavou a dívám se z okna. V jednu hodinu jsem asi připravena to vzdát a jít domů, když uvidím světla a auto přijíždějící na parkoviště. Poklepu na Kayan, která usnula, poté co snědla celou krabici koblih a vypila termosku horkého kakaa.

„Co?“ Zeptala se mumláním a já ji znovu vezmu loktem.

Trhne hlavou nahoru, když jsem zasyčela, „Jsou tady.“

„Do prdele.“ zašeptala a stáhla fotoaparát z palubní desky.

Vytáhnu telefon a zavolám jednoho z veterinářů, Marka, který se mnou v posledních několika měsících pracuje. Řeknu mu, že potřebuju, aby se dostal do mé ordinace a postaral se o psa, kterého tu právě zanechali. Souhlasí a já se dívám, jak osoba upustí psa u dveří, pak se dostane zpět do trucku.

Všechno ve mně chce jít za chudákem psem, ale vím, že za chvíli příjde někdo, aby mu pomohl, takže můžu track sledovat.

Musím zjistit, jestli můžu zjistit nějaké další informace. Když se osoba dostane zpět do trucku a odjíždí pryč, ujistím se, že mám vypnutá světla, než nastartuju džíp a vyjedu z parkoviště.

„Zajímalo by mě, kam jede.“ řekla jsem, jak se vydáme z města na jednu z vedlejších silnic.

„Nevím.“ zamumlá, sledujíc truck v dálce, který vjíždí na velké parkoviště, které je zastavěno auty. A to je, když si vzpomenu, že je pátek večer. Vjedu dovnitř a zaparkuju několik míst za ním, pak čekám, dokud se řidič nedostane ven, než otevřu dveře od svého džípu. Dívám se na něj, abych věděla co má na sobě, takže vím, co hledat, kdybychom ho vevnitř ztratili.

„Jen abys věděla, v pondělí tě zastřelím,“ Říkám Kayan, když si uvědomuji, jaké oblečení mám na sobě.

„Vypadáš sexy.“ zašeptala, ale mohu vám říci, že je také nervózní.

Zavrtěla jsem hlavou, zabouchla dveře a zamířila do budovy.

V okamžiku, kdy vejdeme dovnitř, už od dveří slyšíme hlasité country hity. Sleduju toho chlapa směrem k baru a cítím každou osobu v baru jak se na mne a Kayan dívá. Sakra, kdybych byla jimi, dívala bych se taky. Není to každý den, když uvidíte dvě mláďata oblečené jako kočičí ženy vejít do country western baru.

„Tvůj táta je vzadu, chlapče.“ řekne barman chlapovi, kterého jsme sem následovali. Vypadá asi na dvacet pět. Sundá si čepici a projede si rukou vlasy, pak vstane a kráčí do zadní části baru. Začnu ho následovat, když mě kolem pasu chytne ruka a slyším šepot proti mému uchu.

„Kam jdeš, hezká dívko?“

Vezmu toho chlápka, co mě drží loktem a pak ustoupím, popadnu Kayan za ruku a táhnu ji sebou k toaletám, říkajíc jí: „Ty opravdu dostaneš padáka.“

Když se můj pohled spojuje s Wesovým, který stojí v blízkosti kulečníku a mluví s nějakým chlapem, jeho oči mě celou zkoumají a i přes celou místnost, vidím vztek vstoupit do jeho hezkých rysů.

„Ach ne.“ šeptá Kayan a já si připomenu, že si začnu v pondělí hledat novou recepční a nejlepší kamarádku poté, co si nechám udělat transplantaci celého obličeje.

„Běž.“ dýchám.

„Co?“

„Řekla jsem, běž!“ Křičím a obě jsme se otočily a vyrazily směrem k přední části baru.

Dostaneme se chodbou téměř na svobodu, když jsem náhle stáhnuta zpět k pevnému tělu.

„Co to máš, kurva na sobě?“ Zavrčel mi u ucha, takže celé mé tělo se zachvělo.

„Co tady děláš?“ Ptám se, snažíc se dostat pryč.

„Z, hlídej ji.“ říká Wes vysokému chlapovi s holou hlavou a tetováním, které se táhne od krku dolů po pažích, které můžete vidět pod bílým nátělníkem a koženou vestou, kterou má na sobě.

Jeho svaly na rukách vypadají ještě víc zastrašující, když si zkřížil ruce na hrudi a podíval se dolů na mou velmi drobnou nejlepší kamarádku.

„To není nutné; byli jsme na odchodu.“ říkám, jak jsem vešla pozpátku lítačkami na pánské toalety.

„Ven.“ zavrčel Wes na nějaké chlapy, kteří stojí u pisoárů. Všichni se podívají mezi Wese a mě, rychle si zapnou kalhoty a pak vyběhnou z místnosti.

„To bylo hrubý.“ zamumlám, pak se mi zrychlí dech, když je moje tělo vtlačeno do zdi za mnou.

„Co tady děláš, July?“ Zaburácí.

Cítím vibrace jeho slov proti mé hrudi, když mluví a já ignoruju motýly, kteří mi vybuchli v žaludku, protože ho vidím.

„Chtěla jsem se, naučit Line dance?“ Má odpověď zní spíš jako otázka.

„Nelži mi.“ Přitlačí se ke mně tvrději a já můžu cítit, každý jeho pevný centimetr přes tenký materiál kombinézy co mám na sobě.

Zadržím dech, pevně zavřu oči a snažím se dostat zpátky své tělo pod kontrolou.

„Právě teď tam jsou nějací zasraní chlapi, bejby a ty tady nemůžeš být.“

Otevřu oči a prohlížím si jeho tvář. „Ty jsi v průšvihu?“ Ptám se a prohlíží si mě, když zamumlá: „Ano.“ což způsobí, že moje vnitřnosti zkapalní.

„Wesi, jsi příliš blízko.“ zafňukám, cítila jsem, že mě jeho přítomnost dusí.

„Ne dost blízko, bejby.“ zašeptal zpátky a s rukama rámující můj pas se ještě více přitiskl, čím mě jeho erekce tlačí do břicha.

„Bože.“ zasténala jsem, když sníží tvář a jeho ústa se vznáší nad mými, jeho dech ovívá mé rty, dělajíc mě toužící po něm, jak jsem nikdy nepovažovala za možné.

„Ne.“ řekla jsem mu a zavřela oči, po dlouhé chvíli je zas otevřu, podívám se nahoru a setkám se s jeho očima, když jsem si uvědomila, že mě nepolíbil, tak jak jsem to očekávala, že to udělá.

„Doprovodím tě k tvému autu. Chci, abys jela rovnou domů a už se sem nikdy nevracela.“ řekne mi a položí si čelo na mé.

„Já…“

„Ne, bejby, budeš mi muset přísahat, že už se sem nikdy znovu nevrátíš.“

„Už se sem nikdy nevrátím.“

„Tak pojď.“ Táhne mě s sebou a vede mě ven z toalety. Kayan je opřená o zeď, dívajíc se na podlahu, zatímco motorkářský chlap Z, stojí před ní, čímž všem blokuje pohled na ní.

„Vzpomínám si na tebe.“ říkám Z, když jsem si uvědomila, že je to chlápek, který mě zvedl, jako bych byla lehká jako peříčko ten den, kdy jsem Wese vzala taserem. Usměje se, pak se podívá na Wese a zavrtí hlavou.

„Pojďme holky odsud odvést, a pak se vrátíme a dokončíme to.“ pronese Wes.

„Jasně.“ mumlá Z, balící ruku kolem pasu bojující Kayan a vychází před námi z baru. Snažím se vypáčit Wesovy prsty pryč z mého pasu, jak jdeme, ale on mě jen chytne pevněji. Moje nohy pracují dvakrát tak rychle v botách, které mám, abych s ním udržela krok a já si úlevně oddechnu, jakmile se dostaneme k mému džípu.

„Jsi stejně plachá jako kotě. Nemyslím si, že jsem kdy měl stydlivku v mé posteli.“ Slyším říct Z, jak se dostaneme do džípu.

Dívám se na Kayan, která se dívá do svého klína, ale vidím, že jí tmavý ruměnec pokrývá tváře.

„Buď hodná, kotě.“ zarachotí Z, když zavřela dveře. Začnu zavírat své dveře, když tělo uzamkne mé do sedadla.

„Rovnou domů.“

„Rovnou domů.“ opakuji, pak si olíznu rty, když jsem si uvědomila, jak blízko jeho úst jsem.

„Máme nějaké sračky, které musíme vyřešit, ale přijdu.“ říká mi. Dívám se mu do očí a mé srdce začíná bušit, když vidím slib v jeho očích. Hlavu natočí do strany a jeho rty přejíždí přes moje ucho, což způsobí mému nitru křeče.

„Buď hodná.“

Přikývla jsem, jak se moje kabina zvedla nahoru. Odstoupí a zabouchne dveře. Nastartuju svůj džíp a vyjedu z parkoviště, pak se podívám na Kayan, když jsem na stopce. Když se její oči setkají s mými, úsměv přistane na její tvář.

„Bylo to děsivé, ale ach, bože.“ vydechla, což způsobilo, že jsem se zachichotala.

„Žádné další sledování.“ řekla jsem jí a ona se usmívá a zašeptá: „Už více žádné sledování.“