UJuly - 2. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Děkuji za všechny komentáře i lajky, ono se to hned lépe překládá, když je nějaké ta podpora ;) Jinak byla jsem upozorněna, že překladatelka Unitil November, použila k překladu pro psa jméno Netvor, nějak mi to vypadlo, no mě nějak víc ke psovi pasuje Příšera, takže to nechám tak.

Dívám se na sebe do zrcadla ze strany na stranu a zkontroluju se. Mám na sobě kimono bundu a spárovala jsem jí s červeným tílkem a tmavými džíny. Jdu do mého šatníku a vytáhnu béžové boty na klínku, které obtékají kolem kotníku a mají volné prsty.

Vklouznu do nich, zavážu je vzhůru kolem kotníku a pak jdu zpátky do koupelny. Použiji trochu tvářenky a spoustu řasenky.

Podráždím vrchol mé hlavy a ohnu se, nalakuju a vrátím hlavu zpět, tahám spodní vlasy dolů přes vrcholy prsou.

Nevypadám jako motorkářova holka, ale vypadám roztomile.

Vyrazím do svého džípu a hodím tašku na sedadlo. Trvá to deset minut, než se dostanu k restauraci, u které mě Wes požádal, abych se s ním setkala a když jsem přijela, parkoviště je plné aut se spoustou motorek. Je pozdní jaro, takže večery jsou teplé a celá venkovní terasa je plná strávníků, kteří chtějí jíst venku pod širým nebem.

Začne mi vyzvánět telefon a já ho zvednu, aniž bych zkontrolovala, kdo to je.

„Ahoj?“

„Bejby, je tady úplně plno.“

„Vím, není kam zaparkovat.“

„Budu tě následovat domů a pak můžeš jet se mnou.“ říká, ale já nevím, jestli je to chytrý. Nejsem si jistá, že budu moct být přitisklá k němu s mými stehny kolem a rukama na jeho těle.

„Bejby.“

„Co?“

„Budu tě následovat.“

Otočím se a vidím ho obkročmo na motorce s vestou přes modro černou kostkovanou košili s vyhrnutými rukávy, vrchní knoflíky jsou dostatečně rozepnuté, aby bylo vidět tílko, které má pod tím a k tomu džíny s černými boty.

„Dobře.“ šeptám a vyjedu pak z parkoviště na hlavní silnici. Několik minut mě následuje do mého domu, zaparkuju na příjezdové cestě, rychle se dostanu z auta a setkám se s ním v zadní části auta.

„Chceš si vzít svou helmu?“ Ptá se.

Dívám se na batoh v ruce a uvědomím si, že když pojedu s ním, musím odlehčit svůj náklad.

„Hned jsem zpátky,“ zamumlala jsem, otevřela dveře auta a ohnula se přes sedadlo, abych stiskla tlačítko pro garáž.

„Bejby.“

„Hmm?“ Podívám se na něj přes rameno.

„Vypadáš dobře, bejby.“

Žaludek se mi začne otáčet, ne s neklidem, ale vzrušením.

„Díky.“ Usmála jsem se a zavrtěla hlavou, jak jsem šla do garáže, vytáhla z kabelky věci, které potřebuji a postrkala je do podprsenky a kapes, vzala jsem helmu a šla zpátky ven, kde na mě čekal.

„Je tvoje auto okej?“ Zeptá se, zvedne nohu přes sedlo motorky a odebere mi helmu.

„Ano.“ zašeptala jsem, jak mě začala obklopovat jeho vůně. Prsty mi zastrčil vlasy za uši a pak mi nasadil helmu na hlavu a pod bradou mi jí zapnul.

„Je to okej?“ Ptá se a já přikývnu, když hodí ještě jednou nohu přes sedadlo. Jezdím na motorce od patnácti co jsem prosila mámu, aby mě naučila jezdit.

Ona i já jezdíme na sportovních motorkách, ale moji strýcové a bratranci jezdí na Harleyi, takže vím, co dělám.

Ale já jsem nikdy nebyla vzadu na motorce s mužem, který mě přitahuje. Nasednu a ve chvíli, kdy se můj zadek dotkne sedla, jeho ruce jdou dozadu za stehna, táhne mě pevněji proti němu.

„Drž mě pevně.“ instruuje, dívajíc se na mě přes rameno.

Umístím ruce kolem jeho pasu a o něco silněji ho stisknu, protože motorka vzlétne, což je obrovská chyba, protože cítím tvrdost, jakou jsem ještě nikdy předtím necítila přímo pod dlaní.

Já ani nevěděla, že abs bylo něco, co skutečně v reálném životě existuje. Snažím se stále držet i když mě svědí ruce stisknout více, abych zjistila, jestli to, co si myslím, že cítím, je opravdu reálné.

Když jsme zastavili na parkovišti, rychle jsem z něj sundala ruce a sesedla z motorky.

Sundala jsem si helmu a ohnula se, načechrala vlasy a pak zhoupla hlavu zpět do svislé polohy.

„Je třeba sledovat kdo je kolem, když děláš tohle hovno,“ řekne Wes přičemž mě chytne na boku.

„Co?“

„To sklonění, ty sračky s pohozením vlasů co jsi právě udělala.“

Dívám se na něj a vidím, že jeho oči směřují směrem k venkovním jídelním koutům, kde je skupina kluků a všichni nás sledují.

Ignoruju jeho komentář a jdu do restaurace, nebo se pokusím, ale jeho prst se zavěsí do zadní části džínů a on mě táhne do kroku s ním. Pak si obalí ruku kolem mého pasu a prsty mě hladí na boku.

„Kolik?“ Zeptá se roztomilá španělská dívka, jakmile vstoupíme do restaurace.

„Dvě.“ řekne jí Wes, ona nás vede do boxu blízko baru, podává nám menu a říká, že se nám náš číšník bude hned věnovat.

Můj pohled se spojí s jeho, kousnu se do rtu a zvedám menu nahoru. Intimita v boxu s ním je příčinou, že jsem náhle nervózní.

„Wesi.“

Otočím se a dívám se na chlapa, který má na sobě něco podobného jako Wes, jen má na sobě červeno modrou kostkovanou košili, s jeho vestou přes ni.

„Jak se máš?“ Wes mu třese rukou a začnou mluvit o něčem, co se týká motorek, nebo nějaké blbosti kterým nerozumím.

Dívám se na Wese a pochybuji, že si ještě pamatuje, že jsem tady na tomto místě.

Otestuju svou teorii tím, že řeknu: „Omluvte mě.“ chlapovi a řeknu Wesovi, že jdu na toaletu. Ani se na mě nepodívá, když mluvím. Vyklouznu z boxu a jdu na toaletu a pak zpátky ke stolu. Ten chlap je tam pořád a teď sedí na mém místě a oba mají před sebou pivo.

Stojím několik minut, čekám, chtějíc zjistit, jestli si Wes uvědomuje, že tam nejsem, ale jeho oči neprohledávají prostor, jako že by mě hledal.

„Na tohle seru.“ šeptám, náhle pocítím lítost. Vytáhnu telefon, zavolám si taxi, jdu ven k Wesově motorce a vezmu si svou helmu ze sedadla. To trvá tři minuty, než se taxi ukáže a ve chvíli, kdy jsem vklouzla na zadní sedadlo, začne mi vyzvánět telefon.

Klepnu na tlačítko ukončit a znovu, když zazvoní ještě dvakrát. Když přijedeme k mému domu, dám taxikáři desítku a řeknu, aby si zbytek nechal.

Jdu po chodníku a do mého domu, když mi řev motorky vyplňuje uši. Jdu dovnitř, zavřu dveře, vyndám věci z kapes a podprsenky a dám to všechno na stůl u vchodu.

„Otevři dveře, July. Vím, že jsi tam.“ Wes ječí zvenčí, ale já ho ignoruju a jdu zpět do své ložnice, sundám si bundu a jdu zpátky do obývacího pokoje a otevřu dveře, když začne bušit tak tvrdě, že se obrazy na mých zdech třesou.

„Mohu ti nějak pomoci?“ Zvedám obočí a jeho oči se zúží.

„Chceš být chytrák po tom, co jsi odešla z večeře?“

„Oh, zlato, ty jsi zmatený.“ Dala jsem mu největší úsměv, otevřu dveře dokořán, vystoupím na verandu a zavřu za sebou dveře.

„Říkáš, že jsem od tebe odešla, pravda?“ Ptám se a překřížím si ruce na hrudi.

„To jsi udělala.“ zavrčí.

„Zajímavé.“ zamumlala jsem, opřela se, zkřížila paty noh a podívala se na něj.

„Seděla jsem naproti tobě patnáct minut, vstala od stolu, u kterého jsem s tebou seděla a ty sis toho ani nevšiml. Stála pět minut na druhé straně místnosti od tebe, než jsem si řekla: „Na tohle seru.“ a odešla. Nevím, na jaký typ žen jsi zvyklej, ale nejsem jedna z nich. Hodně štěstí v životě, Wesi.“ řekla jsem mu, než jsem otevřela dveře, vstoupila dovnitř, pak zavřela a zajistila za sebou dveře.

Žuchnu sebou na gauč a dám si tvář do dlaní.

Takhle jsem neočekávala, že můj večer dopadne. Po několika minutách se postavím a mířím do kuchyně, po cestě jsem vzala Juice a nechala jeho jemnou srst utišit mé zraněné ego. Pak jdu za Taserem a zkontroluju ho před tím, než postavím Juice na pult, vezmu si jednu z mých velkých míchacích mís z jedné skříňky a krabici Fruity Pebbles z druhé.

Naplním misku do půlky a jdu do lednice, abych si vzala mléko a naliju trochu na vrchol obilovin. Beru lžičku z mého roztomilého držáku na pultu a vezmu mísu sebou, mířím k ložnici, když je tu další zaklepání na dveře.

„Co?“ Ptám se, balicí ruku kolem misky cereálií, když jsem otevřela dveře.

„Tohle jíst nebudeš. Objednal jsem pizzu.“ říká Wes jakmile zahlédne mé Fruity Pebbles.

„Jsi opilý?“ Ptám se ho, jak se tlačí kolem mě do domu, přičemž mi vezme mísu z ruky.

„Ne a nedělej to hovno znovu, pokud nechceš mít červený zadek,“ řekne, ignoruju jeho komentář a následuju ho.

„Sean měl nějaké informace, které jsem potřeboval, tak jsem ani nepřemýšlel. Jen jsem vešel do pracovního režimu.“ Vejde do mé kuchyně, postaví misku obilovin do dřezu, a naplní jí vodou.

„Tohle jsi prostě neudělal,“ zasyčím a sleduju, jak moje nejoblíbenější jídlo na celém světě doslova přijde nazmar.

„Objednal jsem nám pizzu.“

„Slyšel jsi tu část, kde jsem řekla‚ hodně štěstí v životě?“

„Ignoroval jsem to, protože vím, že jsi naštvaná, ale také vím, že to pochopíš.“

„Pochopím co?“ Vydechnu a sleduju, jak si sundá vestu a umístí ji přes opěradlo jedné z mých kuchyňských židlí.

„Máš pravdu. Ty nejsi jako každá žena, se kterou jsem byl předtím.“ Tře si rukou bradu a já si všimla, že neřekl ‚randil‘.

„No nekecej.“ Zavrtěla jsem hlavou, překřížila si ruce přes prsa a jemu zaškubaly rty.

„Také znám důvod, proč tě pronásleduju. Mohu získat kundičku kdykoliv chci. Ale ženu, se kterou vidím svou budoucnost,“ zavrtí hlavou, „to nikdy.“

„Ehm… právě jsem tě potkala a nerada propichuju tvou malou bublinu, ale ty nejsi někdo, s kým vidím já svou budoucnost. Nemůžu ani vidět nás dva mající druhý den.“

„Uvidíme.“ zamumlá, přešel ke kleci Tasera.

„Ne, neuvidíme. Musíš odejít.“ Vezmu jeho vestu a zamířím ke dveřím a doufám, že mě bude následovat, ale když jsem otevřela dveře, stál tam chlápek, co rozváží pizzu s rukou ve vzduchu, připraven k zaklepání.

Hovno.

Ustoupím jak Wes přichází a stoupne si přede mnou a mluví s chlapem z donášky.

„Bejby vem to do kuchyně, zatímco to zaplatím,“ řekne a podává mi krabici od pizzy a vytahuje peněženku ze zadní kapsy.

Chvíli stojím a dívám se na něj, jako by byl duševně nemocný, ale pak připitoměle jdu zpět do kuchyně a položím jí na pult. Pak jsem vrátila vestu zpět na zadní stranu židle a postavila se tam v kuchyni s rukama zkřížené na hrudi, když jsem na něj čekala.

„Připravíš talíře?“ zeptá se, jak vychází zpoza rohu.

„Ne.“

„Je to s tebou vždycky tak těžké?“

„Chtěla bych ti připomenout, že jsem s tebou šla na večeři, ale ty jsi mě ignoroval,“ řekla jsem povýšeně.

„Říkal jsem ti, že to byl obchod.“

„A já ti řekla, že je mi to jedno.“

„Já vím, že věříš v druhou šanci. Většina lidí, zejména veterinář, hned při prvním pohledu na Caponeho a Maxe by je uspal, ale ty jsi to neudělala.“

To byla rána pod pás. Dívám se na něj a střeva mi říkají, že mu mám dát druhou šanci, ale můj mozek na mě křičí a říká mi, že když to udělám, pak to bude znamenat konec života, jak ho znám.

„Můžeme být kamarádi,“ Navrhnu kompromis a on se uměje.

„Jistě, bejby. Kamarádi.“ zamumlá, přistoupí blíž ke mně a já si znovu zakryju pusu, když vidím jeho oči zaklesnout se na mých rtech.

„Neboj se. Nebudu tě líbat, dokud mě o to nepožádáš,“ říká a já se mu posmívám, dělající krok zpět, natáhnu volnou rukou a otevřu skříňku, ve které mám talíře. Vytáhnu dva a strčím mu je, pak odstraním ruku z mých úst, když otevřu ledničku a vezmu dvě piva.

On otevře krabici pizzy a vůně proniká do mého nosu, což způsobí, že mi zavrčí žaludek.

„Ewww, máš Hawaiian a tu největší.“ Nakrčím nos. Podívá se na mě a mrkne, když tisknu rty k sobě, abych se neusmívala.

„Ty jsi osina v zadku.“ zamumlá, zavrtěl hlavou a usmál se, když dá plátek na talíř a podá mi ho, pak udělá to samé pro sebe. Jdu zpátky do obývacího pokoje a on jde se mnou, položil talíř a pivo na konferenčním stolku a rozhlíží se.

„Kde máš televizi?“ Ptá se zmateně.

„V mé ložnici.“ řekla jsem mu a kousla si pizzy.

„Máš pouze jednu televizi?“ Zamračí se a já se zamračím zpět.

„Ano proč? Kolik televizí máš ty?“

„Pár.“ Pokrčí rameny.

„Když jsem doma, většinou trávím čas ve svém pokoji.“ řekla jsem mu a sledovala, jak si ukousne z pizzy.

Jak může být při jídle tak sexy? Pomyslím si a pak si uvědomím, že jsem zapomněla na ubrousky a já je určitě budu potřebovat. Položila jsem talíř, vstala a šla do kuchyně, sebrala nějaké papírové utěrky z role, než jsem se vrátila zpět a jeden mu podala.

„Díky.“ zamumlá a napil se piva.

„Tak co děláš?“ Ptám se, sedíc na gauči, vytáhnu nohy nahoru, abych si je složila pode mnou.

„Já a několik mých bratrů máme sklad náhradních dílů a Obchod s motorkami.“ říká a pak si utře ústa.

„Bratři, jako bratři, nebo bratři, jako ‚Tohle je můj bratr‘?“ Ptám se a udělám ránu pěstí ve vzduchu.

„To všechno je to samé.“ Usměje se. „Všichni jsme byli spolu v armádě a když jsme se před pár lety dostali ven, rozhodli jsme se usadit a začít společně podnikat.“

„To je cool.“ Zamumlala jsem a napila se piva, pak jsem odtrhla kůrku z mé pizzy, než jsem dojedla.

„Co o tobě? Jak dlouho jsi veterinářka?“

„Pár let.“

„Kolik je ti let?“ Ptá se a cítím teplo na kůži, jak si mě celou prohlíží.

„Dvacet šest.“ Pokrčím rameny a pak pokračuju, když se na mě pochybovačně podívá.

„Absolvovala jsem střední školu v sedmnácti, pak hned začala vysokou školu. Věděla jsem, že chci být veterinářka, už od té doby co jsem byla malá holka, tak jsem velmi tvrdě pracovala na tom, aby se mi mé přání splnilo.“

„Proč?“ Ptá se a mně se bolestivě svírá srdce v hrudi.

„Když jsem vyrůstala, měli jsme psa a jeho jméno bylo Příšera. Byla to černo bílá doga, ale pro mě to byl můj nejlepší kamarád. Když byl starší, tak onemocněl a já věděla, že jednoho dne bych chtěla být schopná pomoci jiným lidem, kteří milovali svá zvířata, stejně jako já milovala Příšeru,“ zašeptám, přičemž si dám další doušek piva v naději, že to pomůže odplavit bolest z mluvení o mém nejlepším příteli.

„To je důvod, proč teď nemáš psa?“ Ptá se mě chápavě a já kývnu.

„Nechci ho nahradit.“

„Chápu,“ říká opatrně, odložil prázdný talíř a pivo na stůl.

„Kolik let je tobě?“ Ptám se, když pokládám svůj talíř dolů, ale pivo držím v ruce.

„Dvacet devět. Tak jak dlouho už jezdíš?“

„Od té doby co mi bylo patnáct. Moje maminka je ve skutečnosti ta, kdo mě naučila jezdit. Táta to nenávidí, ale ví, že mě nemůže zastavit. Byl to jeden z maminčiných koníčků a něco, co sdílíme jen ona a já, takže to to dělá mnohem více zvláštní.“

„Máš sourozence?“ Ptá se.

„Mám čtyři sestry, všechny mladší, všechny ve škole.“ Usmála jsem se. „Něco o tobě? Nějaké sourozence?“

„Ne, jsem jedináček, vychován svobodnou matkou.“

„Jak jsi skončit v Tennessee?“

„Moje maminka žije v Nashvillu a když jsem jí jel navštívit, jel jsem přes toto město a líbila se mi ta atmosféra tady, takže jsem si promluvil s mými chlapci a tak jsme se sbalili, dostali se na naše motorky a přihnali se sem z Kalifornie.“

„To muselo být děsivé, co?“

„Nikdo z nás neměl co ztratit.“ řekne, a já se snažím vymyslet co jiného říct, pak se podívám po mém obývacím pokoji a přemýšlím, proč jsem si sakra nekoupila ještě jednu televizi.

„Chceš jít se mnou do postele?“ Ptám se, ale si pak zakryju ústa a vykulím oči.

„Jasně.“ Usměje se a já si zakryju tvář.

„Chci říct, chceš se se mou dívat na televizi?“ Říkám a pokukuju zpoza rukou.

„Já vím, co jsi měla na mysli.“ Směje se a cítím, jak mi položí ruku na koleno. Odstraním ruce z obličeje, podívám se na něj a zavrtím hlavou.

„Jen umyju tohle.“ Zamumlám, postavím se a popadnu talíř.

„Pomůžu.“ říká, zvedne talíř a vezme ode mne můj, takže vezmu pivní lahve, jdu za ním do kuchyně a sleduju, jak se mu při chůzi pohybuje zadek.

„Díváš se mi na zadek?“

„Samozřejmě.“ Usmála jsem se a prošla kolem něj k odpadkovému koši.

„Osina v zadku.“ zamumlá, ale slyším v jeho hlase úsměv.

„Nechala sis ptáka,“ říká, jak stojí před Taserovou klecí.

„Jo, asi nebude moct znovu létat. Křídlo se mu nehojí, jak by mělo.“ Usmála jsem se, když Taser na Wese zacvrlikal, když strčil prst do klece.

„Chceš ještě pivo?“

„Jasně.“ Přikývl, takže otevřu jednoho pro něj a druhý pro sebe a pak zamířím dozadu do ložnice.

Dala jsem pivo na noční stolek před tím, než jsem vlezla na postel.

Dívám se, jak jde kolem na druhou stranu, jeho přítomnost způsobuje, že můj pokoj působí malý. Začnou se mi kroutit vnitřnosti, když přemýšlím o tom, jak byl můj bývalý přítel alergický na kočky, tak jsme vždycky, strávili většinu času v jeho domě a jediní chlapi, kteří byli v mém pokoji od té doby, co jsem se sem přistěhovala, byli mí bratranci.

Snažím se vidět to, co vidí on, když se podívá po mém pokoji. Stěny jsem vymalovala světle modrou, která odpovídá starožitné židli, kterou jsem postavila v rohu místnosti.

Komody a noční stolky jsou starožitnosti, stejně jako vše ostatní je ve stejném designu, starý krémově loupající se nátěr tomu dodává charakter. Přes lůžkoviny mám přehozenou velkou načechranou bílou deku. Můžete říct, že je to dívčí pokoj, ale není pokrytý růžovými květy.

Sleduji, jak si zuje boty a pak vyleze na postel, sedí zády opřený o pelest a zkříží kotníky.

Zhluboka jsem se nadechla, zapnula televizi a Juice vybíhá z úkrytu, vyskočí na postel a vlezl si mi do klína.

„Máš rád kočky?“ Ptám se Wese při projíždění prsty přes Juiceho jemnou srst.

Podívá se na mně a vidím záblesk v jeho zelených hloubkách, než odpoví: „Miluji kočičky.“ (zde je myšlen dvojsmysl)

Začnu se hihňat a pohřbím tvář v Juiceho srsti. Slyšela jsem Wesův smích, zavrtím hlavou a předám mu dálkové ovládání, nevím, co se mu líbí sledovat.

„Můžeš si vybrat cokoliv.“ řekla jsem mu a schoulila jsem se na mé straně s Juicem stočeným u břicha.

Několik minut prohledává kanály a pak se zastaví na film Zpátky do budoucnosti. Nakloní se víc dozadu, jednu ruku si položí za hlavu a tu, v které drží dálkové ovládání na jeho abs. Nutkání přisunout se k němu blíž je téměř bolestivé, ale stále se držím, ujistím se, aby mé dýchání bylo normální.

„Takže… můžeme se alespoň tulit?“ Ptá se a já naklonila hlavu dozadu, abych na něj viděla a bez přemýšlení jsem přesunula Juice, uháněla k němu a on vykulil oči.

Zavrtěl hlavou, držíc svou paži a já si položila hlavu na jeho hruď. Obě ruce jsem si dala pod tvář, když jsem vytáhla kolena a zastrčila je proti jeho boku.

„To bylo snadné.“ zamumlá a objal mě.

Co můžu říct? Jsem holka; Líbí se mi mazlit se. A nikdo se zdravým rozumem by ho neodmítl, kdyby se jich zeptal.

„Bejby.“ Slyšela jsem říct Wese, ale je mi tak pohodlně, že nechci otevřít oči nebo se přesunout.

„Hm?“ Zamumlala jsem.

„Musím vyrazit.“

„Později,“ zamumlala jsem.

„Bejby.“

„Co?“ zakňučím a on se začne smát.

„Musíš jít zamknout.“

„To je v pořádku. Nepotřebuji zamykat,“ zanadávala jsem.

„Bejby.“ Otevřu jedno oko a podívám se na něj. „No ták.“

Vytáhne mě z postele a postaví na nohy.

„Jsem vzhůru.“ Zívám, vyklopýtala jsem ven z místnosti ke dveřím. Otevřu je pro něj, zatímco on jde do kuchyně, vezme si vestu, oblékne si jí na košili a pak přijde ke mně, já si zakryju pusu, což způsobí, že se usměje.

„Ukradl jsem ti pusu, když jsi spala.“

„Lháři.“ Říkám, když se přede mnou zastaví.

„Říkal jsem ti, že tě nepolíbím, dokud nepoprosíš, abych to udělal.“ Odtáhnu ruku z úst mých a kousnu se do rtu, když moje oči klesnou k jeho ústům.

„Díky za pizzu, Wesi.“ řekla jsem mu, jak můj pohled cestuje zpátky k němu.

„Zavolám ti, bejby.“

„Jasně.“ Přikývla jsem a on se nakloní a přitiskne pusu na mé čelo, čímž mě chytí nepřipravenou.

„Zamkni dveře.“ řekl přes rameno, vyvalím oči a pak ještě více, když něco, co mě ani nenapadlo, zapadne na své místo.

Vyrůstala jsem kolem šílených alfa mužů celý život, muži jako můj táta a strýcové a když jsem se dívala na Wese jak jde k motorce, vím, že je to stejný druh muže.

„Bejby, zamkni.“ křičí, vyhupujíc se na jeho motorku.

Zabouchnu za sebou dveře, zamknu oba zámky, přejdu k žaluziím a koukám, jak se vzdaluje.

„Co jsem to udělala?“ Zašeptala jsem, když mi odjíždí z dohledu.