TM4 - 20. kapitola

Překlad: Niki

Blake

Vlastnil jsem půl tuctu smokingů, ale Jennifer byla neústupná, že jsem musel mít jeden zcela nový na naši svatbu. Jeden, který nebyl nikdy vyfocený na mnoha gala večírcích, kterých jsem se zúčastnil, nebo kterého se dotkla jedna z mých bývalých kurviček.

Řídil jsem své Porsche, míříc do Beverly Hills, kde jsem se měl sejít se svým osobním nákupčím, Danielem, u Sakse v pánském obchodě na Fifth Avenue. Ve skutečnosti jsem se na to těšil. Na rozdíl od mnoha mužů, kteří nenáviděli nakupování oblečení, mně se to vlastně líbilo. A obzvláště rád jsem nakupoval krásné italské značkové obleky. Musel jsem jich vlastnit přes dvě stě. Analytická kamarádka Jennifer Libby mě nazvala metrosexuálem a jednou večer, když jsme šli na večeři, mi udělala kvíz z časopisu Cosmopolitan.

1. Prostě nemůžeš projít kolem kosmetického obchodu, aniž bys nakoupil. Pravda.
2. Vlastníš padesát párů bot, tucet párů slunečních brýlí, stejně tak hodinek a nosíš jen trenky Calvin Klein. Pravda.
3. Mani-Pedi je součástí tvého slovníku. Pravda.
4. Holíš si víc než jen obličej.  Také si čistíš obličej a hydratuješ. Pravda.
5. Neumíš si představit den bez přípravků na stylizování vlasů. Pravda.
6. Trávíš více času v koupelně sprchováním a péčí o svůj vzhled, než tvoje přítelkyně. Pravda.
7. Nosíš pánskou kabelku. Lež. 

Okay, takže jsem odklidil jednu otázku (hádejte kterou), ale byl jsem ten druh chlapa, co se vysoce udržuje. Věřte mi, jakýkoli bohatý, dobře vypadající chlap, vám řekne, že to není směšné. Jennifer nemohla uvěřit, že jsem měl přístavbu ke svému šatníku, abych měl další prostor pro všechny mé obleky – a všechny mé produkty péče o vzhled. Hrozila mi, že mi k Vánocům koupí kabelku pro chlapy. Ale to je místo, kde jsem nakreslil čáru. V žádnym zkurvenym případě. Do mysli mi blýskla naše hloupá hádka, když jsem parkoval, své auto, u zadního vchodu do uznávaného obchodního domu. Tak výkonná jako já, když přijde na hození se do gala, přál jsem si, aby tu byla se mnou. Ale nechtěl jsem, aby přišla o schůzku s mojí sestrou, která se získala tak těžce, a ona nechtěla, abych já odložil zkoušku, se svatbou tak blízko. Bude méně než za měsíc.

Hlídač mě srdečně přijal, když jsem vystoupil z auta. Byl jsem známá tvář. Zatímco mnoho chlápků, které jsem znal, včetně Jaime Zandera, raději nakupovalo v módním Barney´s, já měl rád Saks. Protože všechny tři podlaží, obstarávali jen muže, bylo to něco jako útočiště. Poslední místo, kde bych byl napaden blond čubkama. Kromě toho, toto je místo, kde nakupuje můj otec a před ním jeho otec. Dědictví.

Po vstupu do obchodu, jsem šel do výtahu a vzal jsem to rovnou do třetího patra. Daniel se semnou rychle setkal. K mému překvapení, jsem byl jediným zákazníkem. No, alespoň to vyřídím rychle. Ve skutečnosti jsem už věděl, jaký smoking chci – byl na figuríně. Jednoduchý. Elegantní. Sako s knoflíky zúžené na konci a tenký saténový pruh podél nohavic. Ten druh, co by mohl nosit Brad Pitt.

„Skvělá volba,“ komentoval to perfektně upravený androgynní Daniel. „Armani. Právě to přišlo. Vezmu vaší velikost a pošlu Luigiho do šatny, aby ho poupravil.“

O pět minut později, jsem se prohlížel, jestliže jsem to měl říct sám, vypadal jsem zatraceně dobře ve svém novém smokingu, kompletní s uhlazenou novou košilí do smokingu a motýlkem, a stejně tak kapesníček v kapse v mé charakteristické modré. Prostorná šatna byla velkým pokojem pro hosty, bylo to v uklidňujících odstínech šedé. Stál jsem před trojitým zrcadlem a sledoval jsem, jak Luigi, můj krejčí, odborně provádí nějaké změny. Podsaditý italský krejčovský umělec v jeho pozdních sedmdesátých letech s šokujícími černými vlasy jako uhel, byl stálicí tohoto obchodu a bral míry na obleky jak mému otci, tak dědečkovi. Byl prakticky rodina.

„Jak se má tvoje babička?“ Zeptal se stále silným italským přízvukem, když si dřepl, aby povolil lem kalhot, aby je přizpůsobil mým dlouhým nohám.

„Je na tom skvěle.“ Dlouho jsem měl podezření, že Luigi byl do mé babičky zamilovaný.

„Řekni jí, že jí Luigi posílá svou lásku.“ V duchu jsem si udělal poznámku: Pozvat Luigiho na svatbu. Babička potřebuje rande. A sex.

Luigi dal několik připínáčků podél nohavic, zabírajíc je dovnitř. Vždycky jsem si bral o jednu velikost větší, protože jsem potřeboval extra místo v rozkroku. Zatímco rozkrok by mohl vyletět s připínáčky nikde poblíž mého ptáka, brněly mi koule – ne tím dobrým způsobem.

„Takže, kdo je ta šťastná?“

„Jmenuje se Jennifer. Setkáte se s ní, Luigi, při další zkoušce.“

„Luigi se už nemůže dočkat.“ Dokončil to. „Vše je hotové.“ Žoviální Ital si znovu složil svou krejčovskou výbavu. Opatrně mi pomáhal sundat sako a pak mě nechal o samotě v šatně, zavírajíc za sebou dveře.

Při rozepínání připnutých kalhot, jsem slyšel zaklepání na dveře. Poznal jsem ten hlas. Daniel.

„Pane Burnsi, je tady vaše snoubenka. Mohu ji sem pustit dál?“

„Samozřejmě.“ To bylo přesně jako moje tygřice, překvapit mě. Přívaly záchvěvů se mi šířily od hlavy až k prstům u nohou. Představa, že mám malou rychlovku s ní tady v této šatně, poslalo mýho ptáka do rozrušení. Cítil jsem, jak se postavil a odolával jemné tkanině mých kalhot. Možná bych s ní mohl hodit o zeď nebo ji ošukat na sametové lavičce nebo si ji vzít na koberci. Mohli bychom dokonce sledovat naše orgasmy v tom trojitém zrcadle. Zrychlil se mi tep, jak se odemčené dveře otevřely.

„Ahoj, Blaku.“

Čelist mi spadla na zem a stejně tak můj penis.

Sledoval jsem v zrcadle, jak se mi jedna z jejích dlouhých, tónovaných nahých paží omotala kolem ramen, zatímco mě druhá popadla za rozkrok. Horké polibky mě pálily na zadní straně krku. Každý sval v mém těle se stáhl.

„Kat, co tady do prdele děláš?“ Vztek poháněl každé slovo, ale nepohnul jsem se, bál jsem se, že by se její drápy zaryly do mých koulí.

„Víš, že mě chceš.“ Uculovala se, stiskla mi mé nádobíčko tvrději. Vyjekl jsem. A pak jedním rychlím pohybem, mi rozepnula knoflík od kalhot smokingu a stejně tak rozepnula zip u poklopce. Kalhoty mi sklouzly k nohám. Pracovala rukou pod mýma spodkama.

„Zatraceně, pusť mě.“ Impulzivně, jsem sebou trhl, abych se vysvobodil, téměř jsem praštil do zrcadla.

Otočil jsem se k ní. „Vypadni odsud.“

Její divoké urputné oči mě probodávaly jak jedovaté šipky. „Měl by sis brát mě, Blaku, ne tu patetickou napodobeninu ženy. Potřebuješ Rolls Royce, ne Pickup.“

„Už do prdele nikdy takhle nemluv o mé budoucí manželce.“ Zuřil jsem až k nepříčetnosti, popadl jsem konce své košile od smokingu, abych na ni nevztáhl ruku a propleskl jsem jí tím.

Další úšklebek jí blýskl na tváři a pak se vytočila. „Vyhrožuješ mi, Blaku?“

Neodpověděl jsem. „Prostě. Jdi.“

„Jennifer ještě neví, co se doopravdy stalo?“

Vařila se mi krev v žilách. Pořád jsem jí to neřekl. Nasál jsem vzduch. „Nechceme posedávat a mluvit o tobě. Jsme dost zaneprázdněný šukáním jak králíci.“

„Ha! Nejsi ty srandista? No, šukáš s nesprávnou osobou.“

Její v obou případech špatný dvojsmysl mi neunikl. „Měla by ses starat o svoje vlastní zatracený věci, Kat, a držet svojí zkurvenou hubu zavřenou. A pokud se ke mně ještě jednou přiblížíš, získám soudní příkaz.“

Sesbírala se a opět se ušklíbla. „Oh, to je další hrozba? Neboj se, Blaku.“

S pohozením vlasů, se odplazila ze dveří.