TM4 - 17. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Díky bohu, Blake se zítra ráno vrátí. Byl pryč dva týdny, ale přišlo mi to jako věčnost. A minulý týden byl čistá bída.

Byla jsem opuchlá. Bolavá. Podrážděná. A unavená. Totální emocionální troska.

Rozbrečela jsem se kvůli těm nejmenším drobnostem. Bez důvodu.

Ječela jsem na sladkou paní Cho, když nemohla zastihnout Blakea.

Načmárala jsem červenou barvou poznámky do celého jednoho scénáře, který jsem četla a nemohla jsem se soustředit na další.

Nervově jsem se zhroutila a křičela jsem na své podpůrné skupině, když nová členka sdílela svůj hrůzný příběh o bití a znásilnění.

Tlak z práce a svatby mě dostával. A taky tu bylo něco dalšího. Opozdila se mi menstruace už o více než týden. Stres? Odhodila jsem scénář, který jsem přezkoumávala a vygooglila jsem své příznaky.

Do prdele!

Jako kdyby vše nemohlo být složitější, v mé e-mailové schránce se objevil neočekávaný e-mail. Chloupky na zátylku se mi naježily. Bylo to od mého ex snoubence, Bradley Wick. Neviděla jsem ho, nebo jsem o něm neslyšela od té doby, co jsem narazila na něj a na jeho snoubenku u Bloomingdale a to bylo téměř před rokem. Zírala jsem na obrazovku počítače, konečky prstů jsem bubnovala do klávesnice. Jediné, co mě drželo od toho, abych to smazala, byl předmět říkající NALÉHAVÉ velkým tučným písmem. S výhradou, jsem ho otevřela. Zkráceně – Bradley mě chtěl vidět. Měl něco důležitého, o co se chtěl podělit. Přestože jsem měla ten stav úzkosti, souhlasila jsem, že se s ním setkám na oběd – v nedaleké veganské restauraci. Některé věci se nikdy nezmění.

Pan Dochvilnost už seděl u stolu v malé vylidněné restauraci. Už si objednal jeden z těch zelených mixů ze sojového mléka, které favorizoval. Vzala jsem si židli naproti němu (ano, stále ten samý anti-gentleman Bradley), odpočívala jsem jednou rukou na stole a druhou s Blakeovým prstenem na klíně. Studovala jsem jeho tvář, jak blýskl tím velkým zubatým úsměvem. Úsměv se nezměnil, ale jeho tvář ano – vypadal, jako by přibral. Měl naducané tváře a jeho ustupování vlasů pokračovalo.

„Ahoj, Jennifer,“ řekl, podávajíc mi menu. „Díky, že si přišla.“

„Jistě, Bradley. Žádný problém.“ Zajímavé, že už jsem k němu nic necítila – ani vztek, ani pohrdání za to, že mě podváděl s jeho hygienistkou. „Říkal jsi, že je to naléhavé. Děje se něco?“

„Udělal jsem chybu.“

Naklonila jsem hlavu. „Co tím myslíš?“

„Měl jsem se oženit s tebou.“

„Bradley, o čem to mluvíš?“

„S Candace to nevyšlo. Byla to zlatokopka. Zrovna jsme dokončili náš rozvod. Ta děvka dostala byt.“

„Je mi líto, že tohle slyším.“ Okay. Musela jsem to přiznat. Srdce mi trošku poskočilo. Dostal svůj zasloužený trest.

„Chci, abychom se k sobě vrátili. Dát tomu další šanci.“ K mému šoku se natáhl přes stůl a vzal mou ruku do dlaně. Trhla jsem s ní zpět.

„Bradley, obávám se, že to není možné.“ Moje druhá ruka vyletěla zpoza stolu. Ukázala jsem ji, diamant ve tvaru sněhové vločky se proti němu mihotal. „Jsem zasnoubená.“

Bradleyho korálkovité oči potemněly. „S kým?“

„S mým šéfem. Blake Burns.“

Bradleyho rty zavrčely. „S tím zasraným psychopatem, co mi prakticky ukousl prsty?“

Přikývla jsem. Bradley zrudl vzteky. Třískl svým džusem o stůl.

„Děláš největší chybu svého života.“

„Ne, Bradley, největší chyba mého života, by byla, vzít si tebe. Díky bohu, Blake mi poslal nahrávku tebe a Candace, jak po sobě lezete.“

Bradleyho oči se rozšířily šokem. „Co? Ty záběry natočil ten parchant?“

Dost tohohle oběda; začínal se mi zvedat žaludek. „Promiň, Bradley. Jdu na toaletu a pak to rozsekneme.“

Popadajíc kabelku, jsem vstala a pak jsem spěchala na záchod, nacházející se v zadní části restaurace. Časté močení. Další příznak. Naštěstí, malá unisex toaleta byla prázdná. Vyprázdnila jsem močový měchýř, umyla jsem si ruce a odemkla dveře. Jak jsem je otevřela, vřítil se tam Bradley a tlačil mě dozadu, dokud jsem nebyla natlačená na zeď. Jeho nově ochablé tělo se ke mně tisklo a jeho malé ruce hladily moje oteklá prsa.  „Bradley, prosím, pusť mě,“ prosila jsem a snažila jsem se zůstat v klidu.

Šílenství mu blýskalo v očích. „Ne, ne dokud na mě nedostaneš zase chuť.“ Naklonil se ke mně s pootevřenou pusou. Jeho antiseptický dech mi klouzal po tvářích. K mému zděšení, jeho odporné rty se blížily k doteku těch mých. V žádnym zasranym případě. Aniž bych o tom přemýšlela, koleno mi vyletělo a vrazilo mu do rozkroku. Slyšela jsem ho zaúpět. Bingo! Dostala jsem ho tam, kam jsem chtěla. Rovnou do koulí! Lekce sebeobrany, kterou mi Blake dal, se vyplatila.

„Kurva!“ Zařval, jak se zhroutila na dlážděnou podlahu. Držel se za rozkrok a svíjel se bolestí.

Na tváři mi zářil vítězný úsměv, a pak spadl jako strup, vyklízejíc cestu chladnému vzteku. „Nikdy mě už znovu nekontaktuj, Dickwicku. Naprosto jsem s tebou skončila.“

Zamračil se na mě. „Za tohle zaplatíš Jennifer Zkurvená McCoy.“

Bez dalšího slova, jsem pospíchala z toalety, můj žaludek v křečích.

******

Na zpáteční cestě do kanceláře, jsem udělala zastávku. V CVS lékárně. Bylo tu něco, co jsem musela koupit. Bylo tu něco, co jsem musela vědět.

A brzy budu.