Unfor - 3. kapitola

Překlad: Markéta

TATE

„Whoa,“ říkám natahujíc ruce, abych zachytil její malé boky předtím, než spadne na zem.

Tahle párty ani nebyla volbou. Žádným zasraným způsobem jsem se tady nemohl ukázat a vidět jí. Pak jsem začal dostávat textovky od Sam, kde k čertu jsem. Že konečně mají noc bez Sadey a Josh s Courtney nemají svoje dvojčata. Chtějí nás všechny dohromady, abychom si užili legraci. Z pohledu na nádhernou blondýnku ve svém náručí bych mohl říct, že ta už měla trochu moc.

„Jsem v pohodě,“ říká předtím, než se odtáhne, snažíc se sama narovnat.

„Není ti dobře?“ ptám se s obavou, že toho vypila až příliš.

Zavrtí hlavou a pak se dívá dolů na zem. Stojím tam v tichosti a znovu se začne tvořit napětí. Proč jsem jen kurva přišel? Co jsem si myslel, že to pomůže?

„Nemyslela jsem si, že přijdeš,“ říká tiše, pokračujíc v zírání na zem.

Přistoupím k ní a dám jí ruku pod bradu, zvedajíc jí tak, aby se na mě musela podívat. „Nemyslel jsem si, že bys mě tady chtěla potom, co jsem ti udělal v pekárně,“ říkám upřímně.

Ukázat se tam byla pošetilost z mojí strany. Věděl jsem, že pracuje. Právě jsem dovečeřel v domě Sam a Slada, když se Sam zmínila, že Missy bude pracovat déle. Na své cestě domů jsem se zastavil v baru. Nějakým způsobem jsem se ocitl v pekárně a když jsem byl zezadu napaden, myslel jsem si, že už možná odešla a někdo to tam vykrádá. Přál bych si, aby to byl ten případ. Se zlodějem bych se vypořádal mnohem líp.

„Divím se, že si pamatuješ, že jsi tam byl,“ zašeptá.

Zhluboka se nadechnu, připravený znovu promluvit, ale ona mě předběhne. „Chybíš mi,“ říká a já nenávidím způsob, jakým to cítím. Téměř….nadějně. Jako bych jí mohl milovat tak, jako bych jen já rozuměl tomu, co to slovo znamená. Vím, že ke mně něco cítí, ale nevím proč. Kdybych jí jen mohl přimět mě vidět ve skutečném světle, pochopila by, že se ode mě musí držet dál.

Těžce si povzdechnu, snažíc se uvolnit to napětí v ramenou. „Omlouvám se za Vegas.“ Musím to ze sebe dostat. Choval jsem se k ní jako debil už moc dlouho. Neudělala nic, aby si tuhle mou stránku zasloužila.

„Omlouváš se za kterou část?“ ptá se a já se na ni pár vteřin dívám, zmatený její otázkou. „Za tu část, kdy jsme měli sex? Nebo tu část, kdys mi další ráno nadával jako prašivému psu?“

Přejedu si rukama po neoholeném obličeji, snažíc se znovu najít ta správná slova. „Je mi líto, že jsme se spolu vyspali. Omlouvám se za to, že jsem ti vzal něco, co pro tebe mělo být speciální,“ připouštím.

Její nádherný obličej ztvrdne, zatímco se na mě dívá. „Mohla jsem být opilá, ale věděla jsem, co dělám. Proč se pořád obviňuješ?“

Měl jsem to vědět líp. „Protože jsi byla moje nejlepší kamarádka.“ Přejedu jí rukou po jejích blond vlasech. „A já si to vzal jako samozřejmost. Nechal jsem to zajít příliš daleko.“

Oči jí změknou a ramena poklesnou. „Chtěla jsem to, Tate. Chtěla jsem tebe. Ta noc pro mě znamenala celý svět, a  tys mě donutil cítit se jako nic.“ Dívá se znovu na zem.

Hrudník se mi zvedá a klesá, zatímco zhluboka dýchám, potřebujíc říct tu správnou věc. Slade s Parkerem říkali, že si jí musím znovu získat na svou stranu, ale nemůžu se k ní dostat tak blízko. Ne, aniž bych jí znovu zranil.

Přitáhnu si jí k sobě a dám jí pusu do vlasů. Vůně kokosu naplní moje smysly a já se pro sebe usměju. Držel jsem jí déle, než bych měl. Je to tak dobrý pocit mít její malé tělo ve svém náručí. Natáhne ruce a obejme mě okolo pasu a mě se stáhne hrudník. Díky ní se cítím potřebný. Celý svůj život jsem se cítil bezcenný a jako zbabělec. Ale s ní je to jiné. Ona mě nutí si myslet, že bych mohl být lepším člověkem, ale není to pravda. Nemůžu změnit svou minulost a jsem si zatraceně jistý, že jí nezničím její budoucnost.

Odtáhne se a podívá se na mě. „Řekls mi v pekárně, že ti chybím. Byla to lež?“ zašeptá.

Položím jí dlaně na tváře. „Chybíš mi. Vždycky jsem tě chtěl, Missy. Jsi nádherná. Jsi chytrá.“ Odmlčím se. „Jsi perfektní,“ říkám s úsměvem. „Jsi moje vysněná dívka, ale ne každému se sny mohou splnit. Nemám nic, co bych ti dal. Cožpak to nechápeš? Zasloužíš si prince a šťastně až do smrti, ne mě.“

Popotáhne, zatímco jí slzy stékají po tvářích a já vím, že je na čase, abych odešel. Skloním se a dám jí jemný polibek na čelo, než promluvím. „Všechno nejlepší, Missy.“ Pak se otočím a odcházím, aniž bych obtěžoval s kýmkoli jiným rozloučit. K sakru, vlastně si ani nejsem jistý, že jsem se s někým pozdravil.

Naskočím do auta a vytáhnu telefon ze středové konzole. Vytočím číslo jediné osoby, o které vím, že je vždycky k dispozici, když zavolám.

„Haló?“ odpoví Cindy a já můžu slyšet smích v jejím hlase. I přes všechen ten hluk v pozadí.

„Zaneprázdněná dnes večer?“ ptám se předtím, než vyjedu ze Saminy a Sladovy příjezdovky.

Zachechtá se. „Už ne.“

„Sejdeme se u mě doma,“ říkám předtím, než hodím svůj telefon na sedadlo spolujezdce. Nemusím jí dávat adresu. Už tady byla hodně krát předtím. Se Cindy jsme se setkali jednou v noci v klubu. Je v dívčí kapele a já hrál předtím s Jacobem, Missyin bratr, a jeho kapelou. Narazili jsme na sebe a začali šukat. A znovu potřebuju tohle uvolnění dnes v noci. Potřebuju ze sebe dostat vůni Missy. Potřebuju ze své paměti dostat vzpomínky na ni.

Jedu cestou domů a jsem vděčný, že jediné auto, které vidím když zahnu na svou příjezdovku, že Cindy. Parker dnes v noci musí být v práci. Díky Bohu.

Vystoupím z auta a zamknu ho, než dojdu k předním dveřím. Cindy taky vystoupí ze svého auta a pozdraví mě hned, jakmile zatlačím do dveří. Držím jí je otevřené, aby mohla vstoupit předtím, než je zavřu.

Jde do mého pokoje, ale popadnu jí za rameno a natlačím jí zády ke stěně. Moje rty jsou na jejich dřív, než se můžu natáhnout, abych jí sundal tričko přes hlavu.

Odtáhne se lapajíc po dechu a já to beru jako příležitost chytit jí za tričko a servat ho z ní. Doteď se naučila býtvždycky připravená na to, že jí strhám její oblečení.

Natáhnu se a umístím prsty přes otvory v jejích černých síťovaných punčochách a odtrhnu je stejně tak rychle. Rychle si odepne sukni předtím, než spadne na podlahu.

Zavzdychá, když mě popadne vzadu za krk a narazí svými rty na moje. Můj pták je tak tvrdý, až to bolí, když si představuju, že je to Missy. Přeju si, aby to byla ona, kdo se mě takhle dotýká. Dožadujíc, až bych jí prosil. Ale místo toho jsem jí měl jen jednou a pořád na to nemůžu zapomenout. Ale Braxton. Ten jí měl pravděpodobně víckrát, než bych mohl spočítat.

Mohla to být se mnou právě teď ona. Měl bych jí vzít do postele. Ukázat jí, jak jí umím pomoct s tím, dostat se přes něj. Ale pak co? Kdo by pomohl jí dostat se přese mě?

Myšlenka na to, že by to přede mnou byla Missy, mě dělá čím dál agresivnějšího. Natáhnu se a popadnu plnou pěst Cindyiných vlasů a škubnu jí hlavou dozadu. Hlava jí narazí na stěnu a ona vykřikne.

Obejme mě rukama okolo krku a já jí zvednu, když mi zabalí nohy okolo pasu. Nesu jí do své ložnice a ani se neobtěžuju se zavřením dveří. Je mi úplně jedno, jestli Parker přijede domů a uvidí nás. Plus, děvky jako je Cindy mají rády, když se na ostatní dívají. To je ještě víc rozpálí.

Stoupne si na nohy a já ji otočím, než jí dám ruce na záda a tvrdě jí ohnu o okraj postele.

Ani se neobtěžuju sundat své džíny, nebo boxerky. Jen si rozepnu kalhoty a vytáhnu tvrdého ptáka přes zip.

Nedám jí žádné varování.

Žádnou předehru. Už teď je pro mě vlhká.

Tohle byl telefonát kvůli šukání a ona to věděla, když to brala. A mě ani nezajímá vidět její obličej. Chci jen zavřít oči a představovat si, že je to Missy, ve které jsem uvnitř.

Sehne se jako malá dobrá kurvička a bere to, co jí můžu nabídnout. A pak jí pošlu dál vesele svou cestou.

*********************

„Tate?“ vykřikne moje máma, když se plazí k místu, kde ležím na podlaze ve své ložnici. Její tvář je pokrytá černou vodovou věcí, která jí stéká po tvářích.

„Mami?“ pláču, zatímco mi po tvářích stékají slzy. Třesu se a bolí mě celý bok.

Kde byla? Proč ho nezastavila?

Kolébá mě na své hrudi a její tělo se třese s tím mým, když pláče. „Miluju tě, Tate. Tak moc tě miluju.“ Políbí mě na čelo a stiskne mě pevněji.

Proč mě to vždycky bolí, když mi řekne, že mě miluje? Proč dovolí tátovi, aby mi ubližoval?

Posadím se vzpřímeně na posteli se sevřenýma rukama, připravený z někoho nebo z něčeho ty sračky vytřískat. Rozhlídnu se po tmavém pokoji. Nosní dírky mám rozšířené a hrudník mi vibruje, jako bych byl nějaký zkurvený pes, který je připravený se na někoho vrhnout.

Pět. Měl jsem pět roků, když se tohle stalo a já o tom pořád sním, jako by to bylo včera. Vlastně si toho z dětství pamatuju docela dost. Snažím se zapomenout, ale nemám moc štěstí. To je důvod, proč se v mém životě objevily drogy. Bral jsem prášky, aby mi v noci pomáhaly spát. Pak jsem potřeboval prášky, aby mi pomohly projít dnem. Jedna věc vedla ke druhé a dřív, než jsem se nadál, jsem bral věci, díky kterým jsem zapomínal úplně. Toužil jsem po té prázdnotě, do které mě to přivádělo.

Přejedu si rukou po zátylku a zamračím se, když cítím, jak jsem zpocený. Je to nechutné.

Jakmile se uklidním, konečně se podívám na druhou stranu postele a oddechnu si, když vidím, že Cindy odešla poté, co jsme skončili. A to je přesně důvod, proč jsem jí volal. Ta děvka nesnáší mazlení a mluvení stejně tak moc jako já. Byl jsem příliš unavený a emočně vyčerpaný, abych se ještě domrdával s tím, co přichází po sexu.

Jdu do své tmavé koupelny a zapnu světla a pak taky sprchu. Popadnu ručník ze skříňky a pak vstoupím do sprchy. Postavím svoje tělo pod sprchovou hlavici a nechám vodu, aby mě pohltila.

Jako malý kluk jsem si myslel, že voda odplavuje vaše nedostatky. Moje matka mi říkávala, že když stojíte v dešti, Bůh může očistit vaši duši. Drsný smích opustí moje rty, když si na to vzpomenu. Je šílené, jak děti věří všemu, co jim jejich rodiče navykládají. Myslím tím, že to nevíte o moc líp.

Teď. Teď už vím, že tady už není nic čistého natolik, aby to mohlo očistit moji duši od pekla. Měl jsem myšlenky jako malé dítě násilí. Nezačalo to, dokud mi nebylo sedm, možná osm. Začal jsem přemýšlet o všech těch způsobech, jak bych se mohl dostat od toho, abych někoho zabil. Ten někdo byl manžel mojí matky. A ačkoli jsem nikdy nikoho nezabil, snažil jsem se holýma rukama. A pokud by nastala ta možnost, udělal bych to znovu, ale tentokrát bych se nezastavil, dokud bych to nedokončil.

Vylezu ze sprchy a zalezu zpátky do postele. Jakmile se přikryju, rozzvoní se mi na nočním stolku telefon.

„Haló?“ vyštěknu. Kdo mi volá takhle kurevsky pozdě? Je skoro jedna ráno.

„Ahoj, vím, že je pozdě, ale myslel jsem, že bych ti měl zavolat a informovat tě, že je tady Missy.“ Slyším hlas svého kamaráda Scotta na druhém konci. Pracuje v malé krčmě s názvem Marvins a byl mým prvním skutečným kamarádem, když jsem byl schopný odejít z té destruktivní cesty mého života, která mě stahovala dolů.

Missy! Povzdechnu si. Ona je kurva všude. Konzumujíc a řídíc můj život. „Tak proč mi voláš?“ zavrčím mrzutostí.

A proč je k sakru na své narozeniny v baru? Když jsem jí dřív viděl, byla na párty u Sam, která to pro ni připravila.

Pár sekund je ticho, než znovu promluví. „Je opilá a ten chlap jde po ní,“ říká s povzdechem.

Jde po ní chlap? Vídá se už s někým novým? Sam mi řekla, že se s Braxtonem rozešla. „Takže?“ vyštěknu. „Proč mi kurva voláš?“

„Tate,“ říká tiše a to mě nasere ještě víc. „Vím, že vy dva máte minulost, ale má narozeniny a zdá se, že je opilá. Musíš něco udělat dřív, než se jí něco stane.“

„Ona není moje zodpovědnost,“ říkám skrz zaťaté zuby. Plus se mnou nemá nic společného. Můžu jí obviňovat? Cožpak nevidí, že dělám správnou věc, když jí od sebe odháním? Nejsem pro ní dobrý.

„Poslouchej,“ dožaduje se, začínajíc být podrážděný. „Rozumím tomu. Ale není tu nikdo jiný, komu volat. Nikdo jiný na ni nedává pozor. Ona není tvoje zodpovědnost, ale s takovou skončí někde zdrogovaná nebo mrtvá někde v příkopě. Dokážeš s tím žít?“ vyštěkne.

Zdrogovaná. To mi přinese zpátky vzpomínky, když jsem sledoval Slada vynášet zdrogovanou Sam ze sklepa Jeremyho domu, vypadajíc napůl mrtvá. Odešel jsem od Missy, protože si zasloužila něco lepšího. A něčím lepším jsem nemyslel nějakého kreténa, který se jí snaží opít a využít jí.

„Dostaň se k Missy blíž,“ řekl Slade. Nedokázal bych sám se sebou žít, kdyby se jí něco stalo.

„Jsem na cestě,“ zavrčím předtím, než zavěsím.

********************

Dojedu k baru a vejdu dovnitř. Najdu jí okamžitě. Její platinově blond vlasy září pod neonovými světly a bere mi dech nad tím, jak moc je nádherná. Vždycky jsem jí viděl jako atraktivní dívku od vedle. Ale to, co k ní cítím bylo vždycky víc, než že si mi dostala pod kůži. Byla nevinná a sladká. A já jí to vzal. Změnil jsem jí. Teď je to kráska na zabití. Je jako jedna z těch modelek, které vídáte v TV, které vždycky vypadají kurevsky dokonale; díky tomu ztvrdnu a současně se naseru.

Narovnám ramena a odtlačím tyhle myšlenky pryč. Dolů chlapče! Jdu k ní a zastavím se, jakmile se dostanu k její barové stoličce. „Missy?“ říkám pevně.

Vidím, jak jí tělo ztuhne při vyslovení jejího jména, ale neotočí se ke mně.

„Tohle je tvůj přítel?“ Konečně si všimnu toho chlapa, sedícího vedle ní. Moje oči klesnou až k jeho ruce, položené na jejím odhaleném stehnu. Čelist se mi sevře. Ženské a jejich zkurvené šaty.

„Ne,“ odpoví ona stroze. „Jen chyba.“

Ježíši Kriste! Chyba. Pořád pokračuju v říkání si, že to je to, co to bylo, ale necítím to tak.

Ten chlap jí dává slizký úsměv, získávajíc tak mou pozornost. „Odprejskni,“ říká mi, ale pokračuje v pozorování jí.

„Odprejskni?“ opakuju ujišťujíc se, že mluvil se mnou. Ten chlap je nástroj.

Konečně se na mě podívá přes své rameno a oči se mu zúží. „Jo, odprejskni kurva. Koupil jsem jí drink. Nechám jí ho dopít a pak se mnou odchází. Běž strkat svého ptáka do někoho jiného dnes večer.“ Ona chce promluvit, ale on zvedne její ruku, aby jí utišil. „Nedělej si s tím starosti. Já to zvládnu, zlato,“ ujišťuje jí s úšklebkem.

Zlato? Utáhnu své sevření v naději, že z něj nevytřískám jeho zkurvený život.

Otočí se k němu celým tělem se svým drinkem v ruce a já sleduju, jak se jí otevře pusa. „Promiň?“ vyštěkne na něj. „Neříkej mi, co mám dělat.“

Jeho ruka jí přejíždí po odhaleném stehně a ona se od něj rychle odtáhne. „Nedotýkej se mě,“ vyštěkne, když vstane.

„Hej, koupil jsem ti ten drink.“ Ukáže na něj, jako by mu to dávalo právo na její tělo.

„Díky,“ říká a já nemohu zadržet svůj úšklebek, když z toho jednoho slova kape sarkasmus.

Pak mu to hodí do obličeje a obrací se k útoku. On vstane ze své židle a udělá k ní krok. Moje ruka vystřelí a zasáhne ho do hrudi, srážejíc ho zpátky na bar. Jeho tvář se zkroutí vztekem a on se napřáhne svou levou rukou, aby mě praštil, ale jsem rychlejší. Zakloním se a pak se narovnám, nechávajíc svou pěst spojit se s jeho čelistí. Jeho tělo spadne na barovou stoličku předtím, než on a uvedená židle leží na podlaze.

„Nikdy se jí kurva už znovu nedotýkej,“ říkám předtím, než se otočím a odcházím z baru.

Najdu jí, jak v prohrabuje kabelku, hledajíc klíče. „Missy?“ vyštěknu, cítím,. jak se ve mně pořád hromadí vztek. Jak sama sebe vůbec mohla dostat do téhle situace? „Co sis to kurva myslela?“

Pořád mě ignoruje a já jí položím ruku na rameno a obrátím jí. „Nedotýkej se mě,“ křičí vzteky bez sebe.

„Missy?“ přejedu si rukou po neoholené tváři. Vystresovaný na maximum. Co řeknete někomu, kdo vás nenávidí? „Podívej, jen se ti snažím pomoct…“

Ustoupí ode mě. „Ne.“ Zvedne ruku, aby mě odřízla. „Nepotřebuju od tebe nic,“ konstatuje, vytahujíc klíče z kabelky.

Přiblížím se k ní, protože nechci, aby řídila, když je na mě naštvaná. Proč mě tolik rozrušuje vědomí, že mě nenávidí? „To, co jsem řekl dnes večer….na tvojí párty….“ Polknu, když se na mě podívá a přišpendlí mě svýma modrýma očima.

Očekávám, že nastoupí do svého auta a vystřelí odsud, ale místo toho narovná záda a zkříží si ruce na prsou, odvažujíc se mi dovolit se omluvit. „Chápu to Tate. Beru to.“ Těžce si povzdechne. „Jsem jen unavená z té hry, kterou hrajeme. Nemusíš mi lhát,“ říká, zatímco její oči klesnou k zemi.

„Nelhal jsem ti….“

„Prostě mě nech na pokoji!“ vykřikne, čímž mě přeruší. Stojím tu bez řeči, když se ode mě otočí a nastoupí do auta. Sleduju její malé červené auto vyjet a odjet doufajíc, že dojede domů v pohodě. Nevím, kolik toho vypila. Měl jsem se zeptat. Měl jsem jí sebrat klíče z jejích rukou.

Otočím se a jdu ke svému autu. Budu jí sledovat. Ujistím se, že se dnes večer dostane domů v pohodě, když uslyším blížící se sirény. „Prostě kurevsky skvělé,“ zamumlám si pod nosem.

Vystoupím zpátky na chodník a čekám na kohokoli, s kým se budu muset zabývat. Není pochyb, že barman na mě zavolal policii, když jsem praštil toho chlapa. Usměju se, když vidím Parkera vystupovat z policejního auta se stejným úšklebkem na tváři. „Dostal ses dnes v noci do problémů?“ ptá se, když se ke mně přiblíží.

„Něco takového,“ odpovídám. „ten chlap vyjebával s Missy.“

Jeho úšklebek se přemění ve velký úsměv. „No, pak pojďme vyjebat s ním.“

MISSY

„Pomoct mi?“ opakuju si jeho slova v hlavě. Rozzlobeně si utírám slzy z očí. Proč mám sakra plakat na své narozeniny? MÁM NAROZENINY!!!!

Jakmile odešel z mojí párty, odešla jsem taky. Řekla jsem všem, že se necítím dobře. Jsem si zatraceně jistá, že všichni věděli, že je to kvůli Tateovi. Všichni věděli, že se ukázal a pak prostě odešel, aniž by se rozloučil. Všichni taky věděli, že jsem byla ten důvod, proč odešel. Potřebovala jsem odtamtud pryč. Nemohla jsem pokračovat tak, že bych se zabývala tím, jak se na mě všichni dívají s lítostí ve tvářích. Jsem unavená z toho, že si všichni myslí, že se přes něj nemůžu dostat – bez ohledu na to, jak velká je to pravda. Měla bych být schopna to líp předstírat.

A pak se ten idiot musí ukázat v baru? O čem to k sakru bylo? Jak vlastně věděl, že jsem tam? Ve skutečnosti řekl, že mi chce pomoct.

Hlasitě se zasměju. „Pomoct mi?“ Už ztratil rozum? Jsem si zatraceně jistá, že já jo. Je tady jen jedna jediná osoba, která mi může pomoct. Jediná osoba, která mě obejme svýma rukama a řekne mi, že všechno bude zase dobré. Jediná osoba, která ví, jak hluboká je moje ztráta a já se k němu musím dostat.

Jedu cestou k domu, který bych mohla najít i poslepu. Do domu, ve kterém jsem strávila týdny tím, že jsem si vyplakávala oči. Bylo to peklo, přesto svatyně. Skrylo mě to před světem, ale ne před nočními můrami.

Rychle zastavím a vystoupím z auta. Jdu po dlouhém chodníku, když se dveře šmahem otevřou.

„Missy?“

Vzlyknu, když se dívám na Braxtona, jak stojí na své verandě jen ve svých teplácích. Není to k němu fér. Neměla bych ho využívat, ale potřebuju ho. Potřebuju bezpečí, které nabízí. Tu útěchu, že se o mě někdo doopravdy stará a chce mi osušit oči, ne mi říkat jednu věc a dělat něco úplně jiného.

Slzy mě pálí v očích, než se přelijou a stékají mi po tvářích. „Jak jsem nechala svůj život zajít až sem?“ vykřiknu. A jak to mám zastavit?

Braxton seskočí dolů po schodech a obejme mě ve chvíli, kdy na mě dosáhne. Tělo se mi třese, když se k němu přitisknu. „Ššššš.“ Hladí mě po zádech. „To je v pohodě.“ Sehne se a položí mi ruku pod nohy a zvedne mě, než se mnou jde do svého domu. Tady se cítím v bezpečí. Dokonce se tady cítím milována. A to je to, co v tento moment potřebuju.

Alkohol z mého posledního panáka mi znecitliví rty a oči mi ztěžknou. „Jsi v pořádku,“ zašeptá, když mě položí na postel a začne mi sundávat podpatky.

Zvednu svoje těžké ruce a utřu si tváře hřbetem dlaní, když se mi pokouší sundat šaty.

Jakmile se mu to podaří, lehne si vedle mě. Přitulím se k němu, když si mě zabalí do objetí. Odtlačí mi vlasy z obličeje, když se na mě dívá. Jeho oči klesnou k mým rtům, když si je olíznu. Ačkoli je necítím, vím, že tam jsou.

„Řekni mi, proč jsi tady,“ ptá se jemně, zatímco mi svýma hnědýma očima přejíždí po tváři.

„Protože tě potřebuju.“ Mám pocit, že trvá věčnost dostat ta slova ven. Ale jakmile to udělám, jeho měkké rty jsou na mých.

****************

Probudím se v plyšové posteli, ve které jsem se probouzela už mnohokrát předtím. Stěny jsou jemně hnědé a koberec je krémově béžový. Kolem mě je zabalena jemná přikrývka, zatímco mi sluneční paprsky dávají vědět, že už je ráno. A moje bušení hlavy mi připomíná, že jsem minulou noc moc pila.

„Dobré ráno.“

Vzhlédnu a vidím Braxtona ležet b jeho posteli vedle mě. „Ránko,“ říkám tiše.

Zvedne šálek kávy a nabídne mi. Zavrtím hlavou. „Ne, děkuju,“ říkám tiše. Přetočím se na bok, abych mu čelila, zatímco on se na mě dívá se zamračením na tváři. Nechám své oči přecházet po jeho dokonalé pleti, pokrývajíc jeho malý hrudník. Vím, že často cvičí, ale není nijak velký.

„Missy?“ ptá se, získávajíc mou pozornost. Podívám se na něj a on promluví. „Co se stalo včera v noci?“

„Nechci o tom mluvit,“ říkám.

Povzdechne si, než položí svou kávu na noční stolek. „Měla bych jít,“ říkám, než odhodím přikrývku a vstanu z postele.

„Ne,“ říká pevně a to mě zastaví. Dívám se na něj a on ukáže zpátky na postel. „Sednout.“

Pomalu se vracím zpátky k posteli a sednu si čelem k němu. „Co je?“ ptám se váhavě, nechci mít tenhle rozhovor.

Je zticha pár vteřin, než promluví. „Co se stalo minulou noc? Mluvil jsem se Sladem a ten mi řekl, že jsi odešla ze své párty, ačkoli se tě snažili přimět, abys zůstala.“ I nadále se na něj dívám a můžu vidět, jak mu jeho tmavé oči začnou ještě více tmavnout. „Kam jsi šla? Kdes byla, když jsi smrděla, jako bys přišla odněkud z baru?“

Podívám se dolů na jeho tlustý přehoz a začnu sbírat imaginární peříčka. „Byla jsem tam,“ přiznávám tiše.

„Co sis to sakra myslela?“ vyštěkne, což mě přiměje se na něj podívat. Braxton není nikdy otřesený. Je ten nejklidnější člověk, jaké jsem kdy potkala. „Proč jsi byla venku a pila jsi a pak řídila?“ ptá se, zatímco se jeho hlas zvyšuje.

„Nebyla jsem opilá,“ říkám na svou obranu. Ačkoli on ví, že je to lež. „Jen jsem prostě chtěla jít pryč. Tate se ukázal na párty…“

„Ahááá,“ říká, čímž mě přeruší. „On se ukázal,“ zasyčí. „Věděl jsem, že to udělá.“ Vyskočí z postele a začne přecházet po místnosti. „Ten chlap je Samin bratr. Vždycky je všude.“ Zamumlá, jako by mluvil sám pro sebe. „Věděl jsem, že bych měl jít na tu párty s tebou. Pokaždé, když ho vidíš, tě zanechá v slzách.“

„Je mi to líto,“ říkám snažíc se polknout knedlík v krku. „Neměla jsem sem chodit minulou noc.“

Chci vstát, ale je u postele přede mnou dřív, než to zaregistruju. Jeho ruce mě jemně chytí za tvář, zatímco jeho hnědé oči vyhledají moje. „Proč to vypadá, jako by ti ukazoval, že mi máš běžet do náruče?“ ptá se a zahýbe obočím. „Teď vážně? Proč jsi sem nepřišla hned po té párty?“

„Jen jsem chtěla být sama.“

„V baru?“ ptá se, aniž by mi věřil.

Těžce si povzdechne, když neodpovídám. „Snažím se porozumět tomu, čím si procházíš. Vážně,“ říká tiše, než se odtáhne. „Ale jak dlouho hodláš dovolit, aby měl nad tebou takovou moc?“

Ptám se sama sebe na tu samou otázku každý den. „On nemá….“

„Ale ano, má,“ přeruší mě a znovu vstane z postele.

„Není to jeho chyba.“ Bráním Tatea a jeho hnědé oči se šokem rozšíří. „On neví všechno,“ říkám dívajíc se od něj pryč. Ale Braxton ví stejně jako já, že i kdyby se to Tate dozvěděl, na věci to stejně nic nezmění.

Vydává ze sebe hrubý smích. „Kdy ses stala jednou z těch hloupých holek?“ ptá se.

Hlava mi vystřelí k němu a pusa se mi šokem otevře. „Cože?“ ptám se tiše.

„Kdy ses stala jednou z těch holek, co brání muže, který je zraňuje? Vážně. Cožpak nemáš žádnou sebeúctu?“ Nečeká na to, až odpovím, než se otočí a odejde do své koupelny, třískajíc za sebou dveřmi.

Setřu jedinou slzu, která mi stéká po tváři a pak se dostanu z postele. Rychle se obleču a pak odejdu, zatímco on zůstává v koupelně. Nikdy jsem neviděla tuhle stranu Braxtona a jsem si zatraceně jistá, že se nechci zdržovat okolo a vidět z toho víc.

****************

Sedím na svém gauči v mém malém, ale přesto klidném bytě, zatímco přemýšlím o svém dni. Potom, co jsem odešla od Braxtona, šla jsem na oběd s holkami. Všichni mi okupovali telefon minulou noc poté, co jsem odešla ze Samina a Sladova domu. Dělali si o mě starosti, to chápu, ale nemůže prostě dívka chtít být sama?

Podívám se dolů do svého klína, když mi zavibruje telefon signalizujíc, že mám zprávu.

Kat:Ahoj holka. S přítelem jedeme za několik týdnů pryč z města. Můžeš se sem tam stavit a krmit mi Bonera? Prosím. Nechám mu venku suché granule, ale budeme pryč šest dní. Nemyslím si, že mu to vydrží tak dlouho. Kdyby ses mohla tak po třech dnech stavit a dát mu víc, bylo by to skvělé.

Já: Jasně. Můžu to udělat. Jen mi pošli svou adresu. Užij si to.

Telefon mi zavibruje ve stejnou dobu, jako mi zazvoní zvonek u dveří. Takže ho položím na gauč a vstanu, abych otevřela doufajíc, že to nejsou holky chtějíc zasáhnout mezi mě a Tatea, nebo něco podobného.

Povzdechnu si, když vidím Braxtona na druhé straně. Otevřu dveře jen natolik, aby na mě viděl. „Ano?“ ptám se.

Zhluboka vydechne. „Omlouvám se za způsob, jakým jsem s tebou mluvil dneska ráno. To bylo nemístné. Vím, že si procházíš těžkými časy.“ Odmlčí se. „Chci být přítelem, o kterého se můžeš opřít. Mluvit s ním. Prosím, řekni mi, že mi odpouštíš.“

Nenávidím, že stále odtlačuju kamarády pryč. „Omlouvám se,“ říkám otvírajíc dveře naplno a zabalím okolo něj paže.

Obejme mě pevněji, než mě nechá být. „Mám pro tebe dárek,“ říká a sehne se, aby zvedl krabici, která je na zemi vedle mých dveří.

„Dárek?“ ptám se překvapeně.

Přikývne. „To je, pokud máš stále v plánu jít se mnou dnes večer na tátovu párty?“

Do hajzlu. Úplně jsem zapomněla, že je to dnes večer. „Samozřejmě.“ Řekla jsem mu už dříve, že půjdu. Teď z toho nevycouvám.

Usměje se a pak mi podá krabici. Ustoupím od dveří, dovolujíc mu vstoupit dovnitř, než jdu zpátky ke gauči. Sedne si vedle mě a sleduje mě, jak otevírám obrovskou krabici. Zalapám po dechu, když jí otevřu a vidím, co je uvnitř.

„Braxtone….“ Několikrát zamrkám při pohledu na nádhernou červenou látku. „To je nádhera.“ Podívám se na něj. „Ale tos neměl.“

Pokrčí plaše rameny a pak mě trapně poplácá po koleni. „Chtěl jsem se omluvit za svůj dnešní výbuch. Jak jsem řekl, jsem tady pro tebe a ty sis to nezasloužila.“

„Ale já jsem….“

Zvedne svoje ruce nahoru. „Ne, nezasloužila,“ říká znova a já jen přikývnu hlavou na souhlas.

Zasloužila jsem si to. Nezasloužím si žádného ze svých přátel. Využívám je. Snažím se pověsit na cokoli, abych se udržela nad vodou, ale nechávám si je vyklouzávat z rukou. Dřív, než to budu vědět, budu příliš unavená, abych s tím víc bojovala, a nechám se jen vést s proudem a uvidím, kam až mě to zavede.

„Pojedu dnes večer s mou mámou a tátou,“ říká, získávajíc si mou pozornost. „V kolik hodin bys chtěla, abychom tě vyzvedli?“

Uf, nechci se s nima setkat. Myslím tím, že jsem se s jeho tátou už předtím potkala, ale jen proto, že se s ním Slade přátelí. Nikdy ne v situaci, kde mám na sobě drahé šaty, které mi koupil jeho syn. „Setkám se s vámi až tam,“ říkám snažíc se nepřijmout jeho nabídku.

Zamračí se. „Chceš řídit sama?“ ptá se zmateně.

Přikývnu. „Jo. Nemám chuť zůstávat tak dlouho venku,“ říkám jako omluvu a on přikývne hlavou v porozumění.