TD - 1. kapitola

Překlad: Marťa

Cammie

Zdálo se mi o odchodu. Zdálo se mi o tom, jack plním obří batoh věcmi (mým skicářem s oblíbenou skupinou Black Keys) a seznamem destinací, které chci vidět.

Byl to právě jeden týden, kdy jsem úspěšně absolvovala kombinované bakalářské a magisterské stadium architektury na vysoké škole. Po všech těch dlouhých probděných nocích jsem chtěla změnu a cestovat. Toužila jsem si odškrtnout jeden nebo dva body ze svého seznamu.

Už jsem si to naplánovala. Jen jsem musela pracovat tak dlouho, abych si ušetřila nějakou finanční rezervu. Podle mých výpočtů – za předpokladu, že se v Evropě nebudu věnovat prostituci – budu potřebovat pracovat alespoň tři měsíce, než si budu moct koupit jednosměrnou letenku do Paříže.

Technicky vzato, jsem nepotřebovala našetřit vůbec nic. Po autonehodě nám rodiče zanechali dostatek peněz, ale já se své části ještě nedotkla. Chtěla jsem nastoupit na palubu letadla s vědomím, že jsem do dokázala úplně sama.

Brooklyn byla moje velká sestra, matka, otec, parťák, nejlepší přítel, a co je nejdůležitější, můj bezpečný přístav. Nevěděla o mém plánu odjet do Paříže, ale bylo to z dobrého důvodu. Kdyby zjistila, že mám v plánu procestovat celý svět, zamkla by mě ve svém bytě. (Což by jen pro připomenutí, nemuselo být tak špatné. Měla televizi se satelitním příjmem a její lednice byla vždy dobře zásobená výbornými sýry).

„Už sis prošla některé otázky k zítřejšímu pohovoru?“ Zeptala se Brooklyn, když se skláněla, aby dokončila lak na mých nohách.

Povzdechla jsem si a opřela se do polštářů na pohovce.

Můj pohovor.

Můj pohovor do firmy Cole Designs – jedné z největších architektonických firem.

Na celých pět minut se mi podařilo zapomenout na nadcházející rozhovor, který mě čekal, ale teď to bylo zase zpátky a opět to naplno zaměstnávalo mou hlavu.

„Ano, promyslela jsem si je, ale pochybuji, že se Grayson bude obtěžovat a pokládat mi tyhle otázky. Bude jen zírat přes stůl a doufat, že začnu spontánně cosi blábolit… nebo brečet.“

Brooklyn protočila očima a věnovala se dál lakování nehtů. Pokud šlo o Graysona, ráda si hrála na Ďáblova advokáta, ale já věděla, jaký opravdu je. Ve skutečnosti to byl Ďábel a žádný advokát to nemohl vyvrátit. Mohl být posledních deset let její přítel, ale nebyl to příjemný chlapík. Po několika našich příležitostných setkáních jsem byla spokojená se vztahem, jaký jsme mezi sebou měli. Tj. naprosto žádný.

„Dej mu šanci. Je hodně pod stresem. Neber si jeho strohost osobně.“

Zavrčela jsem. Výraz „strohost“ byl slabý výraz.

„Dobře. Už o Graysonovi nebudeme mluvit. Teď potřebuju jídlo,“ řekla jsem a poplácala si břicho, jako veselý Santa Claus. „Když už jsme u chutných věcí, myslíš, že se tvůj otrok vrátí s fajitas?“

„Jason je můj přítel, ne můj sexuální otrok,“ opravila mě s výhrůžným pohledem.

„Páni, paní Freudová, to jste hodně snížila laťku,“ řekla jsem a natáhla se pro svůj telefon, abych mohla, už asi po tisící toho dne, zkontrolovat svůj email. Pravděpodobně tam nebude nic nového, ale nechtěla jsem si nechat ujít žádné nečekané změny, týkající se mého pohovoru. V posledním týdnu jsem měla telefon přilepený ke své kyčli, jako kdyby mě měl každou chvíli upozornit na blížící se apokalypsu. Vážně, když jsem byla předtím ve sprše, snažila jsem se sama sebe přesvědčit o tom, abych si skutečně oholila nohy, když mi na umyvadle zavibroval telefon.

Natáhla jsem se po něm, uklouzla a skončila několik palců od toho, abych si rozbila hlavu o dlaždičky v koupelně. (Díky bohu se to nestalo, protože by záchranáři museli k mé záchraně použít čelisti života, aby se dostali skrz mé vlasy).

Říct, že jsem byla z mého rozhovoru s Graysonem Colem nervózní, by byl eufemismus. Ten chlap držel klíče k mojí budoucnosti. Dostat práci v jeho firmě bude rozhodujícím prvním krokem v mém plánu přestěhovat se do Paříže. Viz podrobný popis níže:

1.   Získat práci.
2. Pracovat, dokud si nevydělám na pěkné zlaté vejce.
3. Ignorovat fakt, že Grayson Cole je nejvíc sexy architekt v celé zemi. Je to můj šéf, je to můj šéf - tuhle mantru si budu opakovat, dokud se s ní neztotožním.
4. Koupit si letenku do Paříže a letět daleko, daleko – tedy dokázat, že můžu prožít život na vlastní pěst, aniž bych se skrývala v Brooklynině stínu.
5. Poznat sexy Francouze.
6. Jíst hodně francouzského chleba.

***

Později v noci, jsem si chystala oblečení na svůj ranní pohovor. Měla jsem z čeho vybírat, protože si Brooklyn usmyslela, že mi vybaví šatník na první pracovní týden. Byla si nechutně jistá, že tu práci dostanu. Já, na druhé straně, jsem byla šťastná, že mám nové značkové hadry. Když už nic jiného, alespoň nebudu vypadat, jako vrah, až mě budou vyvádět z budovy po tom, co dám Graysonovi do obličeje svými karate chvaty.

Sklouzla jsem rukou po látce obalu, ve kterých byly uložené tmavě rudé šaty. Už jsem si je zkoušela a milovala jsem je. Dosahovaly mi několik palců nad kolena a zavazovaly měkkým páskem trochu stranou, těsně nad mým bokem. Sexy barva mi dodá alespoň polovinu sebedůvěry, kterou budu potřebovat, až vstoupím do Graysonovy kanceláře. Druhá polovina bude vycházet z mých tělových střevíčků na závratných podpatcích.

Poté, co jsem si čtyřikrát zkontrolovala mobil a nastavila dva budíky, které mě vzbudí zvukem kvílejícího novorozence, jsem si vlezla do postele v domnění, že rychle usnu.

Šok: to se nestalo.

Místo toho jsem si v hlavě přehrávala každé moje setkání s Graysonem. Mým cílem bylo určit přesný okamžik, kdy mnou začal opovrhovat.

Poprvé, kdy jsem spatřila Graysona, jsem byla v maturitním ročníku na střední škole – v jeho očích dítě, zatímco on už přede dvěma lety získal magisterský titul na MIT. Brooklyn mě dotáhla na večeři s některými svými přáteli. On tam byl, na opačném konci stolu, s delšími hnědými vlnitými vlasy, které se ani nesnažil zkrotit. Jeho tmavé oči byly zaměřené na dívku vedle něj, ale to mi nevadilo. Měla jsem perfektně výhodné místo, odkud jsem na něj viděla. Tehdy byl jeho šatník mnohem uvolněnější. Přesto vypadal v tmavých džínách a šedém tričku moc chutně.

Byla tam spousta dalších lidí, se kterými jsem se bavila, ale můj pohled mi stále utíkal ke Graysonovi. Zachytila jsem každý náznak jeho úsměvu a slyšela, jak se něčemu zasmál a úplně jsem se ztratila v představě, jaké by to bylo jít na rande s chlapem, jako je on.

Během té večeře jsme spolu ani jednou nemluvili, ale v průběhu následujících dvou měsíců se v mé mysli proměnil v dokonalého hrdinu. Byl to pan Darcy pro mou Elizabeth Bennetovou, můj princ pro mou Popelku, a co je nejdůležitější, Ron Weasley pro mou Hermionu Grangerovou. Začala jsem o něm znovu přemýšlet a představovala si sama sebe, jako tu tmavovlasou dívku, která na té večeři seděla vedle něj. Měla jsem bujnou představivost, která mě, jako příliv, zaplavovala představami, dokud ho Brooklyn jednoho dne nepřivedla do našeho bytu.

Přední dveře se otevřely a dovnitř vešla Brooklyn s Graysonem v patách. S dvoudenním strništěm, flanelovou košilí, džíny a okopanými hnědými botami vypadal pohodově. Já byla v pyžamu a právě jsem se ládovala popcornem, když vešel dovnitř a podíval se na mě. Chtěla jsem se rozpaky vypařit.

Brooklyn mě o jeho příchodu nevarovala. S věkovým rozdílem osmi let bychom ani neměli být na koncích našich radarů, ale on byl jediný člověk na tom mém.

Přišel si sednout na židli vedle pohovky a otočil se ke mně v okamžiku, kdy se mi popcorn zadrhl v krku. Odvrátila jsem se a snažila se bouchnout do prsou, abych ho dostala ven. Bože, prosím, vezmi si mě. To je nejhorší okamžik mého života.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se, obraceje mou pozornost zpět k sobě. Pod tvrdým výrazem mu na rtech pohrával lehký náznak úsměvu.

Poprvé jsme si byli tak blízko, že jsem si mohla jeho tvář pořádně prohlédnout. Z mého místa na gauči jsem viděla každý obrys jeho tvarovaných lícních kostí, rovný nos a hranatou čelist. Tmavé obočí rámovalo jeho odměřené oči – ten druh očí, které skrz nepropustí sebemenší pocit. Ale byly to jeho rty, které mě naprosto očarovaly. Když se mu zvlnily polovičatým úsměvem, uvědomila jsem si, že jsem neodpověděla na jeho otázku.

„Jsem v pořádku,“ zamumlala jsem s ruměncem ve tváři, který nechtěl ustoupit.

„Oh, Graysone. Tohle je moje sestřička, Cammie!“ Zavrkala Brooklyn, jak se natáhla přes opěradlo a chytila mě za ramena. „Je v posledním ročníku na střední škole.“

Nikdy jsem svou sestru nechtěla uškrtit víc, než právě v tuhle chvíli. Jistě, měla jsem na sobě pyžamové kalhoty se skákajícími beránky, ale nemusela to podávat tak, že jsem v Graysonových očích vypadala jako batole.

Obočí měl vyklenuté, jak se na mě díval ze svého křesla a já zasténala v duchu nad tím, co asi právě vidí. Česala jsem si ten den vůbec vlasy? Viděla jsem dnes kartáček na zuby?

Předtím, než by se situace ještě zhoršila, jsem vstala i s mísou popcornu a se šeptanou výmluvou, že si potřebuji dodělat domácí úkoly, jsem opustila obývací pokoj. Brooklyn bude pravděpodobně za pár vteřin říkat Graysonovi, jak jsem se v posteli, když mi bylo šest, počůrávala, nebo že jsem měla rovnátka, která mi před rokem sundali. Neměla jsem v úmyslu být součástí svého ponižování.

Zamkla jsem se ve svém pokoji, vytáhla jsem skicák a začala na několik prvních stránek kreslit Graysona. Každý jednotlivý detail jeho tváře jsem měla v čerstvé paměti a nechtěla jsem o něj přijít, dokud neskončím.

Kreslila jsem opřená zády o dveře do mé ložnice, takže jsem si byla jistá, že Brooklyn uslyším, až se bude blížit k mému pokoji. Raději bych snědla celý skicák, než abych dovolila, aby viděla, na jakých kresbách pracuji.

Ve stejnou chvíli, kdy jsem skončila, jsem uslyšela z obývacího pokoje Graysonův hluboký hlas, který pronikal až za zdi mé ložnice. Mluvil o své práci architekta. Vysvětloval Brooklyn, jak si chce založit vlastní firmu. Seděla jsem tam, s uchem přitisknutým na dveře, když mluvil o tom, jak bude jeho firma vypadat a jaký druh staveb by chtěl navrhovat.

Architekt.

V té době nebyla moje budoucí kariéra mou hlavní prioritou. Byla jsem příliš zaneprázdněná užíváním si snadných věcí: kluci, párty, alkohol, drogy – žádné z nich se nepodařilo nahradit mi to, o co jsem přišla, když mi zemřeli rodiče. Pořád jsem proplouvala životem, zatímco Brooklyn se mě zoufale snažila někam nasměrovat. Před třemi týdny jsem jí řekla, že nechci maturovat, protože naši rodiče mě neuvidí jít si pro diplom. Nechtěla jsem odjet na vysokou, protože jsem věděla, že tam naši rodiče nebudou, aby mi pomohli vyložit auto, tak jsem všechny tyhle myšlenky vytlačila z mysli.

Bylo to neuvěřitelně snadné.

Až příliš.

Až do tohoto okamžiku.

Vzpomínám, jak jsem seděla opřená o dveře a snila o tom, že se stanu architektkou stejně, jako Grayson. Milovala jsem kreslení. Skicáky jsem měla naplněné až po okraj a když jsem byla mladší, snila jsem o tom, že půjdu tvůrčí cestou. Nebylo už příliš pozdě?

Vzala jsem z postele svůj počítač, odplížila se zpátky na zem a několik hodin zkoumala architektonické programy v Los Angeles. Možnosti jsem měla omezené, ale stále bylo před koncem školy dost času.

Tehdy jsem si to neuvědomila, ale ten večer to bylo poprvé, kdy jsem začala přemýšlet o své budoucnosti od chvíle, kdy mi zemřeli rodiče… a musela jsem za to poděkovat Graysonovi.

V příštích několika měsících jsem odmítala pozvánky na mejdany. Držela jsem se od špatných vlivů a každý den po škole jsem se zamykala ve školní umělecké místnosti. Musela jsem zapracovat na svém portfoliu a neměla jsem na to téměř žádný čas.

Když jsem Graysona viděla příště, bylo to na oslavě Brooklyniných dvaadvacátých narozenin a tam se nevědomky změnil můj život. Věděla jsem, že tam bude taky, tak jsem se snažila obléct své sedmnáctileté tělo tak, aby křičelo „předčasně vyspělá a šik“. Měla jsem výrazné líčení a šaty tak těsné, že jsem s každým nádechem bojovala o obnovení krevního oběhu. Balancovala jsem na vysokých podpatcích, ve kterých jsem neuměla chodit.

Když jsme dorazily na párty, Grayson už tam byl s nádhernou blondýnou, visící mu na paži. Vypadala, jako by právě sestoupila z přehlídkového mola v Miláně, a když se široce usmála a přitiskla mu ruku na hrudník, moje naděje praskly, jako balonek. Zastavila jsem se u vchodu do restaurace a znovu si procházela konverzaci, kterou jsem si v duchu promýšlela několik posledních dní. Všechna se mi vypařila z hlavy spolu s naivní nadějí. Vzpomínám si na ten pocit, kdy jsem tam stála v šatech, které mi měly svůdně obepínat křivky.

Udělala jsem hloupost, když jsem svou víru vložila v naprostého cizince. V několika posledních měsících, od chvíle, kdy se objevil v mém životě, jsem neudělala jedinou bezohlednou věc. Když mi sestra řekla, abych zůstala doma, tak jsem tam zůstala, a když jsem šla pryč, vždycky jsem řekla kam. Důvodem mé změny byl Grayson, ale když jsem tam stála a pozorovala ho s tou ženou, krásnou ženou v jeho věku, měla jsem náhlou touhu udělat něco bláznivého a dostat se na několik hodin ze své vlastní hlavy.

Ustoupila jsem k boku restaurace a zavolala příteli Darrenovi. Byl to kluk z mé střední školy. Ten typ pohybující se na hraně mezi vyloučením a trojkou z chování. Nedovedla jsem si představit, že bych s jeho chvástavým postojem a všudypřítomnými vojenskými bagančaty vydržela moc dlouho, ale v jeden večer s ním si užiju plno zábavy.

Když Darren přišel, stál u vchodu do restaurace v tričku a se znuděným výrazem. Ani se neobtěžoval vejít dovnitř. To nebyl jeho styl.

Počkal na mě u dveří, když jsem Brooklyn objímala na rozloučenou. Prosila mě, abych zůstala a pošeptala mi, že má o mě strach, když odcházím s Derrenem. Vyvlékla jsem se z jejího sevření, když jsem v žaludku pocítila tíhu. Jsi lepší, než tohle. Zůstaň. Nedělej nic nezodpovědného. O mém rozhodnutí nemělo cenu pochybovat. Mé svědomí bojovalo předem prohnanou bitvu. V té chvíli svého života jsem se nestarala o nikoho jiného, než o sebe.

Nezajímalo mě, že má sestra narozeniny. Potřebovala jsem ven.

Když jsem odcházela, cítila jsem na sobě Graysonův pohled. Když mě Derren vzal za ruku a táhl mě ze dveří ven, otočila jsem se a naše pohledy se střetly.

Jeho pohled byl chladný a tvrdý. Byl ostrý, jako ještě nikdy předtím. Čelist měl sevřenou a obočí stažené dohromady. Jednou zavrtěl hlavou a odvrátil se ode mě – zpět k blondýnce, která se na něj dívala s nevinnýma očima.

Otrávená jsem vyrazila z předních dveří restaurace, jako by mi za patami hořelo a vyrazila s Darrenem na vysokoškolský večírek, který se konal dole v údolí. Nevzpomínám si, jestli jsem té noci spala ve své posteli.

Po té noci nějakou dobu trvalo, než jsem Graysona znovu uviděla. V tu dobu jsem se snažila, abych zapomněla na tu část svého života, kdy jsem byla Graysonem posedlá. Místo toho jsem se snažila zaměřit na svůj cíl: stát se licencovanou architektkou. Byla jsem ve druhém ročníku na vysoké a už jsem byla zamilovaná do volného terénu.

Pak jsem se jednoho dne podívala do svého kroužkového poznámkového bloku a uviděla v něm napsanou poznámku: „Host přednáškového cyklu - #3“ a viděla ho stát v přední části mé vysokoškolské posluchárny. Nejdřív jsem nemohla uvěřit tomu, že je to on. V námořnicky modrém obleku, doplněném manžetami a v naleštěných botách vypadal jinak, než předtím. Husté hnědé vlasy měl trochu delší, ale to jen zdůrazňovalo silnou strukturu jeho kostí. Přes široký hrudník se mu táhla dokonale uvázaná červená kravata a ruce měl podél těla zaťaté v pěst, když se jeho oči střetly s mými. Ach, opravdu to byl on. Když jsem ho viděla naposledy, vrhal po mě ten samý pohled.

Snažila jsem se na jeho přednášce dávat pozor. Když mluvil, třída byla naprosto tichá. Dívky se nakláněly dopředu, aby jim neuniklo jediné jeho slovo, zatímco kluci se snažili přijít na to, jak se mu podařilo, s nulovým úsilím, zaujmout celou místnost. Po zvážení kladů a záporů jsem sbírala odvahu k tomu si s ním po hodině promluvit. Bylo to už pár let, co jsme se naposledy viděli, a cítila jsem, jako bych v poslední době hodně vyrostla. Nebyla jsem už Brooklynina malá sestřička. Byla jsem Cammie Heartová, studentka architektury. (Vyměnila jsem svou sportovní podprsenku za tu skutečnou a věděla, jak si správně upravit vlasy. Jak by mi mohl odolat?)

Takže jsem se po přednášce připojila k procesí za ostatními studenty – čtěte: všemi studentkami – kteří si s ním chtěli promluvit. Natahovala jsem uši, abych ho slyšela mluvit s každým z nich. Byl rychlý, ale zdvořilý. Nabídl jim skutečnou pomoc a povzbudil je, aby se ucházeli o letní stáž v jeho firmě.

Fronta se hýbala, dokud jsem nestála jen za jedním člověkem. Věděla jsem, že mě viděl stát v řadě za dívkou, se kterou mluvil, ale těsně předtím, než domluvila, se na ní usmál a ukázal jí cestu ven z posluchárny. Zůstala jsem tam stát, jako blázen, když jsem sledovala, jak odcházejí. Měl ruku na dolní části jejích zad a pohled měl upřený na dveře. Jedna moje část na něj chtěla zakřičet, ale věděla jsem, že je to marné. Pro Graysona Cola jsem byla, jako duch. Mohl mě ponižovat před Brooklyn, ale i kdyby mi kdysi prokazoval slušnost, bylo to dávno pryč.

Od té chvíle jsem snažila o to, vytěsnit Graysonovu existenci ze své mysli. Snažila jsem se ho ignorovat, když jsme se potkali a on dělal to samé. Měli jsme nevyslovenou dohodu předstírat, že ten druhý neexistoval.

Až do… až do doby před několika dny. Do dne mé promoce. Právě jsme dorazili do restaurace, kde jsme to měli oslavit, když jsem uviděla Graysona čekat na chodníku v klasickém, námořnicky modrém obleku. Byla jsem šokovaná, že ho vidím, protože jsem ho nezvala, samozřejmě. Přesto tam stál, rozhlížel se po chodníku a nutil mé srdce dělat přemety.

„Mohl bych s tebou na chvíli mluvit, Cameron?“ Zeptal se, naprosto ignorujíc další čtyři lidi, se kterými jsem tam stála.

Ztuhla jsem, když se na mě zadíval. Takový rozhovor byl naprosto v rozporu s našimi nepsanými pravidly. Nemohla jsem si vzpomenout, kdy mě požádal, aby si se mnou mohl soukromě promluvit.

Přes nervozitu jsem souhlasila, a jakmile jsme byli sami, přistoupil ke mně a předhodil mi nabídku, jakou jsem nemohla odmítnout. Pohovor do své firmy Cole Designs. Naše setkání bylo krátké – jakmile jsem souhlasila, otočil se zpátky k autu. Ale faktem zůstává, že mi vyšel vstříc a nabídl mi pohovor.

Takže zítra ráno budu sedět naproti němu, s veškerou sebedůvěrou, kterou v sobě najdu a přitom budu přemýšlet, zda-li mě stále tolik nenávidí, když mi nabídl práci ve své firmě.