SR - 23. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Beck mi znovu volá a já ho nechám vyzvánět, až spadne do hlasové schránky. Volal asi před deseti minutami a neodpověděla jsem mu, věděla jsem, že by slyšel napětí v mém hlase. S vědomím, že bych nebyla schopná lhát, když se zeptá, kde jsem. Poslouchala jsem jeho první hlasovou zprávu, moje srdce se hryzalo pocitem viny, že se mu vyhýbám, ale vím, že by bláznil, kdyby věděl, že jsem právě parkovala na JTho příjezdové cestě.

Nemám tady, co dělat. Je to hloupé a nelogické, ale nemohu si kurva pomoci. Možná, že je potřeba se ještě jednou postavit minulosti, než půjdu dál, nebo možná jen cítím, že mohu pomoci s tím, aby se správně rozhodl ohledně Beckovi výzvy. Ať už je důvod sebe víc šílený, jsem tady a tady zůstanu, dokud neuslyším, co má na srdci.

Beckova první hlasová zpráva byla jednoduchá a sladká.

„Ahoj miláčku…právě jsem obědval s Dennisem a jsem na cestě domů. Chtěl jsem vědět, jestli něco nepotřebuješ, když jsem pryč. Zavolej mi, jinak se uvidíme asi za patnáct, dvacet minut.

To bylo před půl hodinou a vsadila bych svůj poslední dolar, že právě teď mi nechal další odkaz a ptal se, kde sakra jsem. Jsem si jistá, že je teď v bytě a diví se, že tam nejsem, když bych tam měla být a ani žádný vzkaz o tom, kdy budu zpátky. Ne, že by to ode mě nějak vyžadoval nebo tak něco, ale je to jen společná zdvořilost, kterou jsme si nabídli, když spolu žijeme. Pokud jde jeden z nás ven, tak nechá vzkaz. On dělá to samé mě.

Tentokrát jsem to neudělala, ne proto, že jsem se bála lži, ale jen proto, že jsem byla tak roztržitá myšlenkou na JT a z toho, o čem chce mluvit, že jsem myslela jen na to, že opustím dům a zamknu za sebou.

Ale to se nestalo a Beck bude muset prostě čekat, až přijdu domů a řeknu mu, co jsem dělala. Určitě se zblázní a povede to obrovské hádce. Tohle je nešťastné, protože Caroline k nám dnes přijde si promluvit a bude vyzvídat, proč je na mě Beck naštvaný, ale co už. Nakonec se přes to dostane.

JTho dům je krásný, ale nečekala jsem nic menšího, vzhledem k jeho utrácení. Je to tříúrovňový dům v tmavě šedém provedení s hnědým lemováním. Příjezdová cesta je dlážděna kostkami a kolem zahrady jsou keře a malé kvetoucí stromy, které poskytují soukromí. Mohu dohlédnout až na záliv.

Nasaji plné plíce kyslíku, vypnu motor a pomalu s ním vydechnu. Beru kabelku a dávám si ji přes rameno a nervózně si zastrčím vlasy za uši. Můj puls je rychlý a ne z toho, že uvidím JTho, ale z možnosti, že mě pozná a z toho, co se bude dít v prvních okamžicích, až mě uvidí.

Vejdu na verandu, ale než zvednu ruku nahoru k zazvonění, masivní vyřezávané dveře se otevřou a stojí v nich JT. Ačkoliv mi Beck jeho vzhled popsal, znovu mě šokuje. Tmavě fialová s tóny zelené pokrývá většinu jeho obličeje a jeho čelisti jsou nateklé a pohmožděné. Na jedné tváři má sešitou ránu a jeho spodní ret je plný strupů. Jeho levá ruka je v sádře, kterou opatrně opírá proti žebrům.

Vše si to prohlížím a on si zase prohlíží mou novou barvu vlasů. Zvedne obočí překvapením, ale jinak nepoznává tu dívku, kterou kdysi znásilnil, před všemi těmi lety. Ve skutečnosti, se k mému vzhledu nevyjadřuje, udělá pár kroků zpět a pokyne mi dovnitř.

„Díky, že jsi přišla,“ říká namísto pozdravu, ale zní prázdně a prkenně.

Vkročím do jeho domu a okamžitě vstupuji do velkého pokoje s výhledem na záliv se špičatým stropem a velkými okny. Podlahy jsou pokryty světlým dřevem vyleštěné do vysokého lesku. Jeho nábytek je soudobý, provedený ve stříbře, lila, černé s chromovými detaily.

JT se ke mně obrací zády, projde halou a na konci zatočí doprava. „Vraťme se do mého doupěte. Nábytek je tam pohodlnější.“

Svírám mou kabelku trochu těsněji u mě a následuji JTho. Ten se pohybuje pomalu a není pochyb o tom, že je v bolestech. Dokonce je stejně nervózní jako já, že jsem tady. Vidět ho takhle mi přináší malou míru radosti.

Vstoupíme do další velké místnosti, která je umístěna v zadní části domu, také s velkými okny s výhledem na krásy zálivu a panorama San Franciska, ale nábytek je tu opravdu více pohodlný. JT jistě strávil hodně času na honosné pohovce, protože je tam polštář a deka.

Jak si prohlížím prostředí, JT přejde k baru a nalévá si sklenici čehosi a zdá se, že je to bourbon. Nedívá se na mě, ale ptá se: „Chceš něco k pití?“

„Ne, díky,“ řekla jsem, ráda za to, že můj hlas zní silně a klidně, i když mé srdce buší jako zvon v jeho blízkosti. „Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit?“

JT se znovu napije, vypil tak všechno, co si nalil a nalévá si dalšího panáka. Když se ke mně otočí, opře se zády o bar a říká: „Řekl ti Beck všechno?“

Neexistuje žádný důvod lhát, ale není potřeba zacházet do podrobností. „Jen to, že jsi prohrál sázku a potřebuješ rychle peníze. Soudě podle tvého vzhledu usuzuji, že je to pravda.“

JT se zašklebí a kývne, přechází rovnou k věci. Jeho hlas je hořký, když říká: „Nemohu se vzdát Cukřenky, Selo. Je to všechno, co mám. Zavolal jsem minulou noc Beckovu otci a požádal ho o peníze, ale on odmítl. Nemám jinou možnost a ty jsi moje poslední šance. Doufám, že bys mohla Becka přemluvit mým jménem.“

To je zajímavá novinka…to že JT šel k panu Northovi. A také úleva, že dodržel slovo a odmítl JTho.

JT se na mě podívá s nadějí v očích a je naprosto ironické, že přijde za mnou o pomoc. Snažím se udržet tón hlasu neutrální, když řeknu: „Beckova nabídka byla dána. Nejsem si jistá, co bych mohla udělat.“

„Ach, hovno udělá,“ JT vrčí, když se narovná. Mává skleničkou držící ve zdravé ruce přede mnou, což znamená, že bourbon cáká ven, říká: „Máš nad Beckem moc a nepředstírej, že ne. Ale máš pravdu…myslím si, že jeho nabídka bych dána, ale vsadím se, že jsi ho mohla ovlivnit, pokud bys chtěla a já mám protinávrh, který ho bude zajímat.“

Ale já ho nechci ovlivnit, ty debile. Já chci, abys trpěl.

„Co by to mělo být?“ Ptám se, protože to je skutečný důvod, proč jsem tady. Musím vědět, co má JT v rukávu a musí to být něco, pokud si myslí, že může změnit Beckův názor.

JT vypije zbytek bourbonu a postaví skleničku na bar za ním. Když se otočí zpátky ke mně, jeho oči jsou chladné a vypočítavé. „Jsem připraven vzdát se svých dědických práv po Northovi. Mám dokonce od svého právníka návrh vytvořit dohodu, pokud mi Beck půjčí peníze, abych se vyplatit z dluhu a nemá mi vlastnická práva Cukřenky.“

 Nemohu si pomoci, náhle vydechnu překvapením nebo zůstanu zírat nevěřícně s otevřenýma očima nad JTho prohlášením. Vzdát se dědictví, Beck mi skutečně řekl, vše co věděl.

JT se škodolibě usměje. „Mohu říct, podle výrazu na tvé tváři, že víš, že BeckettNorth starší je také můj otec, ale mnohem důležitější je, že jsi ohromen z toho, že to vím já.“

„Ale jak?“ zamumlám. Jestli Beckův otec nelhal, tak to JTmu nikdy neřekli.

„Moje matka,“ říká JT jednoduše. „Řekla mi to před lety. Chtěla, abych to věděl a jednoho dne z toho mohl oprávněně těžit.“

Do prdele. On to ví. On ví, že je Beckův bratr a že má své páky na získání Northových peněz.

„To jeho rozhodnutí nezmění,“ zašeptám, protože vím, že to tak nebude. Beck neobětuje nic za otcovi peníze.

„Blbost,“ křičí JT na mě, jeho obličej rudne pod fialovými modřinami. Udělá krok směrem ke mně a vrčí, „Mohla bys ho přesvědčit. Kurva drž své chamtivé ruce dál.“

Dělám obezřetně krok zpět, svírám kabelku pevněji. JTho tvář je nyní plná vzteku, když vidí, že jsem se pohnula. Můj puls zrychluje, jak přemýšlím o úniku z tohoto domu. „Myslím, že se o tom potřebuju poradit s Beckem. Možná, že ho to zvyklá, ale neměla bych se do toho plést.“

Udělám další krok zpátky, ale JTho slova mě zastaví na místě jen pouhou nenávistí v jeho hlase, když řekne, „Ty zasraná mrcho. Je to všechno kvůli tobě. Beck se změnil od chvíle, co jsi vstoupila do jeho života, a já upřímně nemůžu pochopit, co na tobě kurva vidí.“

Podle všeho bych se měla otočit a utíkat co nejdál od tohoto rozzuřeného muže, který mi ublížil tak hrozně, že jsem si nikdy nemyslela, že se z toho dostanu. Ale místo toho ve mně nabobtnává hněv a já stojím na místě s vědomím, že mám pistoli, která mě v případě potřeby ochrání. „Ty hajzle,“ vysmívám se mu. „To jsi celý ty. Udělal jsi stupidní rozhodnutí a teď je potřeba, abys byl chlap a nesl za to následky, ty blbče.“

Je to skoro, jako kdyby kaluž rozžhaveného vzteku vyplnila JTho oči a jeho čelist se zatne, tak tvrdě, že očekávám, že mu prasknou zuby. Myslím, že v tu chvíli mi mohl říct, abych vypadla z jeho domu, ale na místo toho vykročí ke mně, téměř jako zombie, jeho pravá ruka zatnutá do těsné pěsti, jeho hruď rychle stoupá a klesá. Vím, bez pochyb o tom, že je ovládaný vztekem nad situací se mnou a má v úmyslu mi to dát najevo…pravděpodobně fyzicky.

Než na mě může dosáhnout, moje ruka ponoří do kabelky a vytáhnu ven zbraň, mířím mu přímo na srdce.

Zastaví se a jeho oči pomalu kloužou ke zbrani. Očekávám, že ho zastraším, ale on se podívá a jeho rty se pohnou nahoru do úsměvu, „Zastřelíš mě, Selo?“

„Jestli uděláš další krok ke mně, tak ano,“ říkám mu s chvějícím se hlasem. „Teď odcházím…“

„To neuděláš,“ říká tiše, ovládajíc mě. Jeho hlas je tak jistý, že se znovu pohne směrem ke mně. Jeho kroky jsou sebejisté bez sebemenší opatrnosti.

Téměř s nafouknutým naparováním.

Vypadá úplně nepříčetně a moje ruka se začne třást, prst na spoušti se pokrčuje.

„Vyzívám tě,“ šeptá JT a pak se usměje. „Troufám si to kurva udělat, Sela.“

Moje ruka se třese a je jen dva kroky ode mě.

„Pokračuj,“ naléhá na mě tiše, dávajíc jednu nohu přes druhou. „Ty víš, že to chceš.“

Slzy mě pálí v očích, protože nutkání stisknout spoušť je tak intenzivní a přesto mě mé morální svědomí to nenechá udělat. Nenechá mě kurva se pomstít ani se ochránit.

JT udělá poslední krok a kráčí přímo k pistoli, dokud se mu hlaveň nevtiskne do hrudi. Směje se na mě a říká, tak jemně, „Nemůžeš to udělat, viď?“

Nechci si přiznat porážku, a tak přesunu i druhou ruku ke zbrani, aby ji pomohla udržet.

„Když nemůžeš…“

JT se pohne, tak rychle, že nestihnu zareagovat. Jeho rameno do mě tvrdě uhodí, chytí mě za zápěstí a tím mi vyhodí zbraň z ruky, která letí na podlahu z tvrdého dřeva. JTho zdravá ruka – a já rychle zjistím, že je to jeho dominantní ruka, protože je brutálně silná – se obtočí kolem mého krku.

„Ty zatracená špinavá couro,“ křičí na mě, plivajíc z úst a prskajíc na můj obličej. Jeho ruka se upne kolem mého krku, táhne mě směrem dozadu.

„Myslíš si, že si můžeš přijít do mého života a srát se do toho, co je moje?“

Můj zadek do něčeho narazí a já si matně vzpomínám na velký stůl stojící v rohu. I když nemůžu dál, JT si to nemyslí a tlačí mě přímo na stůl s rukou na mém krku. Celá jeho hmotnost se na mě nakloní…proti mně…a zvratky stoupají do mého krku, jak se jeho tělo tiskne na mé.

 Ohnu se dozadu a páteř narazí na stůl, JT se hodlá na mě položit. Pro zvýšení pákového efektu, umístí svou sádru na má prsa. Scény z mého násilnění mi blikají přímo před očima, až teď vidím JT tvář v mé paměti tak čistě jako ten den. Teď, když vím, kdo to je, vidím jeho ošklivou tvář zkřivenou odporným potěšením, když ejakuloval přímo na mě. Obě mě ruce tvrdě svírající v zápěstí v zoufalém pokusu uvolnit jeho sevření. Moje nohy začnou zuřivě kopat, snažíc se dosáhnout na dřevěnou podlahu, ale jen špičky mým tenisek se jí můžou dotknout a to není dost pro pákový efekt.

Když se ke mně nakloní, jeho tvář se kroutí do ošklivé grimasy a páchnoucí výpary z alkoholu ovívají mou tvář. „Jsi stále špína, Selo.“

Tato slova…

Jsi špína.

Stále špína…

Mé oči se vytřeští pochopením a JT na mě energicky kývne, jeho rozpraskané rty se rozšiřují v morbidním úsměvu a začne z nich téct krev. „Je to pravda, Selo. Copak si myslíš, že mě hnědé vlasy mohly zmátnout? Myslíš si, že jsem nepoznal tvou tvář…tvá ústa…to hrdlo, které polykalo mé sperma? Jedno z nejlepších šukání, co jsem kdy měl a ty sis myslela, že bych zapomněl?“

Mám závrať, moje plíce se dusí vědomím, že JT ví, kdo jsem.

On. Ví. Kdo. Jsem.

„Nevěděl jsem to hned,“ šeptá, obličej vznášející se těsně nade mnou. „Ne ten večer na večírku v Cukřence. Ale v Beckově kanceláři…v jasném denním světle, a upřímně řečeno, když jsem byl střízlivý…viděl jsem to. Věděl jsem přesně, kdo jsi, a musel jsem se ptát, proč se do prdele obtěžuješ vrátit se do mého života.“

„Ty nemocný debile,“ křičím na něj a snažím se mu vzdorovat, ale nemám žádné páky.

„Nech mě na pokoji.“

JTho ruka se mi napne na krku, jeho sádra tlačí víc na mou hruď. Moje plíce se stlačují a bojují s nasátím malého dechu vzácného kyslíku.

„Musím předpokládat, že jsi vše řekla Beckovi, že?“ JT se posmívá.

„V opačném případě, proč by jinak byl tak odhodlaný dostat mě z Cukřenky?“

Snažím se záporně zavrtět hlavou, krmit ho lži, tak mě snad neuvidí jako hrozbu, ale pouze reaguje tak, že mě sevře ještě víc.

„Musím přiznat,“ říká, oči divoké s hořící šíleností. „že jsi ve velmi lákavé pozici. Mohl bych tě právě teď surově ošukat a ty bys nemohla nic dělat.“

„Vypadni,“ písknu, moje vidění začíná být rozmazané.

On mě ignoruje, posune svou váhu. Na krátký požehnaný okamžik e jeho ruka uvolní a tím získám trochu vzduchu, který cítím jako břitvy proti mému pohmožděnému krku. Ale on ji jen posune ještě výš a umístí ji na moje hrdlo a zatlačí dolů. Rukama mu uchopím zápěstí a snažím se mu tlačit na sádru, abych ho odstrčila.

„Ale nemám čas. Mám větší problémy…a sice, že jsi velkou hrozbou pro mou existenci. Proč jsi už nešla na policii, jde mimo mě, ale kurva já mám teď šanci.“

Nakloní svou váhu na mě. Šedý zákal začne ovládat mé periferní vidění a vidina Beckova obličeje se mi blýskne přede mnou.

„Ale ještě jedna věc, kterou chci, abys věděla dřív, než s tebou skončím,“ říká JT tichým hlasem…téměř láskyplně.

„Jistě víš, že jsi nebyla má první, a rozhodně nebyla moje poslední. V těchto několika příštích okamžicích, když z tebe vyprchá život, chci, abys žila s vědomím, že nejsi jediná Beckova děvka, která upoutala mou pozornost. Sladká Caroline byla krásný kus, kterému jsem prostě nemohl odolat, a byla mnohem větší boj, než jsi kdy byla ty, tím to, ale bylo pro mě lepší.“

Moje oči se rozšíří a projede mnou vlna hněvu, když pochopím, co říká.

Bože…JT znásilnil Caroline? Je Allyin otec?“

„Je to pravda,“ říká se smíchem, když čte v mé tváři ten výraz. „Vypila trochu rohypnolu v jejím nápoji na Vánočním večírku jejích rodičů, sledoval jsem ji domů, a když její rande odjelo, byla snadná kořist.“

Vrčím proti tíze na svém krku, zužuji oči na něj s nenávistí.  Je to nepochopitelné a nemám jinou možnost, než mu věřit. Snažím se nasát vzduch, ale nejde to. Mé ruce uvolní svou kontrolu nad jeho sevřením a začnu ho zoufale mlátit ve snaze, že něco zmůžu.

Najít něco, co mi pomůže přežít a pomstít nejen sebe, ale i Carolin.

Ale jak nedostatek kyslíku začne uzavírat mé tělo, šedá se stává tmavší, a já cítím, že se dostávám do stavu zapomnění.