Unfor - 8. kapitola

Překlad: Markéta

TATE

Sedím ve své kuchyni s lahví vody před sebou. Zírám na ni už hodiny. Přivezl jsem Missy sebou a položil jí do své postele. Usnula dřív, než se její hlava dotkla polštáře. Ztlumil jsem světla a šel do kuchyně. Sedím tady už dlouho, až necítím zadek a pořád potřebuju sprchu.

Jakmile jsem dorazil do domu Tricia, setkala se se mnou venku. Slzy jí stékaly po tvářích a vzlykala tak tvrdě, že jí bylo těžké rozumět. Zprvu nic o tom, co říkala, nedávalo smysl.

Missy v nemocnici.

Potřebuje operaci.

Dítě.

Pak zmínila jedno slovo, které jsem byl schopen pochopit. Vegas! Nejenže jsem jí vzal její panenství, taky jsem s ní nepoužil kondom. Vzpomínám si, že jsem jeden vytahoval z peněženky, ale nevzpomínám si, že bych ho použil. Ale pak Tricia řekla Vegas a dítě a já věděl, že jsem ho nepoužil.

Snažil jsem se jí uklidnit a říct jí, že musela být zmatená. Missy nemohla mít dítě. Viděl jsem jí, když se znovu ukázala na Samině svatbě, a tehdy nebyla těhotná. To je tehdy, když mi řekne, že Missy o to přišla.

Všechno to dávalo perfektní smysl! To byl důvod, proč se od nás dištancovala. To byl důvod, proč byla několik týdnů v depresi. Tohle jsem jí udělal. Obrátil jsem jí život vzhůru nohama a kvůli čemu? Kvůli jedné noci opileckého šukání!

A pak tehdy, když byla naposledy v mojí posteli, jsem jí řekl, že nemá ponětí, jaké to je mít vracející se vzpomínky a noční můry. Já osobně jsem jí dal tu největší noční můru, jako kdy bude mít. A prošla si tím sama.

Krom toho, že nebyla sama. Měla Braxtona!

Tricia mi toho pravděpodobně řekla víc, než by měla, protože příště, až uvidím toho malého kus hovna, vymlátím to z něho tak tvrdě, že bude několik dní v bolestech.

„Co děláš, že sedíš ve tmě?“ ptá se Parker, když vejde do kuchyně.

Vzhlédnu k němu a všimnu si, že má na sobě uniformu. Musel se právě vrátit z práce. Neslyšel jsem ho vcházet. „Můžu si s tebou promluvit?“ Vyzní to jako zavrčení a já se chci sám praštit, než abych se schovával za vztek. Dřív, v Missyině pokoji, mi dovolila vidět její žal a poprvé za celé roky, jsem jí taky ukázal ten svůj. Teď jsem zpátky v ničem jiném, než ve vzteku. To je to, co znám nejlépe.

Vždycky jsem byl mlčenlivý typ člověka, ale co je moc, to je moc. Jak dlouho můžu jít ještě touhle cestou? Zraňovat bezprostředně každého. Musí se to zastavit a já jsem ten jediný, kdo to může udělat.

Nikdy jsem nechtěl děti. Nikdy! Vidím, co dokážou udělat s rodinou. Dívám se, jak je muži a ženy používají, jako by byli zkurvenou cenou, kterou vyhráli. Když všechno, co dítě potřebuje, je láska. Vše, co jsem kdy chtěl, bylo být milován a chráněn. Moji rodiče selhali a stejně tak já.

„Jasně.“ Posadí se proti mně a čeká, až něco řeknu.

Stal jsem se matčiným manželem více, než jedním způsobem. Jediná dívka, se kterou jsem se cítil jinak, utrpěla obrovskou ztrátu a já jí opustil, když jsem tam pro ní měl být. Za ta léta jsem se naučil,, že nesmíte používat ruce v případě, že způsobí bolest. Slova mohou řezat jako nůž a akce mohou dokázat, jací jste bezcitní.

„Tate?“ promluví Parker. „O čem chceš mluvit?“

„Missy byla těhotná.“ Říkám ta slova, která jsem si nechtěl přiznat. Vždycky jsem věděl, že jsem bastard, ale přiznat to svému kamarádovi mě nutí cítit se zatraceně kurevsky malým.

Dál se na mě dívá s vážnou tváří. „Co myslíš tím byla…..?“

Přejedu si rukou po své neoholené tváři. „Naše noc ve Vegas. Otěhotněla.“

Obočí se mu zvedne až ke kořínkům vlasů, zatímco si položí lokty na stůl a nakloní se. „Jsi si jistý?“

„Ano,“ vyštěknu. Tvář mu ztvrdne a já se zhluboka nadechnu a snížím hlas. „Podívej,“ říkám. „V tomhle nejsem moc dobrý.“ Ukazuju mezi nás.

„Mluvit s kamarády,“ říká s úšklebkem a uvnitř se mi směje.

Zabručím. „Její matka mi dneska volala a všechno mi řekla. Měla samovolný potrat.“

Jeho úšklebek mu spadne z tváře a oči mu změknou. „Měl jsem tam být pro ni. Měl jsem něco udělat…..“ říkám, a jsem na sebe rozzlobenější, když mě přeruší.

„Jsi tady pro ni teď.“

„Myslíš si, že se to počítá?“ vyštěknu. „Myslíš si, že se zajímá o to, že jsem jí sem dnes večer sebou přinesl a položil jí do své postele? K sakru, dokonce se bojím být okolo ní. Měl bych tam být s ní, držet jí, omlouvat se jí, dokud bych nebyl modrý v obličeji, ale místo toho se schovávám tady v kuchyni v temnotě.“ Několikrát se zhluboka nadechnu, snažíc se uklidnit.

„Všichni jsme tam byli Tate,“ říká předtím, než se podívá dolů na stůl. „My všichni se snažíme ukrýt naše skutečné pocity tak, že ostatní neuvidí naše obavy, naše slabiny.“

Sleduju ho, když mluví, jako kdyby kdysi ztratil něco, co miloval. Možná, že pod tím vším, je Parker jemný muž, který chce, aby ho svět viděl jako nadrženého chlapa, který se skrývá za svým koketním úsměvem a špatnými vtípky.

Vzhlédne a podívá se na mě. „Tvůj strach je ten, že tě přiměje cítit víc, než si myslíš, že si zasloužíš. Vím, že jsi měl špatnou minulost. Ale nedovol, aby ti to zničilo i budoucnost.“

Budoucnost? Můžeme mít budoucnost? Tricia říkala, že odmítla podstoupit operaci, protože chce mít nakonec děti. Já je nechci. Kam nás to zavede? A co sex? Může jí sex způsobit bolest? Mohl jí sex, který jsme měli před třemi dny, způsobit tuhle bolest? Dovolí mi vůbec se jí dotknout? Nemusím mít sex. Můžu být bez toho. Vybral jsem si to, protože je to uvolňující. Způsob, jak mou mysl dostat od bolesti a dovolit sám sobě dopřát extázi.

„Jak by mi mohla dovolit se jí dotknout?“ ptám se, přemýšlejíc nahlas.

„Říkal jsem ti, že tě miluje. Láska je dostatečně silná, aby tě přiměla zapomenout na to špatné a myslet jen na to dobré.“

Řekla mi, že mě miluje ve své ložnici a já měl ten samý pocit, jaký mi dávala předtím. Naději. A poprvé jsem ten pocit přivítal.

Parker si získá mopu pozornost, když promluví. „Ona v tobě vidí to dobré, Tate. Všechno, co musíš udělat je, že to musíš vidět taky.“

Vstane od stolu a naposledy se na mě podívá. „A samozřejmě tím, žes jí přinesl sem, to pro ni znamená celý svět. Protože jak jsem řekl, teď jsi tady pro ní ty. A pro ni, to jako něco znamená.“

Sedím tu naprosto ohromený, že ten muž, který nazývá svého ptáka Kladivem, tomu ve skutečnosti dal smysl. Bál jsem se toho, jak mě přiměje se cítit a co mě může přimět chtít. Teď víc, než kdy jindy vím, že si zaslouží něco lepšího, než jsem já. Ale co když tím lepším mužem můžu být pořád já?

*****************

Probudím se ze spánku a třu si své unavené oči. „Mami?“ ptám se rozhlížejíc se okolo postele. Myslel jsem, že jsem jí slyšel něco říkat.

Sedím v posteli a poslouchám – možná jsem si to představoval.

„Přestaň,“ přijde tlumený výkřik.

Něco jsem slyšel. Ale neznělo to jako moje matka! Ale kdo jiný by to mohl být? Vyskočím z postele a utíkám otevřít dveře mého pokoje předtím, než proběhnu chodbou.

„Pokud ho vzbudíš, nakopu stejně i ten jeho zadek,“ slyším zavrčet muže.

Smykem se dostanu k obýváku a zastavím se. Stojím tu zmrazený, když ho sleduju sedět obkročmo na malé postavě. Jeho ruce jsou okolo jejího krku, zatímco ona se s ním snaží bojovat.

Začnu na něj křičet, aby přestal ubližovat mojí matce, ale není to ona. Je to Missy! Její křehké tělo bojuje. Její blond vlasy pokrývají podlahu a tvář jí začíná modrat z nedostatku kyslíku.

Natáhnu se a popadnu lampu stojící na stole. Škubnu tak silně, až vytrhnu zástrčku ze zdi.

Nikdy mě neviděl přicházet. Udeřím ho, až spadne na podlahu vedle ní v bezvědomí.

Ona vykřikne, když se snaží popadnout dech a já se na ní podívám. Krev pokrývá její tvář a třesoucí se tělo. Padnu na kolena a přitisknu si její tělo ke svému. „To je v pořádku. Mám tě,“ říkám a moje tělo se taky třese z toho adrenalinu.

„Prosím. Ne,“ vzlykne, snažíc se mě od sebe odstrčit.

„Cože….?“ Podívám se před sebe na muže, kterému jsem ubil k smrti. Ale není to on. Jsem to já!

„Tate?“ cítím, jak mým ramenem třese jemná ruka.

Otevřu oči a Missy se ode mě rychle odtáhne. „Omlouvám se….“

„Ublížil jsem ti?“ přeruším jí, rozhlížejíc se po tmavém pokoji, než moje oči přistanou na ní. Moje oči se potulují po každém kousku jejího těla, hledajíc jakékoli označení, které bych jí mohl udělat.

Zavrtí hlavou. „Ne,“ říká tiše.

Natáhnu se pro ni a ovinu kolem ní paže, přitahujíc si jí k sobě. Zdráhá se mě obejmout zpátky a to je v pořádku. Chápu, že to, čím si kvůli mně prošla, bude trvat víc jak jednu noc v mém domě.

„Jsem rád, že jsi tady,“ říkám, když se odtáhnu a podívám se do jejích nádherných očí.

„Jsi v pořádku?“ ptá se dřív, než si nervózně zkousne spodní ret.

„Teď už jsem,“ říkám odstrkujíc jí pramen jejích blond vlasů za ucho.

Přikývne předtím, než se odtáhne a lehne si zpátky na záda. „Měl jsem sen, že jsem tě zranil.“  Nevím, co to na ní je, že mě nutí chtít s ní sdílet svou bolest. Nechci, abychom už víc před sebou skrývali to špatné. Missy je silnější než já, za co jsem jí dal body a skrývat tohle všechno by muselo zničit kousek z ní. Já už kousek z ní zničil a je na mě, abych to napravil.

Očekávám, že se jí oči rozšíří, nebo že vstane a odejde, ale místo toho se na mě jemně usměje. „Ty bys mi nikdy neublížil.“

Položím jí ruku na její ploché bříško a její úsměv klesne. „Udělal jsem to. Chci, abys věděla, že mě to mrzí.“ Zavřu oči a vidím ten sen znovu se mi přehrávat v hlavě. Je to moje mysl, co na mě hraje triky.

Oči se mi otevřou, když ucítím její ruku na mojí. „Nikdo nemohl tušit, co by se té jedné noci mohlo stát, Tate. Nikdy jsem ti to nedávala za vinu.“ Říká, že teď, ale taky mi řekla, že mě v jednu chvíli nenáviděla. Ani si nedokážu představit všechny ty emoce, které musela cítit.

„Proč jsi mě nechala bez trestu? Proč jsi tady se mnou?“ řekl jsem jí, nechtěl jsem brát ne jako odpověď, ale ve vší upřímnosti, očekával jsem, že mi řekne, abych šel k čertu.

Olízne si rty, než si povzdechne. „Jsem stejně tak zmatená, jako ty,“ přiznává.

Ležíme tady, dívajíc se na sebe, zatímco čas ubíhá. Moje oči putují přes moje tričko, které má na sobě. Přejíždím jí rukou po jejím plochém břiše, pak po jejím stehně, dokud nenajdu lem trička. Pomalu ho vytáhnu. Jakmile jí odhalím břicho, moje oči klesnou k jejímu levému boku. Prsty přejíždím přes fialové tetování, které má na něm v opravdu hezkém písmu kurzivy. Tohle neměla, když jsme byli ve Vegas.

Přestože už tady nejsi se mnou. Moje láska k Tobě tu bude navždy.

Nikdy předtím jsem to neviděl.

„Je tohle tetování pro miminko?“ Jen zeptání se na ta slova způsobí, že se mi sevře hruď. Nosí svou bolest na sobě, stejně jako já. Mám více tetování, než můžu spočítat, ale pamatuju si, proč jsem si nechal udělat každé z nich. Připomínají mi, abych nebyl slabý – zatímco její připomíná, jak byla kdysi silná.

„Ano,“ odpoví, pokládajíc si ruku na bok, dotýkajíc se toho. „Přeju si, abys tam mohl být. Vidět to, co jsem já viděla na monitoru.“ Usměje se jemně a dívá se na strop, zatímco vzpomíná. „Bylo to tak neskutečné a přesto děsivé najednou.“ Zavře své oči a pak se zhluboka nadechne. „Chtěla jsem být schopna se dívat na něco a pamatovat si ten pocit – i když to bylo jen na malý okamžik. Že jsem byla součástí zázraku,“ dokončuje se smutným úsměvem.

Její slova lámou moje srdce. Přeju si, abych tam mohl být. Přeju si, abych jí mohl držet já, a ne Braxton. Ale nemůžu si pomoct, jak díky těm slovům cítím větší naději, než co jsem si myslel, že je možné. „Dej mi šanci,“ říkám a konečně to ze sebe dostanu ven. Nechat minulost být a chtít být něco lepšího. Něco víc, co si zaslouží – ji!

„Šanci na co?“

„Na tebe.“

Dívá se dolů na přikrývku. „Nemusíš mi nic dokazovat.“

Položím jí prst po bradu a zvednu jí tak, že se na mě musí podívat. „Udělám to. A chci.“ Ve vší upřímnosti neočekávám, že by mě hned vpustila dovnitř. Očekávám, že mě přiměje na tom zapracovat a to kvůli ní udělám. 

****************

Vyjdu z koupelny, čerstvě osprchovaný, a přichytím Missy ležet na posteli, stále oblečenou v mém tričku z minulé noci s očima stále zavřenýma. Strávili jsme většinu noci mluvením. Řekla mi o tom, jak skončila se školou a skrývala se u Braxtona. Jak se záměrně vyhýbala svým rodičům a přátelům. Každé slovo, které vyslovila, mě jen víc nutilo dokázat jí, jak jsem odhodlaný.

A věřte mi, když říkám, že jsem nikdy v životě nebyl víc rozhodnutý!

Přejdu k mému vysokému prádelníku a popadnu boxerky. Otočím se, abych si je oblíknul, a okamžitě zastavím ve svém pohybu, když vidím, že teď má oči plně otevřené a dívá se na mého ptáka. Ten začne tvrdnout, zatímco se na něj dívá tak, jako by ho chtěla. Nemůžu s ní mít sex, pokud by jí to mělo zranit.

„Missy.“ Můj hlas vychází drsnější, než jsem chtěl, a její oči vystřelí k mým.

„Ano?“ ptá se nevinně. „Nemám dovoleno se dívat?“ ptá se s jemným úsměvem.

Zavrtím hlavou a ona si odfrkne. Jsem teď vyděšený k smrti, že bych jí ublížil. Nevím nic o tom, co to znamená mít myomy, ale vím, že je to pro ni bolestivé. Nevím, jestli mít s ní sex to může ještě zhoršit.

Dokončím oblíknutí boxerek a pak přejdu k posteli a plazím se na ni tak, že si na ni sednu obkročmo. „Nemůžeš se na mě takhle dívat.“

„Jak?“ její nehty pomalu kloužou nahoru a dolů po mých zádech a já si nedovedu představit, proč jsem jí kdy odstrkoval. Její dotek sám od sebe uklidňuje moje vnitřní démony.

Vedu svůj palec jemně po její rozevřených rtech, snažíc se nesklonit a líbat jí, když někdo zaklepe na dveře mojí ložnice. „Hej chlape,“ přichází Parkerův hlas. „Můžu se projet na tvé motorce?“ ptá se.

Nemůžu si pomoct a zachechtám se. Slintal nad mou motorkou už několik týdnů. „Ano,“ říkám. „Klíče jsou v kuchyni.“

„Díky,“ říká vzrušeně a já se pak na ni znovu podívám. „Kde jsme to byli?“ ptám se.

„Myslím, žes mě chtěl políbit,“ říká s úsměvem.

Skloním se a položím své rty na její. Otevře je a dovolí mému jazyku vklouznout dovnitř. Pohltím její ústa svými. Její prsty mi přejíždějí po zádech a ona zvedne boky, dávajíc mi vědět, že chce víc, než můj jazyk v ní. Nenávidím, že jí musím říct ne.

Zavrčím frustrací do její pusy, když slyším zvonit svůj telefon. Odtáhnu se a vidím, že je to moje sestra. „Zavolám jí zpátky později,“ říkám klikajíc na tlačítko ignorovat.

Jakmile ho znovu postavím, zvonkohra mi oznámí, že mám zprávu.

Sam: Večeře dnes večer u nás doma v 7.

Rychle jí píšu zpátky.

Já: Nemůžu. Mám společnost.

Sam: Takže? Zbav se jí a přijď.

Zachechtám se, když ukážu tu zprávu Missy. Pusa se jí otevře dokořán, když mi vytrhne telefon z ruky. Začne psát zprávu a podá mi telefon zpátky, když je hotová.

Já: To zraňuje mé city - Missy

Dívám se dolů na ni a ona se usmívá. „Jen si s ní hraju,“ říká a telefon se znovu rozezvoní. SAM svítí na mojí obrazovce.

„To mě pojeb!“ proklínám.

„Ano. Prosím,“ říká Missy, popadajíc mě za rameno, snažíc se mě přitáhnout zpátky na svou hruď.

„To se nestane,“ říkám předtím, než zmáčknu tlačítko přijmout. Ona to nevzdá. „Haló?“

„Cože…. Proč jsi….. Jsi s Missy?“ Nakonec najde ta správná slova.

Zachechtám se. „Ano. Ležíme v posteli. Chtěla bys poslat obrázek, jako důkaz?“ ptám se v žertu.

„Ne,“ vypískne myslíc si, že bych to vážně mohl Missy udělat. „Ale proč jsi k čertu s ní?“ ptá se šokovaným tónem.

„Voláš kvůli večeři?“ ptám se neodpovídajíc na její otázku.

„No, ano. Můžeš taky přivést Missy, pokud bude chtít přijít,“ říká, když se začne uklidňovat.

„Dobrá,“ říkám předtím, než zavěsím. „Budeme tam. A teď už nás nech na pokoji.“ Vypnu telefon a hodím ho na podlahu předtím, než se vrhnu na Missy. Zabalím pod ní ruce a přetočím se na záda, přetáčejíc si ji na sebe. Chichotá se, když se na mě dívá dolů a já zjistím, že se taky usmívám.

MISSY

Je šílené, jak člověk může přejít z pláče, klečící na kolenou až po usmívání se, zatímco stojíte rovně. Tate mě přivedl do obou těchto situací během jednoho dne.

Volala jsem své mámě dnes ráno a měla s ní dlouhý rozhovor. Říkala, že měla vždycky Tatea ráda a že vždycky viděla, jakým způsobem se na mě dívá. Povzbuzovala mě, abych si k sobě někoho připustila. A od té doby, co jsem strávila měsíce života tím, že jsem se před ní skrývala, tak věděla, že jediná osoba, které dovolím přiblížit se ke mně, bude Tate.

Taky mi řekla, že od prvního dne věděla, že mám pro něj slabost. Když jsem se jí zeptala, jak to věděla, tak se jen zasmála a řekla, že to byl mateřský instinkt. Potom nastala dlouhá pauza. Jen proto, že se Tate rozhodl být jiným člověkem, nezmění se to, co se stalo. A já na něj nejsem naštvaná, nebo mu to nevyčítám. Jen si přeju, abych neztratila naše dítě. Dítě, o kterém jsem ani nevěděla, že ho chci – dokud nebylo příliš pozdě.

Po mém rozhovoru s mojí matkou jsme šli s Tatem ven pro nějakou snídani, než jsme se vrátili zpátky do jeho domu, abychom se připravili. Několikrát jsem se ho snažila zapojit do sexu, ale on se nedal. Říká, že mě nechce zranit. A ačkoli se teď cítím dobře, nemám ponětí, kdy to na mě znovu udeří.

Teď se přistihnu, jak přijíždím na Sladovu a Saminu příjezdovku. Přední dveře se otevřou dřív, než na ně Tate může vůbec zaklepat. Sam tam stojí s obrovským úsměvem na tváři, když mu podává svou dceru Sadey. „Slade je dole,“ říká mu předtím, než mě popadne za ruku a protáhne mě předními dveřmi.

Snažím se zakrýt smích, když slyším Tatea zavírat přední dveře. Vím, že umírá zvědavostí dozvědět se, o co jde. Poté, co jsem opustila Tateův dům po naší poslední hádce, volala jsem jí a vzala si pár dní volno. A skončila tím, že jsem si vzala další dva navíc poté, co mě máma vzala do nemocnice, když jsem měla bolesti. Nechtěla jsem jim muset vysvětlovat svůj nový zdravotní stav. Od té doby jsem měla telefon vypnutý. Chtěla jsem tolik času o samotě s Tatem, kolik mi toho dovolí.

„O co jde?“ ptá se Sam. Její jasně zelené oči má dokořán. „Co jste dělali dnes ráno s Tatem v posteli? Jak dlouho už to trvá? To je důvod, proč ses rozešla s Braxtonem?“ Otázky prostě pořád jen přicházejí.

„Zastav,“ říkám snažíc se jí nesmát. „Odpovím na všechny tvé otázky, ale můžu si nejprve sednout?“ ptám se s úsměvem, zatímco ukazuju k obýváku.

Neodpoví, jen mě znovu popadne za ruku a tahá mě do obýváku a připlácne mě na gauč.

„Dobrá. Prozraď svoje tajemství, sestro,“ dožaduje se a můj úsměv se rozšíří.

Sam je skvělá kamarádka od té doby, co jsem se s ní poprvé setkala jednu noc v baru, když byla venku se Sladem a jejich kamarády. Tate byl taky s nimi. Pamatuju si, že s nimi taky seděl. Měl ten šílený výraz ve tváři a díky tomu mě bolelo srdce. Zeptala jsem se ho dříve ten den, jestli jde ven a on mi řekl, že ne. Ve vší upřímnosti si myslím, že se bál, že by ho viděli se mnou. Měla jsem v té době falešnou občanku, takže jsem mohla vidět, proč lhal. Ale když jsem se ho na to před všema zeptala, řekl, že to bylo rozhodnutí na poslední chvíli.

„Já čekám,“ říká Sam, získávajíc si mou pozornost.

„Znovu, co chceš vědět?“ ptám se a vím přesně, co chce vědět.

Odfrkne si. „Proč jsi byla v posteli dnes ráno s mým bratrem? Jak dlouho už to trvá? A proč jsi mi to neřekla,“ říká s úsměvem. „Víš, že jsem byla od prvního dne na tvojí straně.“

Ona ví, jak moc ho miluju, a ráda by viděla mě a Tate spolu.

„Jste vy dva pár?“

Zavrtím hlavou. Tate řekl, abych mu dala šanci. Nejsem si jistá, co to přesně znamená. Neřekl nic o tom, že bychom my dva byli pár.

„Cože? Tak co vlastně vy dva děláte?“

Opřu se o gauč. „Opravdu nevím,“ říká popravdě.

Na tváři sejí objeví tvrdý pohled a rychle vstane z pohovky. Taky vstanu a popadnu jí za ruku dřív, než začne odcházet. „Co se děje?“

Otočí se zpátky ke mně. „On tě využívá,“ konstatuje a já si uvědomím, jak k tomu došla.

Zavrtím hlavou. „Ne, tys mě špatně pochopila.“

Vyvalí oči z důlků. „Jak jsem mohla tohle špatně pochopit?“ ptá se. „Říkala jsi, že nejste ve vztahu a přesto s ním spíš.“

Dlouze vydechnu. „Nevíš všechno,“ říkám předtím, než se podívám na své ruce v klíně.

„Tak mi řekni, o co jde,“ říká a popadne mě za ruku. „Myslela jsem, že si vedete dobře, ve srovnání s……“ Po Vegas!

Dávám jí malý úsměv. O mé minulosti jsem to řekla jen mojí mámě a Tateovi. Ještě nejsem připravená to říkat někomu jinému. „Prostě to beru den za dnem.“

*********************

Sam mi řekla, že to chápe. Ale jakmile jsme se posadili k večeři, Tate vyrukoval se zprávou ohledně mým myomů. Usoudil, že jsem to Sam řekla, protože to byl důvod, proč jsem si brala volno z práce. Plakala. Hodně! Sam měla komplikace během svého těhotenství a skončila tím, že jí museli udělat císařský řez, následovaný neplánovanou hysterektomií. Takže chápala to, proč nechci operaci.

Byla jsem vlastně ráda, že to Tate prozradil, protože Sam byla na mé straně na sto procent. Zatímco Tate se Sladem ne.

Teď sedíme s Tatem v jeho kuchyni, když slyšíme, jak se přední dveře otevřou a pak zavřou.

„Zatraceně, Tate.“ Slyšíme Parkerův hlas dřív, než ho uvidíme. „Ta tu motorku se chytí víc zkurvených kundiček, než na Puss Puss. Ta jedna děvka, vedle které jsem jel, vytáhla nahoru svoje tričko a ukázala mi svoje velký kozičky.“ Slyšíme ho něco hledat v obýváku. „Narazil jsem na to přímo na místě. Není divu, že máš tolik zkurvených kundiček…..“ Konečně vstoupí do kuchyně a přestane mluvit v momentě, kdy mě spatří. Pusa se mu otevře dokořán a on se několik vteřin dívá mezi námi. ¨

Vím, jaký byl Tate v minulosti, co se ženských týče. Viděla jsem to z první ruky a ačkoli s tím nejsem v pohodě, taky vím, že to nemůžu změnit.

„Ahoj,“ říkám Parkerovi s přátelským úsměvem.

„Co tady děláš?“ ptá se pomalu.

„Parkere,“ zavrčí na něj Tate a on nakonec ze mě sundá své oči.

„Co je?“ ptá se sedajíc si. „Jsem zvědavý, proč je tady Missy,“ říká, když zavolá na jeho kočku, aby přišla a vyskočila mu do klína. Jakmile se kočka uvelebí na jeho klíně, začne jí hladit po zádech. „Už jste se vy dva domluvili?“

„Parkere,“ tentokrát Tate vyštěkne.

Zasměju se tomu, jak rozdílní oba jsou. Nemůžu uvěřit, že to přežili tak dlouho jako spolubydlící. Je to sotva rok, ale stejně. Parker je plný života a vždycky vtipkuje. Tate je temný a obvykle tichý.

Parker mi dává velký úsměv a pak se podívá na Tatea. „Ty jeden mazaný pse.“

„Parkere,“ říká Tate varovně.

„To je všechno, co umíš říct?“ ptám se Tatea. „Jeho jméno?“

Zúží na mě oči a Parker se začne smát. „Vy dva budete tvořit roztomilý pár.“

„My nejsme pár,“ říkám dívajíc se na Parkera. I když bolí to říkat, chci, aby Tate věděl, že to od něj neočekávám. To není to, co hledá a já to vím.

„Hmmm mmm,“ zabzučí Parker s úsměvem předtím, než vyskočí s Puss Puss a míří si to z kuchyně.

Chci taky vstát, když se Tate natáhne a popadne mě za ruku. Přitáhne si moje zápěstí, co mě přinutí se otočit dokola. Jeho velké ruce popadnou moje zápěstí a přitáhne si mě dolů tak, až na něm sedím obkročmo na jeho kuchyňské židli.

Dívám se na něj překvapeně. „Co je?“ ptám se, zatímco se na mě dívá.

Natáhne ruku a zastrčí mi pár blond pramínků za ucho. „Jsi ze mě v rozpacích?“ Myslela bych si, že si ze mě dělá legraci, ale jeho tvář je naprosto vážná.

Jeho otázka mě chytí nepřipravenou, díky čemuž se zamračím. „Proč se takto ptáš?“

„Kvůli tomu, co jsi právě řekla Parkerovi,“ říká jednoduše.

„Jsem zmatená….“ Zavrtím hlavou, snažíc se ji pročistit. „To, co jsem řekla, je pravda. Nemá to nic společného s tebou osobně. Vím, že nechceš mít vztah a je to v pořádku.“

Jeho tvář ztvrdne a tmavě modré oči se zúží. „Neposlouchala jsi ty věci, které jsem ti říkal?“ ptá se znějíc frustrovaně.

Hádám, že ne, protože nemám ponětí, o čem to mluví. „Já tě netlačím…“

„Já vím,“ vyštěkne, přerušujíc mě. Zhluboka se nadechne. „Podívej, vím, že mám problémy s hněvem. A že nechávám svou náladu ze sebe dostávat to nejlepší. A taky vím, že tě chci,“ připouští a moje srdce začne tvrdě bušit v hrudi.

„Což znamená?“ ptám se vyděšená, že moje mysl na mě hraje nějaké triky. Neexistuje způsob, že by mi Tate říkal, že se mnou chce něco víc.

Nakloní se ke mně blíž. „Říkám, že když jsem tě žádal o šanci, prosil jsem tě, o jednu. Chci, abys byla moje. Celá jen moje! Pokud máš bolesti chci, abys mi to řekla. Pokud máš špatný den, chci být první osoba, na kterou pomyslíš, že jí zavoláš. Chci být tady pro tebe. Už jsem tě od sebe odháněl dost dlouho.“

Jsem absolutně vyděšená dát Tateovi nad sebou takovou kontrolu. Že skončím se zlomeným srdcem a znovu sama. Ale tohle je to, co jsem vždycky chtěla. Tohle je to, co jsem potřebovala. Jeho! A jak si pro sebe říkám, den za dnem. A on právě udělal dnešek mým nejlepším dnem.

Usměju se na něj. „Dobře.“ Začne mi dávat jeden ze svých vzácných úsměvů a já znovu promluvím. „A já chci od tebe to samé.“ Zamračí se. „Chci, abys mě potřeboval stejně tak moc, jako já potřebuju tebe.“

S těmito slovy je jeho úšklebek zpátky na jeho tváři. „Ty mě potřebuješ, zlato?“

Přejíždím mu rukama po jeho svalnaté hrudi. „Vždycky,“ říkám ve vší upřímnosti. Milovala jsem ho tak moc, že občas bolest z toho, jak odcházel, mi brala dech.

Dřív, než může cokoli říct, skloním se a položím své rty na jeho. Otevře je pro mě, zatímco jeho velká ruka mi přejíždí po zádech, přitahujíc si moje tělo blíž k němu. Jeho jazyk pohladí můj, když rozevřu své rty víc, chtějíc, aby mě pohltil.

Tento polibek je jiný. Je mezi dvěma lidmi, kteří nakonec vzdali svůj boj. Ne v porážce, ale ve vítězství.

Pořád jsme uprostřed oceánu, ale už se netopíme v moři zoufalství. Šlapeme vodu a já můžu vidět sluneční svit na horizontu.