SR - 17. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Pomalu se probudím, cítím se nasycena, v teple a bezpečí. Slunce ještě není úplně nad horizontem, takže náš pokoj se koupe v modro-šedém světle. Ležím na boku, hlavu položenou na Beckovu bicepsu a on je mě objímá. Jeho druhá ruku je zvlněna kolem mého pasu, velká dlaň rozprostřená na břiše. Mohu vám říci, že si okamžitě uvědomují, že už je vzhůru, ale jen mě tiše drží.

„Veselé Vánoce,“ říkám hrubým hlasem.

Jeho dlaň mi zatlačí do břicha a do zadní části krku. „Veselé Vánoce. Spala jsi dobře?“

Protáhnu si proti jeho sevření a otestuji tak své svaly.

Jo…všechno mě bolí a to mě rozesměje. „Fantasticky. Ty?“

„Nejlepší spánek po dlouhé době.“

Mírně se posunu do jeho náručí, což mi umožní se k němu lépe přitulit, hlouběji v jeho objetí.

On zatlačí jeh nohu mezi moje, ruce opět přimáčkne. S úsměvem zamumlám, „Poslední noc byla…“

„Neuvěřitelná,“ dokončí.

Tak podivínsky neuvěřitelná.

Když jsme se vrátili do bytu z večírku jeho rodičů, vrhli jsme se na sebe jako vyhladovělá zvířata. Rychlý nájezd do ledničky odhalil rychto to, že šlehačka nebyla na svém místě.

„Myslím, že tu byla i nějaká diskuze o hračkách,“ řekla jsem mu. Pak jsem ho políbila a kousla se do spodního rtu.

Zasténal a tlačil mě pryč, směrem do chodby. „Jdi si vybrat, s čím si chceš hrát. Sejdeme se před stromečkem.“

Věděla jsem přesně, s čím si chci hrát. Věděla jsem, že nastal ten správný čas.

Když jsem se vrátila do obývacího pokoje, zjistila jsem, že si Beck sundal košili a stojí před stromečkem. Už stihl vypnout všechna světla, s výjimkou těch na stromečku a tím pádem bylo jeho tělo hřejivě osvětleno. V ústech jsem měla okamžitě sucho a šla jsem k němu v transu.

Když jsem byla od něho asi krok, natáhla jsem ruku a řekla: „Tady. Chci si hrát s touhle hračkou.“

Jeho pohled padl na otevřenou dlaň a zvedl obočí, když zíral na malý skleněný anální kolík a malou lahvičku lubrikantu, který jsem držela. Bylo to v jeho tašce s hračkami, kterou bez okolků před pár týdny hodil vedle mě na postel a dal mi na výběr. Tehdy bych nikdy kolik nezvolila, protože když jsem zažila bolest a degradaci z análního znásilnění, tak se to stalo pro mě zakázaným územím.

Ale včera v noci…neměla jsem strach. Nebo obavy. Ani vzdáleně znepokojivé vyhlídky.

Namísto toho, jsem měla ohromnou potřebu nechat Becka převzít některé části mého těla, které mi nikdy opravdu nepatřily. Patřily jednomu z mých násilníků a uvědomila jsem si, že to byla část mě, která mě opustila a byla jsem obrazně stále nezhojena, dokud jsem nepotkala Becka.

Ten, samozřejmě se takovou myšlenku nezaobíral.

Ve skutečnosti reagoval špatně. Couvl ode mě a zavrtěl hlavou. „Ne, Selo.“

„Ano,“ trvala jsem na svém. „Chci to udělat.“

Otevřel ústa, aby protestoval. Vím, že to bylo proto, že se bál, že mi ublíží nebo možná vyvolá ošklivé vzpomínky, ale jen jsem k němu přistoupila, zatlačila mu předměty do ruky a řekla:

„Věřím ti.“

Beckova tvář se rozpadla a jeho oči změkly, vzal si ode mě hračky. Pak mi dal neuvěřitelně jemný polibek, jaký jsem, kdy zažila, a pak pokračoval, aby mi ukázal, jak se muž může o ženu postarat.

Přemýšlím o tom, co mi udělal…mému tělu.

Vyždímal ze mě intenzivní orgasmus, když mi ukázal, jak potěšující může být pro ženu používat tento druh hračky. Beck North si podmanil poslední část mého těla jeho jemnými doteky, měkkými slovy a skleněnou hračkou, se kterou jsem měla neuvěřitelně dobrý pocit.

„Chceš tvůj Vánoční dárek?“ Ptá se mě, když sjede bradou přes mé rameno, což vyvolá v mém těle zachvění.

Hmmmm….jen přemýšlení o minulé noci. „Pokud mě chceš právě teď ošukat v této poloze, pak ano…to rozhodně chci.“

Cítím dunění smíchu v Beckově hrudi a cítím jeho začínající tvrdnutí přede mnou. „To nebylo to, o čem jsem mluvil, ale myslím, že ti můžu vyhovět.“

A pak to udělá.

Jeho ruka klouže dolů z mého břicha, přímo mezi moje nohy, kde svými magickými prsty najde mé vlhké místečko. Pracuje šikovně, tím moje boky naráží proti němu a tím chci tohoto muže ještě víc. Věděla jsem, že mi dá přesně to, co potřebuji.

Pak mi odtlačí nohy od sebe, posune jeho tělo na moje a zasune svůj penis do mě zezadu. Sténám v čisté blaženosti, jak mi naplňuje tělo i duši.

Šuká mě pomalu, ruce položené kolem mě, hlava mu spočívá na křivce mých prsou a drží mě pevně. Druhou rukou svírá pevně zadní část mého stehna, aby mě držel na místě. Jsem ohromena silou a pocity, které jsou ve mně. Nechám ho nespěchat a vychutnat si Vánoční ranní milování se mnou, které je tak odlišné od toho, co jsme dělali včera v noci.

Vezme mě výš a výš, šeptá mi do ucha sladká slova, dokud se mu nerozpadnu v náručí.

Udělá se ve stejnou dobu, sténajíc hluboce a vyjadřujíc tím zhodnocení okamžiku, který spolu sdílíme.

Při posledním záchvěvu našich slábnoucích orgasmů klesne zpátky na své místo a pevně mě obejme. Nikdy jsem se necítila úplnější a bezpečnější jako teď. Ne kvůli tomu, co jsme právě sdíleli, ale proto, že mou hlavní podstatou je lidská bytost, která uznává svou úplnost a druhou polovinu.

„Myslím, že jsem se zamilovala,“ šeptám do slunečního svitu, který se rozprostírá přes strop od podlahy k oknu. Zdá se, že je bezpečnější, říci to takhle nepřímo, ale nemohu se bránit slovům, která jdou ven.

„Doufám, že do mě,“ šeptá mi Beck.

S úsměvem kývnu hlavou. „Jo…do tebe.“

Jeho paže se utáhne kolem mě ještě víc, téměř k udušení. Nestrachuji se, i když jeho slova mě naplní životem. „To je náhoda…protože já tě taky miluju.“

***

Opatrně se na Becka podívám, abych zjistila, jestli se na něm něco během posledních dvaceti minut změnilo, protože jsme spolu sdíleli to slovo na L – slovo jeden druhému. Bylo to neplánované…improvizované a zcela neuvěřitelné.

Mám na mysli…co se to právě stalo?

Po krátkém mazlení, jsme se oba umyli a oblékli do třicet a tepláků. Dívám se na Becka, který má teď vlasy trčící všude, neuvěřitelně sexy strniště na bradě a lících, natahujíc se po stromeček pro dva zabalené dárky.

Malá krabička od něj je zabalena ve stříbrném provedení se zelenou mašlí. Vypadá to jako šperk a můj tep se při té myšlence zrychlí. Můj dárek pro něj je trochu větší krabice. Je to zabalené v rustikálním hnědém papíru se staromódním vánočním stromem a svázané slabou červenou stužkou, kterou jsem na koncích zkroutila. Sedím na gauči po odložení mého čaje a Beckovi kávy. Dívá se na mě jak proplétám své nohy pod sebe, sedajíc si s malým dárkem v rukách. Když se posadí vedle mě, vyhodí své nohy na stolek k odpočinku a dárek ode mě mu odpočívá na klíně.

„Ty první,“ říkám, když pokývnu dolů na dárek, který drží.

„Dobře,“ odpoví s chlapeckým úsměvem a začne rychle trhat balicí papír i mašli. Okamžitě má papír roztrhaný a dostane se k nepopsané krabici pod ním. Krátce se na mě podívá se zvědavostí, pak se natáhne k pásce na jednom konci, která zajišťuje konec krabice.

Pak se natáhne dovnitř a vytahuje obraz koláže, který jsem koupila během týdne, když byl v práci. Má černou povrchovou úpravu a skleněné vytvarované výřezy, které poskytují prostor pro čtyři až šest fotografií, které budou odpovídat dekoru buď jeho domácí pracovny, nebo kanceláře v Townsend-North.

Otáčí to v rukách a prohlíží si fotografie, které jsem vybrala já. Pět fotografií nás z poslední doby. Tři z Vídně, kde jsme požádali tamní obyvatele, aby nás vyfotili. Jedna z venkovní kavárny, kde jsme zabaleni v kabátech, čepicích, šálách a popíjíme vídeňskou kávu u Dunaje. Jedna z okolí Státní opery, než jsme vešli dovnitř, oblečeni elegantně a majíc Beckovu paži kolem pasu. No a jedno selfie, zatímco jsme čekali na letišti po návratu domů. Druhé dvě jsou ze San Franciska. Jedna od Caroline z večeři o Díkůvzdání, kdy si mě Beck po dojedení přitáhl na klín. Usmívá se na fotoaparát trochu rozpačitě, vzhledem k projevu náklonosti před svou sestrou, ale mám tuto fotku ráda, protože ukazuje naději v mých očích.

Poslední fotografie je pro Becka překvapením, neboť ji nikdy před tím neviděl. Udělala jsem ji jednoho ráno, zatímco spal a já mu ležela v náručí. Byl na zádech a jeho tvář vypadala klidně, že jsem nemohla odolat a vzala svůj telefon. Přitulila jsem se k němu, obličej naklonila směrem nahoru, umístila své rty na jeho bradu a jemně ho políbila, zatímco spal.

Fotka je podle mého názoru kouzelná, protože ukazuje nejen to, jak je Beck hezký, ale jak moc ho zbožňuji, i když si toho není vědom.

„Selo,“ říká a jeho hlas zní hrubě. Prsty hladí fotku nás v posteli, než se na mě podívá. „Je to úžasné. Miluju to.“

Pokrčím rameny a cítím, že mi červenají tváře a řeknu: „Myslela jsem si, že by sis to mohl zavěsit v jedné z tvých kanceláří nebo tak něco.“

„Do té v Townsend – North,“ říká. „Tam trávím většinu času. Tak to uvidím častěji.“

Zatlačí krabici a balicí papír ze svého klína na pohovku vedle něj, položí rámeček na to a otočí se ke mně. Jedna ruka se obtočí kolem mého krku a značí to klasický znak sobectví, ale uvnitř mě mně to zcela zahřeje. Přitáhne si mě k polibku. „Děkuji. Budu muset říci, že je to ještě lepší dárek, než ten, co jsi mi dala k narozeninám.“

Skepticky pozvednu obočí.

„Je to pravda,“ tvrdí. „Hlavně kvůli té fotce, kdy mě líbeš, když spím.“

Mou hrudí se šíří teplo a moje srdce bije díky vděčnosti v jeho hlase. Přitisknu rty na jeho, krátce předtím, než řeknu, „Veselé Vánoce, Becku.“

„Dobře,“ říká, když se odkloní a zvedne malou krabičku, která spočívá na mém klíně. „Teď ty.“

Vezmu si dárek a lehce ho protřepu. Něco uvnitř chrastí a on se potutelně usmívá.

„Co to je?“

Po pravdě řečeno, skutečnost, že se uvnitř něco hýbe, mě trochu děsí. Předpokládala jsem, že to bude šperk, ale uvnitř je volné místo, možná jen s nějakou látkou.

„Je jen jeden způsob, jak to zjistit,“ řekl smíchy. „Otevři to.“

Mé prsty se zasunou do papíru. Nejsem z těch, co dokážou otevírat dárek opatrně, raději je trhám.

Objevím malou vílou krabici, a když ji otevřu, zalapám po dechu překvapením.

Váhavě to vytáhnu, jsou to klíče od auta s přívěškem znaku Mercedes. Můj palec tře stříbrný znak jen na vteřinu předtím, než se obrátím na Becka a němě mu říkám, „Dal jsi mi auto?“

Nadšeně přikývne. „A GLK350. Je to crossover. Menší než jejich ostatní SUV, ale velmi bezpečný. Zcela sportovní. Je v garáži. Chceš ho vidět?“

„Já jsem ti dala fotografie,“ říkám s těžkým jazykem, když se můj obličej otočí zpět ke klíčence v mé ruce. „Ty jsi mi dal auto.“

„Ach ne, kurva ne,“ říká Beck a jeho ruka vystřelí k mé bradě. Uchopí ji a obrátí mě k němu. „Nemusíme porovnávat náklady na naše dárky mezi sebou navzájem.“

Mé oči se na něho nepatrně zúží. „Ty jsi mi dal bláznivé auto, Becku.“

„No a co? Jsem bohatý,“ říká klidně.

„Nepotřebuji auto,“ upozorňuji ho. „Používám hromadnou dopravu.“

„Můžeš častěji navštěvovat tátu,“ říká jemně.

„Je to zatraceně auto…“

„Miluješ mě?“ Zeptal se.

„Ano,“ odpověděla jsem, mrkajíc nad změnou tématu.

„Tak mi udělej laskavost a milostivě přijmi můj dar. A kurva si zvykni, že se tě chystám obklopovat dárky a pěknými věcmi.“

Má ústa zůstanou otevřená. Myslím, že krátce nad chutí se začít hádat, ale poté s vážným výrazem v jeho očích, který je součástí podráždění, ale hlavně k úcty k němu spojené s vzrušením mu ukázat, jak moc se tímto o mě stará.

Všechen hněv a rozpaky nad mým mizerným dárkem se vypařují a nesměle se usmívám, když se odhodím krabičku a klíčky na stůl a sednu si mu na klín. Obtočím ruce kolem jeho krku, políbím ho na tvář a pak se mu podívám do očí. „Děkuji. Je to úžasný extravagantní dárek a omlouvám se za svou reakci. Bude to trochu trvat, než si zvyknu.“

„Mám v úmyslu tě zkazit, Selo,“ zamumlá. „Chci ti dát celý svět.“

S úsměvem otočím své tělo, obtočím mu ruce kolem krku a stočím se k němu.

Položím mu hlavu na jeho rameno a moje dlaň mu spočívá na srdci, když říkám: „Všechno, co jsem kdy chtěla, byl klidný život. Vždycky jsem si myslela, že budu sama, díky tomu, co se mi stalo. Nikdy jsem si nemyslela, že bude v mém životě místo k jiným účelům než hněv a trápení. Ale teď, se všechno změnilo. Už jsi mi dal svět.“

Přitiskne rty na vršek mé hlavy a jeho ruce se okolo mě zabalí. „Namalovala jsi pro mě obraz. Jak tvůj svět vypadá se mnou v něm? Řekni mi, jak se budeme mít, řekněme, ode dneška za rok.“

„Hmm,“ broukám si tiše, když uvažuji nad jeho otázkou. „V malém domě, který stojí u oceánu. Možná, že v něm budeme chtít strhnout staré linoleum, ale bude okouzlující v něm žít, a nabílíme skříně. Budeme mít psa, možná dva, se kterými budeme chodit na procházky po pláži. Budu pracovat jako poradce a ty budeš dělat programující kouzla, a když přijdeme domů z práce, budeme spolu chystat večeři.

„Zní to hezky,“ říká tichým hlasem, když mě jedna jeho ruka hladí po ruce.

„A budeme šukat každou noc a dvakrát denně o víkendu. Budeme poslouchat kapely v barech nebo vyzkoušíme různé kavárny a budeme hledat dokonalou vídeňskou kávu. Jo a budeme dělat nějaký koníček…jako třeba sbírání starožitností nebo tak něco. Víš, takže nebudeme jenom šukat, ale občas opustíme i dům na delší dobu.“

Beck se zasměje a přimáčkne mě k sobě, ale pak se na mě obrátí s vážností. „Chceš děti?“

„Já nevím,“ rychle a upřímně odpovím, ale je to myšlenka, která mě už trápila předtím.

„Chci říct…nikdy mě to nenapadlo, že budu někdy mít skutečný vztah, nebo že dokonce budu chtít s někým žít a diskutovat o domě na pláži a psech. Ale jo…mám ráda děti. Myslím, že bych byla dobrá máma. Měla jsem docela dobrý vzor.“

„No, já měl mizerný vzor matky,“ říká Beck, ne nijak hořce, ale spíš reflexivně.

„Byl by z tebe úžasný otec,“ řekla jsem tiše. „Jsi s Ally skvělý.“

„Jo,“ říká tiše. „Taky si to myslím.“

Oba ztichneme, možná si nejsme jisti, co na toto odhalení říci. Myslím, že ani ne před hodinou jsme si poprvé vyznali lásku a teď mluvíme o domu a dětech. Je to příliš rychlé a je to ohromující a přesto je to taková pravda. Vím to, protože následující ticho, jak rozjímáme, není vůbec trapné.

„Takže, až to bude všechno s JT za námi, další na programu bude malý domek někde na pláži?“

Zasměju se. „S linoleem na podlaze.“

„Píšu si,“ říká Beck.

Najednou se posadí a otočí si mě na klíně, abych na něho viděla. Realita znovu prosakuje do našeho rozhovoru o šťastní navždy…po sny. „Co když to nebude fungovat? Tolik věcí se může pokazit. Vanzant nemusí vzít nabídku, pak ztratíme možnost, aby na nás vysel. Nebo by mohl jít na policii a říci jim o úplatcích…“

„Jsme od toho distancovaní,“ rychle mi připomíná Beck. „Dennis řekl, že nebudou na nás žádné vazby. Proto ho tolik platíme.“

Přihlížím tomuto ujištění, protože je tu opravdu velké „kdyby“. „Stále to ale závisí na tom, zda si JT přijde k tobě pro peníze.“

„Dobře, může jít pouze ke mně nebo k mému otci,“ poukazuje Beck. Přehrává mi celý jeho rozhovor se svým otcem ze včerejšího večera a zdá se mi, že jeho otec je na palubě s námi. „JT nemá žádné další blízké přátele s tímto typem kapalné hotovosti, aby mu pomohli hned, a žádná banka mu nepůjčí peníze na splacení dluhu.

Dennis mě ujistil, že lhůta splatnosti bude krátká, takže bude pod tlakem a bude muset jednat rychle.

„Možná JT nebude souhlasit se vzdáním se společnosti za tvou půjčku,“ nabízím, i když jsme vše už probrali před tím. „Možná, že bude chtít bojovat. Nebo bude hledat jiné šance. Nebo dokonce vyjednávat o rozšíření.“

„Pak to bude nehorší možný scénář, bude stále součástí společnosti, když půjdeme na policii,“ říká Beck pevně. Vím, že je frustrovaný z pokračujících obav, ale také se mnou velmi trpělivý.

„To Cukřenku zabije.“ V mém hlase je evidentní hořkost. „To by tě mohlo zničit. Možná bychom to neměli dělat.“

„Co?“ Zvolá Beck a jeho obočí stoupá vysoko. „Chceš po mě, abych zůstal s JT jako partnerem a předstíral, že se nic nestalo?“

„Ne,“ odpověděla jsem mrzutě, můj pohled opustil jeho. Propletu si prsty a zamumlám. „Znám tě, nikdy bys to neudělal.“

„Selo,“ říká Beck jemně a vyklopí mou bradu. Když se moje oči uzamknou s jeho, dá mi vědoucí úsměv. „Nebudu lhát…jsem v tomto ohledu dost svázaný. Jsem na to hrdý. Je to lukrativní. Ale není to můj jediný nápad. Ne všechny moje osobní hodnoty jsou na tom závislé.

Mou finanční stabilitou s největší pravděpodobností není, jak dobře jsem investoval a mohl bych pro nás koupit několik domů na pláži a nikdy nebudeme muset pracovat do konce našich životů. V nejhorším případě nedostanu JTho ven a policie ho nedonutí k testům DNA a on zůstane volný. Pokud k tomu dojde, pak se budeme muset pohybovat na daleké pláži a začít znovu.“

Slzy mi naplní oči tak rychle, jak mě kvetoucí láska v mém srdci začíná přemáhat. Tento muž….že by to dělal pro mě? Beck naklání hlavu na stranu, jeho úsměv je měkčí, když utírá zatoulanou slzu, která stéká po mé tváři dolů. „Propadl jsem ti Selo. Jsem oddán tobě a naší budoucnosti.“

„Takže tohle je láska?“ Zašeptala jsem chraptivě, když jsem zírala do jeho krásných očí.

„Věřím, že ano,“ říká mi s úsměvem. „A teď…chtěla byste vidět své nové auto, slečno Halstead?“

Nemůžu si pomoct. Jeho postoj je nakažlivý a usměji se na něj před vyskočením z jeho klína a klesnutím na kolena před ním. Umístím dlaně na kolena, odsunu mu nohy od sebe. „Proč pane Northe, ráda bych to udělala, ale nejdříve bych opravdu ráda vysála tvůj penis.“

„Kristepane,“ zamumlá Beck, když mu klesne hlava na polštář pohovky a vzdychá štěstím. „Když musíš.“

„Oh, musím.“