SR - 13. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Dennis Flaherty má zajímavý charakter. Je působivě velký, ale přesto vypadá elegantně ve světle šedém obleku šitém na míru s bledě modrým kapesníkem v kapse. Jeho tvář je chlapecká s irskou pihovatou kůží, zářivě červené vlasy a křišťálově modré oči, ale přesto je tam vidět moudrost, která mi říká, že toho ve svém životě viděl už hodně. Ačkoli mi Beck říkal, že na něho dostal doporučení od přítele, mohu z pohledu na něho říci, že je důvěryhodný. Je to instinkt a jsem nervózní z toho, co uslyším o JT.

Letěli jsme do San Franciska v noci s mezipřistáním v Curychu – což bylo velice pohodlné – ale Beck i já jsme přesto cítili vliv změny času a proto jsme se těšili do našeho bytu. S jeho rukou položenou na mojí na gauči, jsme oba sledovali Dennise sedícího v jednom semišovém křesle bílé barvy a mající přehozenou jednu nohu přes druhou v sofistikovaném obleku.

„Kde chcete, abych začal?“ Zeptal se Dennis, když se sklonil ke svému kufříku, který byl položený dole vedle křesla. Vytáhl složku z manilského konopí z postranní kapsy. „Informacemi o JT nebo fotkami?“

Beck se na mě obrátil, zvedl obočí v otázce ke mně, zda má odpovědět.

„Fotografiemi,“ říkám s tvrdým hlasem. To bude ta nejtěžší část, o čemž svědčí i bušení mého tepu.

Dennis vstane z křesla a přejde ke stolku. Otevře složku a vytáhne silný stoh fotografií. Klade je přede mě na konferenční stolek. „Existuje toho spousta. Zúžil jsem je podle toho, jaký jsem dostal popis, časového období, a dle toho, co si Beck dokázal vybavit o bratrech z bratrstva, kteří byli blízcí JTho přátelé.“

Přikývla jsem, když moje oči skenovaly fotografie přede mnou. Všechny byly černobílé na křídovém papíře, čtyři fotky na stránku. Naklonila jsem se nad ně, zatím co Beckova ruka mi jezdila po zádech, tlačíc mě měkce jako opora.

Mé oči jezdily zleva doprava, nejdříve horní řádek, pak dolů. Listovala jsem stránku po stránce fotografiemi, tmavé vlasy, světlé vlasy, světlé oči, tmavé oči. Všichni se mi zdáli nevýrazní a ani jeden na fotografii mi nezpůsobil vnitřní reakci.

Zavrtěla jsem hlavou a zamumlala: „Já nevím… nikdo nevypadá povědomě.“

„To je v pořádku,“ říká Beck a rukou mi jezdí v kruzích po zádech. „Podívej se na to z jiné stránky.“

Udělala jsem, o co mě žádal. Podívala jsem se na ně znovu a tentokrát o něco pomaleji. Všichni muži měli nevinné oči.

„Nic,“ říkám frustrovaně, tlačíc je zpátky přes stůl k Dennisovi.

„To neznamená, že tam není,“ říká Dennis, když zvedne složku a narovná si tam fotky zpátky.

Když se posadím zpátky do křesla, podívám se na Becka. „Když jsem uviděla JT poprvé v televizi, jak jsem měla hned silný pocit. Nebyla jsem si jistá, jak jsem ho poznala, ale cítila jsem důvěrnost. Nevím, jestli jsou v této Dennisově složce ti ostatní.“

Beck mě zatáhne zpátky na pohovku a ovine kolem mě paži. Dá mi pusu na spánek a zašeptá: „Neboj se. Rozšíříme hledání. Můžeme zajet někdy na Stanford a projít všechny ročenky. Bude to únavné, ale možná někoho takhle poznáš.“

 Přikývla jsem, nejistě se usmála a obrátila pohled zpátky na Dennise. Oči má laskavé, jak mě pozoruje.

„Dejme mé útočníky stranou. Jak zvládneme JTho?“ Zeptala jsem se ho.

„No,“ říká Dennis s jiskrou v oku. „Mohli bychom přinutit JTho se ke komplicům přiznat. Informace bychom mohli získat mučením. Pravděpodobně osobní zpověď taky.“

Projela mnou vlna ryzího potěšení a Dennisova slova mě posadila zpříma. Rezonující s mou vlastní krvežíznivostí, kterou jsem udržela na uzdě.

„To není dobrá volba, v tuto chvíli,“ řekl Beck a okamžitě si povzdechl.

Ale má pravdu. Strávili jsme ve Vídni spoustu času mluvením. I když stále sním o JTho smrti mou rukou, vím hluboko ve mně, že to nemohu udělat. Ne proto, že nejsem oprávněna, ale proto, že to není to, nejlepší pro mě a pro Becka jako pár.

Jedna věc, které se mi podařilo rozumět s velkou jistotou je, že Beck se stal pro mě nejdůležitější věcí.

I když stále sama v sobě hledám spravedlnost, musím ji vyvážit se zachováním bezpečí a zajištění toho, aby Beck z toho všeho vyšel bez poškození. V ideálním případě to znamená, že Cukřenka zůstane neporušená a neposkvrněná z toho, že JT zaplatí za to, co mi udělal. V tomto ohledu, Beck a já jsme si vytvořili partnerství, tak říkajíc, přičemž my oba dosáhneme svých cílů.

„Rozhodl jsem se jít na policii,“ řekla jsem Denisovi a moje ruka se přesunula na Beckovo koleno, kde jsem ho konejšivě stiskla. To bylo také něco, o čem jsme mluvili ve Vídni, ale bylo to rozhodnutí, ke kterému jsem došla sama.

„Poté, co dostaneme JTho z Cukřenky,“ vysvětlil rychle Beck.

Dennis pokývl na pochopení, ale poukázal na problémy ohledně tohoto plánu. „Vaše pamatování si tetování nemusí stačit k tomu, aby státní návladní přikázala odebrání vzorku DNA.“

„Je to riziko,“ souhlasí Beck. „Ale máme také Melissu Fraye. Pokusil se jí zdrogovat. Doufejme, že to bude stačit k vyšetřování JTho.“

„Ale nemusí poukázat na jeho spolupachatele,“ říká Dennis, ale to je něco s čím počítáme.

Tohle jsem ochotná obětovat, pokud to bude nutné. To bylo to, co jsem byla ochotná obětovat, pokud to bude nutné. To bylo to, čeho jsem se byla ochotná vzdát, abych se ujistila, že bude dosaženo dvou hlavních cílů. JT zaplatí za to, co udělal mě a Beck dostane Cukřenku bez závad.

„To není důležité,“ řeknu Dennisovi stroze.

„Je to důležité,“ říká Beck, když se otočí čelem ke mně. Dívá se mi do očí, dávajíc mi najevo, že ho to trápí, ale to už vím. Mluvili jsme o smrti, zatímco jsme seděli na břehu Dunaje před pár dny a snažili se přijít na to, jak to všechno zvládnout. Rychle jsem se rozhodla, že i když Dennis má nejlepší nápad – zmlátit JT, dokud se nepřizná ke všemu, je to zločin, který si nemůžeme dovolit. Vše, co bychom z něho dostali, by nebylo přípustné.

Ne. Naším nejlepším řešením bude použít mé vzpomínky na tetování k identifikaci mého útočníka a nechat to na policii, aby přinutila JTho poskytnout vzorek DNA, který by zcela určitě odpovídal spermatu odebranému z mých vlasů tu noc.

Vezmu Becka za ruku, stisknu ho a říkám, „Identifikace může být třešničkou na dortu, jestliže se nám to podaří, ale pojďme se držet jasných bodů, jo?“

„Tak statečná,“ zamumlá Beck předtím, než se na mě smutně usměje. Pak se obrátí k Dennisovi a říká: „Máme tedy jasné body. Prvním z nich je dostat JT ode mě. To znamená z Cukřenky.“

„A musí ho to zničit,“ přidám. Dennisovy oči přeskakují z Becka na mě a září spokojením a v tu chvíli jsem pochopila, že je to člověk, který osobně chápe odškodnění. Umírám touhou znát jeho minulost, ale bylo by naprosto nevkusné ho o to požádat, aspoň si to myslím. To znamená, že promarnil každou korunu je

Opírajíc se v křesle si Dennis složil ruce na břicho a otočil se k Beckovi. „Sečteno a podtrženo…JT je na mizině. Vzhledem k tomu, že Cukřenka začala před třemi lety a vyplatil svému otci zpátky vstupní kapitál a jeho životní náklady překročily jeho příjem. To znamená, že promrhal nejen každou korunu jeho ročního příjmu na bohatém životním stylu, hazardních hrách a drogách, ale nemá ani žádná znatelná likvidní aktiva, které by mohl použít k záchraně sebe sama. Jsou tu sice některé skromné investice do podílových fondů, ale většina jeho peněz je svázána s jeho sídlem Sausalito s malým nebo žádným kapitálem. Jeho kreditní karty byly zcela vyčerpány. Opět platí, že by mohl vyškrábat pár miliónů dohromady, ale bude potřebovat na to nějaký čas. Spíše, než se bude snažit zaplatit své dluhy, které idiotsky udělal – a pro nás velmi příhodně – rozhodl se zdvojnásobit u jeho bookmakera sázky. Když prohraje, budou chtít okamžitou platbu.  A věřte mi, když říkám, že ho bude bolet získat peníze. Bude zoufale volat o pomoc.“

Beck mi řekl o JTho sázce Dvojnásobek nebo nic na boj Mariota – Vanzant, který se bude konat 2. ledna. Nevím nic o tomhle druhu věcí, ale neměla jsem moc času přemýšlet o tom, že pokud JT prohraje, bude dlužit čtyři milióny dolarů, a na základě toho, co Dennis říká, nebude schopný tu částku zaplatit.

„Jak tohle všechno víte?“ Ptám se Dennise se směsí úžasu a skepse.

„Myslím…JTho osobní finance, jeho hazardní hry. Myslím, jak vůbec víte, že dluží bookmakerovi za jeho sázení?“

Pryč je okouzlující vzhled irského chlapce v drahém obleku a oči poněkud pálí. Není to dost na to, aby mě vyděsil, ale stačí to k poznání, že Dennis Flaherty je někdo, kdo chodí do úzké uličky a nebojí se vstoupit na temnou stranu.

„Věrohodné popírání“ říká chladně, ale pak zmírňuje hrozbu v poněkud porozumění úsměv. „Jste více v bezpečí a ve stínu čím toho víte méně o mých metodách. Jen vězte, že moje zdroje jsou nejen přesné, ale i nekonečné, a když jsou v tom peníze, jako například ty, které do toho investuje Váš přítel, tak není toho moc, co bych nedokázal dosáhnout.“

Moje hlava se natočí k Beckovi. „Jen pro informaci, kolik peněz jsi do toho dal?“

„Bez omezení,“ říká Beck s rozpačitým úsměvem. „Dal jsem mu volnou ruku.“

„Co to sakra má být, Becku?“ říkám podrážděně. „Nemůžeš prostě někomu dát bianko šek, aniž bys věděl, co přesně za to dostaneš.“

„Dostane způsob, jak zničit JTho,“ říká Dennis klidně, a můj pohled sklouzne zpět k němu. Pryč je led v jeho očích a místo toho se objeví pobavený úsměv. „Ale já jsem šek ještě nevyzvedl, protože to všechno záleží na tom, co teď s těmi informacemi chcete udělat. Já jsem Vám je jen dal.“

„Tak mi řekněte, co to bude stát,“ říká Beck a jeho tón je věcný, když si poposedne na gauči a opírá se lokty o kolena.

„Kolik toho víte o UFC?“ Ačkoliv se ptá nás obou, domnívám se, že jeho pohled cestuje mezi námi.

„Něco málo,“ říká Beck.

„Nic,“ říkám ve stejnou dobu.

Dennis se naklání na židli, odpovídajíc Beckovu držení těla, lokty nedbale na kolenou.

„UFC je zkratka pro Ultimate Fighting Championship. Je to propagační organizace, která sponzoruje zápasy mezi bojovníky, kteří praktikují smíšená bojová umění. MMa má za sebou dlouhou cestu od svého vzniku, což bylo v devadesátých letech, kdy se jednalo o sledování pouhých dvou mužů, kteří se rvali v kleci, skoro bez pravidel, podle kterých by se mohli řídit.

V současné době generuje více než půl miliardy dolarů ročně v příjmech a jeho sázky jsou stále tak populární jako některé prémie boxerských zápasů.“

„Tím je ten sport, tak populární k sázkám,“ dodává Beck.

„Přesně tak,“ říká Dennis s pokývnutím. „Ale je tu taky důvod, proč je to příležitost pro Vás. Většina bojovníků UFC nevydělává hodně peněz. Průměrný plat bojovníka se pohybuje kolem dvaceti tisíc dolarů za zápas a odměna se mu zvedá za výhru.“

„Není to moc peněz, když vsázejí svůj zadek,“ zamumlala jsem.

„To ne,“ souhlasil Dennis. „Samozřejmě, někteří top bojovníci můžou za zápas získat i stovky tisíc, ale to je nějaké jedno horní procento.“

„Kde se pohybuje Vanzant?“ Ptá se Beck.

Dennis se usměje, protože se Beck dovtípil. „On je neporažený, tak vydělává trochu víc, ale dostává pouze sto tisíc za boj s bonusem padesát tisíc za vítězství.“

„Takže je možné si ho koupit?“ Ptám se se skepsí.

„Možná,“ říká Dennis, jak mě připoutává s přímým pohledem. „Bude muset zvážit riziko. Může ztratit Mariota, který je také neporažený a úřadující mistr ve své váhové kategorii. To pravděpodobně způsobí, že jeho příjmový potenciál bude zamrazený. Druhým rizikem je vážné zranění. Bojovníci nevydrží dlouho v tomhle sportu, protože riziko velkých zranění a oslabení z menších je dost vysoké.“

„Jaké jsou výhody?“

„Kdy vyhraje, získá lukrativní postavení. Vyšší plat z jeho dalších bojů, pravděpodobně s bonusem za výhru. Výhra proti Mariotovi by mu nejspíše mohla pomoci dostat se k boji s velkými kluky, kteří mohou vydělávat půl miliónu až jeden milión za zápas.“

„Takže mu musíme dát nabídku, kterou nebude moci odmítnout,“ říká Beck zamyšleně.

„Pět set tisíc,“ říká věcně Dennis. „Možná méně, ale chcete-li hotovou věc a chcete, aby to bylo pro něho věrohodné, myslím si, že tahle částka by mohla stačit.“

„A co?“ Říkám, stále si nejsem jistá, ohledně toho, jak Dennis může něčeho takového dosáhnout. „Prostě k němu jen tak napochoduješ s nabídkou?“

„Já ne,“ říká Dennis neurčitě. „Ale mám kontakt, který to za poplatek zprostředkuje.“

„A kolik si pak vyplníš na prázdný šek, co ti Beck dal?“ Ptám se.

„Za mé vyšetřování JTho a jeho spolupachatelů, poplatek prostředníkovi a úplatek pro Vanzanta…s Beckovým dovolením vyplním 675.000 dolarů. Dala bych všechny peníze za jakoukoliv potvrzenou stopu. Dá se říci, že je to víceletý důvod, proč jsem i uzavřela smlouvu v Cukřence, která dává dohromady bohaté pány s dívkami.“

„Ne,“ řekla jsem, otočila se k Beckovi na gauči. Jeho hlava se ke mně natočí se zvednutím obočím.

„Je to prostě příliš mnoho peněz. Příliš velké riziko.“

„Selo,“ říká Beck konejšivě, když se ke mně obrací a položí mi ruku na koleno.

„Na rozdíl od JTho, moje peníze nevyjdou nazmar a mám jich spoustu. Nijak mě to neohrozí.“

„Je to příliš riskantní,“ trvám na tom, najednou z toho nemajíc dobrý pocit. „Myslím, že i když Vanzanta nepodplatíme, stále máme šanci, že JT přijde o peníze. A pokud budeme mít štěstí, že k tomu dojde, nebude moci uspokojit svůj dluh kolem čtyř miliónů. Nemám žaludek na to, že budeš JTmu dávat peníze.“

„Je to jediný způsob, jak ho dostat z Cukřenky,“ říká Beck tiše. „Byla by to adekvátní částka za získání vlastnictví Cukřenky, která vydělává milióny a milióny do mého života. Nebude nic víc, než výkup, který bych mu dal, kdyby mi chtěl Cukřenku normálně prodat. A pokud by mi ji prodával ochotně, tak by si jistě řekl víc, než jen čtyři milióny. Věř mi.“

Otevřu ústa k dohadování, ale Dennis mě zarazí. „Dalo by se z toho vyjít i levněji.“

Obě naše hlavy se obrátí k němu.“

„Jak to?“ Ptá se Beck.

„Kupte jeho současný dluh u Bookmakera,“ říká Dennis jednoduše.

„To by nefungovalo,“ říká Beck neústupně. „Neměl bych na něho žádný vliv, aby ho zaplatil. Jen za předpokladu, že má něho jeho Bookmakera nějaký vliv a JT by to chápal jako význam k nutnosti splnění dluhu.“

„Ještě jsem neskončil,“ říká Dennis s vypočítavým úšklebkem. „Za normálních okolností byste dluh koupili ve snížené ceně, která je atraktivní pro věřitele, protože je zaručená. Ale v tomto případě, bude nabídka za plnou cenu, protože Bookmaker má vidinu dvojnásobku nebo nic. Vanzant prohraje a bookmaker drží dluh v hodnotě čtyři milióny. Neměli byste za JT platit ani jeden zatracený cent navíc, když přijde žádat o peníze, ale JT to nepotřebuje vědět, že. V podstatě byste si koupili vynucení splátky.“

„To je příliš složité,“ říkám, okusujíc si nehet starostí. Všechno, o čem mluvíme je ilegální jako peklo a musím se ptát, proč se mi najednou ozývá svědomí, když primárně a není to dávná minulost, jsem uvažovala o vraždě.

„Nebo,“ říká Dennis se zlou jiskrou v oku. „ Ať JT učiní sázku, prohraje, a vy mu slíbíte, že bookmakerovi zaplatíte. Získáte tím písemné přepsání vlastnictví Cukřenky na vás, pak ho kopnete do prdele a nic nezaplatíte. Namele si čumák, což si zaslouží a vy půjdete na policii.“

„Vyjebat s JT?“ Ptá se udiveně Beck a mohu říci, podle tónu jeho hlasu, že je to smyslem Becka pro spravedlnost.

„Je to stále příliš riskantní,“ řekla jsem, opět se snažíc mluvit hlasem rozumu k těmto dvěma mužům, kteří jsou nyní žhaví po krvi. „My ani nevíme zda Vanzant prohraje. Nebože JT přijde pro peníze k nám. Je tu celá řada nejasností záležících na štěstí.“

Beck se ke mně otočí a olízne se. „Zdá se mi, že znám jednu ženu, která se spoléhala na spoustu štěstí, když jsem ji poznal té noci, co plánovala JTho na večírku odstranit.“

„No, to jsem to celé nepromyslela.“

„Selo,“ zarazí mě Beck. „To všechno jsou dobré možnosti, a ano…štěstí budeme potřebovat. Co nejhoršího se může stát? Nedostanu JT z Cukřenky, ale budeme mít i nadále možnost jít na policii.“

Podívám se na Becka, hledajíc hluboko v očích a doufajíc, že najdu nějakou míru spokojenosti s tím, co se pokouší udělat. Děsím se, že Becka chytí a toho, že se mu nepodaří dát pozor na jeho vlastní bezpečnost a pohodlí, ale dívá se na mě s důvěrou a jistotou.

Ptá se mě, zda mu věřím, že mi dokáže pomoci.

Zatímco se stále cítím dost špatně, tak když se ke mně Beck otočí, pokývnu mu hlavou na souhlas.

Beck se obrátí k Dennisovi. „Uděláme nabídku Vanzantovi. Pokud se kousne, pokračujeme podle plánu. Operace Vyjebání s JT se právě dává do pohybu.“

„Chceš, abych vznesl nabídku ke koupi dluhu u jeho bookmakera?“ Ptá se Dennis.

Beck okamžitě zavrtí hlavou. „Ne. Stejně jak řekla Sela, to je příliš komplikované, takže pojďme jednodušší cestou. Uděláme nabídku Vanzantovi k prohře. Pokud to udělá, JT prohraje a Bookmaker přijde kasírovat. Jsem připraven zaplatit čtyři milióny, abych JT dostal ven z Cukřenky. Je to dobrá cena za odstoupení z firmy, která bude vydělávat více než stokrát, za můj život.“

Pak obrátil oči ke mně a klidně se na mě usmál. Snažím se od něho vybrat daň, ale je to chabý pokus. Natáhl ruku a položil mi ji na tvář. „Věři mi…bude to fungovat.“

„Věřím ti,“ řekla jsem a můj úsměv začínal být větší.

Protože já mu věřím.

Věřím tomuto muži.

Více než komukoliv jinému v mém životě a musím věřit, že nás to nesrazí z vrcholu a bude dosaženo spravedlnosti.