RFY - 36. kapitola

Překlad: Tynare

Brody  36

Všechno kolem mě běželo hyper rychlostí od té doby, co se Shae přiřítila k zadním dveřím a kříčela, že jedna dívka byla sražena. Než jsem stihl vytáhnout mobil z mé kapsy, Kacie se mi vykroutila z náruče a rozběhla se směrem k jezeru, tak rychle, jak jen to šlo. Vytočil jsem 911 a vyběhl okolo Shae, která ztuhla ve dveřích.

“Byla to jedna z Kaciiných dcer?” Vykřikla v panice.

“Myslíš?” Zděsil jsem se a dal operátorovi adresu.

Když jsem se dostal na úpatí kopce, viděl jsem Pipeřino tělíčko, jak leží na břehu s velkou ránou na hlavě. Jen pohled na ní, jak tam takto leží, mi způsoboval točení hlavy. Kacie klečela nad ní a snažila se jí udržet vzhůru.

“Piper! Piper! Zůstaň vzhůru, zlatíčko. Mluv s maminkou. Piper!” Zlomil se jí hlas, když plácala Piper po tváři, aby jí udržela vzhůru. Nebylo nic, co by mohla udělat. Piper měla zavřené oči a Kacie ji plácala po tváři a snažila se jí probudit.

“Má puls?” Zeptal se mě operátor a já jsem otázku zopakoval Kacie.

“Ano,” odpověděla Kacie.

“Dobře, hlavně s ní nehýbejte. Sanitka je na cestě. zůstanu s vámi na telefonu, dokud nepřijede.” Řekl operátor.

Nikdy jsem se takhle nebál. Sotva jsem udržel telefon.

“Tady, podrž ho a poslouchej, co bude říkat.” Řekl jsem Shee, když jsem jí dal svůj mobilní telefon. Šel jsem a sklonil se k Piper naproti Kacie. Věděl jsem, že Kacie už měla zdravotnickou školu téměř hotovou, takže panika v její tváři mě vyděsila ještě víc.

Rychle se rozhlédla. “Může mi prosím někdo rychle přinést ručník?” Lidé, kteří se tu shromáždili se začali po sobě dívat, zatímco jsem si já svlékl tričko.

“Použij tohle.”

Zmačkala ho a položila ho na Pipeřinu hlavu proti ráně, která vypadala opravdu špatně. Mé srdce se zlomilo, když jsem viděl kaluž krve pod její hlavičkou.

“Tlač to proti její hlavě.” Přikázala mi.

“Jednu ruku jsem položil na tričko, zatímco ona otevřela Piper oči, pomalu jedno po druhém a přikrčila se.

“Co?” Zeptal jsem se.

“Její zorničky mají různou velikost.”

Zavrtěl jsem hlavou. “Co to znamená?”

“Je to znamení poranění mozku.”

Potom, co to řekla, se moje srdce i mysl rozpadla. Poranění mozku, co to znamená? Kacieina tvář byla plná zoufalství, když se podívala dolů na svoji dceru a neustále ji kontrolovala puls. To mě málem zabilo.

Záchranáři přibíhali s nosítky zpoza rohu směrem k jezeru. Po rychlém prozkoumání Pipeřina stavu  ji nadzvedli jen tak, aby mohli pod ní podsunout lehátko. Poté, co ji bezpečně připoutali k nosítkům, jí i Kacie odváděli pryč.

“Počkejte!” Zavolala Sophia v panice.

 “Tady, vezmu jí. Běž.” Natáhl jsem ruce a vzal Lucy ze Sophiiny náruče předtím než se otočila a rozběhla do kopce.

Jeden policista mluvil s Fredem a dalšími svědky, zatímco další zatýkal nějakého chlápka. Předpokládal jsem, že to byl řidič skútru. Zíral jsem na něj a hádal jsem se sám se sebou, jestli bude lepší ho nechat zatknout nebo jít a pořádně ho zmlátit. Když jsem se rozhodl, že i když mě zatknou, bude to stát za to. Lucy si položila hlavu na moje rameno a popotáhla.

“Hej, jsi v pořádku?” Zeptal jsem se a snažil se natáhnout krk, abych jí viděl na obličej. Neodpověděla mi, jenom tiše plakala. Objal jsem ji tak pevně, jak jen to šlo, aniž bych jí ublížil. V této chvíli bych udělal cokoliv, jen abych mohl vzít její bolest na sebe. Udělal bych i cokoliv, abych vzal Kaciinu bolest, klidně bych prodal duši ďáblu. Okamžitě bych si vyměnil místo s Piper. Doprdele, co se to vlastně všechno stalo? Cítil jsem se, jako bych se díval na špatný film.

“Jsi v pořádku?” Přišla ke mně Shae a třela mi rameno, oči měla zarudlé od pláče a popotahovala.

“Ano. Ne. Nevím. Právě teď tohle všechno. Bojím se o tyhle holky, o všechny tři.”

“Usmál jsem se na ní a odešel od davu lidí, policie i zakrvácené trávy. Sedl jsem si na starý kmen a houpal Lucy dopředu a dozadu. Třásla se mi v náručí jako osika.

“Zlato, všechno bude v pořádku. Piper bude v pohodě. Jasné?” Modlil jsem se, abych jí teď nelhal, ale nevěděl jsem, co jiného jí mám říct.

“Její hlava hodně krvácela,” řekla tiše.

Držel jsem její malou hlavu v dlaních, proti mé hrudi a houpal sem a tam.

“Vím, to miláčku. Já vím.”

Nebyl jsem táta a ani zdaleka jsem nebyl blízko toho být otcem,ale v tuto chvíli mé srdce tak bolelo, že jsem chtěl vyletět z kůže. A když jsem se já cítil takhle, nedokázal jsem si představit, jak se musí cítit Kacie.

“Ahoj. Chci jet do nemocnice, chceš taky?” Zeptal se Fred když přišel k nám.

Vstal jsem a stále jsem ještě nebyl připraven pustit Lucy.

“Jo, jasně.”

Lucyina hlava se zvedla a podívala se na mě se strachem v očích.

“Můžu zůstat s tebou?”

“Samozřejmě,” řekl jsem, když jsem ji zastrčil vlasy za uši. “Co kdybychom jeli všichni společně, potom co se oblečeme?”

Zamumlala souhlas a položila si hlavu zpátky na moje rameno.

“Měla bys jet taky.” Obrátil jsem se k Shae, která kývla přes slzy.

Když jsme se dostali do nemocnice, Fred přistoupil k pultíku recepce a ptal se na Pipeřin stav.

“Jste rodina?” Slyšel jsem se jí zeptat.

Fred se otočil a podíval se na každého z nás.

“Uh. Ano.”

“Zavolám sestru, aby vás odvedla do místnosti, kde můžete počkat.” Zdvořile se usmála.

Než se Fred k nám vrátil, otevřely se velké bílé dveře a zdravotní sestra zavolala: “Piper Jensen.” Všichni jsme vstali a zachmuřeně ji následovali do čekárny, kde seděla Sophie. Jakmile nás uviděla, běžela rovnou ke mně a vzala mi Lucy z náručí. Její rty se chvěly, ale snažila se před děvčátkem udržet.

“Zatím nic nevím. Jen tu sedím a čekám. Kacie šla s nimi. Snažila jsem se jí říct, aby tu zůstala, ale odmítla ustoupit.”

To je moje holka.

“Půjdu se podívat po něčem k pití. Dáte si někdo něco?” Zeptala se Shae.

Všichni jsem zavrtěli hlavami a ona odešla z místnosti. Během pěti minut jsme se všichni usadili a Lucy v Sophiině náručí usnula.

“Chudák dítě.” Podíval se na ni Fred soucitně. “Nevím, jak může spát, když se děje tohle všechno.”

“Myslím si, že ji všechna ta traumata tak unavila, že si potřebuje trochu odpočinout.

“Takže…” Zaváhal jsem, ale potřeboval jsem všechno vědět. “Co se stalo?”

“Všechno se seběhlo tak rychle, Brody. Nejprve Kacie křičela na toho chlapa, co přijel až moc blízko k holkám. Šla jsem jí říct, že jsi tady a ona šla za tebou. Během několika minut, byl opět zpátky a kroužil kolem nich. Snažil se snížit otáčky, ale nepovedlo se mu to a minul. Jel přímo do ní. Nejdřív jsem si myslela, že zasáhl obě…” Její hlas byl nakřáplý a po tvářích jí stékaly slzy. “Ale pak Lucy začala plakat. Běžela jsem do vody a Piper se vznášela na hladině a voda okolo ni byla tmavě červená. Křičela jsem a ta dívka na terase, tvoje kamarádka, vám to musela říct, protože během pár sekund Kacie letěla z kopce dolů.”

“To je moje sestra, Shae,” řekl jsem. Nechtěl jsem, aby si Sophie myslela, že jsem byl takový debil a přivedl sem svojí přítelkyni.

“Ach, ano.” Popotáhla. “V každém případě, Kacie přiběhla, pak přiběhl Fred a pak se všechno rozjelo tak šíleně rychle.”

Dveře vedoucí na dětskou jednotku intenzivní péče se rozlétl a prošla jimi Kacie, v obličeji byla hrozně bílá. Takhle jsem ještě nikdy nikoho neviděl. Tričko měla potřísněné krví své dcery a byla bosa. Ani jsem si neuvědomil, že odjela bosa a přál jsem si, abych vzal i nějaké oblečení pro ni.

Šla přímo do mé náruče a tvrdě narazila proti mé hrudi. Podlomila se jí kolena.

“Kacie, mluv se mnou, co se děje?” Zeptal jsem se jí, když se Fred rychle zvedl a mířil k nám, aby mi ji pomohl stabilizovat.

Nemluvila, jen vzlykala a svírala v pěst mé tričko. Když do mě víc zabořila hlavu a brečela nahlas. Srdce mi kleslo až do žaludku.

Proč nic neříká? Ježíši, prosím, řekni něco.

Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem jen stál a nechával ji se u mě vyplakat. Něžně jsem ji třel záda a líbal na temeno hlavy.

“Miláčku, co se děje?” Prosila ji Sophie šepotem, aby neprobudila Lucy.

“Prosím…mluv s námi.”

Kacie se odtáhla a Fred ji podal krabici s papírovými kapesníčky.

“Díky.” Zamumlala tiše. “Hm, já opravdu ještě nic nevím. Zašili ji hlavu….má tam 23 stehů. Nyní ji vezou na CT, aby viděli jak závažný je otok jejího mozku.”

“Byla při vědomí?” Zeptal se Fred.

Kacie zavrtěla hlavou. “Dali ji léky, aby spala.”

“Ach můj bože,” zvolala Sophie, a volnou rukou si zakryla obličej.

Fred šel k ní a položil ji ruku kolem amen, zatímco slzy padaly i z jeho očí.

“Jak je ti? Můžu pro tebe něco udělat?” Zeptal jsem se a zoufale chtěl, aby mě potřebovala.

“Jsem…mám toho dost, vyšiluju. Chci aby byla v pořádku.” Její hlas se vytratil, když zase začala brečet.

“Bude.” Přitáhl jsem si ji zpátky k sobě. “Má silnou mámu, která ji naučila bojovat jako o život, ona bude v pořádku.” Moje slova ji ještě víc rozplakala.

“Musím se posadit,” řekla po několika minutách pláče. Vyčerpaně kulhala k židli vedle své matky, posadila se a políbila Lucyinu tvář.

“Jak to zvládá?”

“Byla dost rozrušená, moc nemluvila jen plakala.” Sophia se na mě usmála. “Vlastně byla po celou dobu u Brodyho.”

Kacie se na mě podívala a usmála se. Na její tváři bylo vidět vyčerpání.

“Kacie Jensen?” Řekla sestra ve dveřích.

“Ano.” Řekla Kacie a opřela se o mě.

“Už je zpátky z CT, jestli chcete, můžete být opět u ní.”

“Dobře, děkuji.” Kacie objala svou matku a políbila Fredyho tvář a odešla ode mě. Než se dostala ke dveřím, otočila se a spěchala zpátky ke mně. Zvedla se na špičky a políbila mě na rty. Nebyl to sexuální polibek, prostě jen přitiskla své teplé rty na mé a povzdechla si. Dávala mi najevo, že je ráda, že tam jsem.

“Děkuji,” řekla tiše proti mé puse a zmizela ve dveřích. Nevěděl jsem přesně za co mi děkovala, ale neměla zač.

O několik minut později se vrátila Shae s lahvemi vody a džusu a čekání začalo.

Po hodině a půl mučivého čekání, se dveře znovu otevřely a znovu jsme byli všichni překvapeni, když sestra přivedla další lidi. Spadla mi čelist, když jsem uviděl své rodiče.

“Co tady děláte?” Zeptal jsem se nevěřícně a objal je oba dva najednou.

“Shae nám zavolala a řekla, co se stalo. Cítili jsme se bezmocní a nevěděli, co máme dělat.” Máma měla slzy v očích. “Takže jsme sedli do auta a přijeli.”

“Díky,” povzdechl jsem si. “Nevím, co mám dělat.”

Cítil jsem se špatně, že jeli celou cestu sem, zejména proto, že jsem k mámě zrovna moc upřímný nebyl a neřekl jsem jí, že se něco děje mezi mnou a Kacie. Malá ruka se omotala kolem mého prstu. Podíval jsem se dolů a Lucy stála vedle mě.

“Ahoj,” řekl jsem a dřepl si k ní. “Jsi v pořádku?”

Přikývla a natáhla ke mně ruce. Vzal jsem jí do náruče čelem k mámě.

“Lucy, to je moje máma a táta. Řekneš jim ahoj?”

“Ahoj,” řekla Lucy tiše a položila si hlavu na mé rameno.

“Ahoj Lucy, ráda tě poznávám.” Mámin hlas se třásl, zjevně byla ohromena.

Lucy na ni mrkla a usmála se, potom přiložila ruce k mému uchu a zašeptala.

“Brody, mám hlad.”

“Máš? Dobře, seženu ti něco.”

Přikývla a sklouzla dolů.

Dokončil jsem představování mezi svými rodiči a Fredem a Sophii a trpělivě čekal, když se moje máma a Sophie objaly a brečely dohromady. Pak jsem se omluvil, že musím najít něco k jídlu pro Lucy.

“Brody? Počkej.” Máma vykoukla ven z čekárny. Zastavil jsem se, aby mě mohla dohnat a natáhl ruku, aby se do mě zavěsila.

“Takže jsou nějaké novinky?”

“Od té doby, co Kacie naposledy vyšla, tak ne. Piper byla na CT, kvůli vyšetření mozku, ale to byly poslední zprávy, které jsme slyšeli.

“A co ten chlap na vodním skútru. Chytili ho?”

“Jo, odvezli ho pryč. Byl jsem tak vytočený potom, že kdyby se pokusil utéct, běžel bych za nim a asi by kurva dopadl daleko hůř.” Podíval jsem se na ni. “Promiň.”

Utekl ji malý smích. “To je v pohodě. Po tom dnu, jaký jsi měl, bych řekla, že jedna K-bomba je v pořádku. Tak jak ti je?”

Povzdechl jsem si. “Neexistuje absolutně nic, co bych mohl udělat, aby to bylo lepší. Cítím se tak bezmocný.

“Vítej v rodičovství.” Usmála se na mne a vrásky kolem očí, byly dnes patrnější, než kdy jindy.

“Nejsem rodič, mami.” Cítím se tak především kvůli Kacie.

“Vážně? Posaď se na chvíli.” Přešla do soukromé čekárny a naznačila mi abych se posadil.

“Vím, že ty a Kacie se vídáte pouze pár měsíců a nejsi biologickým otcem dvojčat, ale máš je rád jako rodič. To je to, co je být táta.” Položila své ruce na mé a její oči se něžně dívaly do mých. “Je to vzácný dar, Brody.”

Vyvrcholením posledních týdnů mezi mnou a Kacie, co se stalo Piper a mamčina slova, všechno dohromady přinutilo mé emoce vřít. Ona to vycítila a rozevřela náruč, přitáhla si mě a pevně stiskla, když jsem ztratil hlavu a tiše vzlykal do jejího ramene.

Potom, co jsem se znovu nadechl, otřela mou tvář hřbetem ruky.

“Cítíš se líp?”

“Trochu. Díky mami, ale mnohem líp se budu cítit, jakmile bude Piper z nejhoršího venku a bude doma.

Stiskla mi ruku. “Stačí se pomodlit a určitě a dostane se z toho.”

“Pojďme koupit jídlo pro Lucy a všechny ostatní. Vypadá to, že to bude dlouhá noc,” řekl jsem, když jsme se postavili a vydal se k bufetu. Obchod se suvenýry po mojí pravé ruce upoutal moji pozornost.

“Počkej, chci se tam podívat, jestli mají žabky.”

“Žabky?” Podívala se na mě máma zmateně.

Smál jsem se. “Vysvětlím ti to později.”