Profile - 7. kapitola

Překlad: Jilyan

FilmováHvězda@VaughnAsher

Stojím na vrcholu odpočívadla. Sleduji Connera, jak se prodírá davem svědků a policie a zrovna, když otevře dveře, aby vyšel z budovy, postaví se před něj povědomá tmavovlasá dívka.

Velice naštvaná dívka. Její manikúrou upravený prst napřažený, poklepává nohou a její růžovou sestřičkovskou uniformu je těžké přehlídnout. I pro Connera, mistra v netečnosti.

Chvíli stojí bez hnutí, zatímco dívka něco říká a pak se otočí a ukáže přímo na mně.

A pak uvidím její tvář.

Bebe Chambers.

Odstrčí Connera stranou, téměř srazí uniformovaného policistu a zamíří přímo ke schodům.

Podívám se na toho kreténského detektiva, jestli ji zastaví, ale ten se samolibě usmívá. Dobře. Jdeme na to. Mé první osobní setkání s Bebe-nejlepší kamarádkou, a nebude to pěkné.

„Ty,“ obviní mně hlasitě. Dost hlasitě na to, aby lidé přestali mluvit. „Kvůli tobě je pryč.“

Pomalu sejdu schody a nasadím svůj hvězdný úsměv. „Slečno Chambers. Je nepříjemné, že se setkáváme za takových okolností“-

„Á, ne,“ řekne a napřáhne ruku, když dojdu na poslední schod. Je vysoká. Mnohem vyšší než Grace. A je rozzuřená. „Nebudete předstírat, jako bychom se potkali za normálních okolností, Pane Ashere.“ Řekne moje jméno jako nadávku. „Má nejlepší kamarádka byla posledních deset let v pohodě a vy jste přišel a během pár týdnů jí obrátil život naruby. Jestli se jí něco stane, tak“- A pak se jí zalijí oči slzami a začnou jí téct po tváři. „Tak…tak vás za to nějak donutím zaplatit. Jestli je zraněná. Jestli ji znovu dostal ten šílenec. Jestli jste jí něco udělal a nechal její tělo“-

„No tak, Bebe. Vážně nevěříte tomu, že bych jí ublížil?“

„Věřím, Pane Ashere. Četla jsem to, co o vás psali v tom časopise. Dost přesvědčivě vás vykreslili jako sociopata.“

„Socio“- ani to slovo nemůžu říct. „Podívejte se, Bebe. Miluju ji. Uvědomuji si, že náš vztah začal dost netypicky a chápu, že se potýkáme s dost nevšedními problémy. Ale vážně nemůžete věřit, že bych jí ublížil.“

„Tak kde je?“

„Nevím.“

„Celý její Oplzlý modrý ptáček účet je pryč z Twitteru. Prostě pryč. Byla na něm roky. A teď je pryč!“

„Slečna Chambers, je to tak?“ Objeví se jí po boku ten kretén detektiv.  „Kontaktovali jsme firmu a snažíme se ten účet obnovit, pokud to pomůže. Musíme se ujistit, že na něm není víc přitěžujících důkazů proti Panu Asherovi, než dovolíme, aby byl vymazán. Pojďte se sem posadit a pokusíme se dát dohromady, co se mohlo stát.“ Bebe je odvedena a posazena na gauč, kde jsem včera v noci spal. Následuji je, ale detektiv mně napřaženou dlaní zastaví. „Zůstaňte tady. Rád bych slyšel její názor bez vašeho vyrušování.“

Vyrušování? Tak teď vyrušuji?

V kalhotách mi zavibruje mobil a já ho vytáhnu. Zpráva od Connera. Chováš se slušně? Vydrž, právníci jsou venku. Jsem venku na ulici s Felicit, dává dohromady profil.

Odepíšu, OK, a nechám to být.

Když vzhlédnu od telefonu, Bigmy schází schody. Hlavou naznačí, ať jdu k zadním dveřím a pak přejde kolem mě.

Podívám se kolem a pak jdu za ním. Zastavíme u zadních dveří, které vedou na ulici a on si otře tvář masitou dlaní. „Šéfe, Ray si myslí, že ji odnesl ze střechy.“

„Očividně, Bigu. Řekni mi něco, co nevím.“

„Našli jsme na sousední střeše brýle.“

„Brýle?“

Přikývne. „Brýle Neviditelného muže.“

Kurva. Podívám se přes rameno na detektiva a pak mnou projede malá vlna úlevy, když jsou právníci popoháněni skrz přední dveře. „Vážně se to snaží hodit na mně. Ale“- Podívám se na Bigmyho. „Není to absurdní? Tohle je, jako by zloduch ze Scooby-Doo nastražoval stopy. Že?“

„Mmm.“ Zamumlá ten velký muž. „Možná. Nebo je to spousta příhodných důkazů, které směřují jen k jednomu závěru. Že jste jí něco udělal.“

„Celou noc jsem byl na tom gauči.“

„Byl jste ten poslední, kdo ji viděl.“

„Není mrtvá! Byla unesená stejným cvokem, jako před deseti lety.“

Umlčí mně dlaní. „Já to vím. Ray to ví. Všichni to víme. Ale říkám vám, snaží se to na vás ušít. Když zmizí holka, vždycky se první podívají na přítele, nebo manžela. Jste hlavní podezřelý a ty stopy, které nechává, to pro policii udělají velmi těžké, aby brali naše podezření vážně.“

„Takže po ní nebudou pátrat?“

„Půjdou po nejočividnější možnosti a to jste vy.“

„Jak dlouho si myslíte, že je pryč?“

„Celou noc a celé ráno. Takže předpokládám, že dvanáct hodin.“

„Hledali její telefon?“

„Hledali,“ řekne za mnou detektiv. „A chcete vědět, kde jsme ho našli, Pane Ashere?“

Z tónu jeho hlasu, ne. Jsem si jistý, že nechci vědět, kde ho našli.

„V autě zaparkovaném dva bloky odsud.“

„Dobře. Tak čí to bylo auto?“

„Vaše.“

„Moje auto to není. Ani tady nežiji.“

„Je z půjčovny, vzaté včera v noci na vaše jméno.“

Zrovna se chystám otevřít pusu a začít protestovat, když ke mně přijdou právníci. Jsou všichni vysocí, velcí a vypadají výhružně v černých oblecích s kufříky. „Žádné další otázky,“ řekne ten nejstarší. Neznám jeho jméno. Nemám moc příležitostí potkat se s nimi osobně. Nikdy jsem nebyl zatčen. Nikdy jsem ani nebyl u soudu za překročení rychlosti.

A pak, než může detektiv protestovat, nebo učinit další absurdní obvinění, popoženou mně zadními dveřmi k čekajícímu autu. „Nasedněte si, Pane Ashere. Nemluvte s nikým jiným, než se svou rodinou. Auto vás vezme za vaším bratrem a později se sejdeme.“

Udělám, co mi řekne. Nasednu do auta, sám, a pak se dveře zabouchnou a odjedeme.

O deset minut později jsem dovezen do podzemní garáže hotelu, kde na mě Conner čeká vedle otevřeného výtahu.

„Snaží se to na mně hodit.“

„Já vím, V.“

„Grace se vážně pohřešuje.“

„Ano.“

„Prosím, řekni mi, že něco máš.“

„Kéž bych mohl, ale nemám.“

Na tuhle chvíli nikdy v životě nezapomenu. Myslel jsem si, že ta noc ve Vegas minulý týden bylo mé dno. Kdy byla má budoucnost s Grace v rukou po moci dychtivého byznysmena, který si rád hrál na Boha. Ale to nic nebylo. Li nade mnou neměl opravdovou moc. Byla to hloupá sázka.

Ale tohle. Zavrtím hlavou a snažím se uklidnit. Tohle je opravdové. Mohl by jí ublížit. Mohl by zničit její psychiku. Mohl by jí zabít.

„Musím ji najít, Connere. Nemůžu mu ji nechat na další noc. Musím ji najít ještě dnes.“

„Děláme, co můžeme, V.“ Conner mně popožene skrz dveře výtahu, zmáčkne tlačítko a dveře se zavřou.

Je to znepokojující pocit být v této krabici. Cítím se díky tomu bezmocně. A uvězněný. Poprvé v životě můj status nic neznamená. Poprvé v životě si uvědomím, že život nemá smysl bez člověka, se kterým byste ho sdíleli.

Výtah nás vezme do desátého patra a my vystoupíme do tiché chodby. „Tady jsme,“ řekne Conner.

Jdu za ním chodbou, můj pohled přilepený na vzoru koberce, mé srdce je těžké zoufalstvím a v hlavě se my míhají výčitky. Vyčítám si, že jsem ji tu noc nechal samotnou. Že jsem nekampoval přede dveřmi. Že jsem se s ní oženil, i když jsem věděl, že pila. Výčitky za to, že jsem na Saint Thomas použil svou moc, abych si ji podmanil. Za to, že jsem tu těch několik posledních týdnů nebyl.

Možná to nikdy nebudu moci napravit. Možná nikdy nedostanu druhou šanci. Ale pokud ani, ujistím se, že Grace Kinsella pochopí, jak perfektní a drahocenná doopravdy je. Strávím zbytek života tím, aby se cítila milovaná a v bezpečí.