Hlas - 9. kapitola

Autor: Tsukiko Haruka

Zdravím Vás. Dneska je to kratší. Moc mě nebavilo kapitolu po sobě číst, takže se omlouvám za slabší korekturu. Někdo se mě na fb ptal, co bude po téhle knize. Rozhodla jsem se odpověď napsat i sem veřejně. Po téhle knize bude delší pauza, ve které chci dodělat většinu rozdělaných věcí. Následně sem budu psát druhý díl ze série Klub Rush (pokračování Moje matka je mladší než já). Pak se chci ještě opravit. Odpověděla jsem, že kniha Hlas bude mít 17-20 kapitol. Nakonec jsem se rozhodla jich napsat míň a spíš pak víc kapitoly okecat při celkové korektuře. Zatím mám rozpis na 16. Přeji pěkný den a děkuji za komentáře.

Zatím neřeš moji minulost

Moudro dne:Google za tebe nenajde Raye, protože ví, že Ray si najde tebe.

            V autě Raymondovi zavolal Nathaniel. Měli spolu krátký hovor, který jsem slyšela jen z jedné strany, ale Raymond mi ho hned přetlumočil. Očekávala jsem, že budu muset mluvit s Nathanielem, co mě ale překvapilo, bylo, že mi Raymond řekl, abych za Nathanielem šla nahoru do ložnice. Byla jsem z toho nervózní a vzrušená celou cestu, protože jsem si nebyla jistá, jestli se mi ukáže tváří v tvář. Konečně jsem o jeho minulosti věděla alespoň zhruba tolik, co on o mé. Připadalo mi jen fér ještě k tomu vidět jeho obličej.

Připravovala jsem se na všechno i na DarthaVadera, ale ve skutečnosti jsem nevěřila, že by takhle bohatý člověk zůstal zjizvený. V současné době už dokázali spravit všechno.

Probudila jsem se až u jeho dveří. Roztřeseně jsem zabrala za kliku. Vstoupila jsem dovnitř, abych spatřila prázdnou místnost.

Stihla jsem se dvakrát rozhlédnout, než se ozval Nathaniel: „Na posteli je šátek. Zavaž si jím oči. Jsem v koupelně a sleduju tě na mobilu. Přijdu k tobě, až budeš hotová.“

Naštvaně jsem zakroutila hlavou. Šokovalo mě to jeho náhlé množství požadavků. „Fajn.“

Situace se šátkem a postelí mi přišla až protivně povědomá, ale udělala jsem, co po mně chtěl. Sotva jsem si dosedla, už jsem uslyšela bouchnutí dveří. Celá jsem se napjala, když jsem cítila, že si Nathaniel sednul vedle mě. Dost blízko na to, abych ho vnímala, ale dost daleko na to, aby se mě nedotýkal.

„Když budeme mluvit potichu, tak nás nikdo neuslyší.“ řekl tiše. Slyšet znovu jeho hlaszblízka, způsobilo, že mi přeběhl mráz po zádech. Přitom tentokrát nemluvil chladně. Zněl až podezřele vlídně. Vůbec jsem ho nepobírala.

„Kdo je sakra Raymond a proč nás nikdo nemá sly–“ dřív než jsem stihla dopovědět větu, se ke mně Nathaniel nahnul tak, aby se mě nedotkl ničím jiným než rty a umlčel mě polibkem. Chvíli jsem zůstala strnulá, ale pak jsem mu dráždivé doteky jazykem začala oplácet. Těsně předtím, než jsem se ho stihla dotknout, se odtáhl.

Věnovala jsem mu nechápavý pohled.

„Promiň, zkrátka miluju to, jak jsi oprsklá a všechno říkáš tak narovinu.“ vysvětlil mi. Šíleně mě štvalo, že jsem u toho nemohla vidět jeho výraz.

„Od tý doby, co si mi poslal ty vzkazy, mi připadá, že žiju ve snu a pravděpodobně se každou chvíli probudím.“

Zasmál se takovým hřejivým sytým druhem smíchu. „Srdíčko, věř mi, že tenhle polibek by tě už dávno probudil, kdybys spala.“ Odkašlal si. „No, ale jestli to viděl Ray, jakože jo, tak mě nejspíš zabije.“

„Můžeš teď, prosím, na moment zpomalit? Mám ve všem takovej zmatek, že zmatek je slabý slovo.“ zastavila jsem ho. Poslední myšlenka, co mi v hlavě přeběhla, byla, proč by měl Raymond, co mluvit do toho, koho Nathaniel líbal.

Nahlas si povzdechl. „Asi se teď budu muset pustit do zdlouhavýho vyčerpávajícího vysvětlování.“

„Teoreticky jsem jen tvoje kurva, takže můžeš bejtstručnej.“ řekla jsem sarkasticky a pokrčila rameny. Jestli si myslel, že mě tak snadno donutí zapomenout na to, co se dělo poslední dva měsíce, tak to se šeredně pletl.

Zamračil se. „Pořád jsi na mě naštvaná?“

„Nejsem zrovna moc splachovací.“

Znova mě krátce políbil. „A teď?“

„Myslíš si, že to spravíš jedním polibkem, potom co jsem tě viděla vykopnout svoji snoubenku? Nevěřím, že si vážíš žen.“ Na moment jsem se zarazila, abych dala následujícím slovům důraz. „Objednáváš si štětky!“

„Monica byla moje dobrá kámoška, se kterou jsem chodil a nemiloval ji, nic víc, dokud jsem se nedozvěděl, že spí s Danielem. Pak jsme spolu zůstali jen, protože se to tak líbilo rodičům.“ řekl bez emocí v hlase. Jestli se k ní choval jako k ostatním, tak ho nejspíš podvedla, protože jí chyběly city a něžnost. To ji samozřejmě neomlouvalo. Kdyby si alespoň nevybrala jeho bratra. To mi přišlo úplně na hlavu.

„Ona tě podvedla s tvým bratrem?“ Matrace se prohnula, protože změnil polohu. Trochu mě to znejistělo. V mých vlasech jsem ucítila jeho dlouhé štíhlé prsty. Rozpustil mi vlasy a lehce je pročísl.

„Vždycky byl jako osobnost přitažlivější než já. Kdybys ho znala, taky bys ho měla radši než mě.“ Během mluvení mě různě hladil slabší prameny.

„To nemůžeš vědět ani já to nevím.“ ohradila jsem se roztřeseným hlasem. Z jeho doteků mi naskočila husí kůže. „Co to děláš?“

„Rád se holkám hrabu ve vlasech, uklidňuje mě to. Vadí ti to? Monica to neměla ráda.“ pošeptal, sčesal mi vlasy stranou a políbil mě na šíji.

Přitiskla jsem se k němu blíž. „Je to příjem-ný.“

„Hm…povedlo se mi tě rozptýlit od otázek.“ řekl se známkou úsměvu v hlase. Zintenzivnil svoje pohyby. Možná zapojil i trochu nehty, ale měl je krátké, takže nebyly moc cítit.

„Jen na chvíli.“ potvrdila jsem po chvilce mlčení.

„Takže mám pokračovat ve vysvětlování?“ zeptal se mě.

Neobtěžovala jsem se odpovědět, jen jsem kývla.

„Skutečný Raymond zemřel při požáru.“ řekl smutně. Poprvé jsem u něj poznala, že mu na nějakém člověku záleželo. Toho Raymonda musel mít opravdu rád. „Ray je mu jen podobný. Vzhledově.“

„Ray ti dělá ochranku?“

„Víceméně a pátrá, protože se ještě neví jistě, kdo stojí za tím žhářstvím.“ souhlasil. Plánovala jsem se nad jeho slovy zamyslet. Chvíli jsem to i stihla. Překvapilo mě, že nebylo jisté, jestli požár založila milenka jeho otce, ale potom mě Nathaniel začal kroužit palci v okolí uší a já zapomněla na celý svět.

„Potřebuju tě cítit víc.“ Nahlas jsem vydechla.

Zasmál se. „Teď ne, máme publikum.“

Vydala jsem frustrovaný zvuk na znamení protestu.

„V pokoji jsem ti pod matraci schoval vysílačku, abychom se spolu mohli bavit mimo odposlech domu. Ray tvůj pokoj kontroloval, když jsi mu připadala podezřelá. Chtěl, abych se na tebe nevázal. Od začátku jsem se k tobě choval jako k ostatním lidem, ale poznal jsem, že jsi jiná než lidi, které běžně potkávám. Pak bylo těžký zůstat na tebe hnusnej.“ vysvětlil mi, když jsem na to nic neřekla, lehce mě zatáhl za vlasy. „Měla bys jít srdíčko.“

V tom okamžiku jsem se probrala. „Cože? Už? Vždyť si mi ještě pořádně nic neřekl!“

„Pst…“ napomenul mě, protože jsem zapomněla, že nás Ray poslouchá a zvýšila jsem hlas. „Je tu jeden problém, který musíme s Rayem vyřešit. Zatím buď trpělivá. Budeme se moct bavit po večerech. Vždycky ti povím kousek příběhu.“

„Fajn.“ řekla jsem nakonec neochotně. Bylo skvělé, že jsem se dozvěděla o existenci další záhady. Samozřejmě ironicky. Nechtělo se mi moc čekat na další hovory, při kterých se zase dozvím jen ubohé útržky. Nepatřila jsem mezi trpělivé osoby. Každopádně jsem měla lepší vyhlídky než před dvěma měsíci, kdybych to věděla, tak bych zdrhla číst články na internetu mnohem dřív.

Cvrknul mi prstem do brady. „Dneska si můžeš vzít volno.“

Zamračila jsem se na něj.

„No, ale večeři bys mi udělat mohla, když tě o ni hezky poprosím.“ řekl žertovně. Pořád jsem si nestihla zvyknout, že měnil intonaci a nechával vyznít pocity. Každopádně mi došlo, jak skvělý obchodník musel být. Absolutně mu nedělalo problémy se uzavřít, aby působit jako úplně jiná osobnost a naopak.

„Stejně ji budu dělat sobě, takže není problém toho udělat víc.“ odpověděla jsem tak, abych nezněla poníženě.

„Tak si večer zavoláme.“ Dal mi letmou pusu. „Zatím si užij volno, srdíčko.“

„Jo.“ podařilo se mi ze sebe dostat. Připadalo mi absurdní se s ním najednou loučit, jako bychom byly staří známý.

Vstala jsem z postele. Bez požádání mě chytil za ruku a dovedl k prahu. Vyšla jsem z místnosti stejným způsobem, jako když jsem tam byla minule. Šátek jsem si sundala, až když zavřel dveře. Plánovala jsem jít do svého pokoje, ale po cestě jsem potkala Raye, který se netvářil moc pozitivně. Jakmile mě minul, zastavila jsem se a počkala nějakou chvíli. Pak jsem se vydala zpátky k Nathanielovu pokoji. Nějak jsem neřešila, že se na to Ray mohl zpětně podívat na záběrech z kamery. Dávno už se o mé zvědavosti dozvěděl, takže by nezjistil nic nového. Nalepila jsem se na dveře, abych zaslechla alespoň něco z toho, co si povídali. Překvapilo mě, jak dobře to bylo slyšet.

„Můžeš mi vysvětlit, co jsi to s ní zase vyváděl?!“ začal Ray dost zostra. Takhle jsem ho vůbec neznala. „Ta holka taky nemá moc rozum, když tě nechá, potom jak ses k ní choval.“

„Neměj strach Rayi. Nic jsem jí neřekl. Jen jsem si s ní pohrál, abych na ní pak mohl bejt zase hnusnej a nasral ji.“ řekl Nathaniel svým chladným ale lehce pobaveným druhem hlasu.

„Sakra doufám, že jsi jí nic neprozradil. Víš, že jsem ji ještě pořádně neprověřil a víš, čí je to dcera.“ slyšela jsem Raye říct, zase mi připadalo, jako by to říkal někdo jiný. Nejvíc mě zaujala část, kde narážel na mého otce. Takže oni už věděli, kdo je můj otec? Nechápala jsem, jak mi tu informaci dokázali zatajovat. Připadalo mi to tak nefér. Chystala jsem se na to zeptat Nathaniela.

„Ne, vůbec jsme o ničem nemluvili, i když mi tvoje podezřívavost připadá šíleně přehnaná.“ odvětil Nathaniel jistým hlasem. Hrál to skvěle, kdybych sama nevěděla, že se mnou mluvil o vážných věcech, tak bych mu jeho lež, uvěřila. Začala jsem se proti nim cítit naivně. Oni denně lhali, manipulovali a dokázali to úplně s přehledem. Musela jsem si dávat pozor i na Nathaniela. Možná se mu také nedal věřit ani nos mezi očima.

„Překvapuje mě, že jsi s tím vším kolem ní najednou tak v pořádku.“

Nathaniel se chladně zasmál. „Víš, že už nedokážu věřit nikomu jinýmu kromě sebe.“

„No fajn. Musím teď ještě mluvit se šéfem, takže si užívej svoji zamilovanou samotu. To co jsme měli v plánu, uděláme později.“ řekl Raymond rejpavě. Až teď jsem se ujistila o tom, že on byl ještě mnohem lepší herec než Nathaniel.

„Budu.“ Tohle slovo mě probralo, abych si uvědomila, že odtamtud budu muset zmizet, než mě Ray najde poslouchat za dveřmi. Rychle jsem se sebrala a zdrhla do svého pokoje.