FC - 23. kapitola

Překlad: Verča

SVLÉKNI MĚ

Jess mě vysadí doma. Hrom udeří, když jí mávám na rozloučenou. Hřmí, a blesky osvětlují oblohu. Jak perfektní.

Dveře od mého bytu jsou odemčené a světlo prosvítá zpod nich. Ukradená „Nerušit“ karta na dveřích je Tagův způsob, jak mi dát vědět, že se rozhodl být u mě, protože naposledy jsem málem dostala infarkt, když jsem poprvé vstoupila do temného bytu a našla ho na mém gauči.

„Dostal jsem fotku od Rampage.“ Zvedne telefon s fotkou mě a Raye na tanečním parketu. „Nemyslel jsem si, že dnes večer budeš doma.“

S povzdechem shodím mé věci a připojím se k Tagovi na gauči. „Doctor Death mi šáhl na zadek. Ray začal úplně šílet. Myslela jsem, že ho zabije. Tak jsem odešla. Nemohla jsem jednat.“

„Jsi v pořádku?“

Hrouda emocí stoupá v mé hrudi a moje hrdlo se utahuje. „Nevím, co mám dělat. Vypadá to tak správně, když jsme spolu. Může být tak jemný a vášnivý, a má suchý smysl pro humor, který mě natrhává. Je prostě…dostává mě. Někdy ví, co chci dřív než já. Ale pokaždé, když si myslím, že ho znám, zjistím něco, co mě dělá druhou. Jen chci být schopna někomu důvěřovat, ale on má tolik tajemství. A násilí…i když miluju boje, někdy si myslím, že není pod kontrolou. Dneska večer mě srazil. Vím, že to neměl v úmyslu, ale stalo se.“

Tagův obličej se změkčí. „Je do tebe blázen, Sio. Získal všechny druhy provázků a zavolal všem o laskavost najít Luka. Ten chlap má připojení, kterému bys nemohla uvěřit. Ale udělal to pro tebe. Ray mě nenechal jít s ním. Řekl, že nechce, abych si ohrozil svou policejní kariéru. A bylo to pro tebe stejně tak moc jako pro mě, protože si myslel, že bys obviňovala sama sebe, kdybych to udělal.“

„Měl pravdu.“

„Moje policejní práce je především o zachycení chlapů jako je Luke a dostání je do vězení,“ řekne Tag. „Je to to o nalezení spravedlnosti a dostat se přes vinu, že jsem tam nebyl, abych tě chránil. Ale Ray tu byl pro tebe a pouze tebe.“

 „Tagu…“ Můj hlas zakolísá. „Není to tvoje chyba. Varoval jsi mě před ním. Udělal jsi všechno, co jsi mohl udělat. Nemůžeš se vinit za mé volby, a nemůžeš se cítit provinile, že lidé jako Luke chodí po ulicích. Jsi dobrý člověk. Nejlepší. Proč si myslíš, že je k tobě Jess přilepená tak dlouho?“

„Nedostatek lepších voleb?“ Odvrátí se a pokrčí rameny.

„Má volbu. Právě teď. A ona stále čeká, až vytáhneš tu tvou hlavu z tvého zadku.“

„Vypadá to jako rodinný rys,“ řekne, opírající se do polštářů. „Mám sestru, která je zamilovaná do chlapa, ale říká, že s ním nemůže být, protože mu nedůvěřuje. Takže ho tlačí pryč. Neuvědomuje si, že nemůže věřit nikomu, pokud je nepustí blíž, aby uviděla, co za druh člověka ve skutečnosti jsou.“

„Takže co se stane s tou sestrou?“

Tag pokrčí rameny. „Nevím. Má zastrčenou její hlavu v jejím zadku.“

„Velmi sladké. Ale velmi hrubé.“

„To jsem já.“ Zašklebí se. „To je to, kvůli čemu se dámy vracejí.“

S odfrknutím vezmu dálkový ovladač a projíždím kanály. Tag má rád sport, sport a více sportu. Neví, že existují i jiné kanály. Jen tak pro zábavu se zastavím na Discovery Channel. Dávají speciál o lidoopech. Sledujeme, jak se dominantní lidoop vrhne na menší opici přes džunglové patro a ukradne jeho ženu. Lidoop ho následuje.

„Zbláznil by ses, kdyby někdo sáhl na zadek tvé ženy?“ Mé tváře hoří, když vidím, že se lidoop dostal dál. I když jsem dospělá, stále jsme v rozpacích, když sledujeme sex jakéhokoli druhu s Tagem nebo rodiči.

„Mohl bych. Záleží na situaci. A po boji, když adrenalin stále pumpuje přes tvé tělo, všechny tvé instinkty jsou zvýšené, některé věci nemůžeš nechat být a to zejména pokud se jedná o tvou dívku.“

„Jsem jeho holka.“

Tag zvedne telefon. „Ano, jsi.“

„Jsi s tím v pořádku?“

Zkroutí jeho rty a povzdechne si. „Nehledě na to, že má tajnou práci, kterou nesdílí a vyděsil tě, jasně. Poté, co pro tebe udělal s Lukem, řekl bych, že je to dobrý chlap. Ten nejlepší.“

Mé rty se chvějí s úsměvem.

Spojí jeho prsty dohromady a opře se jimi za hlavou, usazujíc se na dlouhé hodiny u mé televize. Jeho nohy si položí na konferenční stolek. Podívám se na něj. Dá je dolů.

„Tak co se stalo s tvými obrazy?“ Kývne na prázdné stěny. „A všemi výtvarnými potřebami, které jsi měla roztroušené po celém tvém jídelním stole, když jsem tu byl naposled. Myslel jsem, že znovu maluješ.“

Můj žaludek se zhoupne. „Myslela jsem, že by bylo lepší zaměřit se na věci, které mi přinášejí peníze, abych mohla pomoct mamce a taťkovi. Usoudila jsem, že otevřít ty dveře nebylo zase tak dobré.“

„Jak jsem řekl. Hlava. Zadek.“

„Možná bys chtěl zmírnit tvůj jazyk. Jednoho dne by ti to mohlo uklouznout na nedělní večeři a mamka by ti mohla vymýt ústa kostkou mýdla.“

Tag si povzdechne. „Zajímalo by mě, jestli nás opravdu potřebují. Teď když tě vidím, že stojíš na vlastních nohách, učíš se bojovat, děláš skvělé věci v tetovacím salónu, zkrotila jsi Predatora, začínám přemýšlet, že bych mohl být méně ochranný k lidem, které miluju. Pokaždé, když jsem taťkovi nabídl peníze, nevzal si je. Řekl, že už nepotřebují velký dům, spíše by chtěli menší a strávit nějaký čas cestováním. Nevěřil jsem mu. Myslel jsem si, že je pyšný – stejně jako jsem nevěřil, že by ses o sebe mohla postarat. Věděla jsi, že nikdy neinkasovali moje šeky a ty obálky, které jsi dala mamce, jsou ukryté v držáku na dopisy?“

Ne, nevím. S mými emocemi tu nemohu sedět s Tagem a dívat se na fotbal, takže přecházím sem a tam a usadím se na balkóně s pytlíkem brambůrků. Opravdu jsem odtlačila Raye pryč? Mohu mu důvěřovat navzdory jeho tajemstvím? On je všechno, od čeho stojím pryč. Všechno, čeho jsem se bála. A přesto, je všechno, co jsem vždycky chtěla.

Miluju ho.

„Sio.“

S třesoucíma rukama se podívám dolů. Ray je na trávníku, dešťové kapky mu stékají po tváři jako slzy.

„Sio.“ Jeho hlas se láme na mém jméně, stojí tam a dívá se na mě, jeho kožená bunda se leskne. Další slova nepřicházejí.

Moje plíce se utáhnou, že mohu stěží dýchat. Kolikrát jsem ho odstrčila, jen aby se vrátil? Nikdy se mě nevzdá, navzdory všem mým zavěšením. Dokonce i tak mě chrání, najde si vždy cestu zpět. A pokud to není prohlášení, jak moc mu na mně záleží, jestli to není podstata důvěry, tak nevím, co to je.

„Promluv si se mnou.“ Jeho hruď se zvedá.

„Jdi,“ řekne Tag za mnou. „Pokud chlap jako Ray stojí na tvé zahradě v dešti a volá tvé jméno, musí to být něco zatraceně důležitého. Navíc, uvědomil jsem si, že někde potřebuju být. Pokud mě budeš potřebovat, abych se vrátil…stačí zavolat.“

Nejlepší. Bratr. Vůbec. Políbím ho na tvář, uchopím ručník a závodím po schodech dolů, zatlačím na dveře a otevřu je.

Ray jde ke mně, zastavujíc se pod převisem.

„Chceš jít dál?“ Držím ručník, ale on se nepohne, aby si ho vzal. Místo toho na mě zírá, těžce oddychuje, jako kdyby právě uběhl velkou vzdálenost, kapky mu stékají po jeho kůži.

„Odešla jsi.“

„Vyděsil jsi mě,“ řeknu. „Sledování, jak bojuješ jako sport je jedna věc, ale násilí proti někomu, bití muže, který je hotový…to nejsou věci, které zvládnu.“

„Neodcházej.“ Rayův hlas stoupne, když déšť bubnuje. „Neopouštěj mě. Řekni mi, jestli je něco špatně.“ Vytrhne ručník z mých rukou a hodí ho na zem. „Neodcházej.“

Mé tělo se třese, ale stojím na mém místě. „A ty neztrácej kontrolu.“

„Nemůžu si kolem tebe pomoct. Když jsi včera odešla a dneska v noci…“ Jeho hlas se zlomí. „Když jsem uviděl tu bolest ve tvém obličeji…uvědomil jsem si, že bych tě mohl ztratit, stejně tak snadno, jako jsem ztratil všechno ostatní krásné v mém životě. Jen proto, že jsem, kdo jsem. To mě málem zabilo. Nikdy v životě jsem nechtěl nic tak moc, jak chci tebe. Jsi mé světlo v mé temnotě, Sio. Bez tebe jsem ztracen.“

Milión myšlenek závodí přes mou mysl, ale jediná, která přetrvá je ta, jak se cítím, když jsem s ním, v bezpečí a chráněná, oceňovaná a opečovávaná. Rozesmívá mě. Cítím se s ním normálně, nikdy mě nenapadlo, že se tak znovu budu cítit. A Tag si myslí, že bych mu měla dát šanci.

„Chceš jít dovnitř?“

Tag je pryč, když se vrátíme do mého bytu. Ray vejde dovnitř a krátce se zastaví, když uvidí mé prázdné zdi. „Kde jsou tvé práce?“

„Dala jsem to všechno pryč.“

Jeho čelist se utáhne. „Kvůli mně.“

„Ne, protože jsem si myslela, že otevírat dveře do minulosti pro mě nebylo to správné.“

Ray mě pohladí po tváři. „Jak se můžeš pohnout dopředu, když se nechceš vypořádat s minulostí?“

„Nepotřebuju se hýbat dopředu. Jsem spokojená tam, kde jsem.“

„Kde jsi, pěkná holko?“ zašeptá. „Ne tady se mnou.“

Už ne. A přesto si nějak moje ruce najdou cestu kolem něj a pevně ho držím. Ray se nadechne a pohladí mě po vlasech. Je tichý. Ale můžu cítit emoce vlnící se přes jeho tělo. Tvrdě ho zmáčknu, vdechuju jeho známou vůni, ukládajíc si všechno do paměti: pocit jeho tvrdého těla proti mému, vytrvalé dunění jeho srdce v jeho hrudi, jeho dech, a jistotu, že mu věřím a věřím sama sobě.

A pak ho pustím.

Ray vydechne, jako kdybych ho praštila. Ale než může něco říct, přidržím mou ruku. „Pojď.“

Následuje mě do ložnice a otočím se k němu. Myriáda emocí hraje přes jeho tvář, ale usadí se na ní zmatek, když sevřu jeho ruce a položím je na mé boky.

„Svlékni mě.“

Rayův pohled se do mě vpaluje, ale když zvednu ruce, přetáhne mi tílko přes hlavu, jeho široké, teplé dlaně hladí mé tělo. Těžce polykajíc klesnu mýma rukama. „Pokračuj.“

Sáhne za mě a rozepne mou podprsenku. Jeho ruce mě sevřou na bocích. Když kývnu, sundá mou sukni pře mé boky.

Poprvé od Luka necítím strach.

Dotknu se ho, mé ruce jsou na jeho hlavě. Ray vytáhne nejdříve pravou nohu ze sukně a pak levou, každou políbí.

Kousajíc se do rtu se snažím neusmát se. Pustím jeho hlavu, abych se setkala s jeho pohledem. „Kalhotky.“

Vklouzne ukazováčky pod elastický pás a sundá je přes mé boky. S každým tahem mě políbí. Nejdřív moje břicho. Pak můj kopeček. Pak můj klitoris. A pak drobounce olízne mé záhyby. V době, kdy sundá mé kalhotky, jsem mokrá a z lesku v jeho očích, to ví.

Podívá se na mě, zvědavě, dychtivě, potřebně. Ale pod jeho klidným vystupováním mohu cítit přicházejícího predátora. Znám tohohle predátora. A vím, že ho mohu zadržet jen na chvíli.

„Všechno.“ Dotknu se piercingu ve své bradavce, dávajíc tomu finální sbohem zataháním, a Ray nasaje dech. Ale nepromluví. Chápe tuto hru, která není hrou. On mi dal dar a já mu dávám na oplátku všechno.

Postaví se a podebere má prsa do dlaní, hladí mě s polštářky palců. Zavřu oči a dýchám vůni jeho kolínské a kůže, jeho vůni. Nikdy tak jemně, mě políbí na hrudi a pak nasaje bradavku do úst. Teplé a vlhké rty ji dráždí, každé vsání způsobí, že mé pohlaví zapulzuje. Když jsou mé bradavky napjaté, tvrdé, opatrně uvolní malé stříbro a vyklouzne jím z ní.

„Ah.“ Ať je můj povzdech od bolesti nebo z potěšení nebo z lehkosti, nikdy předtím jsem se tak necítila a náhlý příval tepla mezi mýma nohama mě přinutí zavrávorat. Ray je tu, aby mě chytil. Jeho ruce uchopí mé boky a přidrží mě. Pak o krok popojdeme a usadí mě na kraj postele. Intenzita jeho pohledu mě uvnitř rozpouští. V této chvíli je naprosto a kompletně můj.

A já jsem jeho.

Lehnu si na chladnou hedvábnou přikrývku, zvednu mé ruce a překřížím mé zápěstí nad hlavou. „Ruce.“

Ray je připravený vyhovět mi. Sváže mé zápěstí šátkem z mého šatníku. Pak se vrátí k nohám postele a padne na kolena mezi má stehna.

Neexistuje žádný spěch krve v uších, žádné brznění na mé kůži. Cítím jen pomalý a stálý tlukot mého srdce a teplo, které prostupuje mou duší. „Ještě jeden,“ Zašeptám, zvedajíc hlavu, abych se na něj podívala. Ray vzhlédne a usměje se.

Olízne si jeho rty před začátkem a pak mě líbá na břiše a nad mým kopečkem. Jeho rty jsou měkké, stejně jako motýlí křídla, ale jeho tělo je napjaté pod jeho trikem a pokud si představím dost tvrdě, mohu vidět Predatorův švihající ocas. Tlačím mého predátora daleko. Brzy ho osvobodím.

Naklání se nad mým piercingem, pak vklouzne do mé štěrbinky a pak šlehne jazykem. Mé tělo se napne a můj dech přichází v krátkých nádechách. Ale nekončí. Znovu a znovu, škádlí mě, jeho jazyk krouží kolem mého klitorisu a pak se posune mezi mé záhyby. Vytéká ze mě vlhkost a sténám jeho jméno. Teprve poté se dotkne mého pulzujícího klitorisu, olizuje ho a saje, dokud se nesvíjím. Prsty najde piercing a něžně ho uvolňuje, pak mě do něj štípne a já vyvrcholím, křičící jeho jméno, když odendá malou činku.

Jsem volná.

Ray si sundá jeho oblečení, když se ponořím do postele, a pak si lehne vedle mě a přejede přes mé rty jeho. Jeho polibek vychází ze srdce, je hluboký a pevný, uzemní mě.

„Jsem tvoje,“zašeptám. „Udrž mě v bezpečí.“

„Miluju tě, Sio. Vždycky se mnou budeš v bezpečí. Slibuju.“

***

Když jdu druhý den do práce, očekávám, že uvidím každého balit. Místo toho to tu šlape jako obvykle. Christos sedí na stole u Rose a vypráví jí o koncertě. Duncan vede klienta k našemu vzorníku. Slim je v nedohlednu.

„Co se děje?“

Rose se usměje. „Dělníci našli azbest ve stropě Slimovo obchodu. Oznámili to a regulátoři přišli a řekli mu, že musí zaplatit velké peníze, aby to odstranili. Nemůže srazit budovu, dokud nebude azbest pryč. Říká, že si to nemůže dovolit a nechce začínat odznova. Právě mluví s Tormentem.“

„Zůstáváme tady?“ Mé srdce poskočí v mé hrudi a musím se držet, abych nezačala tancovat. Teprve nyní si uvědomuji, jak moc jsem nechtěla odejít.

„Záleží na tom, jestli budou mít normální rozhovor,“ řekne. „Ale zdá se, že jsou teď nej kámoši, takže hádám, že to možná bude fungovat.“

O hodinu později Rose přijme hovor. Torment mě chce vidět. Usměje se nad jeho neschopností ujít padesát stop mezi jeho kanceláří a naším obchodem, ale její úsměv zmizí, když zavolá o deset vteřin později a vyštěkne „hned“ do telefonu tak hlasitě, že ho slyším až k mému křeslu.

Moje ústa mi vyschnou, když zaklepu na jeho dveře. V případě, že nabídl Slimovi a týmu jeho obchod, proč mě chce vidět?

„Dále.“

Otevřu dveře do Tormentovo kanceláře a ukáže mi na křeslo u jeho stolu. „Sedni si.“

Těžce polykajíc se opřu o zeď a založím si ruce. Pak se na něj podívám. Když vyzíváte predátora, dívejte se mu do očí. Naučila jsem se hodně věcí od mého příchodu do Redemption.

Torment zvedne obočí, ale já se ani nehnu. Jeho rty se chvějí a opře se v křesle. „Nebudu chodit kolem horké kaše,“ řekne, prokřupávajíc si jeho prsty. „Máš něco, co se potřebuje k rozběhnutí obchodu. Jsi vysoce kvalifikovaná, Slim říká, že jsi neuvěřitelně organizovaná a efektivní a máš dobré zacházení s lidmi. Říká, že jsi chtěla svůj obchod od doby, co ses k němu připojila a teď, po získání tvé licence a zkušenostech za pasem, a jediná věc, která ti chybí je sebejistota. I když si myslím, že se v té části o sebejistotě mýlil.“

„To řekl Slim?“

Torment si podrážděně odfrkne. „Ano, řekl to. Řekl o tobě mnoho dalších lichotivých věcí. Podle mého názoru nejlepší způsob, jak se vypořádat s tvým problémem sebejistoty je hodit tě do boje. Řízení obchodu je tvoje, pokud to chceš.“

„A co Slim?“

„Říká, že se rozhodl jít na volnou nohu a vyplatil jsem ho. Najal jsem ho jako konzultanta a má tu křeslo pokud bude potřebovat. Požádal mě, abych udržel tým, i když obchod je nyní můj. Zeptal jsem se ho, o kom si myslí, že by byl nejlepší manažer a řekl, že ty. Chceš-li zanechat Rose, Christose a Duncana jako zaměstnance, jsem s tím v pohodě. Chceš-li přijmout nové lidi, můžeš taky.“

Můj vlastní obchod. A ne jen obchod, ale Tormentův neuvěřitelný, krásný obchod, kde mohu vidět mé bojové kamarády každý den. Ale co když to pokazím? Nebudu mít peníze pro rodiče. Staré obavy se ve mně stále nimrají, ale to, co mě opravdu drží zpátky je Torment. Teď už vím, co očekávat od alfa samce jako je on. Pokud vstoupíme do obchodního vztahu, potřebuje vědět, že mě nevyděsí, a že nebudu skákat pokaždé, když si prokřupe prsty – nebo vyštěkne na Rose.

„Je to neuvěřitelně velkorysá nabídka,“ řeknu. „Ale potřebuju nějaký čas na promyšlení.“

Torment se zamračí a málem vezmu zpět svá slova.

„Tvrdá. Ale líbí se mi to. Máš měsíc, pak si tě odchytnu.“

Udělám krok ke dveřím a pak se obrátím a napůl se usměju. „Jak se s tebou mohla Makayla zapléct?“

Torment není nějakým způsobem uražený. Jeho obličej se změkčí a opře se v křesle. „Láska. Ta přemůže všechno.“