FC - 21. kapitola

Překlad: Verča

Jsem zvědavá, co řeknete na tuto kapitolu…

ŘÍZNI MĚ

Druhý den ráno, Doctor Death přichází o dodatek na jeho zadek. Řeknu mu, že se nechci bát o to, že mu Ray urve jeho koule, takže Duncan souhlasí s převzetím. Doctor Death není potěšen. Řekne, že dává přednost mým měkkým rukám. Duncan nabídne, že si natře ruce nějakým krémem. Zhroutím se, ale nikomu se to nezdá být vtipné. Možná že se jim nelíbí psychologické trillery jako mně.

Yuri se zastaví pro další tetování. Má na sobě černou kolibříkovou kravatu přes bílou košili, na nohách má černé pytlovité kalhoty. Rose mu s lítostí oznámí, že jsme na dnešek obsazení. Navrhne mu, ať si domluví termín, jak to dělá většina lidí. Poprvé, Yuri ztratí jeho chladnost. Zmáčkne si jeho nos, předvádějíc tak jeho zlatý šperk na jeho prstě, pak nasadí jeho tmavý pohled a zírá. Pobývání většiny času kolem bojovníků mě naučilo interpretovat neverbální agresivní komunikaci. Rychle se připojím k Rose u jejího stolu a řeknu Yurimu, že mám volnou hodinu, a pokud nepotřebuje složitý kousek, ráda mu pomohu.

Uchlácholený Yuri se usadí v mém křesle. Chce malou růžovou růži vytetovat na jeho biceps nad nejvíce-ďábelsky vypadající lebku, kterou jsem kdy viděla. Zatímco se připravuju, zasypává mě osobními otázky typu, kde žiju, kam chodím, vyptává se na kamarády, milence a na dny kdy mám volno, přičemž vše o co se snažím, je vyhnout se odpovědím. Je zdvořilý, netlačí na mě, když se vyhnu odpovědi, a neflirtuje se mnou. Má mysl říká, že neexistuje žádný důvod, abych mu nedůvěřovala, a přesto instinkt má jiné představy, dělajíc mou kůži brnící a můj pulz bouchající dokud nedodělám tetování.

Slim přijde právě když Yuri odchází. Zabručí něco o renovaci starého obchodu. Chce, aby vypadalo všechno jako předtím. Chce charakter ne zbrusu novost. Když mluví, podívám se po obchodě. I když jsme tu nebyli příliš dlouho, cítím se tady jako doma. Nejen proto, že je to druh obchodu, ve kterém jsem vždy chtěla pracovat, ale kvůli bojovníkům, kteří se stali mými kamarády a kvůli tomu, jak se tu cítím v bezpečí, když vejdu do dveří.

„Alespoň Torment vystrašil toho zatracenýho idiota, který se chystal pošpinit obchod jeho nástěnnou malbou automobilového závodu.“ Slim ukáže na prázdné zdi a zasměje se. „Doufejme, že budeme odsud než Torment najde někoho, kdo ho nahradí.“

„Co bys dala na ty zdi?“ Christos přijde za mě a položí mi ruku na rameno.

„Obrazy,“ řeknu tiše, takže mě Slim nemůže slyšet. „Ukázala bych místní umělce. Měnila bych to každý týden.“ Možná dokonce začala mou vlastní prací. Záchvěv vzrušení mi klouže po zádech při pomyšlení malování na plátna dostatečně velkých, aby vyplnily prostor.

„Slyšel jsem, že ti Torment nabídl obchod.“

„Jop. Odmítla jsem to. Nemyslím si, že mám něco, co by rozběho tohle místo.“

„Ale vzala sis kurz řízení podniku,“ řekne. „Děláš dobrou práci. Bojovníci, kteří sem přicházejí si žádají tebe.“

Zamračím se. „Christosi…“

„Nesnažím se tě zbavit,“ řekne. „To místo bez tebe nebude stejné. Ale jak si můžeš nechat ujít takovouto příležitost?“

„Ne vždy dělám ty nejlepší volby. Co když se mi to nepodaří?“

„Pak se vrátíš do Rabid Ink.“ Dá mi ruku kolem ramen a přitáhne si mě k sobě. „U nás vždy budeš mít místo, Sio. K čertu, přitáhnu extra křeslo, pokud Slim zaplní tvoje.“

„Abych byla upřímná, přemýšlela jsem o tom-“

„Doufám, že ano,“ řekne. „Jsi velký umělec, a budeš skvělý manažer. Každý v obchodě to vidí. Potřebuješ pouze věřit v sama sebe.“

Věřit sama sobě způsobem, jak ve mně věří Jess, a Tag a Ray. Sleduju Slimovo kroky. Možná bych měla udělat ten krok. Možná bych měla zůstat.

Třesoucíma rukama napíšu Jess, že jdu do toho. Půjdu si promluvit s Tormentem, až se vrátí večer a přijmu jeho nabídku. A pak si promluvím se Slimem. Samozřejmě, že je Jess u vytržení. Řekne, že vždycky věděla, že to zvládnu, ale bylo to dlouhé čekání.

Po práci se ukážu na Tagovo Grapple and Groan třídě, ale Tag tam není. Rampage ho zaskakuje a řekne mi, že se Tag neukázal. Kůže na zadní straně krku mě začne brnět. Tag je přesný a spolehlivý, a když se ani neobtěžoval zavolat, aby řekl, že nepřijde, je něco špatně. Volám do jeho domu, na jeho mobil, rodičům, na stanici a jeho kolegovi, Louvi. Nikdo Taga neviděl. Rampage navrhne, ať zavolám Rayovi. Po tom všem je PI. Tak zaolám Rayovi. Řekne, že je Tag s ním. Nemohou teď mluvit, ale všechno je v pořádku.

V době, kdy se vrátím do třídy, všichni kromě mě mají partnera. Rampage vysvětluje, že nikdo nechce, aby jim Ray odtrhl končetiny, takže se musím smířit s figurínou. Dá mi realistického Grapple Mana, který vypadá jako Doctor Death, ale se zavřenýma očima a také mu něco chybí mezi nohama. Líbí se mi Grapple Man. Je naprosto bez nároku. Hned od začátku, mi dá jasně najevo, že se rád noří do mých prsou a dělá to dokud nepřijde Rampage a nenarovná jeho ruce. Po tom, mě místo toho Grapple Man líbá.

Po nějaké době, když končíme, konečně dorazí Tag a Ray. Tag jde rovnou do Tormentovo kanceláře a zavře dveře. Ray mě zastaví, než mohu odejít z rohože. Pod pohledem každého v tělocvičně mě obejme a pevně drží, jako kdyby se stalo něco hrozného a nechtěl mě nechat jít.

Těsný kontakt. To je, jak Ray mluví, když ho přemůžou emoce. Tavím se do jeho nehybnosti. Jeho tělo je horké a tvrdé, jeho dech je na mém krku teplý. Voní po kůži a potu. Voní po sexu a hříchu. A další vůně, ostrá a kyselá…krev? Vzpomínky na propocenou a lapajíc po dechu na jeho stole mě praští ve spěchu. Veškeré zadržované emoce, které jsem skrývala celý den, utáhnou mou hruď, a poté co mu dám chvíli se snažím odstrčit.

„Co se to sakra děje?“

Ray utáhne jeho sevření. „Něco přišlo. Potřeboval jsem Tagovo pomoc.“

„Skvělé. Další mystické vysvětlení. Víš, jak vyhrát dívčí důvěru.“ Tlačím víc, ale jasně tu neexistuje žádný způsob, jak by mě mohl nechat jít. Tak využiji mé lekce. Použiju mé nové zahákující techniky abych zlomila jeho sevření. Když ho uvolní, kroutím se a otáčím se.

Na chvíli si myslím, že to bylo snadné. Mé iluze se rychle rozptýlí, když se ocitnu na zádech na podložce a s Rayem na mě, přišpendlujíc mě jeho váhou, jeho předloktí je po obou stranách mé hlavy.

„Co se stalo?“ Zírám mu do očí, nyní hluboce azurových.

„Hák. Jsi dole. Teď tě mám v submisi.“

„Tato dívka se nepodrobuje ničemu, zvláště ne někomu, kdo ukradne mého bratra a neřekne mi, co se děje.“

Bolestný výraz prochází jeho tváří. „Slíbil jsem Tagovi, že nic neřeknu. Chceme tě jen chránit.“

Můj hrudník se zvedá s velkým úsilím, jak se snažím potlačit mé emoce. „Jsem unavená z toho být hýčkaná a chráněná. Jsem unavená z toho, že si každý myslí, že se zlomím. Teď už vím, že je to částečně má vina. Líbilo se mi, že se o mě taťka a Tag starali, ale to neznamená, že se sama o sebe nestarám, nedávám na sebe pozor. Takže když jsem udělala krok z řady s bikerem a Lukem, nebyla jsem připravena na to, co by se mohlo stát. Nechala jsem Taga ochraňovat mě, a když jsi mě nechal cítit se v bezpečí, nechala jsem tě chránit mě taky. Ale už tohle nechci. Cena je příliš vysoká. Pokud se mě to týká, chci být dost respektována na to, abych se zapojila.“

„Jako první si musíš promluvit s Tagem.“

To není to, co jsem chtěla slyšet. Přitisknu ruce proti jeho hrudi a naznačím mu mou bradou, ať jde pryč. Ray se zvedne a sedne si, rozkračujíc se nad mými boky.

„Ne. Chci to slyšet od tebe,“ řeknu. „Tag by nikdy nezapoměl zavolat, kdyby nemohl jít do práce, a vzhledem k našemu vztahu....“

„Dal jsem mé slovo.“ Zamračí se a dotkne se mého krku. „Kde máš náhrdelník?“

„Sundala jsem si ho. Nechtěla jsem tu s ním poskakovat a ztratit ho.“

Jeho obočí se zkroutí. „Slib mi, že ho nikdy znovu nesundáš.“

„Rayi…je to velmi hezká teorie, ale někdy to prostě není praktické.“

„Slib mi to.“

Rozzlobená ho udeřím proti jeho skálo-pevnému břichu. „Dobře. Slibuji. A teď ze mě slez.“

Ray popadne mé zápěstí a přikolíkuje mi je nad mou hlavu, jeho tělo se nade mnou naklání. Můj dech se zasekne v krku, a zocelím se proti vzpomínkám, černému spěchu, bušení srdce, ale nepřijde to. Místo toho, červená mlha se usadí v mých vizích, stisknu mé rty a pohnu boky, odhazujíc ho mírně dopředu.

Špatný plán. Nyní jsou jeho třísla jen několik palců od mého obličeje. Stále má na sobě džíny, což znamená, že nemá suspenzor.

„Rayi…

Jeho obličej se změkčí. „Ublížil jsem ti.“

„Ano, ublížil. Udržování tajemství mě bolí. Připadám si jako bys mě nerespektoval. A to způsobuje, že ti nemůžu věřit.“

Posune se dolů, posadí se jeho váhou na mé boky, ale nepouští mé ruce. „Ublížil jsem ti. To znamá, že se starám.“

Ztěžka polykajíc se setkám s jeho pohledem. „Zraňovat mě, znamená, že jsem byla hloupá. Všechny věci šly tam, kam jsem nechtěla. Teď jsem se probudila. Máš tajemství, které nemůžeš sdílet. Potřebuješ chránit tvá tajemství. Potřebuju někoho, komu můžu věřit a potřebuju stát na vlastních nohách. Prostě to mezi námi nebude fungovat.“

Jeho pohled ztmavne, spaluje mě až do morku kostí. „Chceš skončit? Nebo jsi vystrašená a snažíš se mě odstrčit?“

Vzduch mezi námi se změní. Cítím jen jeho stehna proti mým bokům, nese většinu jeho hmotnosti, jak na mě sedí obkročmo v dominantním postavení. Moje zápěstí, horké pod jeho dlaněmi, jsou tlačená proti chladné podložce. Můj hrudník se zvedá a klesá dvakrát rychleji než každý Rayovo jeden nádech, a moje jádro se utahuje. Ta narážka. (done – myšleno mít sex; předtím přeloženo – Chceš skončit?) Bože, ano. Chci být udělána v živočišném slova smyslu. Ale jen Rayem. A opravdu ho nechci nechat jít.

„Nechci tě ztratit.“

Rayovo ruce se utáhnou na mých zápěstích, skloní se a přejede jeho rty přes mé. „Nechci tě ztratit, ale žiju v nebezpečném světě. Mám věci v mém životě, které by zamotaly tvou hlavu. Musím tě před tím chránit, a udělám vše co je zapotřebí, abych tě udržel v bezpečí, i kdyby to znamenalo, že mě budeš nenávidět, protože poprvé v mém životě, chci něco víc než dělat mé povinnosti. Chci život a chci tě v něm. Potřebuju chytit jednoho špatnýho chlapa a pak jsem volný. A poté, co skončím, už se nebudeš muset obávat o tvé bezpečí.“

Nakonec uvolní mé ruce, ale nepohne se. Teplo proudí skrz mé břicho. Cítím se zranitelná a překvapivě bezpečně ležící pod ním. Můj pohled se posune na jeho smyslné rty, které jemně tiskne, a moje prsa otékají při vzpomínce na dotyk jeho rukou. Chce mě. Ale ne jen dnes, ale zítra a pozítří.

„To zní, jako že nemám na výběr.“

„Nemáš.“ Nakloní se a políbí mě s divokou prudkostí, která mi vezme dech.

„Myslím, že je to dobrá věc, protože mám za sebou historii dělání špatných rozhodnutí, a pokud jsem se rozhodla věřit ti, je to pravděpodobně špatný nápad.“

Ray vstane, pak mi natáhne ruku, aby mi pomohl na nohy. „Myslíš, že být se mnou by mohlo být špatné rozhodnutí?“ Přitáhne si mě nahoru proti jeho tělu jedním rychlým pohybem.

Za námi zvoní činky, vrzají stroje. Rampage štěká rozkazy. Ale Rayův pohled je zaměřený vyloženě na mě, a teď jeho tvrdé, mužské tělo je přitisknuté proti mému a vše na co mohu myslet je, o jak moc by nám bylo lépe, kdybychom jsme na sobě neměli oblečení.

„Ano.“

„Dokážu ti, že se mýlíš.“ Podebere mou čelist jeho širokou dlaní, hladí mé tváře. „Můžu ti ukázat věci, Sio. Věci, které ti vezmou dech. Věci, které tě udělají tak horkou a vlhkou, že si nebudeš pamatovat tvé jméno. Jakýkoli sen, jakákoli výstřednost, fantazie, cokoli chceš zkusit, udělám to a udržím tě v bezpečí.“

„Není to o sexu. Je to o mém srdci.“

„O to se taky postarám.“

Motýlci létají v mém břiše, nadechnu se. „Jakákoli fantazie?“

Kroky se ozývají na podložce. Zahlédnu Taga jdoucího naším směrem, ale není dost blízko, abych viděla jeho obličej. Jsem rozptýlená krásným bojovníkem přede mnou, který sjede rukou pod mé vlasy a zastaví se u krku.

Přitáhne si mě blíž. „Ano, cokoli. Co chceš?“

„Chci vědět, co se stalo dnes večer.“

„Našel jsem Luka.“

***

Venku je bouřka, když vyjdeme z Redemption.

Nejsem schopná mluvit od doby, co sedím s Tagem a Rayem v kavárně. Poslouchám, jak se Rayovi podařilo vysledovat Luka pouze pomocí detailů, které jsem mu dala i jména, které mi omylem vyklouzlo. Samozřejmě, že šel za Tagem pro ověření jeho informací. A někde na cestě se rozhodli, že by měla být provedena spravedlnost a dali to dohromady, s Tagem v pozadí, protože by mohl riskovat jeho práci a Ray vede všechny údery. Jsou si jistí, že je stále naživu.

Do jisté míry.

Ray zabalí jeho koženou bundu kolem mě, ale po patnácti minutách na motorce jsme oba mokří, vyjede z hlavní silnice a do uličky u nóbl hotelu. Po zaparkování vedle popelnice mě vede k chráněnému výklenku nouzového východu. Myš proběhne mezi hromadou starého oblečení v rohu a pach zatuchlé moči a alkoholu způsobí, že se můj nos zvrásní.

Ray umístí naše přilby do suchého rohu a pak vytáhne velký šátek z kapsy jeho bundy a začne utírat mou tvář. Pat. Pat. Pat. Jeho dotek je tak jemný, vím, že se cítí provinile, že jsem mokrá. Ale sakra, měl by se cítit provinile za něco jiného.

„Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal.“ Má slova, když konečně vyjdou, vyklouzávají za sebou, spěchají přes můj jazyk. „Nemůžu uvěřit, že jsi šel za mými zády a udělal to, o co jsem tě výslovně požádala, abys nedělal. Tohle nebyl tvůj boj; byl můj. Rozhodnutí nechat to jít bylo moje. A Tag…nechtěla jsem ho do toho víc zapojovat. Obětoval se pro mě. Zničila jsem jeho kariéru, a teď to vypadá, že zničím další.“

Ray ustoupí, je omráčený. „Myslel jsem, že budeš šťastná.“

„Šťastná?“ Můj hlas se zvedne. „Šťastná za něj, že vím, že je někde kolem, a že je tu stále možnost nahlásit to na policii? Řekl ti někdy někdo, že zvíře je mnohem nebezpečnější, když je zraněné? Co když mě půjde hledat. Co když pozná Taga? Neznáš jeho rodinu – moc, kterou mají, věci, které by mohli udělat.“

„Vím o nich všechno. Nedělám věci napůl-prdele, Sio. Zakryl jsem naše stopy, a ty se nemusíš bát. Pokud tě někdy ohrozí nebo tvou rodinu, mám prostředky, abych se ujistil, že tyto hrozby nikdy neuskuteční.“

„Myslela jsem, že jsi to vzdal, myslíš si, že můžeš všechno, protože máš přístu k informacím co ostatní lidé nemají?“

Cukne sebou, jako kdybych ho zasáhla.

„Ale tohle není největší problém,“ řeknu, můj hlas se třese emocemi. „Problém je v důvěte. Věřila jsem, že respektuješ mé rozhodnutí. Věřila jsem ti, že respektuješ má přání. Věřila jsem ti, že mě necháš žít můj život tak, jak ho chci žít. Tohle je přesně to, co se stalo s nástěnnou malbou v tetovácím studiu. Neřekla jsem ti to, abys to mohl šířit. Jen jsem chtěla, abys to věděl.“

„Ale ty nežiješ tvůj život, tak jak ho chceš žít.“ Ray si prohrábne vlasy. „Schováváš se za tetování a kůži a piercingy. Ale já tě vidím, Sio. Vidím jemnost a zranitelnost. Vidím tvou bolest a chci jí vzít pryč. Vidím umělkyni, která potlačuje její vlastní kreativitu, a chci ji osvobodit.“

„Tím, že ubiješ muže k smrti?“

Jeho oči se zúží. „Řekl jsem ti, že tě ochráním a neexistuje žádná hranice, která by mě mohla zastavit.“

„Co jsi udělal je pro mě hranice. Zlomení mé důvěry je pro mě hranice.“

„Nedělej to.“ Jeho hlas se zlomí a udělá ke mně krok.

Moje bolest a frustrace potřebují odtéct. „Tu nejdelší dobu jsem chtěla být prostě normální. Chtěla jsem zapomenout na minulost. Chtěla jsem být s mužem a mít sex způsobem, o kterém jsem vždy snila a nestarat se o záchvaty paniky. A pak jsem potkala tebe a uvědomila jsem si, že tu není žádná věc normální, možná problém byl, že jsem nikomu nedovolila dostat se blíž. A mohla bych mít to, co jsem chtěla tak dlouho a cítit se v bezpečí a chráněná. Uvědomila jsem si, co jsem opravdu chtěla, být schopná opět věřit – ne někomu, sobě. Věřila jsem ti. Dala jsem ti sebe. A teď si uvědomuju, že to všechno byla chyba.“

Sáhne pro mě a přitáhne si mě do náručí. „Prosím, Sio…“

Snažím se odtáhnout, ale utáhne sevření. „Chápu, co ses snažil udělat, ale nebylo to, co jsem chtěla. Nemohu se s tím vypořádat. Nemohu zvládnout tajemství. Nechci být víc ublížená, než jsem teď. Ty nejsi ten právý-“

Ray mě odstřihne polibkem, tvrdým, zoufalým. „Netlač mě pryč.“

„Bože, Rayi,“ zašeptám. „Nechci. Musím. Přeju si abych se mýlila. Bolí mě to za tebe.“

A pak, protože ho chci tak moc, a cítím se tak správně v jeho náručí, a tohle je možná naposledy, co jsme spolu, ho políbím nazpátek a snažím se mu dát vědět že, co je v mém srdci, tak mi hlava nedovolí říct. Kapky deště kolem nás padají dovnitř výklenku. Prosím déšť, aby odmyl mou bolest.

Posouvajíc mé ruce kolem Rayova pasu ho zatáhnu do uličky a přitlačím ho ke zdi. „Chtěla jsem tě od chvíle, co jsem tě uviděla. Nikdy tě nepřestanu chtít.“ Přejedu mými rty přes jeho, přejíždím jazykem přes lem rtů a otevře je pro mě. „Chci tě víc, než jsem kdy chtěla. A nikdy tě nepřestanu chtít, i když tě už nemůžu znovu vidět.“

„Tady?“

„Ano, tady.“ Umístím jeho ruce na mé boky. „Nebo je to příliš nebezpečné?“

Frustrovaná jeho nehybnýma rukama je posunu na má prsa. „Nikdo nepůjde ven v takovém dešti, a v takovéto uličce nás nikdo neuvidí. Prosím, Rayi. Potřebuju tě. Naposledy. Chci si zapamatovat jaké je to být tvoje.“

Zasténá a přitáhne si mě blíž. „Vezmu tě jako první domů, osušíš se-“

„Ne. Ošukej mě tady, s deštěm a hromy kolem nás. Šukej mě, kde by nás někdo mohl vidět, protože mě chceš tak moc, jako tě chci já. Udělej mé srdce bijící. Způsob, abych se cítila naživu. Vezmi si mě, Rayi. Jsem tvoje.“

Neprotestuje. Místo toho mě natlačí zády na cihlovou zeď a skloní jeho ústa na má. Jeho polibek je tvrdý, hluboký a hladový. Zuřivý. Voda stéká po našich tvářích, prosakuje naším oblečením.

Odstrčí mou podprsenku a tričko a pak mi pomáhá sundat mé džíny přes boky. Stáhne je a odhodí je na suché místo do výklenku.

„Dotkni se mě.“ Popadne mou ruku a přitlačí ji na jeho tvrdou délku. Pohladím ho a on v odpověď zavrčí a pak škubnu jeho zipem. Zip se rozepne, vklouznu svou dlaní dovnitř a zabalím kolem něj prsty. Je tvrdý jako skála a horký v mé dlani, ale jeho kůže je hedvábně hladká.

Zasténá a vytáhne kapesní nůž z jeho džínů, otevře ho a zasune ho do mé ruky. „Řízni mě.“

„Myslela jsem,…že už to nepotřebuješ.“

„Nikdy předtím se mi to nelíbilo, ale teď to potřebuju, pěkná holko.“

Rayovo promočné tričko je těžké pod tíhou vody, škubnu jím nahoru a pak ho odhodím do výklenku.

„Tady.“ Dotkne se místa nad jeho srdcem, středu vlka, kterého jsem mu vytetovala do kůže. Voda stéká přes jeho tetování, korálky vody stékají z hlavy vlka jako slzy.

„Nemůžu.“

Třesoucíma rukama sáhnu na jeho krk, přitahujíc si ho blíž, kůži na kůži, držíc nůž pryč od jeho těla. Mé bradavky tvrdnou proti jeho hrudi a Ray zabalí ruce kolem mě a zaboří mi prsty do mého zadku.

V dálce auto projede louží a někdo zatroubí. Slabé světla ovětlí uličku a pak zmizí. Ale já jsem zaměřená pouze na jeho dech, teplo jeho těla proti mému a tuhou délku jeho erekce proti mému břichu.

„Jsi tak zasraně žhavá.“ Ray mě zvedne, natlačí mě proti zdi a podebere můj zadek. Zabalím kolem něj nohy a melu mým pohlavím proti jeho erekci.

„Do pekla.“ Jeho slova spolkne bubnování dešťových kapek. Nebojím se. Nahá, mokrá uvnitř i zvenku, jsem skutečně naživu. S bušícím srdcem a pulzujícím klitorisem.

„Teď, Rayi. Potřebuju tě.“

Zasténá. „Nemám kondom.“

„Já taky ne, ale jsem na pilulkách. Jsi čistý?“

Přikývne. „Ale pokud chceš přestat-“

„Ne. Prosím, nepřestávej.“

Musí vycítit, že není čas na hry. S nízkým zasténáním do mě vklouzne, napíchne mě, dělá mě jeho.

Třesoucí se stále držím nůž v ruce. Doufám, že zapomněl, že mi ho strčil. Vychutnávám si ten pocit blízkosti, tření a jeho ptáka klouzajícího uvnitř mého pohlaví.

Dešťové kapky se tříští o mou pusu a já je slíznu pryč, ochutnávám Raye a mě a slzy na mých rtech.

Když se sehne, aby vsál mou bradavku do úst, moje hlava padne zpět a zavřu oči. Bezohledná, bez zábran a zcela nespoutaná se mu dám v bouři. „Vezmi si mě.“

Ray uvolní můj prs a uchopí mé boky tak tvrdě, že tam budu mít zítra určitě modřiny. Jeho tahy jsou rychlé, tvrdé a hluboké. Nemilosrdně do mě vráží, takže můj náhrdelník odskakuje z mé hrudi.

Blesky. Hromy. Houpajíc mými boky se setkám s Rayovými výpady, stále se houpu, dokud se neutopím v senzaci. Volnosti.

Vklouzne rukou mezi nás a přitlačí jeho palec na můj klitoris. Mé tělo se svíjí s takovou intenzitou, že zapomenu dýchat. Vyvrcholení je tvrdé. A pak zkroutí jeho ruku kolem mé, utáhne mé prsty kolem nože a sjede s ním k jeho hrudi našimi spojenými dlaněmi.

„Ne.“

Tluče do mě a pak se nakloní dopřeu a polkne můj výkřik, když se řízne našema spojenýma rukama, propichujíc vlčí srdce. O chvíli později ztuhne a zasténá, jeho pták pulzuje, když se do mě rozlije. A pak se navzájem držíme v dešti, dokud naše srdce už nebijí jako jeden celek.