Elicit - 31. kapitola

Překlad: Mili

Lži, lži a ještě víc lží. A když už si myslíte, že jste s tím skončili, chtějí po vás, ať celý ten proces zopakujete.

Mo

„Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“ Zeptala se Trace, když mi pomáhala dát se do pořádku po té malé pekelné eskapádě. Obličej mi trochu krvácí a nad levým okem mám šrám, ale jinak vypadám skvěle ve srovnání s Texem.

„Jo.“ Olízla jsem si suché rty. „Je mi fantasticky.“

„On žije,“ zamumlala Mil asi po padesáté. „Nemůžu tomu uvěřit. Vy jste to věděly?“

Chtěla jsem říct, že ne, ale nemohla jsem lhát své kamarádce do očí, takže jsem odvrátila pohled a pokrčila rameny.

„Takže se z něho teď stane šéf? Musím odstoupit?“ Mil přede mnou začala přecházet sem a tam. „Myslím tím, co - “

„Mil.“ Natáhla jsem ruku a vzala ji za zápěstí. „On je duch, jako by neexistoval a dokud to nebude chtít jinak, lidi nebudou vědět, že je naživu, chápeš, co říkám?“

„Takže jsi to věděla.“ Vyškubla se ode mě a zkřížila paže.

Připadala jsem si mezi těmi dvěma provinile. „Zjistila jsem to ve Vegas. Vplížila jsem se k Sergiovi do pokoje...“

„Phoenixi?“ Vydechla jsem. „Ale jak to, že jsi naživu?“

„Moderní medicína,“ odpověděl s falešným úsměvem. „Chceš ho zachránit? Je to jednoduchá otázka.“

„Neměl bys tu být.“ Sergio mě obešel a podal Phoenixovi složku s dokumenty. „Vrať se do Chicaga, dávej na ni pozor, a pro lásku boží, nedovol, aby tě někdo spatřil.“

Phoenix si převzal dokumenty a strčil si je do džínů. „Můžu ti pomoct, ale budeš mi muset věřit.“

Ustoupila jsem o krok dozadu. „Nejsi zrovna na nejvyšší příčce důvěryhodnosti, Phoenixi.“

Zasmál se a na letmý okamžik ukázal své ďolíčky, pro které by si dívky vybrečely oči. „Jo, no, já bych si taky nevěřil, ale musíš vědět, že... můžu pomoct. Dostanu na palubu  i Lucu, můžeme to promyslet, než bude pozdě.“

„Než bude pozdě co?“ Zeptala jsem se naléhavě.

„Tex je Campisi,“ pronesl Phoenix mdle. „Nakonec si bude muset vybrat, je až moc důležitý na to, aby ho nikdo nevyužil. A je čas, aby převzal svoje místo. Ať už to bude po boku nepřítele nebo přítele - hádám, že teď to bude na tobě? Jak jsi dobrá herečka, Mo?“

„Ta nejlepší.“ Ta lež přišla okamžitě.

„Dobře.“ Phoenix vydechl. „Protože mám hodně špatný pocit, že tohle skončí pro všechny špatně.“

„Tak odejdi.“ Sergio zaskřípal zubama. „A Mo z toho vynechej.“

„Ne.“ Phoenix si olízl rty. „Může to být jediná osoba, která mu bude dost blízko na to, aby to mohlo fungovat.“

Sergio zasténal do dlaní. „Jednou v životě bych chtěl zůstat mimo veškeré drama rodiny Abandonato.“

„Proč?“ Phoenix nakrčil ramena. „Když je to taková sranda?“

Dořekla jsem holkám, co se stalo v hotelovém pokoji a o mém nápadu lhát Texovi ohledně těhotenství. Věděla jsem, že je loajální, víc než my všichni. Bože, já věděla, jak je loajální. A využila jsem jeho lásku, tu jedinečnou lásku, kterou ke mně cítil, a proměnila ji ve zbraň.

„Ví to?“ Zeptala se Trace jemně.

„Ne,“ zakňučela jsem. „Bojím se mu to říct.“

„Strhni tu zatracenou pásku.“ Kývla Mil. „Jinak bude naštvaný a naštvaný Tex není šťastný, myslím, že se na tom můžeme všichni shodnout. „Je jako anti-Happy Meal.“

„Správně.“ Zahihňala jsem se. „Se zbraní místo hračky.“

„A s hřebíky na krabičce,“ přidala se k nám Trace.

Z rozhovoru nás vyrušilo zaklepání na dveře. „Trace?“ Byl to Nixon.

„Jo?“ Přešla ke dveřím.

„Minutku.“ Nixon přejel pohledem každou z nás v koupelně. „Vlastně, všechny tři do kuchyně, hned.“

„Má čím dál tím větší nároky, jak stárne?“ Zeptala jsem se nahlas. „Nebo je to jen můj dojem?“

„Měly bychom nosit víc barev,“ dodala Mil. „Myslím, že by ho to mohlo víc obšťastnit.“

 „Trace mě obšťastňuje, vřelé díky, a jsem tady přímo před vámi, takže jestli mě chcete pomlouvat, navrhuju, abyste si to radši poslaly v smskách.“

„Monitoruješ nám mobily,“ poukázala jsem.

„Ach, sakryš, takže žádné drbání. Smůla.“ Odvětil Nixon přede mnou, když ovinul paži kolem Trace.

Vystrčila jsem jazyk.

„Viděl jsem to.“ Zasmál se Nixon.

Ukázala jsem mu prostředník.

„To jsem viděl taky, no tak, Mo, buď originální.“

„A co, kdybych ti dala na budku?“ Zeptala jsem se.

Nixon se zastavil a otočil. „Přemýšlím o tom, jestli jsou tvoje reakce po svatbě s Texem  lepší nebo horší.“ Naklonil hlavu. „Hmm, horší, hlasuju pro horší. A teď pohněte.“

Jakmile jsme došli do kuchyně, vypadalo to, jako by kolem stolu vybuchla bomba.

Uprostřed stála prázdná láhev od whiskey. Phoenix si držel tvář a na levé straně obličeje a čelisti mu začaly rašit fialové modřiny. Dokola zatínal a povoloval zuby, jako by to pomáhalo utišit bolest. Tex se ztěžka opíral o židli a rozechvěle dýchal. Sergiovi začalo fialovět oko a Frank s Lucou potichu mluvili s Chasem, ke kterému Phoenix vysílal naštvané pohledy.

„Dusno.“ Zakývala Mil. „Skvělý.“

„Holky.“ Odkašlal si Nixon. „Měly byste asi vědět, o co se tady jedná.“ Nixon je informoval o těch částech, které jsem vynechala. Když skončil, vypadal zničeně.

 A já se cítila hrozně.

Pohlédla jsem na Texe a doufala, modlila se, aby mezi námi proběhlo alespoň malé porozumění o tom, že co se stalo, nedá se změnit, snažila jsem se zachránit jeho život a tak podobně.

Ale místo toho si mě vůbec nevšímal.

Jako bych neexistovala.

Hněv, s tím bych se od něho dokázala vypořádat.

Lhostejnost?

To bylo jako zakroutit mi nožem v srdci a nechat ho tam, vykročila jsem jeden krok směrem k němu, ale Nixon mě zadržel.

„Takže.“ Nixon si povzdechl. „Phoenix tady s námi zůstane, než bude Komise.“

Všichni se podívali na Trace, která najednou ztichla.

Olízla si rty, přešla k Phoenixovi a položila mu ruku na jedno rameno.

„Ne.“ Odvětil Phoenix chraplavě. „Ať už se chystáš říct cokoliv, neříkej to. Nemyslím si, že bych se s tím dokázal vypořádat, nemyslím si, že to chci. Nezasloužím si tvé odpuštění, ani klid, který by mi to přineslo. Takže nebuď taková, jaká jsi, Trace. Pro jednou v životě se zachovej jako mrcha. Dej mi facku  nebo cokoliv, protože to bude bolet sakra o hodně míň než tvoje odpuštění.“

Trace zakývala hlavou a po tváři jí stekla slza.

„Nejsem v situaci, ve které bych ti mohl něco dokázat,“ zašeptal Phoenix. „Ale budu tě chránit, všechny z vás.“ Zvedne hlavu. „Svým životem. Všechno, co mám, je mé slovo. Je to můj vzduch, moje duše, moje srdce. Jediné, co můžu nabídnout, je má zbraň.“

„Bereme to.“ Odpověděla Trace místo Nixona.

Nixon a Chase souhlasně zakývali, zatímco Tex dál zíral do zdi.

Snažila jsem se udělat krok jeho směrem, ale Nixon mě zase přitáhl k sobě, jako bych byla nějaké dítě.

„Jdi spát,“ domáhal se Nixon. „Vezmi si něco k snědku a odpočiň si, vím, že je teprve sedm, ale máme před sebou velký den, kdy musíme hodně věcí naplánovat. A nasraného Campisiho, co chce Texovu hlavu.“

„No tak jim ji dej,“ zabrblal Tex. „Vždyť to chceš.“

„Co chci?“ Zařval Nixon. „Na tom moc nezáleží, že, Texi? To, co chci, je mír. Co dostanu, je válka. Co chci, je, aby moje sestra byla šťastná. Co dostanu, jsi ty,“ divoce zavrčel, načež mě k sobě přitiskl ještě silněji. „Pomůžeš nám všechno napravit, ať už se ti to líbí nebo ne, a potom budeš tím mužem, k němuž jsi byl vychován.“

Tex zvedl hlavu. „To můžu udělat.“

„Co tím myslíš?“ Vyprostila jsem se z Nixona. „Co tím k čertu myslíš?“

„Tvůj manžel,“ oznámil Nixon chladným hlasem. „si vybírá svou krev.“