Checkmate:TIW - 1. kapitola

Překlad: Simča

Ahoj holky, nestíhám, nestíhám. Dneska jsem si našla jen chvilinku času a něco přeložila. Zítra se pokusím o THG a ABK.

Jsem zvědavá, co řeknete na tuhle první kapitolu.:)

TRAVIS

Líbí se mi holka, která umí sát péro jako šampión. Sledovat její jazyk lízat mou silnou žílu, pumpovat krev do mé nejlepší a největší přednosti, zapaluje mé tělo v plamenech. Obtáčí její rukukolem mé hřídele, saje špičku, a tvrdě pumpuje, dokud se neudělám do jejích úžasných úst.

"Hm… slaný." Ona olizuje své rty a dává si prst do úst, cucajíc ho dočista.

"Omlouvám se za ten nepořádek." Stáhnu se zpátky dovnitř kalhot a zapnu opasek.

"Většinu z toho jsem zachytila." Usměje se, jako kdyby polykání bylo nějaký zvláštní úspěch.

Beru ji za ruku a zvednu ji. Nakloním se, abych jí vtiskl cudný polibek. "Díky, kotě."

"Ne, já děkuju." Její oči se rozzáří, jak jemné chichotat uniká z jejího krku.

Olíznu si rty. "Hm… máš pravdu."

Pozvedne v otázce obočí.

"Slaný." Její oči se rozšíří, když si uvědomí, co mám na mysli.

"Takže… ve stejnou dobu příští týden?" Mrká na mě svými dlouhými falešnými řasy a já bojuju s nutkáním se ji vysmát do tváře.

"Podívám se do diáře." Otevřu dveře a jen tak mimochodem se podívám do chodby, abych se ujistil, že nikdo není kolem. "Je čisto, kotě."

Ona mě následuje ven, ale rozejdeme se do různých směrů.

Jdu k výtahu a stisknu tlačítko. Poté, co jsem uvnitř, se otočím a usměju, jak se dívám na Alyssu Crawfordovou, která houpe boky ze strany na stranu, jak jde ke schodišti nouzového východu.

Jo. Blbnu s dcerou Sloana Crawfordova- CEO Crawford Marketing.

A je to pěkný blbnutí.

"Setři si ten samolibý pohled ze své tváře, Kingu." Slyším, jakmile vystoupím z výtahu. Je to Blake James, můj nadřízený.

"Nežárli, pitomče," odseknu, jak jdu směrem k mé kanceláři.

"Nežárlím, vole."

"Žárlil bys, kdybys věděl, proč se usmívám." Otočím se a usmívám ještě víc, jak jdu pozpátku skrz dveře. On obrátí oči v sloup s povzdechem, a já se zasměju, když zabouchnu za sebou dveře.

Vzhledem k tomu, že jsem mou pauzu na oběd strávil v koupelně v devátém patře, mám stále hlad. Nicméně nemůžu znovu opustit svou kancelář, a tak napíšu mýmu spolubydlícímu, Drewovi. Kamo, prines mi sendvic! Hladovim!

Copak si nebyl na obede?Okamžitě reaguje.

Ne tak docela… Pošlu zpátky, protože vím, že bude rozumět tomu, co mám na mysli.

Chci to vubec vedet?

Ušklíbnu se. Rekneme, ze… ja byl jidlo a milovala kazdyposlednidousek.

Jak se ti dari tam blbnout s zenskejma a pritommitpraci nikdy nepochopim. Umím si představit, jak na mě kýve hlavou.

To je kouzlem, bracho.

Nepravdepodobne.

No tak… prines mi neco k jidlo, nezumru.

Nemuzu… jsem tu zaseknutejaz do peti.

Sténám. Pracuje v Sacramentské PD (policejní oddělení) poslední dva roky, od té doby, co jsme absolvovali z vysoké školy. Mezi jeho přítelkyní na dálku a práci přesčas, se sotva teď sejdeme.

Kurva. Dobre. Nevadi.

Proc si proste neobjednas?

Protoze kazda kocka, kterami donese jidlo skonci s extra spropitnym… To není úplná lež. Taky jsem si zapomněl peněženku, ale ušetřím ho detaily.

Jsi beznadejnej.

Tak vidis moje dilema? Směju se pro sebe.

Sorry, chlape. Uvidim, jestli se mi povede poslat nekoho, kdo ma nejake sebeovladani a vuli, aby ti neco donesl.

Zakoulím očima Diky, napíšu zpátky.

Vrátím se do práce.Zvedám telefony a odepisuju na e-maily, než budu muset jít na konferenční hovor. Za méně než o hodinu později, recepční zabzučí a říká mi, žeje tady můj oběd.

Ano! Věděl jsem, že mě Drew nezklame.

"Pošlete ho," řeknu zpátky.

Upravím si kravatu a narovnám se, když se dveře otevřou dokořán. Vzhlédnu, jak metr a půl velká čistá nenávist vejde. Dobrý nápad, Drew. Sebeovládání a vůle je s touhle silná.

Viola Fisherová.

"No, no, no…" Zazním, jak si v radosti překřížím ruce na hrudi. "Pokud tohle není překvapení století. " Pro Malou Dobračku, je přinést mi oběd, jako když je to největší nepříjemnost v jejím životě. Musela Drewovi dlužit laskavost. Velkou.

Hodí hnědou tašku na můj stůl a zamračí se. "Nech si ty sračky, Travisi."

"Vždy radost tě vidět, V." I nadále se usmívám, když její rty se narovnají do rozhněvané přímky.

"Je to Viola," opraví mě jako pokaždé.

"Ale V the Virgin, zní mnohem lépe. Nesouhlasíš?"

"Já nejsem panna," zasyčí. Hází rukama nahoru a otočí se. "Nic ti vysvětlovat nemusím. Vychutnej si oběd, kreténe. Otrávila jsem ho."Ona otevře dveře a vypochoduje ven a nechá dveře prásknout za sebou.

Seberu tašku a vytáhnu krůtí sendvič a pytlík brambůrků. Zkoumám jídlo, protože vím moc dobře, že by mě pravděpodobně otrávila, kdyby měla šanci. Jen pro jistotu nacpu sendvič zpět do sáčku a místo toho vytáhnu brambůrky. Aspoň vím, že s nimi nic udělat nemohla.

Nemohu si pomoci potěšenému úsměvu, který se šíří po celé mé tváři, když vidím, že vybrala grilovanou barbecue příchuť. Ví, že grilované jsou moje oblíbené, i když si to bude popírat, do samého dne, kdy zemře.

Jo, to se stává, když znáš dívku po většinu svého života. Ona sdílí DNA s Drewem, který je můj nejlepší kamarád, od doby, co nám bylo dvanáct. Vyrůstali jsme spolu, hráli v týmech stejných sportů a žili naproti sobě. Po našem prvním ročníku vysoké školy, jsme se odstěhovali z kolejí. Nyní si pronajímáme dům mimo akademickou půdu a tam, Viola vždy číhá kolem. Odhodlaně komentuje každý aspekt mého života, i když ona je ta, která jeden potřebuje.

Netřeba říkat, že Viola a já nemáme skvělý vztah. Nebo vůbec nějaký vztah.

Nesnáší celou mou bytost.

Úplně jí to za zlé nemám. Ale já jí taky zrovna nezbožňuju. Ona je perfektní malý pruďas, který si myslí, že ví všechno jen proto, že je prvotřídní chytračka. Soudí všechno, co dělám. Alespoň vím, jak to chodí. Byl bych překvapen, kdyby věděla, kde je její vlastní g-bod.

"Kingu…" Blake vstoupí do mé kanceláře, jeho oči jsou široce rozzářené. "Kdo byla ta kočka?" Koutky jeho rtů jsou ve vzrušeném úšklebku. "Byla sexy!"

Zakoulím očima. Viola není sexy.

Jessica Biel- sexy.

Megan Fox– hříšná.

Eva Mendes- žhavá.

Scarlett Johansson– sexy jako porno hvězda.

Ale Viola Fisher- nádherná, ohromující, naprosto dech beroucí. Mnohem víc než sexy. Přestože by si mohla trochu uvolnit kalhoty. A to jak obrazně tak i doslova.

I kdyby na mě zamrkala řasy, Drew by mě zabil dřív, než mi umožnil se dotknout jeho sestřičky.

"To byla mladší sestra mého spolubydlícího, Viola. Přinesla mi oběd."

Jeho rty zase sklesly. "Oh… už po ní jedeš, co?"

Horním koutek mých rtů se zkroutí nahoru a malý smích sjede z mého jazyka. "Hm, no. Ani náhodou."

Pozvedne obočí. "Tak proč ti nosí jídlo?"

"Protože Drew je můj nejlepší kamarád a znám je oba od doby, co jsme byly děti. Zřejmě ji o to požádal, a když mu řekla, ať jde do prdele, pravděpodobně ji pohrozil, že změní zámky. "

"Ach… vydírání."

Zasměju se. "Možná. Tajně miluje dělat pro mě věci."

"Jsi arogantní debil, Kingu." Zavrtí hlavou, když míří ke dveřím, ale malý úsměv se vytváří na jeho rtech.

"Arogance je klíčem k úspěchu, Jamesi!" Zakřičím zpátky, ale on už odchází a kýve na mě hlavou.

No dobře… nad každým vyhrát nemůžeš.

VIOLA

Musíš si ze mě dělat sakra srandu!

Chci křičet a mlátit rukama nad úkolem, který svírá mou čelist a můj bratr mě požádal, abych udělala.

Muzes prinest Travisovi sendvic do prace? Nemel cas si zajit na jidlo během jeho pauzy.

Nad zprávou, kterou mi poslal, zakoulím očima. Chromý pokus o zachránění Travisova zadku. Neměl

Čas… Opravdu?Nenarodila jsem se včera.

Nicméně, Drewpro mě dělá toho tolik, že ho můžu těžko odmítnout. Jako děti jsme si nebyli super

blízcí, ale jak jsme vyrůstali, stal se z něho mnohem víc než jen můj bratr. Je to můj nejlepší kamarád. I když mu chci říct, aby šel s Travisem do prdele, neudělám to. Místo toho odpovím zpátky, Fajn. Ale do jeho majonezy dam otravu na krysy.

Cokoliv, aby mu to chutnalo. Usměju se, jak čtu jeho zprávu. Drew ví, že nesnáším Travise. Není to ironická nenávist, ale nenávist s odporem. Nenávist typu radši – bych – si – ukousla – ruku – než – být – blízko - tebe.

Ale Travis je jeho nejlepší přítel, takže když potřebuje laskavost, obvykle jsem svázaná a musím mu nějak pomoci.

***

Poté, co mu hodím oběd na stůl, se vyřítím z jeho kanceláře s prásknutím. Byla jsem tři vteřiny od toho, abych mu jednu trefila a setřela jeho hloupý, jsem-tak-sexy úsměv z tváře.

Není sexy, kdyby vás to zajímalo.

Je to zasraný ďábel a nádherný bůh v jednom, a on to ví taky. S jeho vyrýsovanými šesti břišáky, potetovaným rukávem a ohromujícími hnědými oči, je to ten typ, který se nemusí nikdy za cokoliv snažit.

Poctivě na sobě maká v posilovně a připomíná mi to pokaždé, když chodí po domě bez trička. Mimo cvičení, mezi jeho mimoškolní aktivity patří být nahý a mezi nohama nějaké barbíny. Kdyby mu záleželo na dívkách, které si přivádí domů tak, jak mu záleží na jeho těle, měli bychom mnohem jiný rozhovor.

Jen abyste věděli, tohle vím jen proto, že žije s mým starším bratrem.

Vyjedu z parkoviště a vrátím se do školy. I když je to můj poslední rok, pořád bydlím v kampusu. Dostala jsem plné stipendium díky mým hodinám a SAT skóre, takže utrácet peníze navíc a být mimo akademickou půdu by nedávalo smysl. Naštěstí, loni jsem byla schopná si vybrat bydlení na nádvoří, což znamená, že jsem dostala svůj vlastní pokoj a koupelnu a pouze sdílím obývací pokoj a kuchyň s mými třemi další spolubydlícími. Pro extra peníze, doučuju atlety. Nikdy není krátká dodávka akademicky diskutabilních sportovců na akademické půdě.

"Hej, Violo!" Ashley zavolá, jakmile vejdu do dveří.

"Ahoj! Jsi zpátky brzy." Položím své věci na stůl a přehrabuju se v nich.

"Hodina skončila, jakmile jsme dokončili kvíz," říká mezi sousty jejího oběda.

"Jaká škoda hodiny." Miluju školu. Ano, jsem jedním z těch studentů, kteří absolutně milují studium, dělají domácí úkoly, a účastní se všech přednášek. Dokonce věnuju celý víkend nakupování školních pomůcek a organizování toho všechno podle barev a předmětů.

Jsem chytrá, žalujte mě.

Vlastně ne. Nemůžu si dovolit právníka.

"Mě to nevadí!" Ona vstane z pohovky a kráčí pryč. "Ježíši, Violo. Co je tohle za hovadiny?"

Vyklenu na ni obočí. "Tyhle hovadiny se nazývají učebnice, sešity a zápisníky. Možná jsi o nich slyšela?" Dráždím.

"Přísahám bohu, Violo. Jsi příliš zaměřená na školu. Nemyslím si, že jsem tě někdy viděla bez knížky v tvých rukou. "

"Docela často, ve skutečnosti. Ale vidíš tuhle budovu, ve které žijeme? " Dramaticky otočím prstem kolem ve vzduchu. "A všechny větší budovy, které nás obklopují? Tomu se říká kampus… to je místo, kam lidé přicházejí se učit."

"Je to taky místo, kam lidi přicházejí na párty a aby si s někým užili, ale nikdy tě nevidím dělat žádnou z těch věcí," říká s úsměvem.

Zasměju se. "Hodně krát jsem si s někým užila." Ne, neužila.

Ona zafuní, zasměje se a málem se udusí v mých slovech. "To jsou největší kecy, který jsem kdy slyšela."

Povzdechnu si. "Odcházím. Pa." Nahromadím své věci zpět do tašky a vrátím se ke dveřím.

"Miluju tě!" Zavolá, ale já na ní jen ukážu prostředníček přes rameno a zabouchnu za sebou dveře. Opravdu nejsem kazič zábavy, jak mě vylíčila, ale je bezpečné říci, že jsem školou-soustředěná. Hlavně, jsem budoucností - soustředěná. Jsem dvě hodiny daleko od domova, a abych zůstala daleko od toho městečka i po dokončení studia, budu muset pokračovat ve svém vzdělání nebo si najít práci, která dobře platí. Snažím se, aby moje možnosti byly otevřené, protože nemám domov, kam bych se vlastně vrátila. Po ošklivém rozvodu našich rodičů, byl dům, ve kterém jsem vyrostla uveden na trh a prodán. Máma šla dál, zamilovala se do milého chlápka jménem Larry. Bez pochyb by mě k sobě domů vzali, ale to bych nikdy nemohla udělat. Bylo by příliš divné žít s člověkem, který je prakticky pro mě cizí. Táta je stále šťastně ženatý se svou prací v advokátní kanceláři, což není překvapující. Po většinu dní je to pocit, jako bychom já a Drew měli jen sami sebe.

Obor Mezinárodního obchodu mi dělá radost. Udržuje mou mysl zaneprázdněnou a já jsem vždycky milovala, jak ostatní kultury podnikají. Miluju mikro a makroekonomii a jen zmínka o zahraniční obchodní politice mě dostane do varu.

Dříve v semestru, Dr. Johnsonová mě vzala stranou po hodině a zeptala se, jestli beru v úvahu studium po dokončení bakaláře. Už jsem začala vyhledávat vysoké školy, ale nebyla jsem proti pomoci. Jestli si myslí, že by to prospělo mé budoucnosti, tak budu určitě uvažovat.

Podala mi stoh papírů s úsměvem a dala mi několik ručně psaných doporučení pro každé korporace. Po prohlídce několika z nich, jsem se rozhodla poslat svou přihlášku na některé z nich. Byla jsem u vytržení z čekání na jejich odpovědi, ale zatím nic. Poté, co jsem si prozkoumala korporace a zvážila výhody, co by tyto zkušenosti mohly znamenat pro mou budoucí kariéru, jsem posedlá plánováním každé možné cesty, kterou bych si mohla zvolit. Tyto nabídky rozhodnou o mé budoucnosti po dokončení studia.

To je něco, co před Drewem tajím a mám z toho špatný pocit, ale vím, že kdybych mu o tom řekla, zkoušel by mi rozmluvit odstěhování se, nebo by se mě vyptával na denní bázi, jestli jsem už něco slyšela. Tlak a zklamání je něco, čemu se chci vyhnout, takže dokud nebudu vědět jistě, nic mu neřeknu. Ví jen to, že jsem se přihlásila na vysoké školy v rámci státu.

Nicméně vím, že mu to budu muset nakonec říct. Jenom čekám, až budu muset. Poté, co naši rodiče se začali pravidelně hádat a jejich pozornost se přesunula od bytí rodina k sabotování jeden druhého,

Drew se ujistil, že je o mně postaráno. Dokonce, i když byl otrávený mými knihami a mou nechutí pro sport, ujišťoval se, že na mně dává pozor. Byla jsem ve druháku na střední škole a on byl v posledním ročníku střední školy, když hádky našich rodičů se zhoršily. Nemohla jsem si už vzpomenout na dobu, kdy jsme všichni seděli a jedli jídlo společně, nebo dokonce byli na jednom z Drewových zápasů v basketballu. Někde mezi střední a vysokou školou, se něco změnilo, a opravdu jsem nikdy nevěděla, co nebo proč, ale přivedlo to Drewa a mě dohromady. Pokud něco dobrého vyšlo z rozvodu mých rodičů, bylo to tohle.

***

Po mé posledním hodině, se vrátím do svého pokoje, dám moje oblečení do koše, a jedu do Drewova domu. Od té doby, co on a Travis si pronajímají dům pouhých deset minut od kampusu, navštěvuju ho tam po jeho směně a peru každou středu večer. Ale protože Drew má hlídku celý den, zastavuju se poté, co je z práce doma, takže můžeme spolu být a trávit čas, zatímco čekám, až se mi vypere oblečení.

"Čau, Vi," pozdraví, jakmile vejdu dovnitř. Jeho tmavé lokny jsou divoký zmatek jako obvykle, oči má přilepené k televizi, jak se jeho prsty zuřivě pohybují přes herní ovládání. Ani byste neřekli při pohledu na jeho svalnatou postavu, že je celkem hrací narkoman. Pokud není v uniformě nebo nezabíjí zombie skrze obrazovku, cvičí s klukama v jeho jednotce.

"Ahoj. Je pračka volná? "

"Myslím, že Travis právě před chvíli do ní dal svoje oblečení."

Proklínám pod mým dechem. "Ví, že chodím každou středu prát. Proč to nemůže pochopit?"

Neodpovídá, ale oba víme proč.

Protože Travis je zasranej arogantní debil, který si myslí, že vládne světu.

"Dobře, to je jedno. Počkám." Hodím koš na podlahu s tvrdým žuchnutím a přejdu směrem k Drewovi. Hopsnu vedle něj a zeptám se, jestli můžu hrát taky.

"Nevíš, jak hrát," odsekne.

"No, tak mě to nauč. To přece nemůže být tak těžké. "

On se zasměje. "Dobře. Pokud si myslíš, že zvládneš hrát s velkými kluky. "

"Přestaň být sexistický a dej mi tu zatracenou věc."

Půl hodiny spolu bojujeme, když Travis vstoupí do obývacího pokoje v nízkých džínách. Skousnu si vnitřek tváře, abych ho neokomentovala, ale je to těžký úkol. Nesnáším, když chodí kolem bez trička a předvádí obrysy jeho pevných svalů a Véčka, které se pase dolů po jeho pasu.

Jako kdyby už nemohl být větší chodící a mluvící klišé, má rukáv plný tetováním na jednom rameni a půl rukávu na straně druhé. Přistihnu se, že ho obdivuju víc, než bych měla, takže se rychle podívám jinam, než si toho všimne.

"Děje se něco, V?"

"Proč mi to neřekneš, kreténe? Už máš vypraný oblečení?"

"Neperu oblečení," říká kategoricky, ale vidím koutek jeho úst se nepatrně zvednout.

"Tak co pereš? Víš, že peru každou středu. "

"Moje povlečení." Šklebí se, a musím spolknout zpět říhavý hluk. "Brzy mi přijde návštěva."

"No, pokud bys zpomalil průvod návštěvnic, neměli bychom tento konflikt."

"Nebo by sis mohla prát někde jinde a my bychom neměli konflikt vůbec."

Položím ovládání dolů na stolek a přejdu do kuchyně, jak on kráčí směrem ke gauči. "Jsi takový nechutný děvkař."

Sedne si na místo a zvolá, "Ach, někdo žárlí?"

Zakoulím očima tak silně, že přísahám, že by mohly vypadnout. "Vykuř si, Travisi." Popadnu košík a jdu ke dveřím od suterénu.

"Doufal jsem, že tohle je tvoje specialita!" Slyším ho křičet, ale jakmile to udělá, slyším Drewovu pěst

kolidovat s jeho ramenem.

"Ty vole, přestaň dělat do mojí ségry."

"V jeho snech!" Křičím, jak otevřu dveře a jdu dolů po schodech.

Bože, už se nemůžu dočkat, až budu mít vlastní byt a budu moc omezit tyhle nepříliš milé návštěvy.