AWNC - 4. kapitola

Překlad: Tanulka

Nebylo to dlouho, dokud nezačal Trayův telefon zvonit. „Jo,“ odpověděl. O chvíli později, „Ne. Bavte se. Grant zná cestu domů.“

Jeho telefon zvonil znovu a znovu. Vedl stejné rozhovory.

Podívala jsem se na něho. „Spousta lidí chce, aby ses vrátil na večírek.“

Podíval se na mě s úkosem a pak mi zazvonil telefon, přerušujíc tak něco, co mohl říct.

Sáhla jsem po telefonu, ale Tray chytil moji ruku. „Co?“ Stále zvonil.

„Ty víš, kdo to bude.“

Brian.

Tíha mi klesla na ramena a přikývla jsem. Věděla jsem to. To byla část rozchodu. Když viděl, že tak jako tak to zvednu, dal ruku pryč a já si ho dala k uchu. „Briane?“

Zeptal se: „Kde jsi?“

„Jedu domů.“

„Viděl jsem tě, pamatuješ? Kde jsi? Proč jsi s tím debilem Evansem a proč po tobě dneska večer lezl Clint?“ Odmlčel se. Nemohla jsem mu odpovědět, než dodal: „Šukala jsi s ním? Kurva. Šukala jsi s oběma?“

Zamračila jsem se. To nebyl Brian, nebo to nebyl můj Brian. Byl horkokrevný a neřízená střela, ale nikdy předtím neobrátil svůj hněv proti mně. Podívala jsem se na Traye a viděla jsem, že to slyšel. Soudě dle chladu vyzařujícího z něj a zatnuté čelisti, nebyl šťastný.

„Briane, potřebuješ se uklidnit.“

„Ten zkurvysyn byl na tobě. Byl dva palce od…“

„Hrála jsem si s ním.“

Tray zastavil auto a pozoroval mě. V mých střevech se tvořil uzel a čím déle jsem mlčela a jen poslouchala, tím víc rostl. Nevěděla jsem, jak to dopadne, ale zavřela jsem oči a soustředila se na jednu věc. Brian potřeboval uklidnit.

„Hrála sis s ním? Ty jsi ten, kdo lže, Tar. Potřebuju vědět, že jsi stále moje. Sere mě, jestli je v tvé blízkosti.“

„Briane.“ Nebyla jsem jeho majetek. Věděl to. „Snažíš se mě teď naštvat?“

Zarazil se, pak se drsně zasmál. „Děláš si ze mě srandu? Děláš si ze mě kurva, srandu?“

„Briane, zastav.“

„Ne, ty zastav. Opustila jsi mě, Tary. Odjela jsi ode mě, ale pořád jsi moje…“

Ukončila jsem hovor. Grayley měl pravdu. Brian potřeboval být na uzdě, ale nemohla jsem to udělat. Nebylo to moje místo. Nevěděla jsem, proč jsem požádala Grayleye, aby mě o něm informoval. Nemohla jsem pro něho nic víc udělat, ale někdo by mohl a já věděla, že je jen jeden člověk, koho Brian poslouchá. Jeho bratr.

„Musíme někam zajet.“

„Kam?“

„Nebude se ti to líbit.“

„Zamračil se a pak nastartoval auto. „Jen mi řekni, kam.“

O třicet minut později, zavrtěl hlavou a prohlížel si noční klub. „Mám se tam nechat zabít?“

Usmála jsem se. Nemohla jsem si pomoci. Seven8 byl domovem pro JaceLanser, Brianova staršího bratra. Brian a Jace měli vztah láska/nenávist, ale Jace měl něco, co Brian neměl – disciplínu. Brian byl chytrý. Ale Jace byl chytřejší a nemilosrdný.

„Pojď. Budeš v pohodě.“ Vylezla jsem z SUV. Jdu po jeho boku a dodávám:

„Jen nic neříkej.“

Tray nevypadal, že by se uklidnil, ale následoval mě.

Když jsme se blížili ke dveřím, vyhazovač přejel Tray od shora dolů. „On bude nějaký problém?“

„Žádný problém. Je Jace uvnitř?“

„Hmm. Je uvnitř. Je s Cammy.“

Ignoruju to. „Ti dva jsou zase spolu?“

„Nestarej se. Ona je buď tady, nebo ne.“

„Dobře.“ Obrátila jsem oči v sloup. Když pořád zíral na Traye, povzdechla jsem si. „Pustíš nás dovnitř nebo si mám najít jinou cestu?“

Rozsvítil se při vzpomínce na mou jinou cestu. Jednou v noci mě odmítl pustit dovnitř, tak jsem šla přes střechu. To ještě vyhazovači nezažili.

„Je vzadu. Vezmi to malou chodbou.“

Tray mě následovat, když jsme prošli hlavním vchodem a v našich uších nám začala bušit a řvát muzika. Zachytila jsem Caseyovu pozornost, přední barman mi kývl na pozdrav, když jsme vklouzli za ním a vstoupili do malé chodby, která vedla kolem klubu do malé kanceláře. Na zavřené dveře kanceláře jsem zaklepala a čekala. O vteřinu později se dveře otevřely a Cammy vyklouzla ven. Sklouzlo jí ramínko od jejího topu. Když viděla, že jsem to já, klopýtla. „Taryn, nevěděla jsem…“

„Pusť ji dovnitř, Cammy,“ ozvalo se zevnitř.

Nával horka, protočila oči a proklouzla kolem nás.

Pohled na nahého Jace s kalhotami rozepnutými, visícími na jeho štíhlých bocích, nás přivítal, když jsme vešli dovnitř. Hrabal si rukou rozcuchané vlasy, usmál se na mě a jeho břišní svaly byly zvýrazněné neonovým osvětlením. Brian byl pevný, ale Jace byl úplně jiná liga. Měl štíhlou postavu, špinavé blond vlasy a pronikavé oči. Jeho oči se na mě soustředily a usadily se na Trayeovi. Stál tam, studoval ho, a jak to udělal, vydechl dovnitř a ven, každý sval na jeho těle se vlnil pod tím lehkým pohybem.

„Ahoj, Terry.“  Blýskl po mě úsměvem, když si zapnul kalhoty. Přešel k nám a obejmul mě.

Jace byl jediný, kdo mi mohl říkat tímhle jménem. Brian se o to pokusil jednou a dostal takovou ránu do koulí. Už to nikdy neudělal, i když se pokaždé ušklíbl, když to řekl Jace, který mi tak říkal pokaždé, kdy mohl.

Jak jeho paže byly obalené kolem mě, přišla na mě nostalgie. On a Brian byly moje rodina. Každý z nich mě chránil několik let. Když se začal vzdalovat, uchopila jsem jeho ruce a držela ho pevněji. Jen jsem potřebovala chvilku.

Zůstal tak a objal mě ještě pevněji, zastrčil bradu do ohbí mého krku a ramene. Cítila jsem přejíždění jeho rtů po mé kůži a zamumlal: „Taky jsi mi chyběla.“

Přikývla jsem. Nemohla jsem mluvit. Z nějakého důvodu jsem děkovala, že ho Tray nemohl slyšet. Udělala jsem krok zpátky, utírajíc si slzy, které my ukáply, odvrátila jsem se, aby je neviděl. Cítila jsem, jak mě sleduje, a spolkla jsem emoce. Když jsem se podívala zpátky, byla jsem jen biznis. Byl tu důvod, proč jsem sem přišla, ale nemohla jsem se ho jen zeptat na pomoc, „Ty a Cammy jste zase spolu?“

„Pro tuhle noc.“

Ukázal na Traye. „Kdo je to?“

„To není důležité.“ Odkašlala jsem si. Chtěla jsem mu říct o Brianovi a dostat se odtamtud dřív, než do mě vjede ještě víc emoci.

„Počkej…“ zamumlal. V jeho oči zažehlo poznání. Luskl prsty.

„Evans.“

Tray se na mě podíval a čekal.

Smála jsem se. „Nemyslela jsem to doslova. Můžeš mluvit. Zdá se, že tě zná.“

Mrkl na mě a obrátil se na Jace. „Jo. Jsem Evans.“

Jace si ho opatrně prohlížel, ale zavrtěl hlavou. „Ty jsi s Taryn?“

Tray se na mě podíval. Trhla jsem sebou, jak byl Jace pomlouvačný. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, ne. Hm..“  Kousla jsemse do rtu, tváře hořící, protože oba čekali na mou odpověď. „Ne. Je to kamarád mé sestry.“

„Sestry z tvé nové rodiny?“

Přikývla jsem. „Ano. Z té.“ Zazubila jsem se. „Je moc populární, Jaci. Můžeš mi věřit, jo? Dostala jsem se do jedné z těch rodin.“

„Jo.“ Podíval se na mě s láskou. „Můžu, Terry. Zasloužíš si to. Vždyť víc, že jsem si to vždycky myslel.“

„Jo.“ Vzpomínky se mi začaly vracet, ale já jsem je tlačila zpět. „Poslouchej, jsme tady kvůli Brianovi.“

„Ach. Skutečný důvod proč jsi přišla.“ Zavrtěl hlavou. „Co můj bratr udělal tentokrát?“

„On je…“ Zaváhala jsem. Pokud šel Jace po Brianovi, mohlo by to být ošklivé, ale nebyl nikdo jiné, kdo by ho mohl zkrotit. „Je to trochu oříšek, to je pravda. Bojím se toho, co provede. Uviděl mě na Ricketově večír…“

„Počkej.“ Začal Jace. „Byla jsi na Ricketově večírku?“

Přikývla jsem. „Ano.“ Podívala jsem se na Traye. „S pár lidmi ze školy. Proč?“

„Už tam nikdy nechoď.“

„Ale…“ To nedávalo smysl. Nikdy se dřív nestaral. Byl to Brian, který o mě měl starost. „Proč?“

„Teď ne, Taryn.“

Řekl mé jméno. Moje oči se rozšířily. Věděla jsem, že Jace může být vážný a někdy i smrtící, ale pro mě si vždy držel jeho bezstarostnou stránku. Teď byl vážný. Byl velmi vážný. Opět řekl: „Myslím to vážně, Taryn. Už tam nechoď. Dějí se změny a není to bezpečné.“

„Co tím myslíš?“

Zavrtěl hlavou. „Není to pro tebe, aby sis dělala starosti.“

„Ale…“

„Taryn.“ Umlčel mě, pohybujíc se směrem ke mně. „Myslím to vážně. Nechci tě tam. Já ani Brian tě tam nechceme.“

„Nechcete?“

Jace naznačil Trayeovi. „Vezmi jí zpátky.“ Tray mě vzal za ruku a Jace mi řekl, „Budu Briana držet od tebe dál. Slibuji. Vrať se do Rawley.“ Vzal obě moje ramena do dlaní, naklonil se a dal mi pusu na čelo. „Vrať se do té nové rodiny. Jsi tam lepší.“ Stiskl mi ramena. „Udělej ze sebe něco, Taryn. Taková šance nepřijde často. Chop se toho, dokud můžeš.“

Když jsme odešli, nemohla jsem Jaceova slova dostat z hlavy. Šel mi mráz po zádech, a jakmile byl Pedlam za námi nemohla jsem setřást nepříjemný pocit.

***

Jeho telefon stále zvonil, když jsme jeli do Rawley. „Proč to nezvedneš?“

Držel oči na silnici. „Protože jsou opilí.“

Vzhledem k tomu, že začal znovu zvonit, viděla jsem na něm Adrian Neodpovídat, jak bliká na obrazovce. Tray věděl, co udělám. Malý úsměv pozvedl jeho koutky, ale stále jel.

Nenechá mě udělat, co jsem chtěla. V té myšlence, se na mé vlastní tváři vytvořil škleb a ťukla jsem na tlačítko odpovědět.

„Ahoj?“

Třicet vteřin bylo ticho, než řekla. „Kdo je to?“

„Tray právě teď nemůže mluvit. Je se mnou příliš zaneprázdněn.“ Tray se ke mně obrátil a mé tváře hořely, ale nedívala jsem se na něj, zasténala jsem do telefonu a pak. „Je taaak dobrý, ooo můj boooože.“

Bylo ticho. Čekala jsem. Když se ticho táhlo, vydala jsem další sten a pak zavřeštěla.

„Kdo jsi?“ Zasmála jsem se. „Holka, co převzala tvé místo.“ Ukončila jsem hovor, hodila mu telefon zpátky. „Doufám, že jsi s tím v pohodě?“

Vzal si ho, stiskl tlačítko a hodil ho do přihrádky mezi námi. „Myslím, že jsi vyřešila za mě problém. Měl bych ti poděkovat.“

Smála jsem se, myšlenka na Traye mnou poslala skrze mne celou řadu pocitů. Pak mi zazvonil telefon a vše bylo pryč. „Chceš mě zabít?“ Očekávám Briana, malý výbuch hněvu skončil znepokojením. „Je to Mandy.“

Vybalí na mě, „Devon a já jsme se rozešli. Měla jsem pravdu. Spal s Jennicou. Jennica spala snad s každým! Nachytala jsem je v jednom z pokojů.“ Zarazila se, jak vzlykala. „Nenávidím tu děvku!“

„Mandy, je mi to tak líto.“

„Nenávidím ji, nenávidím ji tak zatraceně moc. Co budu dělat? Bude to vědět celá škola!“

„Ser na školu. Nenech ji, aby ti tím ublížila.“

„Já vím, ale co můžu dělat? Jen, co zjistím, co mám dělat, potom budu v pohodě. Nevím, co mám dělat. Máma a táta budou zuřit se mnou. Mohla bych ztratit své stipendium na Brown na příští rok.“

Tady to bylo. Tady všechno zahodím a nabídnu své kriminální dovednosti. Seru na mou rodinu.

Seru na mou budoucnost. Moje sestra je ublížená. Nemohla jsem všechno zahodit jen tak pro Traye, ale tohle je něco jiného. Moje staré ochranářství se vrátilo. Mandy je rodina. Dost řekla jsem.

„Mandy.“

Tray se zamračil, vyslechnutím náhlého vážného tónu. Podíval se na mě. Nevěděla jsem přesně, co jsem chtěla dělat, ale musela jsem něco udělat a nebude to legální. Chtěla jsem se o ni nějak postarat, ale věděla jsem, že ji do toho nesmím zatáhnout, aby se nedostala do problémů se mnou.

„Co?“ Odmlčela se mezi vzlyky a škytavkou. „Taryn?“

„Nic.“ Tato slova jsem řekla tiše. „Kde jsi?“

Znovu škytla. „Vracím se. Našla jsem tu jednoho kluka, co mě bere zpátky. Taryn,“ řekla a začala znovu plakat, „nemohla jsem tady zůstat. Dokonce ani nepřestali. Viděli mě a šukali dál. Nemohla jsem tam zůstat. Nemohla…“

Trhla jsem sebou před na sedadle. Nemohla nic dělat. Bude lepší, když se do potíží dostanu já a ne ona. Mandy byla hodná. Mandy byla normální. Měla budoucnost. Moje byla stále otázkou. Zavrtěla jsem hlavou.

„Neudělal jsi nic, že ne?“

„Ne,“ její hlas šel do šepotu, „ale chtěla jsem. Chtěla jsem jim ublížit, Taryn. Co mám dělat? Oh můj bože.“ Znovu začala plakat. „Nenávidím Devona. Absolutně nenávidím Devona. Přejedu…přejedu mu auto klíčem, to je to, co udělám.“

Auto zpomalilo, jak jsme přijeli na Trayovu příjezdovou cestu. Řekla jsem jí, „Právě jsme přijeli k Trayovi. Jsem tady a počkám tu na tebe.“

„Děkuji, Taryn, moc děkuji.“ Její hlas byl teď ochraptělý.

„Bude to v pořádku. Slibuji.“

„Do….do…bře.“ Znovu škytala.

Poté, co jsme ukončili hovor, podívala jsem se na Traye. Jeho nedostatek překvapení mě postavil do pozoru. S tím mi zaskřípaly zuby. „Věděl jsi to.“ Nebyla to otázka. Bylo to obvinění.

Ve srovnání s tím, jak byl jeho dům předtím plný, nyní byl strašidelně prázdný.

Následovala jsem ho dovnitř, když šel do kuchyně a otevřel ledničku. Ignoroval moje prohlášení, ale když mi podal pivo, jeho oči se na mě podívaly. Nemohla jsem zachytit, co se v jeho hlavě děje, měl na sobě masku. Byla to jedna z těch, které jsem byla svědkem na něm od té doby, co jsem přijela do Rawley. Byla to stejná maska, kterou používal pro každého, své přátele, své učitele a teď byla namířena i na mě. TrayEvans nebyl normální. Už jsem na to během našich posledních událostí zapomněla, ale teď jsem si vzpomněla.

Ustoupila jsem, ignorovala pivo, které mi podal.

Dal svou ruku dolů s povzdechem a pokrčil rameny, opřel se zády o pult. „Ochraňuješ o jako NARC (federální agent nebo policista, který prosazuje zákony týkající se nezákonného prodeje drog nebo jejich užívání)?“ odfrkla jsem si.

Tiše se zasmál. Znovu vzdychl a zavrtěl hlavou. „Nejsem v bratrstvu, Taryn. Vím hodně sraček a neříkám ani slovo. To nejsem já.“

„Mandy je tvoje kamarádka.“

„To Devon taky.“

„Nezajímá tě, že tvé kamarádce bylo ublíženo?“

„Nebyla zraněná. Nebyla, dokud to nezjistila.“ Narovnal se od pultu a postupoval směrem ke mně. Kráčel s účelem, pronásledoval svou kořist a já jsem si skousla ret. Nepohnula jsem se. Nemohla jsem. Maska spadla a na mě se díval někdo nebezpečný. Srdce mi skočilo do hrudi. Bylo tam něco víc. Cítila jsem to. Moje tělo na něj reagovalo a kvůli tomu na něj odpovídalo. Nevěděla jsem, co to bylo. Moje mysl nepracovala a nemohla jsem se pohnout pryč. Když se přede mnou zastavil, dělilo nás jen pár centimetrů, díval se na mé rty.

Řekl: „Nejsem žádný NARC.“

Nenáviděla jsem to slovo. Opravdu ne. Nenáviděla jsem Narc a nenáviděla jsem sama sebe, protože jsem ho chápala. Musela jsem se zeptat: „Pokud je situace obrácená? Kdyby někdo podváděl tebe a tvoji přátelé by to věděli?“

Jenom se ušklíbl a položil pivo přede mě. Obě ruce si dal kolem mě a já tak byla v pasti. Pošťuchováním barové stoličky jsem seděla na jednom jeho koleni, zatočil mě dokola, dokud jsem nebyla čelem k němu.

Hrdlo mi oteklo. „Jak dlouho to trvá?“

Začal se pohybovat ještě blíž. Jeho ruka se zvedla z pultu a já zavřela oči, nevěděla jsem, kam se mě dotkne. Mé tělo hořelo. Cítila jsem se naživu jen z očekávání jeho doteku, ale po mé otázce, zůstalo jen mrazivé místo. Odstoupil. „Nejsem ten, kdo by na to měl odpovídat.“

„Co?“

Zavrtěl hlavou, maska spadla opět na své místo. „To není moje věc. Není moje práce to uklízet.“ Jeho tón byl naplněn znechucením. „Není to tvoje věc. Přestaň se jim do toho plést.“

„Je to moje sestra.“

„A je to její vztah.“

Bylo mi to jedno. Ona mě přijmula, zacházela se mnou jako s rodinou. Je to moje práce a je jedno, jestli s tím on souhlasí nebo ne.

„Řekla, že už tak sedm měsíců. Podvádí ji tak dlouho. Proč tak dlouho?“ Chtěla jsem ho pochopit. Chtěla jsem se do něho vcítit. Ne. Zamračila jsem se, jakmile jsem se opravila. Chtěla jsem být znovu v jeho náručí. Byl pro mě úkrytem. Moje zamračení se prohlubovalo. Nikdy jsem se takhle necítila s Brianem…

„Neřeknu ti to.“ Jeho chladný tón mě vytáhl z myšlenek. Cítila jsem, jako kdyby mi dal facku přes obličej.

„Jak dlouho?“

„Přestaň tlačit. Nic dobrého z toho stejně nevzejde.“

„Udělám to.“

Odmlčel se a pozoroval mě s opatrností. „Uděláš, co?“

„Dostanu tě do školy.“ Ne! Volal hlas ze zadní části mé hlavy, ale chtěla jsem udělat něco správně. Mandy to bude chtít vědět. Přijde sem a bude ji to zabíjet. Dát jí všechny informace, byla jedna z cest, jak jí můžu pomoci, zda už si to uvědomuje nebo ne. Potřebovala to vědět, protože jsem to potřebovala vědět sama. „Řekni mi, co víš, a dostanu tě do školy.“

„Jdi do prdele.“

Potřebovala jsem novou taktiku, takže jsem si ho přitáhla blíž a dala nohu kolem něj, otočila jsem ji kolem jeho pasu, tím jsem si ho přitlačila ještě blíž k sobě. Jednu ruku jsem mu položila na hruď a druhou kolem krku.

Objal mě pažemi, jedna ruka mi naklonila hlavu dozadu a druhá mě chytila za zadek, tlačíc mě k němu. Naše ústa byla mírně od sebe.

„Chci vědět, jak dlouho.“ Mé rty se pásly po jeho, když jsem mluvila.

„A moje odpověď je stále, jdi do prdele.“

Jeho ruka opustila můj krk, chytila mou druhou nohu a otočil si ji kolem pasu, obě nohy jsem tak měla zabalené kolem něj. Znovu jsem ucítila pult, když jsem se prohnula proti němu. Vyjekla jsem, když jsem ucítila přestup jeho těla do mého. Vsunul ruku do přední části mých kalhot a přesunul se pod košili. Tiše jsem dýchala, jak mě jeho prsty hladily a pohybovaly se vzhůru, aby se jemně dotkly jednoho z mých prsou.

„Vyspím se s tebou.“ Jeho oči po mých slovech potemněly. „Ale nejdřív mi řekneš, co chci vědět.“

„A moje odpověď bude stejná, chci tě šukat.“ Jeho záměr se leskl v jeho jantarových očích, když udeřil svými ústy na má. Nebylo to přímo drsné, ale plné vášně. Zaklonila jsem se a otevřela pusu. Cítila jsem, jak jeho jazyk vstupuje dovnitř a setkává se s mým. Ucítila jsem, jak mě zvedá z barové stoličky a posazuje mě na pult, uslyšela jsem jemný sten a uvědomila jsem si, že přišel ode mě. Jedna jeho ruka držela mou nohu zabalenou kolem něj a ta druhá zkoumala pod mou košilí, pohybujíc se z jednoho prsa na druhé.

Jednou svou rukou jsem mu vklouzla pod košili a prozkoumávala ho na oplátku, druhou jsem měla pevně otočenou kolem jeho napjatých ramen.

Najednou byl ode mě pryč.

„Co…?“ Zamumlala jsem omámeně.

Tray se prohrábl vlasy. „Kurva.“

Záblesk světel naplnil místnost, na okamžik mě oslepujíc. Vrhlo to na něho stín. V tom okamžiku vypadal nádherně. Pak se zabouchly dveře a já tam spěchala. Přední dveře se otevřely a v nich stála Mandy. Popadla jsem ji za ruku a táhla ji sebou.

„Jdeme odsud.“