AWNC - 3. kapitola

Překlad: Tanulka

V sobotu večer přijde do mého pokoje Mandy, aby mne informovala, kdo s kým chodí, kdo se s kým rozešel, kdo s kým bojuje. Byl to úžasný večírek. Pozvala mě s nimi té noci ven. Odmítla jsem a pokračovala ve skládání svého oblečení. Když se utišila, věděla jsem – že koluji zvěsti – někdo musel vidět Traye a mě venku před restaurací. Netlačila. Děkuji za malou laskavost. Místo toho jsem musela v dalších asi třiceti minutách poslouchat její teorii, že ji Devon podvádí.

„Myslíš to vážně? Devon? Mluvíme o Devonovi?“

„Jo.“ Přehodila nohy kolem a posadila se, stále na posteli. „Minulá noc byla divná. Nevím. Možná, se opravdu dal dohromady se Stephanií.“

Zastavila se, zamračila se a já dokončila skládání mojí košile. „Chystáš se s ním dnes večer mluvit? O tvém tušení?“

„O Stephanii? Ne, ale jdu se ho zeptat, jestli mě podvádí.“

„Čím dříve si s ním promluvíš, tím dřív budeš vědět, co se opravdu děje a budete znovu jako hrdličky.“ Myšlenka, že by Mandy a Devon nebyli spolu, byla dost legrační. Nebylo to reálné. Ti dva byly takové hrdličky, že jsem něco takového viděla poprvé v životě. Myšlenka Devona, jak podvádí, byla směšná. Pak jsem se na ni podívala a viděla její svěšená ramena. „Whoa. Ty jsi vážná.“

Vstala a začala přecházet po místnosti. „Je opravdu vzdálený a mě to dochází, víš? Měl rád tyhle chvíle, ale poslední noc se vykradl ven.“

„Co udělal?“

„Neudělal nic, jen dal svůj telefon co nejdál, jakmile jsem se vrátila.“ Zaváhala.

„A staly se i další věci. Nelíbí se mi to. Nemůžu nic říct. V žádném případě. Už je takový asi sedm měsíců a já už to nemůžu dál ignorovat, už ne.“

„Jo.“ Věděla jsem, jak se cítí. Brian mě podvedl jednou. Skoro jsem ho později zabila.

Přikývla a její čelist ztuhla. „Jo.“

„Tak kam dneska večer jdete? Kdo všechno jde?“

„Parta a někdo další.“ To znamenalo, vybraní a dav pod nimi. Stephanie. Fuj.

„Jdeme na večírek do Ricketova domu.“

Další fuj. Ricketův dům byl velký bílý zámeček poblíž Pedlam. Večírky tam byli šílené, protože dům byl na samotě a nacházel se hluboko v lesích. Děcka se snadno rozptýlily, pokud se ukázala policie, a bylo to notoricky známé místo pro páření. Brian tam nikdy nebyl, nenáviděl tohle místo, ale určitě tam byli všichni ostatní z Pedlamu.

„Jdu taky.“ Nechtěla jsem jít, ale chtěla jsem vědět, proč Pedlam má takový bezpečnostní systém. Leželo to ve mně a já jsem věděla, že bych tam mohla dostat nějaké odpovědi.

***

Devon a Jennica přijeli před několika minutami a plánovali odjet s námi. Bylo to trapné. Zhodnotila můj outfit už podruhé. Nemohla jsem se oblékat jako moje nové já. Nudné, vše zakryté a svaté. Neoblékala jsem se takhle v Pedlamu a potřebovala jsem svůj starý zastrašovací faktor v plné síle na získání odpovědí, které jsem chtěla. Tak jsem oblečená, jak jsem zvyklá. Měla jsem na sobě koženou minisukni, krajkové černé tílko, které obepínalo mé křivky s diamantovým náhrdelníkem, který byl ovinutý dvakrát kolem mého krku a spadal až k mému pupíku. Dokonce i Mandy byla zaskočena a to viděla mé staré já několikrát.

Sjela můj šatník, když se snažila rozptýlit z chování Devona. Byl rezervovaný celý večer. Přijel, dal jí cudný polibek na tvář a nic víc. Poté, co jsme nastoupili do auta, byl tichý a soustředil se na řízení. Jennica seděla na zadním sedadle se mnou, chatovala s Mandy, která se každých pár sekund podívala na Devona snažila se vypadat nenuceně. Dívala jsem se z okna a vypouštěla jejich konverzaci.

Dokud jsem neslyšela Jennicu říci: „…byl minulou noc u Adriana. Vážně. Tray mě někdy trochu sere.“

Ohlédla jsem se a zachytila prudký pohled Mandy, který hodila po Jennice. Zarděla se, když viděla, že jsem ji nachytala a usmála jsem se. „Co se děje?“

Jennica se na mě otočila. „Říkala jsem Mandy, že někdy se za Tray stydím, obzvláště když dělá do holky jako Adrian Casners. Ona je bílé smetí.“

„To je pravděpodobně důvod, proč do ní dělá.“

Jennica a Mandy mě pozorovaly. Dokonce i Devon se podíval do zpětného zrcátka.

„Co?“ Zeptala jsem se.

„Nic.“ Odvrátila se Mandy.

Jennica se otočila ke mně čelem. „Slyšela jsem včera v noci zajímavý drb o tobě a Trayovi.“ Zněla téměř škodolibě. „Chceš to nějak rozvést?“

Zamračila jsem se. Nic jsem neřekla, dokud ona neřekla: „bílá smetí“ vrátila mi to.

Kladla ty slova důraz. „Pomlouváš mě, že jsem bílý odpad? Protože pokud ano, děláš dost drsný vtip.“ Blýskla jsem, po ní úsměvem a zeptala se: „Za jak dlouho tam budeme?“

Otočila jsem se zpátky k oknu a ignorovala její pohled bez reakce. O chvíli později, Devon zajel na příjezdovou cestu. „Nejdřív se setkáme se s Trayem a zbytkem party.“

Trayovo místo bylo nádherné. Byl to velký dům, větší než Mandyin a mající čtyři masivní mohutné pilíře přímo před předními dveřmi s velkou verandou rozšiřující se na stranu. Obývací pokoj mohl být viděn přes tři velká okna a uvnitř byla plochá obrazovka TV zabírající celou jednu stěnu. Bílé kožené pohovky byly po stranách místnosti. Bazén mohl být vidět přes skleněné balkónové dveře, třpytící se na druhé straně domu.

Jdeme dovnitř, napravo jsem viděla točité schodiště. Byly tam otevřené dveře před schody vedoucí do rozlehlé kuchyně s ostrůvkem uprostřed, ocelové spotřebiče a žulová deska, dokonce i kuchyně vypadá jako mistrovské dílo.

Většina z „ledové“ party tam lenoší, popíjí, chatují, nebo si právě dělají nápoje na cestu. Grant a Samuel byli u stolu a mluvili s nějakými dívkami, které jsem neznala.

Amber seděla na ostrůvku, nohy visící dolů, mluvila s chlapcem a myslím si, že je to Brent…Garrett? Basketbalový tým…myslím. Bylo mi to jedno.

Tray nebyl nikde k nalezení.

Mandy mě šťouchla. „Tray je hned tady. Obléká se a pak vyrážíme.“

„Nechápu, proč jsme se museli všichni sejít tady? Proč ne prostě na večírku?“

„Protože Tray a Grant jsou jediní, kteří vědí, ke Ricketův dům je a pravděpodobně jsou tam už studenti Pedlamu. Nechceme se tam ukázat sami.“

„Co? Síla v číslech? Nemůžete snést několik Pedlabobků?“

„Ty bys mohla?“

„Byla jsem v Pedlamu několikrát.“

„Několikrát?“ zeptala se dívka. Neznala jsem ji, ale už teď mi byla otravná. Byla jak na plakát Hooters.

„Jo. Co s tím?“

„Ona tím nic nemyslí, Matthewsi.“ Tray přistoupil za mě a obalil svou paži kolem mého pasu a přitáhl si mě k boku. Všem ostatním řekl: „Pojďme ven.“ Táhl mě sebou.

„Můžeš jet se mnou.“

Zírala jsem na něho a ignorovala náhlou pozornost, kterou k nám přinesl. Pak jsem uviděla Mandy, jak se dívá na Devona zatímco se Jennica spárovala s Grantem. Byl to ideální čas pro ty dva, aby si promluvili.

„Dobře.“

Dva jiní kluci byli za námi, když jsme šli k Trayovu SUV. Ignorujíc teplo z Trayovi ruky, jak mi zaplavuje břicho, oklepala jsem ho a snažila se vylézt na sedadlo spolujezdce. Ti dva si vlezli dozadu.

Tray nás uvnitř představil, „Helmsi, Mitchi, tohle je Matthews. Matthews, tohle jsou kluci.“

„Jmenuji se Tary, ne Matthews.“ Vzpomněla jsem si, že oba jsou z basketbalového týmu.

Odpovídali popisu, vysocí a vytáhlí oblečení v týmových věcech. Nebylo to dlouho před tím, co oba ještě hráli. Všichni tři mě ignorovali, ale byla jsem s tím v pohodě. Nemusela bych s Trayem mluvit po celou dobu. Není to tak dlouho, než se dostaneme do husté dlouhé příjezdové cesty, která začala pod kopcem a vine se nahoru. Dům byl na vrcholu a světla prosvítala mezi stromy, jak jsme se nahoru blížili. Auta byla zaparkovaná po obou stranách příjezdové cesty, ale my jsme je krok za krokem míjeli.

„Ty vole, kde zaparkujeme?“

„Zapomeň na to. Podívej se na všechny tyhle lidi. Chystáme se dneska pěkně ožrat.“

Tray mlčí a na zlomek vteřiny se na mě podívá.

Usmála jsem se, když jsem zahlédla auto starého přítele. Ten by si myslel, že je to vzpoura, vidět mě s creme de la creme z královské rodiny. Není pochyb o tom, že by se potrhal smíchy, kdyby viděl náš příjezd.

„Něco směšného?“

Podívám se na něho. Nevěnovala jsem mu pozornost. Nyní na tom tvrdě pracuji, ale při pohledu na něj, cítím, že moje tělo si ho uvědomuje dost. Pocit v mém břiše, jako šimrání, nemůžu popřít, že vypadá dobře. Vypadá víc, než dobře. Má na sobě modrou košili, která je sice vytvarovaná, ale ne příliš těsná. Paže a to zatracené tetování upoutává mou pozornost. Nemůžu se dočkat, až ho prozkoumám lépe, nemůžu. Mé ruce se stočí do klína. Tray se zazubí.

V koutku jeho úst vidím samolibý výraz na vteřinu před tím, než zmizí. Pak se jeho pohled setkal s mým a popálil mě. On mě chtěl. Viděla jsem to. Když jsem sebou trhla a začala se dívat jinam, jeho ruka se dotkla mé nohy. Nemohla jsem se dívat jinam.

Vyklouzlo ze mě zaklení. Je to banda emocí, která hrozila, že se ve mně rozpoutá, ale já ji utěsňovala při zemi. Toto nebylo místo, kde se s tím vypořádat, ne když tu potkám další Pedlamťáky.

Když auto zastavilo před hlavním vchodem, ti dva zezadu vyskočili. Viděla jsem, že je to moje šance uniknout, ale řekl mi. „Jedeš se mnou.“ Kdokoli jiný by si to vzal jako příkaz, ale já jsem slyšela tón jeho hlasu. Tak jsem seděla a čekala, jak se auto dalo znovu do pohybu. Zbytek naší kolony udělal totéž, každý vůz zastavil a cestující vyskákali ven a následně jsme jeli na jiní parkoviště ve spodní části kopce.

Tray se ani nepohnul, aby si mě přitáhl ke svému boku, když jsme šli nahoru. Byla jsem za to vděčná, ale zároveň chvilku naštvaná sama na sebe, protože část mě doufala, že to udělá. Nemohla jsem přestat myslet na jeho ruku na mých zádech, a dokonce i nyní, mnou prošlo malé brnění při představě, že se mě dotýká. Šli jsme bok po boku a ani se na sebe nepodívali, ale naše paže na sebe občas narazily. Každá část mého těla byla napjatá a očekávala další dotek nebo otření. Stahoval mě k sobě už jenom tím, že je vedle mě.

V době, kdy jsme se blížili ke dveřím, každý už byl uvnitř. Na Terase bylo pití a lenošení. Rozhlédla jsem se a poznávala pár lidí z Pedlamu.

„Do prdele!“

Rozhlédla jsem se a ztuhla. Veronica Teedz se kymácela na svých vysokých podpatcích, kelímek piva v ruce. Její oči ohromeně zíraly na mou tvář, když se přiblížila. „Taryn? Nemůžu uvěřit, že jsi to ty. Jsi to ty, nebo jsem tak opilá?“

Veronica Teedz nikdy neuznávala mou přítomnost. „Jsi opilá.“ Minula jsem ji, ale zachytila jsem malý úsměv na Trayově tváři.

Lidé byli všude. Každý pokoj byl těsný. Několik stolů bylo odsunuto na strany, kde lidé hráli karty. V přízemí byl taneční parket a hudba bušila v celém domě. Druhé, třetí i čtvrté patro byly ložnice. Některé se propojili a v jiných byly malé skupinky lidí.

Tray mě vzal za ruku a táhl mě ke kuchyňskému koutu. Zaplatil za naše kelímky a poté je naplnil pivem. Přitáhl si mě k boku a zašeptal mi do ucha. „Znáš tu holku venku?“

Zaklonila jsem hlavu, mé rty se lehce dotkly jeho ucha a položila jsem ruku na jeho hruď. Byl teplý a cítila jsem tvrdý cement pod mým dotekem. I s tímto lehkým dotekem, jsem chtěla zavřít oči a rozpustit se v něm. Místo toho jsem se přinutila říct: „Jo, není to kamarádka.“ Ukázala jsem za nás. „Jdu se tu porozhlédnout.“ Ptám se ho, jestli je to v pořádku? Jedna moje část vzplanula. Nebyl můj. Nebyla jsem jeho. Proč jsem se tak chovala?

Přikývl, vyrazil do davu a nechal mě o samotě. Nic neřekl. Jakmile šel, lidé se za ním ohlíželi, cítíc jeho přítomnost a dívali se na něho. Tito lidé ho neznali, ale reagovali na něho na instinktivní úrovni. Přesouvali se k němu, razíc si cestu, aby mohli jít. Dívky z Pedlamu pokračovaly ve sledování a to i poté, co jim zmizel z dohledu. Neměla jsem jim to za zlé.

Potýkala jsem se se stejnou potřebou a dívala se za ním. Prodírala jsem se místností a razila si cestu davem. Někdo mě poznal a pozdravil. Byl to pěkný pocit, vědět, že jsem nebyla zapomenuta, ale jak jsem prošla dům, tak jsem nenašla nikoho, koho bych chtěla vidět. Nemohla jsem najít svého kamaráda, tak jsem zamířila hledat Traye a našla jsem ho v zadní místnosti. Každý z Rawley tam byl. Tray byl u protější zdi. Zaplaven z obou stran lidmi.

I kdyby ho neznali, byli by u něho. Tray měl tu moc. Měl schopnost ovládat svět, nezatratil nikoho a nic. To bylo o to víc přitažlivé. Pak jsem uviděla svého kamaráda Gryley. Seděl uprostřed pohovky. Vlasy měl delší, dotýkaly se vrcholu jeho ramenou a jeho košile ho pohlcovala, jeho pytlovité kalhoty na něm volně visely.

S téměř jemnými rysy dostal Grayley přezdívku „Krásný kluk“. Když si udělal několik tetování a jizvy na straně jeho krku, přezdívka zmizela. Pro každého byl jen Grayley. Sedl si s každým. To byl jeho velký dar. Byl to sympatický člověk. Přátelil se se mnou i s Brianem, ale byl i členem creme de la creme z Pedlam party. Jestliže by někdo věděl, proč má Pedlam, tak zvýšenou bezpečnost bude to on. Vydala jsem se k němu a Tray si všiml mého záměru. Narovnal se u zdi a zamračil se. Hodila jsem po něm neklidný výraz. Nechtěla jsem pro něho nic ukrást, ale pořád jsem byla zvědavá. Kdyby ke mně přišel, tak by pochopil mé myšlenky a to jsem nechtěla.

Grayley vzhlédl a začal se usmívat, ale člověk, kterého jsem neznala, mezi nás vstoupil. Po nepříjemném vlčím písknutí, mě přejel pohledem a ušklíbl se na mě. „Moje, moje, moje. Já vím, kdo jsi.“

„To je hezké…“

„Myslel jsem si to.“ Mrkl na mě.

„Ale já neznám tebe…“

Jeho ruku mě chytí za bok a snaží si mě přitáhnout. „To je v pořádku. Můžeme to napravit.“

Odhodím mu ruku a ukončím to, „A nehodlám tě poznat.“

„Pak máme problém.“ Ustoupil a sjel mě od shora dolů zveličeným pohledem. „Jsi totiž jeden z nejhezčích subjektů, který po dlouhé době vidím. Opravdu.“ Pokus se ke mně znovu přiblížit. Tray přimhouřil oči. Zůstal u zdi a nevěděla jsem, jestli se mi ulevilo, nebo jsem byla zklamaná. Přestala jsem myslet na Tray a ztuhla, když ruka toho kluka vklouzla pod moje tričko.

Tenhle hajzl si dovolil už moc. Moje ruka se zvedla, chytila ho za palec a otočila jeho ruku, takže byl nucen se otočit ke mně zády, ale v tom jsem za mými zády uslyšela, „Zatraceně, Clinte. Pusť ji.“ Byl ode mě odhozený a nastrčený proti zdi. Lidé stojící kolem nás se rozptýlili a někdo mu dal pěstí do tváře a žaludku.

Byl to Brian. Jeho záda byla napjatá, ramena ztuhlá a držel pěst připravenou k další ráně.

Na okamžik jsem se nemohla pohnout. Byl to Brian…to zjištění mnou prosakovalo pomalu.

Bylo to tak dávno, co jsem ho neviděla. Najednou byl přede mnou Grayley. Zařval na mě. „Matthews, dělej něco.“

Kurva.

Vrhla jsem se na ně.

„Briane,“ ucedil Grayley, když se k nim přiblížil, snažíc se zaklínit mezi ně.

Ale Brian a ten druhý kluk byli o dost vyšší, než Grayley a dost svalnatí. Znala jsem Brianovo tělo. Nezvedal činky, nepotřeboval to. Pracoval v létě na stavbě, takže se jeho tělo vyrýsovalo. Grayley byl vytáhlý a vůbec nebyl sportovní tip. Praskl by na dvě části.

Tray se narovnal, vyslechnul výměnu, ale nezdálo se, že by měl zájem Briana od toho kluka odtrhnout. Brian byl zmlácený a nebylo to dlouho před tím než byl pokoj plný rvaček. Popadla jsem Grayleyho a stáhla ho zpátky. Proklínal je. „Prali se tenhle týden už o jinou holku. To není dobré. Brian dělá všechno proto, aby byl znovu zatčen.“

Slyšet to, mě bodalo uvnitř těla. Jiná dívka? Výsledek rozchodu se mnou a já jsem věděla, že měl pravdu. Brian byl vždycky zatčen před ostatními, policajti ho nenáviděli kvůli Jace, ale Brian byl za výslechem. Ten kluk dal pár úderů a pak se Brian otočil. Strčil toho kluka dolů a dával mu ránu za ránou. Nikdo se ani nepohnul, aby ho zastavil, a já jsem se podívala na Traye. Vzdychl a pak přikývl. Když to udělal, jeho kamarádi vyskočili a popadli Briana pryč od toho kluka. Když ten druhý vyskočil a byl připravený se vrhnout na Briana, popadl ho.

Tray ho nasměroval ke dveřím. „Vypadni.“

Byli vyhozeni z místnosti. Stejně jako před nimi, nikdo si nestěžovat, že brzy vypadli. Tray se otočil a zamířil ke mně. Ignoroval Grayley přítomnost vedle mě a zeptal se,

„To byl tvůj ex?“

Moje hrdlo bylo stažené emocemi. Přikývla jsem. V tuhle chvíli jsem se nechtěla vypořádat s otázkami. Zdálo se, že to Tray pochopil. „Pojďme.“ Uchopil mě za ruku a vedl davem. Byli jsme za dveřmi, když nás znovu zastavila Veronica. Byla ještě víc nestabilní na jejích vysokých podpatcích, než předtím a pokud to bylo ještě možné. „Volala jsem mu. Víš, Tary, Brianovi bylo mizerně. Všichni víme, že je to kvůli tobě. Chtěl vědět, kdyby ses objevila.“

„Volala jsi mu?“

„Jo. Volala. Miluje tě. Jednalo se o vás dva. Vy jste byli tak…byli jste spolu tak perfektní.“

„Jo, kromě toho, že už nejsme.“

Nikdo nevěděl, proč bychom nemohli být spolu, nebo se nikdo nestaral tomu rozumět.

Dokonce i teď, Brian stále bojoval s klukama, kteří ho drželi. Chtěl ublížit tomu, co už se přestal bránit. Byl opatrný, jeho obočí bylo v pozoru. Brian na něho křičel. „Ty zkurvenej pankáči. Ještě jednou na ni šáhni a já tě rozsekám:“

Nadechla jsem se. Brian to myslel vážně.

Tray stál vedle mě, ale nemohla jsem se na něho podívat. Nechtěla jsem vidět žádné odsouzení, které měl pro Briana. Nutila jsem se držet slzy zpátky, vydala jsem se dolů po schodech. „Briane.“ Přestal a otočil se ke mně.

Řekla jsem. „Nech toho.“

„Taryn.“

„Přestaň.“ Zašklebil se, slyšíc rozhodnost v mém hlase. „Prosím, hned přestaň.“ Nebyla jsem na to tuhle noc připravena. Vzpomínky na naší minulost se ke mně vrátily. Noci, kdy jsem zalézala do jeho postele a starala se o něho. Cítila jsem je, jako bych je znovu prožívala. Jeho bitky. Jak chtěl být součástí Jaceova životního stylu, jak mě neposlouchal, když jsem ho prosila, aby se držel dál. Brian nebyl Jace. Jace byl chytrý a nebezpečný. Jace přežil bez ohledu na to, co se dělo, ale Brian ne.

Byl by chycen. Šel by do vězení a já bych ho ztratila.

Zpětný záběr našich bojů ke mně dolehl. Vždy to bolelo, když mě neposlouchal a šek si koupit další drogy. Nemohla jsem se tomu vyrovnat.

„Taryn,“ začal.

Nechal praní, ale já jsem zavrtěla hlavou a prošla kolem něj. Cítila jsem vedle sebe Traye.

„Taryn,“ Volal Brian za mnou.

Nemohla jsem. Nemohla jsem se na něho podívat. Jakýkoliv rozhovor s ním vždy končil stejným způsobem. Sliboval mi, že se změní. Nikdy to neudělal, a já sbírala střepy. Dnes v noci jsem to nemohla udělat, tentokrát ne.

Pořád jsem šla a objímala sama sebe. Tray se mě nedotkl. To by Briana znovu rozzuřilo. Ulevilo se mi, ale část mě to chtěla. Zavrtěla jsem hlavou. Nemohla jsem se vypořádat s Brianovou žárlivostí, tak jako tak, ne dnes večer.

„TARYN!“

Neotočila jsem se a zmizela z jeho pohledu. Trayovo SUV blokovalo jeho výhled. Když jsem byla uvnitř, řekl, „Jsi v pořádku?“

„Ne.“

Nenastartoval motor. Místo toho tam seděl a čekal několik minut. Pak se zeptal.

„Co chceš dělat?“

„Vypadnout.“

Udělal, co jsem řekla. Když jsme jeli kolem domu, Brian byl pryč. Nechtěla jsem vědět, kde je, ale Grayley tam stále byl. Řekla jsem Trayovi, aby zastavil a zasunula okýnko dolů. „Gray.“

Grayley došel k autu. „Do prdele, Tar.“ Zasténal a zavrtěl hlavou. „Do prdele zkurvený rvačky.“

„Nevěděl jsem, co se stane. Nevěděl jsem, že mu někdo zavolá.“

Grayley zíral na Traye, ale zamumlal, „Jo, dobře, je to špatný, je v prdeli od té doby, co jsi od něho odešla. Každý ve škole balancuje na okraji. Tenhle kluk byl jeden z deseti, se kterými se tenhle měsíc popral.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Nemohla jsem to s ním už zvládnout.“

„My víme. On to ví. Myslím, že je to důvod, proč je jak neřízená střela, víc než obvykle v poslední době. Nemůže tě vinit z toho, že jsi ho nechala. Nikdo nemůže.“

Z těchto slov by sem se měla cítit lépe, ale nestalo se tak. „Budeš na něho kvůli mně dávat pozor? Zavoláš mi, kdyby se s ním něco stalo?“

Přikývl. „Ano jistě. Další den v životě Lanser, ne?“

Smutně jsem se usmála. „To jo.“

„Dobře.“ Naklonil se kolem mě a řekl Trayovi, „Vezmi ji domů. Jak znám Taryn je připravena vypadnout.“

„Díky, Grayley.“

Přikývl. Smutný úsměv zdobil jeho rysy a oči zvážněly. „Ačkoliv chybí celému městu.“

„Také mi chybíš.“

Zasmál se a ustoupil, pak ukázal na silnici. „Vypadni odsud, Matthews. Zavolám, kdybych potřeboval.“

„Dobře.“ Přikývla jsem. Tray vyjel a já se dívala na Grayleyho dokud mi nezmizel z dohledu.

Pak jsem zavřela okýnko a schoulila se proti němu, čelo si položila na sklo.