AWNC - 2. kapitola

Překlad: Tanulka

Ahoj všem,

jako přestávku při překladu SugarBowl jsem se pustila do této rozpracované knihy. Doufám, že se vám knížka bude líbit a už se moc těším na vaše komentáře.

Tanulka

Když jsem v pátek šla ke svému autu, cítila jsem, že se někdo přidal vedle mě. Věděla jsem, kdo to byl, než jsem se podívala. TrayEvans. Od toho večera se všemi jsem ho neviděla. Už se nesnažil prosadit u mě svou věc. Ve skutečnosti, vůbec se o mě nestaral. Tohle bylo poprvé od té doby, že mě vyhledal, a tak jsem si na jeho přítomnost musela zvyknout.

Byl to jeho tah. Kdyby byl v místnosti, lidé by to věděli. Okamžitě si ho byli vědomi a každý migroval směrem k němu. Nemohla jsem popřít, že bych neměla stejný pocit.

Bylo to nepříjemné.

Neměla jsem čas se ptát, co chce. Popadl mě za ruku a táhl mě z chodníku. Šli jsme ke skupince stromů a keřů kolem nás. Byli od všech ostatních odříznuti.

Nikdo nevěděl, že tam jsme.

„Hej!“ Stáhla jsem ruku z jeho sevření.

Zarazil mě. „Lhala jsi.“

„Jak?“

„Sledoval jsem tě a vím, že mi lžeš.“ Stál tak blízko, že jsem mohla cítit teplo vyzařující z jeho těla. „Říkala jsi, že už nechceš krást, ale lhala jsi. Potřebuješ adrenalin, který získáš, když něco ukradneš. Jsi na tom závislá. Viděl jsem to ve tvých očích po celý týden. Chybí ti to a ty jsi mi lhala, když jsi říkala, že už to neděláš.“ Pohnul se ještě blíž.

„Chceš to udělat. Vím to.“

Měl pravdu, ale tlačila jsem ho zpátky. „No a co? Nebudu už takhle žít, už ne.“

„Neříkám ti, aby ano.“

„Dobře.“

„Žádám tě udělat jen jednu věc. Jednu věc, Taryn.“

Řekl mé jméno. Bylo to podruhé v tomto týdnu a mělo to na mé tělo stejný účinek. Zaskřípala jsem zuby. Začala jsem nenávidět sílu, kterou nade mnou měl. „Co je to? Proč chceš tak moc Pedlam napálit?“

Ušklíbl se, než uviděl můj hněv. „Musíme se dostat do jejich školy. Mají tam novou ochranku, velmi seriózní zaměstnance a my potřebujeme, abys nás dostala dovnitř. A je to. Chceme se jen dostat dovnitř a udělat nějaké škody. Nebude to nic, co by nás dostalo do potíží, nebo tě poslalo znovu do pasťáku.“ Zmírnil tón. „Slibuji.“

A byla jsem čistá a nevinná.

Nevěřícně jsem si odfrkla. „Nejsem hloupá a je tu rozdíl mezi tím dostat tě někam a ukrást něco pro vás. To je velký rozdíl.“

Blýskl úsměvem. Oh, wau. Hořím a soudě podle výrazu v jeho očích si mé reakce všiml, protože v jeho očích svítilo.

„Vím, že nejsi hloupá.“ Přistoupil blíž a chytil mě kolem krku. Naklonil se trochu dopředu, ústa mající těsně na mé straně. Mohl mě skoro políbit. Bez přemýšlení jsem zavřela oči a naklonila se k němu, čímž byla naše těla v kontaktu. Jeho druhá ruka sklouzla z mého ramene na má záda, končíc dole na mém kříži. Aplikoval dostatečný tlak, tlačíc tak moje boky proti jeho.

V té myšlence jsem byla na měkko. Moje ruka sklouzla kolem jeho ramen k jeho krku a pohnula jsem se směrem k němu. Naše rty se dotkly, jen nepatrně. Nebyl to žádný tlak. Jen malý dotek. Nelíbala jsem se několik měsíců. Moje tělo to chtělo. Byl to příslib bezpečí a bezpečnosti. Ten starý pocit, který jsem měla s Brianem, tam byl.

Brian….

Stýskalo se mi, i když to nebylo reálné, i když to nebylo s tím správným klukem. Cítit to ještě jednou, alespoň na chvíli. Mohla bych vyklouznout z novosti mého světa, nestarat se o mou klidnou zónu a pryč od mé skutečné rodiny. Byla jsem v pokušení. Byla jsem v takovém pokušení. Ani jeden z nás se nepohnul, byli jsme v klidovém režimu. Oba jsme zhluboka dýchali a já jsem vsunula prst za pás jeho kalhot a přitáhla si ho. Trayova ústa se proti mým otevřela. Jeho polibek byl hrubý, přebírající vedení.

Otevřela jsem ústa, zaklonila hlavu a udělala mu tím lepší přístup. Tím jeho jazyk vklouzl hlouběji a propletl se s mým a moje ruce uchopili jeho košili. Pak jsem omotala mou nohu kolem jeho nohy a on to pochopil a přitáhl si mě výš.

Kurva. To bylo moc, příliš rychlé. Odtáhla jsem se a zamračila se. Nebylo to to žhavé pohodlí, které jsem cítila s Brianem. Podívala jsem se na Tray a viděla jsem, že byl stejně zaskočený jako já, zatřásla jsem hlavou pro vyčištění. Tray nebyl Brian. Byl to jiný druh nebezpečí než Brian, a s touto myšlenkou jsem slezla dolů. Nehodlala jsem tudy znovu jít.

„Jen o tom přemýšlej.“ Řekl ochraptěle.

Nemohla jsem mluvit, tak jsem jen kývla.

„Dobře.“

Očekávala jsem, že odejde. Očekávala jsem, že bude předstírat, jako by se to nestalo, jako to dělal v průběhu celého týdne, ale neudělal to. Otálel a sledoval mé rty.

Oh, dobrý Bože. Mé srdce začalo bít rychleji. Nechtěla jsem se k tomu hlásit. Během tohoto týdne mi neřekl ani slovo. Před touto školou a před mou novou rodinou byl jiná liga, než já.

Kluci mě chtěli. Věděla jsem to. Používala jsem to v jistých časech jako zbraň. Kluci byli hloupí. Dívky žárlivé, a zatímco zažívaly své emoce, využívala jsem je, dostat je tam, kam jsem potřebovala, když jsem rozptýlila jejich vnitřní pocity.

Ale tenhle chlap, bez přemýšlení jsem si olízla rty, byl jiný. Cítila jsem se s ním nevyváženě. Neměla jsem navrch a v těch okamžicích, jsem se vzdalovala. To je to, co jsem teď potřebovala udělat. Vydala jsem se k odchodu, ale on mě stáhl zpátky. Moje ruka vystřelila na jeho hruď a zastavila jsem ho.

„Nedělej to.“

Ignoroval mě. Jeho ruka vklouzla do mé kapsy a vytáhl můj zvonící telefon ven. Nový nával tepla zaplavil můj obličej, když jsem si uvědomila, že jsem jím byla tak rozptýlená, že jsem si toho nevšimla. V duchu jsem zaklela, odtáhla se od něho a otočila se k němu zády. „Ano?“

Nekoukla jsem se, kdo volá. Měla jsem.

„Kotě.“

Byl to Brian. Vzpomínky ohledně něho, jak mě drží v náručí, ukrývá mě, mě naplnily. Zavrtěla jsem hlavou. „Nemůžeš mi volat.“

„Taryn,“ řekl tak jemně. „Přijď.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Nemůžu. Mluvili jsme o tom.“

Na druhém konci bylo ticho. Slyšela jsem jeho bolest. Cítila jsem to taky, ale byla to moje minulost a on byl součástí mé špatné minulosti. Podívala jsem se na Tray. Tady byl jiný kluk, ten ze „správné strany“ cesty. Požádal mě, abych se tam vrátila. Slyšet Brianův hlas byla muka, ale byla jsem ráda. Rozhodnutí udržet se bez průšvihu bylo potvrzeno a vzpomněla jsem si, co jsem mohla ztratit, nebo ještě hůř, otřásla jsem se, že jsem se mohla vrátit.

„Nemůžeš mi volat.“ Mé hrdlo bylo sevřené. „Je mi to líto, Briane.“ Pak jsem zavěsila.

„To byl tvůj ex?“

Neodpověděla jsem. Nikdo nepotřeboval znát moje problémy.

„Podívej se, já to chápu. Opravdu.“

Nechápal, ale mlčela jsem. Stále jsem byla k němu otočena zády.

„Neptal bych se, kdyby to nebylo důležité. Tvoje sestra říkala, že se dokážeš dostat do jakékoliv budovy. To je to, před čím ji její rodiče varovali, že jsi jedna z nejlepších. Neznám tenhle svět. Opravdu ne. Znám svou školu. Znám své přátele a vím, že se o ně musím postarat. Dostat se do Pedlamu s pomocí.“

„Je to hloupá rivalita.“

„To není. Minule s námi vyjebali. Spousta kluků přišla o stipendia. Vím, že to zní hloupě, ale je to pro nás důležité. Je to pro ně důležité.“

Byla to hloupá rivalita. Nemohla jsem tu myšlenku setřást. Jeden žert nemohl zničit jejich života, ale mohl zničit ten můj. Otočila jsem se. „Neudělám to. Vymysli jiný způsob.“

***

Tento víkend měl Tray večírek. Mandy mě pozvala, ale dům plný opilých lidí? To neznělo lákavě. Jela jsem se projet. Rodiče nebyli doma. Austin spal u kamaráda celý víkend a Mandy měla v plánu spát u Devona. Nechtěla jsem tedy strávit tolik času sama v tom velkém domě. Prázdnota byla někdy příliš, takže jsem zamířila k Pedlamu. Tray uvedl, že měli novou ochranku, tak jsem to chtěla prověřit.

Rawley a Pedlam byly dvě města uprostřed ničeho. Mezi nimi tekla velká řeka, ale pro ani jedno město neměla význam. Byli jsme obklopeni poli a lesy, slabý náznak uprostřed Spojených států. Takže bylo zarážející, proč by Pedlam chtěl nové zabezpečení. Když jsem dorazila na parkoviště naproti ní, přemýšlela jsem, proč by přidávaly kamery na každý rok, včetně světel na parkoviště, a proč by tu byly ozbrojené stráže? Zrovna dva vešli dovnitř.

Jak jsem se dívala, nikdo nevyšel. Přes léto tam byly provedené nějaké renovační práce, ale nový bezpečnostní systém nedával smysl, zvláště, když Pedlam byl menší, než bohatý Rawley. To byl další důvod, proč jsem nebyla u vytržení, když jsem zjistila, kde budu žít. Bohatí lidé byli mým terčem. Okrádala jsem je, neklapala jsem si s nimi po ramenou, ale brala jsem, co bylo. Při té myšlence jsem se vrátila zpátky.

Když jsem se vrátila na silnici, mířil ke mně kamión. Zpomalil a zatočil na příjezdovou cestu. Jak jsem je míjela, viděla jsem tam tři muže s vozíky. Vypadali drsně. Žádné vystouplé výrazné rysy obličeje. Byli nepopsatelní, ale vypadali drsně. Když auto zmizelo za zatáčkou, vyjela jsem a hledala, kam zmizelo. Cesta vedla do pole. Předtím tam byla cesta.

Nic tam nebylo, jen pole, stromy a řeka. Tak jsem pokrčila rameny. Byli už moc daleko a nechtěla jsem jet za nimi.

Jela jsem domů. Když jsem se dostala blízko Mandina domu, zastavila jsem se na večeři. Věděla jsem, že to byla školní hospoda, ale protože Tray měl večírek, myslela jsem, že bude prázdná.

Takže jsem byla v šoku, když jsem uviděla Traye, Samuela a Granta v rohovém boxu. Než jsem stačila utéct, nebyla jsem si jistá, jestli chci zůstat, nebo jít domů, Grant mi zamával. „Hele, Mandyina sestra!“ Ignorujíc teplo z Trayova pohledu, šla jsem k nim. „Ano, to je moje jméno. Mandyina sestra. Nikdy nevědí, která z nich jsem já.“

Zasmál se a hodil si hranolku do pusy.

Samuel se na něho zamračil, ale řekl mi: „Mysleli jsme, že tě uvidíme na večírku.“

„Není to moje scéna,“ lhala jsem. Veřírky byly moje scéna, ale ne jejich veřírky. „Myslela jsem si, že všichni lidi budou na večírku, dokud – co nevidím – Trayi, ty jsi hostitel.“

Usmál se a opřel se. „Tyhle večírky běží sami o sobě.“

„Hmm.“ Nebyla jsem si jistá, co říct. Jednalo se o Mandyiny přátele. Byla jsem Mandyina sestra a to byl rozsah našeho vztahu.

Nezdálo se, že by měli zájem o vysvětlení, proč jsem nebyla na večírku a já jsem neměla zájem o rozhovor s nimi, a tak jsem zamířila k přepážce a zaplatila si dietní sodu. Poté, co jsem si naplnila pohár, jsem zamířila zpátky a viděla jsem, že už jsou pryč.

Pokrčila jsem rameny. Dobré zbavení se jich. Ale když jsem vyšla na parkoviště, neměla jsem takové štěstí.

Tray se opíral o mé auto. Paže měl zkřížené na prsou, takže mu paže vystupovali zpoza košile. To jeho zatracené tetování vykukovalo z košile, vyzívajíc mě zvednout mu rukáv, abych mohla prozkoumat celou tu zatracenou věc. V hlavě jsem si zasténala. Brian měl taky tetování, ale žádné mě tak nelákalo jako jeho. Nelíbilo se mi to. Když jsem se před ním zastavila, moje obočí bylo zvednuté.

Nic jsem neřekla. Což k němu mluvilo. Nic neřekl.

Hrála jsem si s brčkem a nechala svou mysl bloudit. Pokud to byla hra, chtěla jsem vyhrát. Strávila jsem čas ukrýváním se před policií, dělajíc dozor u Brianových cílů. Pro některé z nich jsme museli zůstat klidně a tiše celé hodiny. Vždy jsem vyhrála. Mohla bych Trayeočůrat a porazit ho v jeho vlastní hře, bod pro mě.

Přimhouřil oči.

Usmála jsem se na něho a myslela zpět na PedlamHighSchool. Bylo tam osm kamer.

„Jsi nepříjemná.“

Uvažovala jsem nad těmi kamerami, jestli jich tam bylo víc, ale zase jsem se zaměřila na něj. „Něco jsem řekl.“

Krátce jsem se zasmála a zavrtěla hlavou. „Mandy se vrátila domů. Říct ti, abys šla taky.“

„Oh?“

„Jo. Kam jsi šla?“

„Proč se staráš?“ Zamračila jsem se. „Nelíbí se mi představa mojí sestry starající se o mě a podávajíc hlášení o mě.“

„Klídek.“ Usmál se. „Mluvila s Devonem. Byl jsem tam, tak jsem to slyšel. Nesleduje tě a nepodává hlášení, co děláš, ale jsem zvědavý, kdy jsi byla.“

„Proč? To je moje věc.“

„Ne.“ Zavrtěl hlavou. „A ty jsi zatraceně zajímavá. Kde trávíš tvůj čas?“ Jeho tón byl jemný a zamyšlený. Reagovala jsem na jeho změnu. Začalo mnou prostupovat teplo a v hrudi se objevilo malé třepotání.

Pak jsem protočila oči. Pro zkurvené dobro. Co jsem dělala? Rozvíjela rozdrcení školaček? Potřásla jsem hlavou. Byl poslední chlap, který jsem chtěla, aby to věděl.

Zpražila jsem ho mrazivým pohledem. „Ty jsi, ale zvědavá pilná včelička.“

Smál se. Zvuk zněl nade mnou a já jsem se nadechla. Ach jo. Byla jsem v průšvihu. Koutky jeho úst zakřivené a zamumlal, „Z nějakého důvodu se stávám pilnou včelkou vůči tobě. Nejsi jako normální holky a ty to víš.“

„Vím.“ Usmála jsem se. „Jsem chytřejší.“

Další smích od něho. Projel mnou jako proud vody za horkého dne. Bylo to osvěžující. Zamračila jsem se. Bolela mě hlava.

Naklonil hlavu na stranu. „Možná máš pravdu.“

Moje oči k němu vystřelily. „To byl kompliment?“

Usmál se. „Čím jsem si u tebe získal, tak špatnou pověst? Jsem upřímný.“

Pravda z něho přicházela tak hlasitě a jasně. On byl originální a sakra, cítila jsem vůči němu zjemnění. Jeho oči byly teplé a příjemné. Jeho tón nebyl odrazem ničeho jiného, než jeho upřímnosti a můj zájem byl popudlivý.

Pokrčila jsem rameny a přinutila se podívat jinam. „Neudělal jsi nic jiného, než že jsi riskovat, že všechno ztratím. Nic jiného,“ usmála jsem se. „Ne, máš pravdu. To je neomluvitelné.“

Oči mu potemněly a sklouzly na mé rty. „Ptal jsem se tě na prvním místě, protože od Mandy to znělo, jako bys to chtěla dělat. Zeptal jsem se tě podruhé, protože jsem testoval tvou teorii.“

„Opravdu?“

Přikývl, jeho pohled neopustil mé rty. „Ano. Teorii“

Můj hrudník se stáhl. Jeho slova měla nade mnou kouzlo, takové, které jsem si užívala a nenáviděla ve stejný čas. Přistihla jsem se, že se ho ptám: „Jaká teorie to byla?“

„Že je to na tebe výzva.“

„Jaká výzva?“

„Krádež.“ Zvedl oči, přišpendlil mě na místě. „Vzít něco, co není tvoje. Miluješ to. Bere tě to, viď?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, to není.“

„Není to tak?“ Natáhl se ke mně a já jsem zavřela oči, cítíc, jak jeho ruka uchopila moje džíny. Jeden jeho prst vklouzl za můj pas, ale nic neudělal. Jen ho tam držel, jako kdyby mě ukotvil na svém místě. Nemohla jsem se pohnout. Nechtěla jsem se pohnout a zamračila jsem se, když jsem si to uvědomila. Zeptal se, „Tak co je to? Co jsem udělal špatně?“

Pohodím hlavou a dívám se mu do očí. „Neberu nic, co není moje.“

Usmál se. „Nějak ti nevěřím.“

„Je to síla vědění, že můžu. Dokážu to, když chci a nikdo mě nezastaví.“

Po zádech mi přeběhne mráz, ale je to příjemné. Bylo to vzrušující. Pamatuji si sílu, která byla ohromující a vábí mě ke vzpomínkám, co můžu cítit, když to znovu zažiju. Až v konečcích prstů jsem věděla, co je pro mě dobré a co ne. Bylo to opojné. „Je to výzva.“

Jeho palec spadl z mého pasu. To mi znovu sevřelo žaludek, zahřálo na kůži. Znovu se ve mně začalo rozlévat teplo. Pak pohnul palcem, třel s ním sem a tam a já jsem zavřela oči. Můj dech se prohloubil. Jeden dotek a já jsem se tímhle klukem cítila popálená.

Potom jsem přestala myslet. Jeho ruka se pohnula a nyní jsem na svém břiše měla přitisknutou celou jeho dlaň.

Byla jsem k němu přitahována.

Jeho hruď byla kousek ode mě. Měl zrychlený tep, zvedla jsem ruku, abych ho odstrčila. Potřebovala jsem prostor, ale to se nestalo. Místo toho, se moje ruka zasekla o jeho košili a jeho ruka našla můj bok. Přitáhl si mě blíž. Naše boky se nyní dotýkaly, otírajíc se o sebe, jak jsme tam oba stáli.

Chtěla jsem jeho dotek. Chtěla jsem toho víc, než jsem kdy chtěla s Brianem. Otevřela jsem oči a uvědomila si, co dělám. Ustoupila jsem od něj, nepravidelně dýchajíc, ale byl to on.

„Do prdele.“ Přejížděl mě očima.

Otočila jsem se. Nechtěla jsem, aby viděl důkaz své moci nade mnou. „Jdi na tvůj večírek.“