ASTC - 19. kapitola

Překlad: Míša

Když se ráno ozval budík, úplně jsem ho nevítala, ale rozhodně se mi z hlavy nevypařilo, proč jsem si ho v první řadě vůbec nastavovala. To mi jako důvod, proč vstát, stačilo. Osprchovala jsem se, ohřála si zbytek pizzy a zase jsem se posadila k laptopu.

Když jsem odeslala výsledek své práce mentorce, bylo 8.30. Jen jsem si tam tak seděla, zhluboka se nadechla a zavírala laptop, když mi pípl mobil.

Vyjebávač: Tak jak ti to jde, zlatíčko?

Usmála jsem se, nemohla jsem si pomoct, když se to týkalo Huntera.

Já: Zrovna jsem zavírala laptop. Rozhodně se teď cítím líp, když jsem do toho vložila maximální úsilí.

Vyjebávač: Dobrá. Snilas o mě včera večer?

Já: To bys chtěl vědět.

Vyjebávač: Chtěl.

Já: To dáma nikdy neprozradí.

Vyjebávač: V tom případě se neptám. JJe družička připravená na svůj kočár?

Já: Je.

Vyjebávač: Nuže, to abych si pospíšil.

Se smíchem jsem položila telefon na stůl, abych si mohla jít spakovat věci, než se tu objeví Hunter. Teď, když jsem měla seminárku konečně hotovou, mohla jsem si pořádně začít užívat léta. Dokonce jsem si říkala, že je teď vhodná doba na to, abych se porozhlédla po pracovních nabídkách, když tu není máma, aby mi utnula tipec.

Šla jsem ustlat postel, umýt nádobí a trochu se zkulturnit, než přijede Hunter. Pakovala jsem si tašku, vlastně jsem už byla hotová a chystala jsem se si sednout, když cinkly dveře od výtahu.

Vynořil se z nich Hunter, vypadal jako Bůh, ostatnějako vždycky. Áchla jsem si nad tím, jak je s tmavými slunečními brýlemi, bledě modrým tričkem a krémovými kalhotami pohledný, naprosto hodenáchnutí. Hunter celý byl hoden áchání.

Když si mě všiml a já viděla jeho úsměv, byla jsem totálně bez dechu. Prostě jsem si nemohla pomoct a musela jsem se na něj usmát na oplátku. „Váš kočár čeká, madam.“

Přikývla jsem a chystala jsem se zvednout svůj batoh, ale Hunter mě předeběhl. „Já to vezmu, ty jdi přivolat výtah. Máš všecko?“ Přitakala jsem. „No tak skvěle, jdem, máme toho ještě hodně na práci.“

Doma bylo naprosté ticho. Bylo to strašně divný, když vezmu v potaz, jaký tu teprve bude panovat chaos. Stěží jsem měla dostatek času, abych si vybalila a připravila se, když dorazil stan. Chvilku nato zazvonili pracovníci cateringu. Bylo to tu hektický a to je ještě podcenění situace. S Hunterem jsme v podstatě neměli šanci si promluvit, a když se nám to povedlo, tak jen proto, abychom si řekli, jak jsme na tom a co je třeba udělat dál. Kolem páté už zahrada a bazén vypadaly nachystaně a stejně tak většina jídla na zítřek. Okolo šesté už jsme nemohli být víc připravení. Zítra už jen měli přijít talíře s čerstvým občerstvením a dort; a to bude všechno.

S Hunterem jsme byli naprosto vyčerpaní a zpocení, takže jsme se rozhodli, že se před večeří smočíme v bazénu. „Dneska nám to šlo dobře.“

Ohlédla jsem se na Huntera. Byl u jedné stěny bazénu a já u té druhé. Byli jsme od sebe co nejdál to šlo, aniž by to vypadalo nezdvořile. Vím, proč jsme to dělali. Být jen o chlup blíž a skočila bych na něj. Rozhodně tomu nepomáhalo, že byl polonahý a bronzová pokožka se mu na slunci třpytila. Bylo mi úplně fuk, že je od vody z bazénu, i tak jsem z něho chtěla ty kapky vody slízat.

„To jo. Jsme dobrej tým.“

„To teda.“

Nastalo trapné ticho, stejně tak i utkání v tom, kdo vydrží dýl zírat. Jak, sakrapráce, přežiju příštích pár týdnů?

Hunter si odkašlal. „Budeš chtít k véče čínu? Pokud máš hlad, můžu ji jít objednat. Budeš mít tak akorát čas se… ehm… osprchovat, než dorazí.“

Byl pojem ‚osprchovat se‘ kód pro ‚udělat si dobře‘? Protože toho tu od té doby, co se sem Hunter nastěhoval, bylo požehnaně. Obajsme to věděli. V pokojích můžeme mít klid a soukromí, ale koupelnové zdi toho moc pro představivost nenechávaly.

„Jo, myslím, že tu budu potřebovat.“

Hunter s uchechtnutím přikývl. „Jo, to já taky. Chceš jít první?“

Vyskočila jsem z bazénu a popadla svůj ručník. „Jop.“ Zahalila jsem se do něj a šla směrem k domu, přičemž jsem věděla, že Hunter po celou tu dobu pozoroval každý můj krok. A to rozhodně nepomohlo mému nutkání si to k němu nakráčet, skočit zpátky do bazénu a strhnout mu plavky. Vlastně čím víc jsem na to myslela, tím víc jsem pospíchala k sobě do pokoje.

Když jsem byla uvnitř, oddychla jsem si a sundala si ručník. Vlezla jsem do sprchy, dopřála si dva orgasmy a pak jsem si našla krásný květinový model, který byl dost krátký na to, abych předvedla svoje nohy, ale dostatečně dlouhý na to, aby nikdo neviděl, co jsem ráno měla k snídani.

Jen co jsem byla převlečená, udělala jsem si make-up, vysušila si vlasy a šla zpátky dolů.

Dole jsem našla Huntera zapalovat svíčky, které pak následně umisťoval na venkovní stůl. Na stole byla i láhev bublinek a dvě šampusky. Hunter prostě v té volné bílé košili s několika rozepnutými knoflíčky vypadal tááák neodolatelně. Vzhled mu doplňovaly kraťasy v barvě námořnické modři, které mu perfektně padly okolo boků. Jak se ohnul přes stůl, viděla jsem jeho nádherně tvarovaná lýtka. Nebylo jednoduché odtrhnout od něj pohled.

Hunter si mě všimnul; když jsem udělala další krok,zvedl ke mně pohled. Když mě uviděl, usmál se a mě neušlo, že si mě prohlédl. Zvedly se mi z toho chloupky na krku.

„Měli by tu být ± za deset minut.“ Kývla jsem na srozuměnou a Hunter zvedl láhev bublinek. „Doufám, že nejseš proti? Myslel jsem, že si to po dnešní dřině zasloužíme, obzvlášť ty, po tom vynaloženým úsilí na psaní seminárky.“

Odfrkla jsem si. „Kdybych ji prvně neodflákla, tak jsem na ní vůbec nemusela znova pracovat.“

Hunter udělal ts. „Co jsem ti říkal o tom, že seš na sebe moc tvrdá, AJ? Věř si trochu. Já v tebe věřím.“

Stiskla jsem ruce k sobě, na obličeji se mi vystřídaly všechny odstíny červené. Hunter si jich naštěstí nevšiml, protože měl zrovna moc práce s vyndáváním zátky z lahve; nakonec se mu ji povedlo vyndat a nalil nám. Podal mi moji a pozvedl svoji, abychom si mohli připít.

„Na šťastné konce.“

Kousla jsem se do rtu, abych potlačila úsměv. Čekala jsem nějaký ohromný přípitek, ale Hunter to všechno vychytal jednou větou.

Přiťukli jsme si. „Na šťastné konce.“

Ježíšku na křížku! Zase tu bylo to zírání, to trapné ticho a jakoby už to tak nebylo dost špatné, jen ze samotné Hunterovy přítomnosti se mi třásla kolena.

Hunter se chystal znovu promluvit, ale přerušil ho zvonek ode dveří.  Díky Bohu za malá smilování.

Hunter rychle položil svoji sklenku na stůl. „Dojdu tam. Udělej si pohodlí.“

Ha! Kdybych si měla udělat pohodlí, rajtovala bych ti po klíně, poklade. Fíha, neudělalo se tu najednou nějaké horko?

Zamávala jsem si rukou před obličejem a posadila se. Během několika minut byl Hunter zpátky s taškou v ruce. Položil ji na stůl a začal vyndávat její obsah ven; otevřel jednu krabici: „Kuře s černými fazolemi pro tebe.“

Přitakala jsem. „Dík.“

Otevřel svoji a já uviděla, že si musel objednat sladké a kyselé koule. „Co to je za koule?“

Hunter se málem udusil na šampaňském, které právě srkal. Trochu zakašlal a usmál se na mě. „Kuřecí.“

Místo vidličky jsem si vzala radši hůlky a nabrala si s nimi kousek kuřete. Dala jsem si ho do pusy a zasténala. „Hmm, to je dobrý.“ Hunter se na mě koukal a já se znovu podívala na jeho koule. Řekla jsem si, že asi bude nejlepší, když změníme téma. „Takže, rád jíš koule, Huntere?“ potměšile jsem po něm vrhla úsměvem a on mi ho oplatil. Bože, za chvíli bude po mně.

„Poslouchej, zlatíčko, tohle jsou jediný koule, který kdy strčím do pusy.“

Našpulila jsem rty, bála jsem se, že jinak vyprsknu smíchy. Hunter si nabral jednu kouli a strčil si ji do pusy; já jsem skočila po své příležitosti. „Můžu ochutnat jednu z tvých koulí?“

Hunter zase skoro udusil, ale rychle se vzpamatoval. „AJ, snažíš se mě zabít?“

Dala jsem si ruku na prsa. „Já? Ne, jistěže ne. Proč bych tě,proboha,chtěla zabít? Kdybych tě zabila, nedal bys mi ochutnat jednu z tvých koulí.“

Zasmála jsem se a byl to skvělý pocit. I po těch několika podělaných týdnech, jsem se zase začala bavit. Bylo mi s Hunterem tak dobře, že jsem se nebála dělat takovéto vtípky.

„Zlatíčko, zahráváš si s ohněm.“ Ďábelsky se na mě usmál a hůlkou nabral další kouli. „Na.“ Ukázal mi, abych přišla blíž, takže jsem se k němu naklonila přes stůl. Dal mi jednu kouli do pusy a po bradě mi steklo trošku omáčky. Prstem ji setřel a olízl si ho.

Asi jsem měla mini-orgasmus

„Jsou dobrý, ale ne tak dobrý, jako moje kuře. „Na, zkus to.“ Taky jsem mu kousek podala a pozorovala ho, jak otevřel pusu. Do prdele, moje vyrovnanost byla způli pryč. Bylo to jako mučivá předehra.

Hunter žvýkal a zavrtěl hlavou. „Ne, není tak dobrý, jako moje koule.“

Vyprskla jsem smíchy. „Hádám, že asi získaly na chuti.“

Hunter povytáhl obočí. „Fakt?“

Přitakala jsem a strčila si další sousto do pusy. „Hmm-mmm.“

Chvíli jsme tam tak v tichosti seděli a užívali si jídla a usrkávali jsme šampus. Bylo to hezké, uklidňující. Až moc uklidňující. Chtěla jsem s Hunterem zažít víc takových večerů.

„Takže, máš nějaký plány na léto?“

Pokrčila jsem rameny. „Musím si najít práci a začít vydělávat vlastní prachy. Mámě se to teda nelíbí.“

Hunter se zamračil. „Proč ne?“

Opět jsem pokrčila rameny. „Nevím. Možná to má co dělat s tím, že peníze máme. Mě se teda jen líbí ta představa, že platím sama za sebe, to je celý.“

Hunter se usmál. „To je pochopitelný.“

„A co ty?“

„Na univerzitě se mluvilo, že bysme jeli na pár dnů k mořido Španělska.“

Hodila jsem oči v sloup, snažila jsem se tak hrát nezájem, ačkoliv se mi nad tou představou kroutilo nitro. „Co, myslíš takovej ten ‚výlet‘ pro všechny od osmnácti do třiceti let věku?“

Hunter se narovnal. „Co? Ne, jasně, že ne. Jen by to bylo pár dnů lenošení na pláži, kde bysme chytali bronz. Jasně, že se bude pít a možná půjdeme do jednoho dvou klubů; ale tamto to fakt nebude.“

Usmála jsem se, ale náladu mi to nezlepšilo. „Měl bys jet.“

Zavrtěl hlavou. „Nenechal bych tě tu samotnou.“

Teď byla řada na mě, abych se narovnala. „A to jako proč?“

Lehce zatnul zuby. „Nenechal bych tě tu samotnou, když vím, že tady na tebe někde číhá Robert.“

Povzdychla jsem si. „Kdyby na to mělo přijít, vždycky můžu zůstat u Mandy nebo u Christiana.“

„Pojeď se mnou.“

Vykulila jsem oči. „Cože?“

„Pojeď se mnou… do Španělska.“

Zasmála jsem se. „Huntere, mám takovej dojem, že tahle dovča nezahrnuje doprovod přítelkyň. Jakejsmysl by jinak měla celo-chlapská dovolená?“

Hunter pokrčil rameny. „To mi je fuk. Můžou si myslet, co chtěj, kurva. Jestli se jim to nelíbí, tak ať vyhulej. Mimotosi jsem jistej, že kdyby věděli, že tě beru s sebou, tak ti, co jsou v dlouhodobým vztahu by si nakonec s sebou taky vzali svoje přítelkyně. Myslím, že jim to tak i bude vyhovovat. Jenom jim tím udělám laskavost, když s tím začnu.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Huntere, já si nemyslím, že–“

Přerušil mě telefon, který hlasitě oznamoval, že mám novou zprávu. Veškerý rozhovor, který jsme vedli, si dal na chvíli pauzu.

„Běž se podívat, kdo to je a pak budeme pokračovat. A ‚ne‘ neberu jako odpověď, AJ.“

Protočila jsem očima, ale šla si zkontrolovat mobil. Byl to e-mail od mé mentorky.

S divoce bušícím srdcem jsem ho otevřela. Možná mi jenom psala, že jí ten mail došel. Ale normálně nám kvůli tomu nepsala.

Jen co jsem to dočetla, zalapala jsem po dechu. „Můj ty Bože!“

Podívala jsem se do Hunterovy vyčkávavé tváře. „Dostala jsem 1*.“

Hunter mě popadl a otočil se se mnou. „Věděl jsem, že to dáš.“ Jen co mě položil zpátky na zem, vlepil mi pořádnýhohubana. Nejdřív jsme jen koukali jeden na druhého a pak se zase nadchnul. „Běž si sednout. Chci ti něco ukázat.“

Koukala jsem za ním, když odcházel. „A co to má být?“

Ukázal ven. „Běž si sednout a já ti to ukážu.“

Poslechla jsem ho a šla si zase sednout. Párkrát jsem si ještě zobla z číny a spláchla to šampáněm.

Když jsem si lokla naposledy, Hunter se vrátil, v ruce zabalený dárek. Strašně to připomínalo krabičku se šperkem. „To máš k narozeninám, sice jsem plánoval, že ti to dám až po svatbě, ale s těmahle dobrejmazprávama jsem myslel, že ti to stejně tak dobře můžu dát teď.“

Zírala jsem na Huntera s vytřeštěnýma očima. „Co to je?“

Ukázal na dárek v rukou. „Otevři to a uvidíš sama.“

Vzala jsem si ho a opatrně ho začala rozbalovat. Jistě, byla to tyrkysová krabička od Tiffanyho. Zalapala jsem po dechu, když jsem ji otevřela. Uvnitř byl stříbrný náramek od Pandory s jediným přívěškem. Když jsem ho vyndala, zjistila jsem, že to je diamantový kornoutek se zmrzlinou.

V očích se mi sbíraly slzy a tentokrát bych se jim nebránila, kdyby se rozhodly přetéct. „Huntere, to je překrásné.“

S úsměvem ukázal na přívěšek. „Myslel jsem, že bys mohla sbírat pěkný vzpomínky. První z nich by byla ta, jak moc sis s tátou užívala páteční odpoledne a zmrzliny, který jste si dávali. Jsem si jistej, že časem jich přidáme do sbírky víc.“

Když řekl, že ‚my‘ jich tam přidáme víc, nemohla jsem pomoct tomu, abych neměla v břiše hejno splašených motýlků. Věděla jsem, že to tak nemyslel, ale stejně to znělo překrásně.

S posvátným úžasem jsem hleděla na Huntera, zatímco mi připínal náramek na zápěstí. Když ho zapnul, podíval se na mě. „Věděl jsem, že ti to bude náramně slušet.“

Jak to jen mohl vyřknout a nečekat ode mě, že nepřejdu pomyslnou hranici? Věděla jsem, že to je špatný, ale právě teď jsem nemohla myslet na nic jinýho, co by znělo tak dobře a správně.

Beze slova jsem položila krabičku na stůl, vstala a nabídla Hunterovi ruku. Nejdřív na mě jenom koukal, ale pak ji bez otázek uchopil. Nevím, jestli věděl, co jsem chtěla udělat, a pokud ne, brzy na to přijde.