Hater - 1. kapitola

Překlad: Lucie

Ahoj,

Jsem zpět z dovolené, a tak se můžeme vrhnout na druhý díl.

Doufám, že se Vám tento díl bude také líbit.

Hezké počteníčko.

Lucie

#CestovatelskaFakta
Mnohem více lidí ročně je zabito oslem,
než při letecké havárii.
#JsiVBezpeci
#PokudNejsiOsel
   …Alpha BuzzFeed

Rimmel

Klouby jsem měla bílé od toho, jak jsem bez přestání trestala opěrky, dokud letadlo úplně nezastavilo.

Až potom jsem prsty uvolnila, když jsem slyšela hlasité zvuky, jak připojili tunel, aby se cestující mohli dostat k letištnímu terminálu. Dusno bylo cítit ve vzduchu. Nebyl zatuchlý, ale ani čerstvý. Všichni kolem mě byli neklidní. Let byl plný turbulencí a plačící dítě vzadu nikomu nervy neuklidnilo.

Nenáviděla jsem létání.

Ale Bože, byla jsem tak ráda, že jsem zpátky. Nikdy bych si nemyslela, že mi Maryland a jeho chladné období bude tolik chybět.

Samozřejmě, že to doopravdy nebylo místo, co mi chybělo.

Byla to osoba.

Každý se začal hrnout ke dveřím, tlačili se jeden na druhého ve snaze vypadnout co nejrychleji z této létající smrtící pasti. Postavila jsem se a čekala, až na mě přijde řada, přehodila jsem si kabelku přes rameno a zapnula si telefon.

Ve vteřině, co se rozsvítil a byl provozu schopný, jsem poslala textovku.

PŘISTÁLI JSME. PRÁVĚ VYSTUPUJEME.

Romeova odpověď byla okamžitá a já se usmála.

ČEKÁM.

Podívala jsem se za mnou malým okýnkem, jako kdybych ho mohla vidět stát venku na ranveji. Věděla jsem, že tam nestojí, ale nemohla jsem zastavit oči od skenování otevřeného prostoru. Motýlci mi poletovali pod mým hrudník košem, když se muž, který procházel mojí řadou, zastavil a pokynul mi, abych šla před ním.

Střelila jsem po něm vděčný úsměv a posunula se kolem něj do uličky. Letuška se usmála a přála všem, co vystupovaly z letadla do tunelu, který vedl k terminálu. Pohybovala jsem se rychle, abych konečně spatřila Romea.

Byla jsem na Floridě téměř dva týdny, ale připadalo mi to jako zasraná věčnost. Jak jsem šla, narazila jsem do někoho, kdo měl objemný kus příručního zavazadla a další tašku, ale nezastavila jsem se. Zamumlala jsem omluvu a pokračovala v chůzi.

Když jsem dorazila k terminálu, mé oči se přehnaly kolem, skákaly z člověka na člověka v přeplněném a rušném prostoru. Žaludek mi trochu spadl, když jsem ho neviděla, ale věděla jsem, že se nemohl dostat tak daleko. Pravděpodobně byl u výdeje zavazadel.

Podívala jsem se okolo a hledala značení, které by mě navedlo správným směrem, a konečně jsem uviděla jedno s označením Výdej zavazadel s šipkou směřující směrem doleva.

Ale já jsem nenásledovala šipku.

Mé oči byly upřené na někoho, kdo stál pod značením.

Ruce měl zaseknuté v kapsách svých opotřebovaných ohrnutých džínů. Tahle jeho uvolněná póza stáhla kalhoty nízko, což zdůraznilo jeho plochý, úzký pas, kterétvarovalo jeho Henley tričko. Jako obvykle měl na sobě univerzitní bundu a jeho blond vlasy byli neupravené.

Můj pohled se uzamkl s jeho modře safírovýma očima a nepustil ho. Jeho oči, achmůjbože, jeho oči. Modř byla tak intenzivní, že sloužila jako nouzová brzda na všechno v mém životě. V okamžiku, kdy jsem se na něj podívala, všechno ostatní se se skřípěním zastavilo. Už jsem si nevšímala obrovského davu, jak se kolem pohyboval.

Úzkost z letu byla jen vzdálenou vzpomínkou a dva týdny, které jsem strávila touhou po jeho doteku, se staly něčím, co bych přežila desetkrát za sebou, jen abych znovu mohla zažít tento okamžik s ním.

Jeho rty se stáhly do úsměvu a kouzlo, které vytékalo z každého póru jeho těla, pro mě bylo slabostí. Romeo vytáhl ruce z kapes, narovnal se a pokynul na mě.

Spěchala jsem přes prostor, který nás dělil, tašku jsem si držela na boku, jak jsem pro jednou elegantně manévrovala kolem lidí, kteří mi stáli v cestě.

Jeho smích se vznášel nade mnou, když jsem od něj byla jen pár kroků, a já se na něj s úlevou vrhla. Nohy jsem mu omotala kolem pasu a jeho paže se mi uzamkly na zádech. Zavrtala jsem mu hlavu do ramene a inhalovala jeho výraznou vůni.

„Rim,“ zamumlal tichým hlasem. Odtáhla jsem se a jeho rty byly okamžitě na mých.

Ve chvíli, kdy se naše rty dotkly, uklidnil se, jeho tělo a ústa se proti mým zastavila. Než jsem se stihla divit proč, zamumlal zpřeházenou kletbu proti mojí puse, jak se jeho rty zase začaly pohybovat. Políbil mě něžně, ale prudce. Bylo tam tolik posedlosti ve způsobu, jak mě líbal, jak se jeho ruce uzamkly kolem mě, až mé srdce začalo vynechávat.

Rozdělila jsem rty, takže jeho jazyk mohl proniknout dovnitř, a když se můj jazyk setkal s jeho, rozvinula se ve mně touha, horká a těžká.

Někdo se zasmál, když kolem nás procházel, Romeo mírně ustoupil, stále nechal svá ústa na mých, než se úplně odtáhl.

Opřel si čelo proti mému a usmál se. „Opravdu jsi mi kurevsky chyběla.“

„Ty mě taky,“ zašeptala jsem.

Dal mi další rychlý polibek na rty a pak mě postavil zpátky na nohy. Trošku jsem se zakymácela a on se zasmál. „Tak pojď, vyzvednete tvůj kufr, abychom mohli jít. Chci s tebou být o samotě.“

Můj žaludek se ponořil a něco uvnitř mě se uvolnilo.

Drželi jsme se za ruce přes celý terminál. Nepustil mě ani tehdy, když sebral moje věci ze zavazadlového pásu.

Vzhledem k tomu, že jsem přijela z Floridy, nosila jsem jenom trička s krátkým rukávem a volné tepláky, takže předtím než jsme vyšli do chladného marylandského vzduchu, jsem se ponořila do kufru a vytáhla mikinu, kterou mi dal v noci našeho prvního polibku. Nosila jsem ji celou dobu. Poté, co jsem ji vytáhla, jsem se na něj podívala a usmála se.

„Co?“ Zeptala jsem se.

„Vzala sis ji na Floridu?“

„Samozřejmě,“ řekla jsem. „Večery v tomto ročním období mohou být chladné.“

„A co na to řekl tvůj táta, že nosíš mikinu nějakého kluka?“

„Nejsi nějaký kluk. Jsi můj přítel,“ odpověděla jsem a sáhla po jeho ruce.

„A ty jsi konečně o nás řekla tátovi?“ Naléhal.

„Ano, řekla.“ I když jsme spolu chodili teprve pár měsíců, tak jsem to tátovi řekla o zimních prázdninách. Nebyla jsem si jistá, co řekne, když mu povím, že randím. Vzal to lépe, než jsem si myslela, dokonce mi řekl, že je za mě šťastný.

„A?“

„Vzal to mnohem lépe, než jsem si myslela.“

Překvapení v mém hlase bylo evidentní a Romeo se na mě podíval. „Opravdu sis myslela, že bude naštvaný?“

Jo, myslela. Myslím tím nejsou náhodou všichni tátové rozčílení, když jejich holčičky začnou randit? Pokrčila jsem rameny a cítila jsem se hloupě. „Předpokládám, že jsem si nebyla jistá, jak to vezme.“

Když se mě zeptal na jméno na zádech a já vysvětlila, že je to přezdívka, přes jeho obličej se přehnal pohled plný obav, když mi řekl, že si není jistý, jak se cítí ohledně toho, že jeho dcera randí s nějakým klukem, který si zasloužil takovou přezdívku.

Hledala jsem nějaký argument, ale žádný nepřišel. Zdálo se, že vytáhne nějakou svoji přednášku, ale řekl, že jediné na čem záleží je to, že jsem šťastná.

„Musí vědět, že jsem pro tebe dobrý.“ Romeo mě políbil na stranu hlavy, když jsme vycházeli ven. Zimní vzduch mi vzal dech a já se schoulila do mikiny. „Zaparkoval jsem tak blízko, jak jen to šlo,“ řekl, když si všiml, jak se šklebím proti chladu.

Spěchali jsme ke krátkodobému parkovišti, kde stál Hellcat. Otevřel dveře spolujezdce a pomohlmi dovnitř, poté hodil moje věci do kufru. Naklonila jsem se v koženém sedadle a žasla nad tím, jak mi auto připadalo povědomé.

Do kampusu to byla z letiště hodina cesty. Moc jsme nemluvili, i přestože jsme toho měli hodně na probrání. Kdykoliv jsem si myslela, že něco řeknu, jeho palec mi jemně zdvihl vnitřek dlaně, kde jsme měli spojené ruce, a přes moje tělo přeběhla kusí kůže.

Čím déle jsme jeli, tím více rostlo napětí uvnitř auta. Chtěla jsem ho tak moc, že jsem sotva dokázala myslet, nebo vidět jasně. Pro někoho, kdo byl skoro celý život bez sexu, by neměly být dva týdny problém, ale ach, byly. Toužila jsem po něm.

Jen tím, že jsem držela jeho ruku, mě brnělo celé tělo očekáváním.

Když jsme se konečně dostali na dálnici, Romeo to prudce otočil na nějakou prázdnou vedlejší silnici se stromy na každé straně. "Kam to jedeš?" Zeptala jsem se, když zastavil u krajnice a nechal auto na volnoběh.

"Už to nevydržím, Rim."

Natáhl se po mně, prakticky mě zvedl ze sedadla a přetáhl mě přes prostředek až k sobě. Byla jsem až příliš ochotná, když jsem mu vlezla obkročmo do klína.

Natáhl se po mém chaotickém drdolu a vytáhl z něj gumičku. Těžký nepořádek, což byly moje vlasy, spadl dolů přes moje ramena a záda, když mi opatrně sundal brýle, předtím než vzal můj obličej do svých rukou a přitáhl si mě blíž.

Polibek byl všestravující. Nebylo to jako na letišti, kde držel svou touhu na uzdě. Místo toho vyrazila kolem mě, já se zhoupla po jeho již ztuhlé délce a zasténala.

Prsty jsem vklouzla do jeho vlasů a masírovala mu pokožku hlavy, zatímco mi svými rty drtil ústa. Začala jsem se na něm pohybovat. Houpala jsem se sem a tam, kroutila boky a tlačila se na jeho tvrdost v kalhotách.

Zamumlal mé jméno a jeho ruce opustily mé vlasy, aby sevřely moje boky, a nutily mě do ještě rychlejšího pohybu.

Tak zoufale jsem toužila po uvolnění, cucala jsem jeho spodní ret, nakonec jsem použila jazyk a zuby. Zvuk – spíš prosba – mi vyklouzl z krku a on ho polkl.

Cítila jsem jeho úsměv proti svému, a tak jsem škrcený smích nechala uniknout nahoru. „Sakra, Rimmel. Myslím si, že jsem ti chyběl tak moc, jako ty jsi chyběla mně.“

Byla jsem příliš daleko, abych dokázala promluvit. V reakci na to jsem se znovu zhoupla proti němu a otřásla se naléhavostí, která zaplavila můj systém. Frustrovaný zvuk zabublal v mé hrudi a moje ruce sklouzly po stranách jeho krku.

„Já vím, co chceš, zlato,“ zašeptal, když jeho ruka sklouzla po mikině přes můj pas.

Mé tělo se uklidnilo, i když jsem po něm toužila. Prsty mi ponořil do kalhot, kolem lemu kalhotek až zavadil o můj hladký střed těsně nad štěrbinkou.

„Romeo,“ zasténala jsem a zhroutila se dopředu, opřela se čelem o jeho rameno.

Volnou rukou mě chytil za zátylek, zatímco jeho prsty našly vlhké teplo mého středu a posunul je o kousek dál.

Otřásla jsem se a zasténala. „Už jsi pro mě připravená.“

Nemohla jsem říct nic. Vše, co jsem mohla dělat, bylo vydechnutí, jak jeho prst stiskl můj oteklý klitoris a začal mě škádlit ještě víc. Sáhla jsem po pasu jeho džínů, nestarala jsem se, že nejsme v soukromí. Tohle auto bylo soukromé dost. Potřebovala jsem ho tak moc, že jsem neměla v úmyslu přestat.

„Ach, ne, nedělej to,“ řekl napjatým hlasem. Jeho slova byla v ostrém kontrastu se způsobem, jak do mě jeho boky narážely a co dělaly jeho prsty. „Není tady dostatek prostoru pro to, jak si tě chci vzít.“

Unikl mi zlomený zvuk a on se zasmál. „Ale já se o tebe postarám. Právě tady. Právě teď.“

Otřásla jsem se nad jeho chtivým příslibem, jak se zvýšil tlak jeho prstů a zatlačil dolů na mé citlivé místečko. Díky tření, které vytvořil v mém středu svojí rukou, jsem omotala prsty kolem jeho košile, abych se mohla zhoupnout proti jeho doteku.

Celý můj svět se rozpadal, jak se orgasmus nesl mým tělem. Otřásla jsem se a rozpadla se mu v klíně, jak pokračoval s použitím mé šťávy na dalším mém potěšení. Dokonce i poté, co jeho prsty zpomalily, jsem se proti němu houpala. Tento orgasmus byl skoro tak dobrý, jako pravý sex.

Přešel dlouhý okamžik, dokudnesundal ruku z mého centra, aby mě vzal za obličej. Oči jsem měla těžké, mozek byl jako v mlze, když mě něžně políbil, než mě opatrně znovu posadil do sedadla a zapnul mi bezpečnostní pás přes hruď.

„A co ty?“ Zamumlala jsem, když uvedl vůz znovu do pohybu.

„O mě se neboj, zlato. Až se dostaneme ke mně, dostane se i na mě.“

I když právě osvobodil mé tělo z napětí, potřebovala jsem víc.

„Doufám, že jsi připravená.“ Podíval se na mě s uličnickým úsměvem.

Pulz mi vyskočil nahoru.

Ach, byla jsem připravená.