Antony - 5. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Nebude stát Antony setkání s Kate a Cecelií život? Cecelia se nám poprvé projeví v celé své okouzlující kráse, ale i nezdolné povaze, kdy pokud ji o něco jde, tak za tím jde a nedovolí, aby ji cokoli stálo v cestě…. Sinnel

„Marcello!“

Antony se při vyštěknutí svého bosse prudce otočil na podpatku. Vinnie tam stál, ruce pevně sevřené v pěst, dole podél boků a výrazně se mračil.

„Ano, Bossi?“ zeptal se Antony a ignoroval zvědavé pohledy hostů, kteří se připravovali na odchod přesně tak jako právě on.

„Na slovíčko, Marcello.“

Paulie se skrz zuby zhluboka nadechl a skryl zamračení. „To nezní dobře.“ Jo, to nikdy dobře neznělo. Ale na tom nezáleželo.

Antony přikývl. „Jistě, Bossi.“

Vinnie vedl Antonyho zpátky do domu, až dorazili do potemnělé, tiché kuchyně. Hlasy zbývajících hostů zde byly stěží slyšitelné. Vinnie se otočil čelem přímo k Antonymu.

„Moje dcera mi řekla, že jsi ji předtím oslovil v soukromí.“

Antony se zakuckal zatraceným vzduchem. „Cože?“

„Slyšel jsi mě. Řekla mi, že ji v hale v patře zahnal do kouta a choval se jako zatracený blázen. Kde jsi do pekla -“

„Cože jsem udělal?“ přerušil ho Antony.

Tohle pravděpodobně nebyl ten nejlepší tah.

Vinnie pod vousy zabručel a výhružně k Antonymu přistoupil o krok blíž. „Mezi námi, Tony, víš, že já jsem tím, kdo dělá všechny úmluvy. Myslel jsem si, že by pro tebe bylo dobré, abys poznal můj domov, seznámil se s mou rodinou, když už jsi teď její součástí. Tvůj dědeček mě ujišťoval, že se umíš chovat jako správný muž, ale zřejmě lhal. Jestli ještě jednou uslyším, že jsi obtěžoval Kate -“

„Kate?“ řekl Antony slabě.

Co o něm sakra řekla svému otci?

Bože, skutečně to byla zatracená prolhaná děvka.

Dobrý bože.

Copak si neuvědomuje, že by ty její nesmysly mohly člověka zabít? Copak jí to vůbec nezajímalo?

„Ano, má dce-“

„Kate?“ zeptal se znovu nevěřícně Antony.

Kdyby řekl Cecelia, dokázal by to pochopit, i když to bylo naprosto nevinné a chybné. Ale rozhodně ne Kate.

„Ještě jednou mě skočíš do řeči a já -“

„Tati, když Kate míjela Antonyho na chodbě, právě jsem tam byla. Neřekl jí ani slovo. Zeptal se mě, kudy se dostane na toaletu. Řekla jsem mu to. Potom odešel přímo dolů, aby se připojil k ostatním hostům.“

Jakoby vzal Ceceliin tichý hlas Vinniemu veškerou bojovnost, kterou měl. Boss se otočil čelem ke své starší dceři, která stála ve dveřích do kuchyně.

„Cecelie,“ řekl Vinnie. V hlase měl varování. „Teď mi Kate řekla, co se stalo.“

„Kate lhala. Tak jako vždycky. Byla jsem tam, tati. A poté, co použil toaletu, jsem ho doprovodila zpátky dolů, abych měla jistotu, že se znovu neztratí. Většinu noci byla Kate se mnou u mě, v mojí ložnici. Pak se připojila přímo na party, takže za ní tak jako tak nemohl běžet.“

Když Vinnie promluvil, nespustil z Cecelie oči. „Marcello, omlouvám se.“

„Není potřeba, Bossi. Chápu to.“

„Jistě, jistě.“

Cecelia se přes Vinnieho rameno ohlédla po Antonym. „Byla bych ráda, kdyby mě Antony vzal ven na schůzku.“

Vinnie naklonil hlavu na stranu. „Promiň, Principessa?“

„Antony. Chci s ním jít na schůzku. Splňuje každý jeden z tvých požadavků na někoho, s kým mám dovoleno se vídat, že, Papà?“

„To ano,“ potvrdil nevrle Vinnie. „Jestli na tom budeš trvat, půjde s tebou jako doprovod jeden ze strážců.“

„Je mi dvacet jedna.“

„A pořád žiješ pod mou střechou, Cecelio. Takže se budeš chovat podle mých pravidel. Oba víme, co se stane, pokud se tak chovat nebudeš.“

„Dobře, jak chceš. Takže večeře v úterý?“ zeptala se Cecelia Antonyho, jako by její otec v kuchyni nebyl.

Antony byl ohromen. Měl pocit, jako by ho právě někdo přenesl přímo do Twilight zóny. Jak se mohlo stát, že jedna z Vinnieho dcer byla taková jako byla ona, zatímco ta druhá byla naprostým opakem? Navíc se Cecelii podařilo několika krátkými větami, které řekla svému otci, Antonyho nejen očistit z Katiných lží, ale zároveň i získat jeho souhlas s tím, že půjdou na rande?

Ne, Antony naprosto nechápal, co zatraceně dělat. I když jeho ústa zvládla mluvit.

„Večeře v úterý, bella.“

Antonyho boss se na něj přes rameno otočil.

Jo… nazvat ji před jejím otcem nádhernou asi nebyl nejlepší nápad. Aspoň podle toho, jak se Vinnie tvářil.

****

Antony během pár hodin rychle zjistil, že Cecelia Catrolli byla jako dělová sněhová koule, která když něco chtěla, používala hříšný úsměv v kombinaci s nemilosrdným postojem. Jinak měla vždy andělský výraz.

Na večeři ji vyzvedl kolem čtvrté. Čekal ho přitom velice lakonický pozdrav od bosse. Cecelia se tvářila, jako by Vinnie nic neřekl. Následně odešli.

„Tahle restaurace se mi líbí,“ řekla Cecelia a rozhlížela se kolem sebe. „Je to tu klidné a útulné.“

„Děkuji.“

Cecelia zamrkala. „No, předpokládám, že jsi ji vybral ty.“

„To ano. A také ji vlastním.“

„Vlastníš?“

„Ne všechno moje podnikání je špatného druhu, Cecelio.“

Na okamžik ho pozorovala, jako by zvažovala jeho slova. „Co dalšího děláš?“

„Kromě téhle vlastním ještě pár dalších restaurací a mám nějaké další obchodní aktivity. Rozhodně na tom nechci usnout. Nechtěl jsem, aby se rodinné peníze jen tak vypařily do vzduchu. Přece jen můj pradědeček neriskoval svůj zadek pro nic za nic.“

„Je ti jen dvacet pět, Antony.“

Pokrčil rameny. „Je dobré mít své cíle, Cecelio.“

„To ano.“

Jednoho dne chtěl Antony tak či tak vlastnit půlku New Yorku. O téhle konkrétní aspiraci se však neobtěžoval před Cecelií zmínit.“

„Neměla jsi kvůli mně svému otci lhát,“ řekl Antony.

Cecelia obrala z jeho cheesecaku všechny malé třešničky. „Nelhala jsem. Možná jsem vás dva přímo v hale nesledovala, ale musela bych něco zaslechnout. Vím, co by se mohlo stát, kdyby táta Kate uvěřil.“

Antony se zamračil. „Ona je… něco jiného.“

„Myslíš tím rozmazlená mafiánská princezna s otcovským komplexem a spoustou dalších přívlastků.“

„To jsi řekla ty, Tesoro, ne já.“

Cecelia se setkala s jeho očima. Její pohled ho naprosto ohromil. Vždycky měl pocit, jako by se těma očima dívala přímo do jeho duše, jako by dokázala prokouknout jeho klidný a rezervovaný postoj.

„Poklad, co?“

Antony se ušklíbl. „Myslím, že to sedí. Ty jsi vzácná, Cecelio.“

„Dokonce i poté, co jsem ti vyhrožovala, že tě zastřelím?“ ostýchavě se zeptala.

„Hlavně proto, že jsi mi vyhrožovala, že mě zastřelíš.“

„Jsi tak podivný.“

„Ne, prostě mám rád ženy...“ Antonyho hlas se vytratil. Nebyl si jistý, jak tu větu dokončit.

„Jaké ženy se ti líbí, Antony?“

„Víš, že mi všichni říkají Tony.“

„Mně se líbí Antony.“

Dobře. Jemu se také líbilo, jak to znělo z jejích úst.

Antony předpokládal, že tak jako tak neznala skutečného Tonyho. Ne tak, jak ho znali všichni ostatní. Byl prchlivý – capo, kterého nezajímaly žádné výmluvy a jeho prostřední jméno by klidně mohlo znít násilí.

Tohle Cecelia nepotřebovala vidět ani se to o Tonym dozvědět.

„Jaké se ti líbí ženy?“ znovu se zeptala Cecelia, tentokrát měkčeji.

„ Líbí se mi takové, jako jsi ty.“ Cecelia otevřela ústa, ale než stačila cokoli říct, Antony ji svou odpovědí uzemnil. „A nemyslím si, že bych kdy potkal někoho, jako jsi ty, Tesoro.“

„Jsi uhlazený řečník.“

„Snažím se,“ zamumlal Antony. „A nemám mnoho žen, Cecelio.“

Zvedla obočí. „Na to jsem se neptala.“

„Ale chtěla jsi.“

Viděl to vepsané přímo do jejího obličeje.

Cecelia v boxu poposedla a dívala se na něj zpod hustých řas. „Vůbec žádná?“

„V současnosti ne.“

„Nikdy?“ tlačila Cecelia.

„Nejsem svatý, pokud je to to, na co se ptáš. Ale jsem mužem jedné ženy.“

„Jen jedné ženy?“

„Jen té, která tu sedí vedle mě. A ty nejsi skutečně moje, Tesoro.“

Zatím ne.

Ačkoli na tom pracoval.

Cecelia vyhledala rukou pod stolem jeho stehno. Antony celý ztuhl. „Co kdybych jí chtěla být?“

„Dávej si pozor, Cecelio. Tvůj strážce nás poslouchá. A tuhle volbu ve skutečnosti nedostaneš.“

Vypadala, že se rozhodla odpovědět na jeho nevyslovenou otázku.

„Můj otec má svá pravidla,“ řekla Cecelia.

„Standardy. To je to slovo, které jsi ve skutečnosti použila.“

Cecelie si netaktně odfrkla a praštila ho do hrudi. „A ty je všechny splňuješ.“

„Mám se ptát dál?“

„Ital s konexemi, z dobré rodiny, s postavením i mimo rodinu a ještě by měl mít staré peníze. Ten muž by měl mít zároveň dobrou pověst a být v dobrém vztahu s la famiglia. Musím pokračovat dál?“

Antony se usmál pod vousy. Už teď byl požadavky znechucen. „Je toho ještě víc?“

„Je toho víc,“ potvrdila Cecelia, jako by mluvila o počasí. „Dokud budu dodržovat pravidla a vyberu si někoho, kdo je splňuje, můžu si chodit, s kým chci.“

„A Kate?“

„Co tím myslíš?“

„Nechová se podle pravidel,“ zamumlal Antony.

„Něco takového.“ Cecelia se k němu naklonila tak blízko, až Antony ucítil sladkost jejího parfému a teplo jejího těla. „Mému synovci by teď byly tři roky.“

Antony ztuhl. „Cože?“

Cecelia přikývla. „Tři. Můžeš si to spočítat sám.“

Antony to rychle udělal. Vyšla mu přesně doba, kdy byla uzavřena dohoda mezi Vinnieho a Johnovou rodinou. „Byly by?“

„V šestém měsíci o dítě přišla,“ řekla Cecelia dost tiše, aby ji nemohl její strážce zaslechnout.

„Než to na ní začalo být příliš vidět a dřív, než se o tom mohlo začít skutečně mluvit. Pohodlné, že?“

„Otec?“ odvážil se Antony zeptat.

Cecelie odmítla zvednout oči od svého talíře. „To mi neřekla. A ta časová prodleva, než se má vdát? Jo, není to kvůli tomu, aby mohla Kate dokončit školu. Je to hlavně kvůli tomu, aby držela jazyk za zuby, proč se s ní zatraceně žení.“

Antony netušil, co říct. Najednou ho napadlo něco příšerného. „Cecelio -“

„Takže jsem se držela jeho pravidel, Antony. Protože se necítím na to, abych byla taky prodána za nejvyšší nabídku. Ale chci si vybrat. A právě teď si vybírám tebe.“

„Když jsem se tu noc objevil v tvé ložnici, nevypadala jsi, že bys byla mou přítomností příliš potěšena,“ poznamenal Antony.

„Byla jsem v rozpacích.“

„Bože, proč?“

„Tuším, že jsi slyšel rozhovor mezi mnou a Kate. Nepřijde ti to dost trapné?“

Ne.

Antony pokrčil rameny. „Chovala se jako děvka. To je všechno. Dobře jsi ji zvládla.“

Cecelia mu věnovala pohled, který nedokázal rozklíčovat. Znovu měl pocit, jako by dostal kopanec přímo do srdce.

„Myslela jsem to téma, Antony.“

„Aha.“

„Jo, aha. Je to trapné.“

Antony se zasmál. „Možná z tvého pohledu. Z mého ne. Ve skutečnosti to oceňuji. Máš své zásady a na tom není nic špatného.“

Cecelia znovu odvrátila zrak. „Nejsem frigidní.“

„Vím, že nejsi.“

„Trochu se mi líbíš,“ řekla Cecelia.

„To jsem rád.“

Cecelia se na něj uculila. „Jo, já taky.“

Antony si vychutnával její pohled plný potěšení. Byl rád, že je jeho příčinou. I když se několikrát zapletl s pár dívkami, nikdy to nebylo nic vážného. A on to ani nikdy nechtěl.

K Cecelii ho však něco přitahovalo stejně tak, jako něco přitahuje noční můru k zatracenému plamenu.

„Co dělali, že na tvém rodném listu zapomněli v tvém jménu „H“?“ zeptala se Cecelia a její hezké rysy rozjasnil škádlivý úsměv.

Antony se zasmál, nabral na svou vidličku sousto cheesecaku a nabídl jí ho přímo před ústy. Ona si to sladké, lahodné soustu vzala do rtů a vidličku sevřela v ústech takovým způsobem, až jeho temné touhy výrazně nabraly na síle. Rychle si v duchu připomněl existenci dvou strážců, kteří byli o dva boxy dál. Znovu si na svém místě poposedl a odkašlal si. Jo, skutečně se potřeboval co nejrychleji dostat od těch zatraceně nebezpečných myšlenek pryč.

Nejlépe ihned.

„Ne, nezapomněli na něj,“ nakonec Antony odpověděl.

Cecelia si špičkou palce setřela z koutku úst kapku smetany.

Antonyho pohled se okamžitě zaměřil na to nevinné gesto. Neuniklo jí to. Ceceliin škádlivý úsměv se proměnil ve vědoucí úsměv.

Něco uvnitř mu říkalo, že nebyla zas až tak nevinná.

„Jako Kleopatra,“ vysvětlil Antony.

„Ehm?“

„Kleopatra a Antony. Moje máma byla romantička. Měl jsem štěstí, že mi nedala jméno Romeo. Měla slabost pro dvojice, které své lásce obětovaly vše.“

„Včetně svých životů,“ přemítala Cecelia.

„Přesně tak. Co je láska bez malé tragédie, jak se říká. Můj bratr dostal jméno po otci a já skončil u Antonyho.“

Cecelia se kousala zevnitř do tváře. Znovu se usmívala tím smyslným způsobem. „Tak jako tak se mi mnohem víc líbí jméno Antony.“

„I mně.“

Její ruka znovu pod stolem vyhledala jeho stehno. „Vezmi mě tenhle týden tancovat, jo? Někam se bavit. Nikdy jsem si neužila žádné zábavné věci.“

„To můžu, Tesoro.“

Dal by jí, cokoli by chtěla.

„A možná...“ Ceceliin hlas se vytratil do zamumlání.

„Možná co, Cecelio?“

„Tohle.“

Naklonila se k němu a dřív, než stihl mrknout, ho políbila. Její měkké, teplé rty se tiskly k těm jeho a to bylo přesně pro něj. Antony z toho byl celý pryč. Chutnala jako směsice cukru a nevinnosti. Ve své krvi i ve všech kostech cítil čirou touhu. Když ho líbala a pevně mu u toho tiskla stehno, jeho penis se v kalhotách probudil k životu. Jakmile pootevřela své rty, využil příležitosti a na ten krátký okamžik, který měli, ten polibek prohloubil.

Neodtáhla se.

Jo, nevinnost.

Tuhle dívku se chystal silně pošpinit.

A Antony by se klidně vsadil, že se jí to bude líbit.