Antony - 4. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Seznamte se s dcerami bosse – Cecelií a Kate. A Antony je zamilovaný na první pohled. Ach ta láska nebeská… Sinnel

ČÁST DRUHÁ: L'AMORE (LÁSKA)

KAPITOLA 4

Velikonoce, 1984

„Zatraceně obrovský, co?“ zeptal se John.

Antony přikývl a podíval se na dvanáct metrů vysoký strop Catrolliho sídla. Jistě, jeho rodina měla staré peníze, ale Catrolli se v nich zatraceně topili. Bylo to téměř odporné, když doslova z každého milimetru jejich domova kapaly prachy.

Tohle bylo poprvé, kdy byl jako „Muž“ pozván ke svému bossovi domů na večeři. Antony tu nabídku nemohl odmítnout, ani kdyby chtěl. To by bylo hrubé. Dále to otvíralo další možnosti pro budoucí pozvání.

„Kde je Kate?“ zeptal se Antony.

John se zamračil. „Někde něco dělá.“

Antony se podíval na svého kamaráda a přemýšlel, co se s ním sakra děje. „Řekl jsi, že se s ní oženíš, Johne.“

„Já vím, ale Kriste...“

„Co?“

„Ona je oplzlá. Krutá svým vlastním způsobem. Nemůžeš jí věřit ani palec u nohy, přísahám Bohu.“

Antony odložil svou sklenku s koňakem na stůl. „Co se stalo?“

„Nevím. Zkoušel jsem to, jo. Myslel jsem, že kdyby to nebyl domluvený sňatek, že bych na tom mohl zapracovat. Ona hraje své hry a celou tu zatracenou dobu lže. O hloupých, nepodstatných sračkách. A ráda vidí, když se ostatním lidem ubližuje, Tony. Kate Catrolli je jedna z nejmanipulativnějších žen, které jsem kdy potkal. To nejsou dobré předpoklady pro manželství.“

V tom měl pravdu.

V jejich práci potřebovali, aby je ženy pochopily a podporovaly je. Život tu nebyl jen hrou nebo mýdlovou operou, ke které by si psali vlastní scénář a měli na výběr.

„Jak mám vybudovat rodinu s někým, jako je ona? Co když využije mé děti proti mně nebo mě záměrně bude ničit? Chci vůbec, aby se taková žena jako je ona, stala matkou mých dětí?“ John pokrčil rameny a pořádně upil svého koňaku. „Ona je šílená.“

Antony nestrávil příliš času s Kate Catrolli, takže nedokázal říct, zda byla Johnyho slova pravdivá. Vinnie držel obě své dcery pod zámkem. Tak pevným, že se Antony ve skutečnosti ještě ani nikdy nesetkal s Vinnieho nejstarší dcerou. Antony o Kate věděl jen to, co ostatní v la famiglia šeptali.

Ty šeptané pověsti se v podstatě shodovaly s tím, co řekl John.

„Kate je také mladá, že?“ zeptal se Antony. „Je jí dvacet, že?“

„Ano.“

„Možná prostě potřebuje -“

„Polstrovaný pokoj s diagnózou,“ zamumlal John.

Antony se zasmál pod vousy. „Souhlasil jsi.“

„Přestaň mi to připomínat. A pak je tu taky Lina,“ dodal John.

Antony se zvednutou rukou svého přítele přerušil. „Tohle nechci vědět, kámo.“

„Tony, poslouchej.“

„Ne, milenky neschvaluji, Johne. Omlouvám se. Do tohohle mě netahej.“

„Ona je víc, než jen to,“ řekl John, mírně nahněvaným tónem. „Mluvíš o ní, jako by nebyla nic jiného než jen moje děvka, kámo. Vaffanculo, jdi do háje. Tohle je od tebe hodně hrubé.“

Antonyho vnitřnosti svírala vina. Věděl, že John měl pravdu. Ta žena, se kterou měl John soukromý vztah, byla jeho milenkou a přítelkyní mnohem déle, než se dostala do hry Kate Catrolli. Johnův otec neschvaloval ženino nízké ekonomické postavení a její jen poloviční italskou krev.

A John nedokázal poslat svého otce do prdele.

„Měl bys ji rád,“ řekl tiše jeho přítel. „Je tak sladká, tichá a skromná. A stojí nohama pevně na zemi.“

„A spí s mužem, který je zasnoubený, Johne.“

„Ona je víc než jen to, Tony.“

„Poslouchej, jestli je Kate tak příšerná, jak říkáš, tak bys měl být opatrný,“ varoval ho Antony.

„Jo, já vím.“

„Vážně. Nedovol, aby zjistila, že běháš za nějakou jinou.“

John s povzdechem odvrátil oči. „Ona se tak jako tak nemá co ptát na to, co dělám s jinými ženami.“

„Teď mluvíš jako pes. Už ti chybí jen obojek.“

A mafián.

Antony to nesnášel.

„Miluji Linu,“ zamumlal John.

„Když ji budeš milovat, tak možná skončíš s tím, že budeš mít její zatracenou krev na svých vlastních rukách. Nezapomeň na má slova.“

****

Když Antony zahnul za roh a narazil na další chodbu, která vypadala, že vede do slepé uličky, hořce se zasmál. Kolik je vlastně v tomhle zatraceném místě křídel? Po večeři se omluvil, aby mohl tenhle dům trochu prozkoumat a nějak se mu přitom podařilo ztratit.

Teď už skutečně potřeboval na záchod, ale nechtěl začít náhodně otvírat dveře až do okamžiku, než najde ty pravé. Nemusel by při tom někoho potěšit.

Skvěle.

Prostě perfektní.

Měl se na ten koňak vykašlat.

Chodbou se nesl tichý zvuk hudby, který Antony upozornil na to, že by tu mohl být někdo, kdo by ho mohl nasměrovat do nejbližší toalety a pak zpátky na party. Rychle zamířil tím směrem, ale když uslyšel z otevřených dveří místnosti hlas, uprostřed kroku se zastavil.

„Máš další tři roky, abys mohla vymyslet, jak se z toho všeho dostat,“ řekl sladký, ženský hlas.

„Stejně tak by tatínek mohl začít lovit ty prachy už teď. Navíc, čím rychleji se dostanu z tohohle domu, tím líp.“

Antony ten druhý ženský hlas poznal. Kate.

„Co to je?“ zeptala se Kate.

„To je...“

„Co?“

„Opravdu bílé,“ řekla první žena.

„Takže? Co je špatného na bílé?“

„Jako celé bílé?“

„Jo. Proč ne?“

„Protože bys lhala,“ řekla první žena.

„Jen proto, že nejsem tak prudérní jako ty -“

„Zatraceně, nejsem prudérní, Kate. Jen prostě nespím s každým chlapem, který dobře vypadá a věnuje mi aspoň trochu pozornosti.“

Kate si odfrkla. „Cecelie, no tak. Až to přijde, budeš bílá jako lilie. Už jsi někdy aspoň viděla kohouta?“

Cecelia.

Antony poznal to jméno. Patřilo Vinnieho jednadvacetileté dceři. Zajímalo by ho, kde byla v průběhu nedělní bohoslužby, protože jediní lidé, kteří toho rána seděli v kostelní lavici vedle Dona, byla Kate, jeho žena a Johnathan.

„Jsi mrcha,“ vyplivla Cecelia. „Vypadni z mého pokoje.“

Kate se hrubě zasmála a řekla: „ Co chceš dělat o svatební noci, Cecelio? Schovávat se v rohu pokoje s pevně sevřenýma nohama? Budeš mít vůbec rozsvíceno?“

„Ne. Ale chci svému manželovi odevzdat něco, co ty tomu svému zjevně dát nemůžeš. Jak jsem ti řekla. Vypadni.“

Kate se objevila na chodbě a Antony neměl čas najít si úkryt. Kate se ještě zašklebila a ve dveřích své sestře ukázala vystrčený prostředníček. Zjevně zatím nezaznamenala Antonyho, který stál pár metrů od ní.

„Neboj se, Cecelio. Bolí to jen malou chvilku. Překousneš to stejně tak jako všechno ostatní. Navíc se ti to možná bude líbit. Bůh ví, že Vinnieho nenávidíš přesně tak moc, jako já, takže se vsadím, že před ním určitě taky něco skrýváš. Možná, když ho necháš, aby ti našel muže, tak nebudeš tak zatraceně frigidní.“

„Vypadni, Kate!“

Kate se jen zasmála.

Bože, takhle se chovala ke každému?

Když dokázala být tak příšerná na svou sestru, jak se pak chovala s Johnem? Antony stěží potlačil své znechucení.

Kate se otočila se stálým chichotáním a udělala pár kroků vpřed. Pak si všimla Antonyho, který tam stál. Jen zvedla ruku a škádlivě mu zamávala.

„Ahoj.“

To bylo to jediné, co mu řekla.

Ahoj.

Když Kate zmizela za rohem chodby, Antony se zamračil. Chudák John.

Bohužel se znovu ozvala jeho potřeba močení. Tak bolestně. Antony netoužil po tom, aby dohnal Kate a požádal ji o navigování správným směrem, takže zamířil k otevřeným dveřím, které vedly do velké, krásně vyzdobené ložnice.

Uprostřed místnosti stála mladá žena. Byla otočena k Antonymu zády. Podle toho, jak měla rovná záda a založené ruce na prsou, poznal, že byla naštvaná.

Antony zaklepal dvěma klouby na dveře a udělal krok dovnitř. Tohle byla pravděpodobně ta největší chyba, kterou kdy udělal.

Cecelia se rychle otočila na podpatku směrem k němu.

Byla nádherná.

Bláznivě nádherná.

Tak zatraceně nádherná, až to bolelo.

Její vlasy měly barvu karamelu a spadaly jí ve volných vlnách přes ramena. Dívala se na něj rozšířenýma očima, které měly sytě zelenou barvu jako les, kterým pronikají sluneční paprsky. Když se její růžové rty otevřely překvapením, řasy jí ovívaly tvář.

Antony byl ohromen.

Naprosto vyveden z klidu a kompletně ohromen.

Čekal, že se Cecelia bude podobat své sestře. Svým způsobem sdílely podobné rysy, ale byla i naprosto odlišná.

Jistě, Kate byla hezká dívka. Antony to nikdy nepopíral, ale nebyla tak nádherná, jako tahle dívka. Nedokázala by mu jediným mrknutím vyrazit všechen vzduch z plic nebo jen pouhým zvednutím obočí mu zastavit tlukot srdce.

„Ehm, ahoj,“ řekl Antony.

Cecelia se uklidnila. „Kdo jsi?“

Cože?

„Ehm...“

Cože?

Proč se sakra chová jako naprostý cafone?

„Antony Marcello,“ konečně se mu podařilo ze sebe dostat.

Cecelia přimhouřila oči. Jako by jeho jméno poznala. Antony předpokládal, že vzhledem k tomu, že byl její otec rádce, mohla by znát jeho dědečka. „Vypadni z mého pokoje.“

Antony se ani nepohnul. „Prosím?“

„Jsi v mé ložnici. Neměl bys tu být a já tě tu nechci, takže vypadni.“

„Ale -“

„Přísahám bohu, že jestli neopustíš tenhle pokoj, ustřelím ti nohu.“

Antony se zasmál. Ani na okamžik jí nevěřil.

Ceceliin chladný pohled nezakolísal.

Vystřízlivěl.

„Nemůžu najít toaletu,“ zkusil vysvětlit.

„O troje dveře níž,“ řekla Cecelia.

Ach.

„A na každém rohu zahni doprava,“ dodala. „Tím se znovu ocitneš v přízemí.“

Antony přikývl a stále se díval na Cecelii, jako by na něj mohla skočit. Stále se mu ztěžka dýchalo a v hrudníku cítil oheň.

„Jestli si myslíš, že jsem o tom střílení žertovala, tak to rozhodně ne,“ prohlásila Cecelia s kamennou tváří vážným tónem. „Proč tam pořád ještě stojíš?“

Protože se mu líbila. Chtěl ji poznat. Měla koule.

A taky byla dcerou bosse.

****

Paulie se přitočil k Antonymu v rohu až příliš velkého obývacího pokoje, ve kterém byla shromážděna většina hostů.

„Kam jsi zmizel, chlape?“ zeptal se jeho kamarád.

Antony pokrčil rameny. „Musel jsem najít toaletu.“

Paulie si ho prohlížel. Antony si povzdechl. Věděl, že jeho kamarád měl zase svou podivnou náladu. S Pauliem se společně poflakovali už od dob, kdy byli ještě moc malí na to, aby používali byť jen nočník. Dobří přátelé, které bylo těžké najít. Ne, že by měl Antony těch přátel nějak moc. A ty, co měl, si chtěl udržet.

„Co se děje?“ zeptal se Paulie.

„Nic.“

„Lháři.“

Antony sledoval, jak Vinnie vytáčí svou nejmladší dceru v rytmu hudby uprostřed místnosti. V druhé ruce přitom držel sklenici s vodkou, ze které nerozlil ani kapičku.

„Jak to, že nevyvdal tu starší dceru?“ zeptal se Antony.

„Cecelia. Tu myslíš, že?“

„Jo, to je jeho jediné další dítě, které má, že?“

„Jo. Nejsem si jistý. Možná tím chtěl potlačit Katiny nesmysly a tohle byl jeden ze způsobů, jak to udělat.“

Antonymu prudce bušilo srdce v hrudi. Dřív, než se dokázal zastavit, pokračoval. „Už jsem se s Cecelií setkal.“

Paulie se otočil ke svému příteli čelem. „Ano?“

„Jo.“

„Takže?“

„Líbí se mi,“ přiznal Antony.

Paulie si v šoku odkašlal. „Cože?“

„Vyhrožovala mi, že mě zastřelí. Dobře, že mě postřelí do nohy, ale to je to samé. Když to říkala, ani při tom nemrkla. Taky je nádherná. Teď by mě zajímalo, jestli se snaží uchovat Cecelii z nějakého důvodu pro sňatek s někým jiným. Udělal to s Kate. Je to možné.“

„To nedává moc smysl, Tony.“

Antony nevěřil na lásku na první pohled.

Jeho otec ano.

Vlastně v to věřilo spoustu Italů.

Antony teď nevěděl, co si má myslet.

„Poznáš to, až ji uvidíš,“ řekl mu jednou jeho otec.

Poznáš to, Antony.

Prostě to poznáš.

„Myslím, že by byla zatracená škoda, když zaprodal Cecelii tak, jako to udělal s Kate.“

Paulie přikývl. „S Cecelií jsem se už setkal. Je to sladká dívka. Zatraceně, nic takového jako je Kate.“

„Taky ti vyhrožovala, že tě zastřelí?“

„Ne. Tuším, že tím šťastným bastardem jsi byl dneska večer ty.“

Antony se zazubil. „S tou dívkou se ožením, Paulie. Sleduj mě.“

Paulie se temně zasmál. „Nejdřív musíš přejít přes Vinnieho.“

To byla pravda.

Také musel vyřešit svou vlastní rodinu.

Jak by se cítil jeho děda, kdyby chodil za bossovou dcerou?

Hovno.