ABK - 7. kapitola

Překlad: Simča

Páni, páni, páni. Tady je něco málo o Mině.

"Jsem chladný bastard. Jsem izolovaný, jsem vyčerpaný, workoholik, jsem bezcitný, a jsem vypočítavý."

~ Ally Blake

MINA

Vyrostla jsem chudá.

Chudší než typická chudoba.

Moji rodiče neměli problémy mezijednotlivými pracovními místy.

Nežili jsme v přívěsu nebo v zadní části vozidla.

Ne. Chudí v čínské čtvrti byl úplně jiný typ chudoby.

Můj otec spáchal sebevraždu, když mi bylo devět, nechávajíc mou matku, která by si vybrala láhev Soju, než aby se postarala o čtyři děti sama. Jak už tušíte, selhala. Moje sestra umrzla v jednu zimní noc, když jsme spali pod mostem. Moje matka mi řekla, abych ji vzala bundu, a když jsem to neudělala, ona si ji vzala pro sebe. Můj bratr… utekl, ale ne dříve, než ukradl $1,89, které jsem nashromáždila. Byla jsem to jen já a moje matka, dokud mě moje matka neprodala do ringu prostitutek. Ani jsem nebojovala. Řekli mi, že mě budou krmit a budu v teple. Jídlo. Ne krysy. Ne zbytky odpadků, ale skutečné jídlo. Poprvé, co jsem jedla lepkavou rýži, jsem stála ne víc než deset stop od muže, který šukal někoho do zadku. Bylo mi deset a já tam seděla, jedla rýži a jen poslouchala. Ano, na krátký okamžik mě napadlo, jestli to budu jednou já, ale to bylo na velmi krátký okamžik, protože jsem měla rýži a byla jsem v teple.

Byla jsem tam jen dva dny předtím, než mě někdo koupil. Byl to poměrně mladý muž, v jeho pozdní dvacítce. Nikdy se mě nedotkl,jen chtěl, abych se svlékla, tancovala, a pak znovu se oblékla. Platil tak moc, že ​​nikdo jiný se mě dotknout nemohl. Když mi bylo dvanáct, přivedl mě domů, abych byla kamarádkajeho vlastní dcery. Všimla jsem si, že jsme byly stejné, jeho dcera a já.Dokonce mě přiměl muříkat tati. Ujišťoval se, že jsemchodila do školy s jeho dcerou, že jsem se oblékala dobře; pro každého venku, to muselo vypadat, jako bych měla štěstí, že jsem byla adoptovaná milou a velkorysou rodinou. Nikdy jsem neprozradila slovo z věcí, které se děly v jeho domě. Počkal, až mi bylo patnáct, než se mě dotkl. Když mi bylo sedmnáct, oni přinesli domů jinou dívku. Jeho žena mě tiše poslala pryč s umlčujícími penězi… tehdy jsem si uvědomila, že to nebylo tak, že to nevěděla, bylo to tak, že předstírala, že nic neví.

Věděla jsem, jaký bude mít ta dívka život.

Řekla jsem jí o tom před odchodem a ona se mě zeptala jen na to, jestli tam bude nějaká rýže.

Bylo to legrační zkrouceným, hrozným způsobem. Chápala jsem ji, a při pohledu zpět jsem si nebyla jistá, co by se semnou jinak stalo. Zmrzla bych? Byla bych znásilněna na ulici? Vyhladovělá, než znásilněná? Vymrzlá, než vyhladovělá?

Nezáleželo na tom, protože jsem byla volná. Měla jsem peníze a byla jsem volná.

Bylo děsivé, jak normální byl můj život poté. Dostala jsem práci v obchodě s kuřecím masem a žila v

suterénu. Chodila jsem do jedné z nejlepších škol v zemi díky úvěru. Zamilovala jsem se jednou, měla

dcerou, a uvědomila si, že jako každý jiný, se nestaral. Zmizel, ale ne dříve, než mě označil za děvku.

Bylo to legrační… a když říkám legrační, myslím krutý… způsob, jakým se k ženám chovají po celém světě.

Pokud mlčí, jsou v pořádku.

Pokud promluví, jsou napadeny ze všech stran.

Teprve když se mi narodila dcera, jsem si uvědomila, že chci mluvit, nejen pro mě, ale pro ní - protože alespoň jsem se mohla bránit. Nikdy předtím jsem nebojovala; Nikdy jsem neměla moc. Poté, co jsem ji získala, jsem si uvědomila,že jsem měla jizvy na vrcholu jizev ze života, který jsem žila.

Nebyla jsem dobrý člověk.

Byla jsem tichá, ale nikdy dobrá.

Srát na to být dobrá.

"Mino?"

Čelila jsem Mel, když se otočila na židli, aby si mě prohlédla.

"Promiň, co?"

"Náš nově jmenovaný zástupce komisaře tubude za chvíli. Budu potřebovat, abys byla trochu víc soustředěná. "

"Samozřejmě." Přikývla jsem a někdo zaklepal na dveře, než jsem ho pustila dovnitř.

"GuvernérkoCallahanová." Zašklebil se, když vešel dovnitř, oblečený v jeho námořnicky modré uniformě s kloboukem pod paží. Jeho oči vystřelilyna moment ke mně, než se zaměřil zpět na ni. Sepjala ruce.

"KomisařiCheungu, děkuji, že jste si na mě udělal čas." Mel mu pokynula, aby se posadil. On přešel a opřel se do opěradla židle. Měl černé vlasy a malý řez nad jeho rtem.

"Je mi ctí," řekl a jeho oči se znovu podívaly ke mně na kratičkou sekundu.

Nevěnovala jsem pozornost jejich rozhovoru. Pokoušela jsem se, opravdu pokoušela, ale jen jsem tam stála. Nebylo to ze strachu – nemyslela jsem si, že jsem někdy opravdu cítila strach. Mlčela jsem, ale brzy jsem se chystala promluvit, a když tak udělám, on nikdy nezapomene na to, co mu řeknu.

Setkání bylo příliš dlouhé.

Chtělo to všechnu mou vyrovnanost tam jen tak stát.

"Mina vám ukáže cestu ven." Mel mě znovu vytáhla z mých myšlenek, a já se nehádala. Jen jsem umístila dokumenty vedle ní, než jsem prošlakolem stolu.

Zasmál se vedle mě, jak jsme šli do haly.

"Jak daleko jsidošla, Mino."

"Děkuji, otče." Usmála jsem se na něj, když na vteřinu ztuhl a pak to setřásl. Položil ruku na moje rameno.

"Stačilo. Minulost je minulostí. Jsem tak rád, že jsi ze sebe něco udělala."

"To bych bez tebe nedokázala," řekla jsem automaticky k jeho potěšení.

Naklonil se blíž. "Nikdy na to nezapomeň. Pokud někdy bude guvernérkaněkoho potřebovat, ujisti se, že si vzpomeneš, kdo tě sem přivedl."

"Samozřejmě."

Přikývl a položil si klobouk na hlavu. Stál zpříma, když šel ven. Následovala jsem ho, těšila se z vánku. Když se dostal do svého auta, černý Mercedes zaparkoval. Nealsi rozepnul horní knoflík jeho obleku, když vystoupil. Velký úsměv se šířil po celé jeho tváři. Byl to typ úsměvu, který mě vždy přiměl se usmívat …jen ne toho dne.

"Připravena na oběd?" Zeptal se a políbil mě na temeno.

Pohladila jsem ho po saku. "Neale, potřebuju od tebe něco."

"Cokoliv."

"Zástupce komisařese tu zastavil, aby viděl Melody."

"Všechno v pořádku?" Zamračil se a podíval se na auto, které bylo už dávno pryč.

"Jo." Usmála jsem se. "Jen potřebuju, abys zabil jeho dceru."

"Co?" Napůl se zasmál.

Narovnávajíc se, jsem sezopakovala. "Zástupce komisaře Cheung má dceru, chci ji mrtvou. Má také manželku; Chci, aby byla mrtvá. Chci, aby je viděl mrtvé, než ho zabiješ."

"Mino."

"Můžeš to pro mě udělat?"

"Ano." Přikývl. Pohladil mě po obličeji. "Ale Mel-"

"Mám pocit, že to ví. Nebudu s ní o tom mluvit. Ty můžeš. Řekne ano. Jsem si jistá, že bude naštvaná, že to nechci udělat sama, ale já nejsem jako ona. Nemůžu být změněna jako Cora, ale to neznamená, že taky nechci krev."

"Pak tam bude krev."

To byl způsob, jak jsem zasraně mluvila: skutky.

To byla moc, kterou jsem teď měla, poukázat na někoho a nařídit jejich smrt a nechat je to udělat. To bylo to, co mi Mel nabídla. Bylo to cennější než zlato.

Jeden po druhém, po každém, díky kterému jsem trpěla, jsem měla v plánu jít, a jeden po druhém

se všichni utopí ve vlastní krvi.

Mina Sung byla pryč.

Mina Callahanovábude mít krev.

"Ale dříve, než se setkáš s komisařem, co chceš mít k obědu? Mám opravdu chuť na thajské!"Zazubila jsem se na něj, vzala ho za ruku.

"Ale já jsem vlastně doufal v indickou." On mě otočil do náruče.

"Objednáme si z obou?"

Přikývl, na což mě už vedl k autu.

MELODY

"Už ti chybí můj hlas?" Řekl Liam na druhém konci linky, jak jsem stála u okna.

"Opravdu miluješ sám sebe, že jo?"

On se uchechtl. "Teď, když ses zmínila-"

"Brzy ztratíme dalšího komisaře," řekla jsem, přerušila ho, než by se dostal dál mimo téma.

"Mina?"

"Jak jsi to věděl?"

"Nealmi právě napsal. Trvalo jí to dost dlouho. Je součástí téhle rodiny kolik už let?"

Usmála jsem se, když jsem viděla svůj vlastní odraz ve skle. "Někteří lidé jsou krvavá zvířata, Liame a další jsou jedovaté rostliny. Říkala jsem ti, že je jiná než Olivie. Mohla jsem to vidět. Nechala ho se dostat vysoko, jen aby ho mohla skopnout dolů."Byla tichým zabijákem, takovým, kterého jste nikdy neviděli přicházet, dokud nebylo příliš pozdě.

"Něco by se dalo říci o ženách této rodiny." Povzdechl si pro sebe. "Jaký to bude mít vliv na tebe? To poslední, co chceme, je špatný tiskl."

"Copak nevíš, že zářím nejvíce v chaosu?"

"Užij si to, ženo. Jedu přinést domů slaninu. "

"To vynechám; zřejmě ti způsobí rakovinu. "

Zasténal. "Všechno ti dává zasranou rakovinu-"

"Sbohem, manželi," řekla jsem rychle, než jsem zavěsila a on stačil říct další slovo. Vracejíc se ke svému stolu, jsem se posadila do černého, koženého křesla, jak americké a státní vlajky stály za mnou. Natahovala jsem se pro dokumenty, které mi Mina nechala, když se ozvalo zaklepání na dveře.

"Vstupte."

"Paní guvernérko." Bruce, můj sekretář, strčil blonďatou hlavu dovnitř, když zatlačil černé rámečky jeho brýlí po svém pokřiveném nose.

"Co je?"

"Starosta Weston je zde,požaduje vás vidět."

"Požaduje?" Zajímavá volba slov.

"Ano, guvernérko."

"No, potom ho nenechávej čekat." Opřela jsem se ve svém křesle, překřížila si nohy. Brucese sotva otočil, než můj nejméně oblíbený starosta vběhl dovnitř. "Benjamine, co pro tebe můžu udělat?"

"Co můžeš udělat? Co můžeš udělat?"Snažil se ovládnout, zhluboka se nadechl. "Víš, proč úřad guvernéra byl vždy ve Springfieldu a ne v Chicagu?"

"Je to nevýznamné?" Odpověděla jsem, skoro znuděně.

"Aby nebyl interní spor mezi výkonnýmpracovníkem třetího největšího města v Zemi a úřadu guvernéra! Tento stát se stále vzpamatovává z vážných finančních problémů vyplývajících převážně z nehrazených důchodů pro pracovníky, něco, co nemůžeš pochopit, protože zaprvé, to je tvoje první práce, kterou jsi kdy měla, a zadruhé proto, že máš více peněz, než si můžeš dokonce vysnít."

"Budeš na mě pořád štěkat, nebo mi dáš příklad-"

"Navrhl jsem nový rozpočtový plán. Městská rada Chicaga, všichni stáli za ním, a dnes měl dostat zelenou, ale místo toho, jsem slyšel, že jsi udělala pár hovorů. Žádný rozpočet. Žádná zelená. Tohle není hra, paní Callahanová! "

"Vidím, že jsi naštvaný." Usmála jsem se; bylo vždy zábavné sledovat utíkat krysu do pasti. "A mohla bych také trávit čas vysvětlováním ti mých úvah, ale nelíbí se mi tvůj tón. Když moje děti házejí záchvaty vzteku, obvykle jepošlu do jejich pokojů. Tak co kdybys šel do své kanceláře a- "

"Jsem zatracený starosta Chicaga! Budeš se mnou mluvit s respektem!"

"Ne," řekla jsem, nedbale hodila dokumenty, co mi dala Mina jeho směrem. "Víš, proč mě lidé zvolili, i když věděli, že tohle byla moje první "práce", a že jsem měla víc peněz, než vím, co s nimi dělat?"

Pomalu se sklonil a zvedl papíry.

"Je to jednoduchý důvod, opravdu. Čtyři z předchozích sedmi Illinoiských guvernérů šli do vězení. Spolu se dvěma americkými poslanci, bývalým ministrem zahraničí a státním návladním, celkem 79 zvolených úředníků šlo do vězení za podlost od roku 1972. Illinois má dlouhé dědictví korupce ve státní správě, to vše od mužů, kteří vypadají stejně jako ty a předstírají, že se starají, i když tomu tak není. Muži jako ty, kteřílezli každému do zadku, a teď chtějí vyjebat s každým, koho jen vidí. Toto město, tento stát je unavený z lidí, jako jsi ty, což je důvod, proč můjzadek sedí tak pohodlně v tomto křesle. Co znamenají peníze pro někoho, kdo je bohatý? Co je moc pro někoho, kdo je již mocný? Pokud jsi mě chtěl sesadit, měl jsi alespoň držet svůjnos čistý, Benjamine. Prostitutky a úplatkářství? Nebyl jsi ani originální."

Dal si ruku přes ústa, jen zíral na papíry. Musela jsem s ním soucítit; pokud by Mina nevěděla, kde hledat, udržel by všechno v tajnosti.

"Ale ne." Zavrtěla jsem na něj prstem, když se snažil posadit naproti mně. " Teď nebudeme mít civilizovaný rozhovor. Ukazoval jsi svého ptáka venku, abys mi ukázal, jak moc velký muž jsi. Pokračuj. Dokaž mi, proč jsivýkonným pracovníkem třetího největšího města v zemi. Počkám."

Stál tam a zíral na mě na chvíli předtím, než se pomalu dostal na kolena. Byl to politování hodný pohled.

Jeho pěsti se sevřely. Jeho čelist svírala. "Co… co chceš?"

"Spoustu věcí… nic z toho mi nemůžeš dát, Bene."

"Moje žena… moje děti… pokud to uděláš…"

"Starám se tolik o tvou ženu a děti, jako ty, zatímco jsi šukal pěknou devatenáctku svelkýma kozama."

"Guvernérko-"

"Vypadni kurva z mé kanceláře, Benjamine."

Vstal, plivl před mým stolem. "Jednoho dne, všechny sračky, které si cpala do krků lidí, všechny krvavé dohody, kteréjsi udělala,se ti desetinásobně vrátí. Pak budeš na kolenou ty. Nebudu tu, abych to viděl, ale budu dýchat klidně s vědomím, že spravedlnosti bylo učiněno."

"Benjamine, i kdyby svět byl v jednom ohni a moje kůže se sloupávala z mého těla, nikdy bych nebyla na kolenou. Nepleť si mě s čubkou, jako jsi ty."

Když se dveře zabouchly, Bruce je otevřel avystrčil hlavu dovnitř. Když uviděl můj obličej, nic neřekl, jen zavřel dveře.

Řekl spravedlivost? Co si neuvědomoval, bylo, že rodina Callahanůbyla zosobněná spravedlnost.