The Baby Clause

Překlad: Simča

Tak tady máte třešničku na hodně sladkým dortu! :)

Bavte se a moc vám děkuju za komentáře!

Vidíme se u dalších knížek.

Pa, Simča

RICHARD

Odbočujíc k velkému vchodu do nemocnice, jsem šlápl na brzdu tak tvrdě, až se moje auto otřáslo.

Moje pneumatiky zapískaly a nechaly černé skvrny na chodníku. Prudce jsem otevřel dveře, vrhl se ze sedadla a ani se neobtěžoval zavřít za sebou dveře. Měl jsem štěstí, že jsem si vzpomněl vzít klíče.

Ostraha mě zastavila dřív, než jsem se dostal do posuvných dveří nemocnice a zvedl ruku.

"Pane, nemůžete tady nechat své auto. Parkoviště je přes ulici - "

Přerušil jsem ho zavrtěním hlavou. Hodil jsem klíče jeho směrem. "Hele, chlapče, já ti věřím. Zaparkuj mi auto a přines mi klíče. "

"To udělat nemůžu!"

Natahujíc se do kapsy, jsem vytáhl balík peněz. Neměl jsem tušení, kolik to bylo, ale pro tohle dítě stojící přede mnou, blokujíc mi cestu, maskujíc své mládí tím, že předstíral, že je silný, jsem si byl jistý, že to bylo jmění. Strčil jsem mu peníze do ruky a ušklíbl se, zatímco jeho oči se rozšířily při pohledu na hotovost.

"Jistě že můžeš. Ber to jako odměnu za dobře odvedenou práci. Zaparkuj moje auto a přines mi moje klíče." Obešel jsem ho.

"Kam jdete, pane?" Vykřikl.

Podíval jsem se na něj přes rameno, když jsem spěchal pryč. "Do porodnice!"

***

Poklepával jsem nohou, když jsem čekal na výtah. Mé srdce zběsile bilo, ruce se mi zatínaly a otevíraly po mých stranách, myslíc na hovor, který jsem dostal, zatímco jsem obědval s klientem a Grahamem.

"Haló?"

"Richarde, tady Laura. Potřebuju, abys přišel do nemocnice. "

Led plul v mých žilách. "Cože?"

"Katy praskla voda."

Byl jsem na nohou, utíkal z restaurace bez dalšího přemýšlení. Slyšel jsem křičet své jméno, ale ignoroval jsem to. Skočil jsem do auta a uháněl směrem k nemocnici. Katy neměla termín ještě pro příští tři týdny. Na dítě to bylo brzy. Musel jsem se k ní okamžitě dostat.

Dveře se otevřely a já si nadával pod svým dechem, jak jsem čekal na lidi, až vyjdou. Copak nevědí, že spěchám? Stiskl jsem šestku. Poté tlačítko "zavřít dveře", i když lidé ještě stále chodili dovnitř. Moje hlava klesla zpět na má bedra, jak jsem se zhluboka nadechl a počítal do deseti. Vydržel jsem pomalé stoupání vzhůru a snažil se nevrčet na lidi, když vystupovali na jiných patrech. Tlačil jsem na tlačítko "zavřít dveře" neustále, ignorujíc mračení mým směrem.

Když se dveře otevřely na šestém patře, vyletěl jsem z výtahu a uháněl k recepci. Sestřička, která zadávala nějaké informace do počítače, mě ignorovala.

"Moje manželka-"

Zvedla ruku, zastavila mě a pokračovala v psaní, vůbec se nezabývajíc mou panikou. Chtěl jsem křičet, ale zatnul jsem v pěst ruce a držel jazyk za zuby. Katy mi neustále říkala, že jsem se potřeboval naučit trpělivosti. A o pár vteřin později, vzhlédla se zářivým úsměvem.

"Jak vám mohu pomoci?"

"Moje žena – volali mi – dnes rodí!"

"A jméno?"

Zíral jsem na ni a pozvedl obočí. "Nevíme jméno. To dítě se ještě nenarodilo."

Zamračila se a otevřela ústa, ale pořád jsem mluvil.

"Jak mám vědět jméno? Nechtěli jsme znát pohlaví. Chtěli jsme, aby to bylo překvapení. Ale voda jí praskla brzy. Dostal jsem hovor. Musím ji najít. "

"Jméno vaší ženy, pane."

Zhluboka jsem se nadechl. No, to dávalo větší smysl.

"Katharine, ale říkám jí Katy. Má to radši. "

Vyklenula obočí.

Neřekl jsem nic na oplátku, jen zíral. Co sakra ještě chtěla?

Ruka spadla na mé rameno a já se polekal. Podíval jsem se za sebe a uviděl pobavený obličej doktorky Suzanne Simonové.

Ušklíbla se a poklepala mi na rameno. "Uklidněte se, Richarde. Katy je v pořádku." Usmála se na sestřičku. "VanRyanová, Shelly. Je to Katy VanRyanová."

Sestřička se jménem Shelly, se zašklebila a hodila mi pohled, který, jak jsem si myslel, znamenal výsměch. "Divila jsem se. Varovala mě. "

Podíval jsem se mezi ně. Varovala? Kdo ji varoval? O čem přesně?

Doktorka Suzanne mi stiskla ruku. "Pojďte se mnou, Richarde. Vezmu vás ke Katy a pak vám vše vysvětlím."

Přikývl jsem a šel za ní chodbou, můj žaludek byl stažený a nervy napjatý.

"Co tím myslela, "varovala mě?" "

Suzanne vzhlédla s vědoucím výrazem ve tváři. "Katy řekla, že má pocit, že budete dnes o něco méně pod kontrolou, než je obvyklé. "Vyděšený" Myslím, že byla její slova. "

Otevřel jsem ústa na protest, pak je v mžiku zavřel. Jako obvykle, Katy měla pravdu. Byl jsem dost vyděšen právě teď. Potřeboval jsem vidět Katy, abych se mohl uklidnit.

Suzanne se zastavila před dveřmi a já byl dost netrpělivý. "Katy je v pořádku. Dítě je v pořádku. Musíte být pro ní podporou a silný, ano? "

Těžce jsem vydechl. "Ano."

"Potřebuje vás."

"Je opravdu v pořádku? Dítě mělo ještě čas."

"Děti přicházejí na svět brzy po celou dobu, Richarde. Se všemi knihami, které jste četl a otázkami, na které jste se ptal, víte, že se to může stát. Katy je mladá a zdravá. Taky bych vám nic nezatajovala."

Uvolnil jsem se trochu po vyslechnutí si upřímnosti v jejím hlase, a měla pravdu. Četl jsem spoustu knih a vyptával se na nekonečné otázky. Suzanne byla vždy s námi upřímná a přímá. Neřekla by mi, že Katy je v pořádku, pokud by opravdu nebyla.

"Dobře. Jsem v pořádku. Mohu ji teď vidět? "

Ona se mé netrpělivosti zazubila. "Ano."

***

Když jsem vstoupil do Katina pokoje, ležela a Laura seděla vedle ní. Spěchal jsem k ní a přitiskl polibek na ústa mé ženy, pak se odtáhl.

"Ahoj, miláčku."

Usmála se na mě, chytila mě za ruku. Oči měla zakalené bolestí. "Ahoj. Jsem ráda, že jsi tady. "

"Přijel jsem, jak nejrychleji to šlo."

Laura se usmála a vstala. "To je moje narážka. Půjdu si s Grahamem sednout a dám vám dvěma trochu času o samotě. Zavolejte mi, jestli mě budete potřebovat."

"Graham je tady?"

"Nepřišel s tebou?"

"Um, ne, ne… Do prdele." Pokrčil jsem rameny s úšklebkem. "Zapomněl jsem na něj."

Nechal jsem Grahama v restauraci. Vyběhl jsem ven, aniž bych mu řekl, co se stalo, nebo kam jdu. Taky přímo uprostřed dohody s novým klientem.

Laura se začala smát. "Nechala jsem svůj telefon v autě. Jsem si jistá, že volal."

Vytáhl jsem telefon z kapsy, měl jsem několik zmeškaných hovorů a zpráv. Podal jsem jej Lauře. "Použij můj. Dlužím mu omluvu. Nebo deset."

Vzala ode mě telefon a zavrtěla hlavou. "Jsem si jistá, že to pochopí." Odmlčela se vedle mě, dala mi

rychlé objetí. "Ona tě potřebuje, Richarde. Má strach, ale snaží se být statečná," zašeptala.

Přikývl jsem a tiše jí poděkoval. To byla moje Katy. Statečná a tichá. Můj pohled následoval Lauřin odchod s vděčností. Byla pozitivní silou v obou našich životech, a nejbližší věcí k matce, kterou jsem kdy opravdu měl.

Posadil jsem se vedle Katy a držel ji za ruku a podíval se na Suzanne. "Takže?"

"Mysleli jsme si, že to byl Braxton Hicks, ale Katina voda praskla a její porod pokračuje ve stálém tempu. Myslím, že se setkáte se svým dítětem už dnes, pokud se věci budou pohybovat přesně takhle."

Zvedl jsem Katinu ruku k ústům. Tiskl jsem polibky na její klouby. "Dnes," opakoval jsem a setkal se s jejím nervózním pohledem.

"Budeme Katy monitorovat, a přemístíme ji, až nastane čas. Mezitím potřebuju, abyste si pamatoval vše, co jste se naučil při vašich lekcích. Pomozte jí s jejím dýcháním, udržujte ji v pohodlí a dovolte ji, aby se o vás mohla opřít." Její pohled přešel ke Katy. "Můžete chodit, pokud chcete - ve skutečnosti, to doporučuji. Jsou tu bonbóny a voda. Jste si jista s žádným epidurálem?"

Katy zavrtěla hlavou. Byla neoblomná na toto téma, bez ohledu na to, jak jsem jí prosil, aby změnila názor.

Doktorka Suzanne se na Katy usmála a poplácala ji po ruce. "Můžete si to rozmyslet, jestli chcete, ale nemůžeme to oddalovat příliš dlouho. Existuje bod, kde to nemůžeme vrátit."

"Vím. Chci to udělat bez drog."

"Dobře, vy dva. Odpočívejte. Vrátím se brzy."

Odešla a vstal jsem, sklonil se a políbil svou ženu. Setkal jsem se s jejím ustaraným pohledem. "Jsem tu, miláčku. Budeš v pořádku. Neopustím tě ani na minutu. A později, se setkáme s naším dítětem."

"Je to tak ohromující," přiznala roztřeseným hlasem. "Bojím se."

Ulevilo se mi, že řekla ta slova nahlas. Přitiskl jsem další polibek na její hlavu.

"Co potřebuješ?"

"Abys mě držel."

"O to nemusíš nikdy žádat."

Přesunula se ke straně a já si sedl vedle ní. Ovinul jsem ruce kolem jejího těla, rozšiřujíc dlaně přes její břicho. Jemně jsem ji kolíbal, až jsem ji cítil se uvolnit.

"Někdo se nemůže dočkat, až tě pozná."

Tiše se zasmála. "Pozná nás. Je to tvůj hlas, na který on nebo ona reaguje nejvíce. "

Usmál jsem se. Políbil ji do vlasů, pak ji pohladil po oteklém břiše.

Poprvé, když jsem mluvil s jejím břichem, to byl divný pocit. Připadal jsem si jako idiot, ležící vedle ní s mou rukou na její kůži, mumlajíc o hloupostech. Až na to, že se mi to líbilo. Začal jsem číst knihy, pouštět hudbu, mluvit o tom, jak moc zábavy si užijeme, až se on nebo ona narodí – cokoli, abych se spojil s životem rostoucím uvnitř Katy. Poprvé, když jsem cítil stisk ruky nebo nohy proti mé kůži, jsem plakal.

A podruhé ve svém životě, jsem věděl, že jsem se zamiloval. Chlapec nebo dívka, budu milovat a chránit toto dítě se vším, co ve mně je. Jen to vědomí, že ho budu držet v nejbližších hodinách, přimělo můj hrudník bolet sladkostí, na kterou jsem ještě nebyl zvyklý cítit. Podíval jsem se na Katy, která mě sledovala s něžným pohledem.

"Miluju tě, Katy."

Usmála se. "My milujeme tebe."

Ušklíbla se, když další kontrakce udeřila. Popadla mě za ruku.

Těžce jsem se nadechl, protože jsem věděl, že to byl jen začátek a doufal, že jsem byl dost silný pro ni, aby se o mě opřela a to jak fyzicky tak i psychicky. "Dobře, miláčku. Dýchej se mnou. "

***

Věci pokročily do té míry, že byl čas přejít na porodním sál. Procházel jsem se s ní, dokud nemohla už chodit, krmil ji bonbóny, třel jí záda a ramena, ujišťoval ji, že všechno bude v pořádku, i když obavy sžíraly můj vlastní žaludek. Zamrkal jsem slzy, když jsem viděl množství bolesti, které zažívala. Nechal jsem ji držet mě za ruku, a nestaral se, že by mi ji mohla vlastně zlomit jejím smrtím stiskem, jak kontrakce sílily a byly blíž k sobě. Rozmyslela si tu věc s epidurálem, a přestože jsem byl vděčný, že to odneslo bolest, jsem se málem zbláznil, když jsem viděl velikost jehly, kterou použili. Chtěl jsem být

zapojen, a oni mi ukázali, jak držet Katy za ramena, abych pomohl s porodem. Přistoupil jsem blíž, abych tak udělal, zahlédl jehlu a ztuhl. Museli mě vytlačit z cesty, a stejná zdravotní sestra, která byla na recepci, stála na mém místě a řekla se smíchem něco o "mužích a bolesti." Měl jsem pocit, že se pesto nikdy nepřenesu.

Taky nikdy nezapomenu na to, že jsem nechal Grahama. Zdálo se, že poté, co jsem vyběhl z restaurace, vysvětlil našemu klientovi, že si byl jistý, že hovor, který jsem obdržel, byl o mé těhotné ženě. Pokusil se dohonit moje auto, ale já si toho nevšimnul. Klient s ním jel zpátky do kanceláře, a poté, co mluvil s Laurou, on a Jenna dorazili do nemocnice. Dával jsem jim pravidelné aktualizace a Katy a já jsme se prošli, abychom je viděli.

Během jedné návštěvy, mi Graham podal klíče od auta, a řekl, že teď bylo zaparkované bezpečně přes ulici. Naklonil se, když zamumlal, že čtyři sta dolarů bylo trochu přehnané, děkuji, za obsluhu, ale já se jen usmál. Dostalo mě to ke Katy rychleji, a pravděpodobně to ten kluk potřeboval mnohem víc než já, takže jsem s tím byl více než v pořádku. Laura neustále chodila do pokoje a z pokoje, její tichá podpora nás oba držela pohromadě.

Její klidná aura byla přesně to, co jsme potřebovali.

Sklonil jsem se nad Katy, chválil její sílu a statečnost. Mumlal slova povzbuzení. Držel ji za ruku a hladil ji po čele s chladnými ručníky. Když mi řekli, přestěhoval jsem se za ní, držel ji za ramena a podporoval ji, aby tlačila.

Když naše dcera přišla na svět s hlasitým kvílením, přísahal jsem, že jsem nikdy neslyšel tak krásný zvuk. Ruka se mi třásla, jak mě nechali přestřihnout pupeční šňůru. Můj hrudník se stáhl téměř do bolestivé úrovně, celé moje tělo vibrovalo, když mě nechali poprvé držet naši dceru. S rudými tvářemi, vrásčitá a mokrá, byla tou nejkrásnější věcí, kterou jsem kdy v životě viděl. Chomáčky tmavých vlasů byly přilepené všude kolem a oči měla otevřené a zamrkala, jak zívla. Byla vyčerpaná z práce být porozená. Na okamžik, existovala jen ona a já na celém světě. S údivem jsem ji pohladil po drobné tváři mým prstem.

Ohýbajíc se, jsem políbil Katy, která nás pozorovala unavenýma, šťastnýma očima.

"Podívej, co jsme vytvořili," zašeptal jsem. "Je dokonalá." Opatrně jsem ji položil zpátky na Katinu hruď, kde jí spokojeně tiskla. "Byla jsi neuvěřitelná, miláčku," jemně jsem ji pochválil. "Pozoruhodná."

Podívala se na naši dceru. "Vedli jsme si dobře."

Dal jsem jednu ruku na záda naší dcery a položil hlavu vedle Katy na polštář.

"Ano, vedli."

***

Podíval jsem se na hodiny, překvapen, jak pozdě bylo. Katy spala, jednu rukou stočenou pod tváří, jak podřimovala, zcela vyčerpaná. Graham, Laura a Jenna odešli před několika hodinami. Graham trval na tom, že jsem musel jíst, a vytáhl mě z místnosti, zatímco Laura a Jenna zůstaly s Katy. Přinesl jsem ji zpět kousek sýra, sušenky a ovoce, které okusovala, zatímco my všichni mluvili. Poté, co jsem ho uspokojil, že jsme něco snědli, vzal svá děvčata domů a nechal mě o samotě s mými.

Mou rodinou.

Katy se mě snažila přesvědčit, abych šel domů a vyspal se, ale nechtěl jsem opustit ani jednu z nich. Nemohl jsem. Chtěl jsem být tady s nimi, a ujistit se, že byly obě v pořádku.

Moje dcera spala v mém náručí. Malá, křehká bytost, již jsem miloval víc, než jsem si myslel, že bylo lidsky možné. Nemohl jsem ji položit. Sledoval jsem, jak se svíjela, zavinutá v měkké růžové přikrývce. Její ústa byla našpulená, její drobné pěsti bojovaly, aby unikly materiálu. Katy mi vysvětlila celou věc s

plenou, ale nemohl jsem odolat uvolnit materiál a nechat jednu z jejích rukou volnou. Svírala můj prst s pevností, která mě překvapila, ale i líbila. Moje holčička byla silná. Její ospalé modré oči, už tolik jako Katiny, po mě pokukovaly, pak se zavřely, přilnavost nikdy neuvolnila.

"Je perfektní," zašeptala Katy.

Podíval jsem se nahoru s úsměvem.

"Je, maminko."

Katin úsměv byl široký a krásný. "Musíme ji pojmenovat, Richarde."

"Vím. Žádná z těch, která se mi líbila, se teď nehodí, když je tady a vidím její sladké tváře." Přejedu prstem po baculaté malé tváři. "Opravdu ji nechceš pojmenovat po Penny?"

Moje žena se zašklebila, když se vyhoupla do sedu. "Ne. Nelíbilo se jí, jak se jmenovala."

"Bylo nějaké jméno, které se jí líbilo?"

Katy našpulila rty, výraz měla podobný jako naše dcera. "Líbilo se jí její prostřední jméno, Grace. Mě se líbí taky," dodala.

"Grace," opakoval jsem. Líbilo se mi, jak znělo. Podíval jsem se na svou dceru. "GraceVanRyanová."

"Anne je Lauřino prostřední jméno," nabídla Katy. "Grace Anne VanRyanová."

Bylo to správné. Jména šla dobře dohromady, a byly to dvě ženy, které jsme oba milovali. "Miluju to. Laura bude nadšená, a Penny by byla tak šťastná a pyšná. "

Snižujíc hlavu, jsem políbil svou holčičku. "Ahoj, Gracie."

"Myslela jsem, že nemáš rád přezdívky."

Vstal jsem a položil Gracie do Katiny náruče. "Myslel jsem na spoustu hloupých věcí. Vypadá jako Gracie." Pohladil jsem Katy po tváři a odhrnul jí vlasy z obličeje. "Ty, miláčku, bys měla spát"

"Měl bys jít domů a taky se vyspat."

"Ne. Zaplatil jsem spoustu peněz za tuhle soukromou místnost. Půjdu domů, až vy taky. "

"Tak tvrdohlavý."

Zasmál jsem se a vzal Gracie zpět. Katy ji měla dost dlouho. "Ano. Takže jdi spát. Budu tady jen tak sedět s Gracie a řeknu jí všechno o její adoptované bláznivé rodině a její dokonalé, nádherné mamince."

"A co její dokonalý, nádherný tatínek?"

Slyšet to slovo mě přimělo zamrkat. Pak jsem zamrkal znovu.

Tatínek. Titul, o kterém jsem si nikdy nemyslel, že by patřil mně. Cit v mém krku se utáhl. Natáhl jsem ruku a uchopil Katinu ruku, potřebujíc její dotek.

"Budu nejlepším tatínkem, kterým můžu být."

"Já vím, že budeš. Už jsi nejlepší manžel. "

Sklonil jsem se, zachytil její ústa mými, pociťujíc tisíc emocí. Kdysi jediná Katy, a teď Gracie, mě mohly přimět je cítit. Pocity, o kterým jsem nevěděl, že neexistovaly - štěstí a radost tak sladká, že nutily můj hrudník bolet. Spokojenost a klid, které zjednodušovaly můj život jejich přítomností. Našel jsem skupinu lidí, které jsem teď považoval za svou rodinu, ale Katy a Gracie patřily ke mně. Byly můj svět, a já věděl, že jsem jejich. "Děkuju ti, moje Katy. Za mou dceru. Za tebe."

Vzala mou tvář do daní. "Jsi v pořádku, Richarde?"

Polkl jsem, otočil hlavu a políbil ji na dlaň. Věděl jsem, že kdybych jí řekl, ona by mi rozuměla. Vždycky mi rozuměla. "Je to prostě všechno…"

"Ohromující? Strašidelný?"

"Ano."

"Postaráme se o to společně."

Měla pravdu. Zvládli jsme všechno společně. Moje žena byla moje skála. Přesto jsem se bál.

Naklonil jsem se blíž. "Nechci to s ní posrat."

Ona vyklenula obočí. Už jsme měli "přestaň tolik nadávat" rozhovor - mnohokrát.

"Promiň. Podělat to s ní tak, jak to moji rodiče udělali se mnou."

"To se nestane. Já tě nenechám." Uličnicky se usmála. "Jenna a Laura by ti taky nakopaly zadek."

Prohnul jsem obočí a předstíral, že zakrývám Gracie uši. "Tak kdo nadává?"

"Zadek je něco jiného."

"Připomenu ti to, až to bude vykřikovat ve školce." Rozzlobil jsem se. "Ledaže by to řekla nějakému chlapci, který nebude držet ruce pro sebe. Pak může používat slovo zadek (blbec), jak bude jen chtít."

Katy obrátila oči v sloup. "Pojďme ji naučit jíst tuhou stravu a chodit, než začneme přemýšlet o chlapcích a randění, jo?"

"Dobrý nápad. Chůzi zvládnu. Nemůže randit, dokud ji nebude třicet."

"Tak to hodně štěstí, tati."

Sedl jsem si a vrkal Gracie, která nás sledovala jejíma širokýma, modrýma očima plnýma ospalosti. "Ty jsi tatínkova holčička, že jo? Žádní fuj chlapci pro tebe."

Katy zamumlala mírnou nadávku, na což mě rozesmála.

"Myslím, že maminka je trochu nevrlá." Přitiskl jsem polibek na Gracieno čelo. "Myslím, že ji někdo dneska utahal. "

"Tys utahal mě."

"Rád tě unavuju."

"Jsem si vědoma – díky dítěti, které držíš."

Zasmál jsem se a usadil Grace do ohbí své paže. Perfektně tam pasovala. Opřel jsem se do své židle, hledíc na mou ženu. Čím víc se zakulatila díky Gracie, tím svůdnější mi přišla a víc jsem ji chtěl. Nové křivky a způsob, jakým její tělo reagovalo, bylo jako afrodiziakum pro mě, ne že bych potřeboval hodně motivace, když přišlo na Katy. Zatímco si myslela, že byla tlustá, přišla mi sexy a lákavá. Dokázal jsem jí to - mnohokrát.

Katy se na mě láskyplně usmála a její hlas byl jemný.

"Budeš ji držet celou noc, viď?"

"Pravděpodobně."

"Myslím, že to staví tvou teorii nemilovat dítě, k ledu."

Zamračil jsem se, díval se na Gracie. Nemohl jsem uvěřit, že jsem si tohle někdy myslel. Tak moc jsem se mýlil. Zamiloval jsem se do ní už předtím, než jsem ji viděl na té obrazovce ultrazvuku před všemi těmi měsíci. Pak poprvé, co jsem ji držel, jsem byl obklopen láskou, o které se mi ani nikdy nesnilo, že existovala. Jako obvykle Katy měla pravdu.

"Byla to stupidní teorie."

"Takhle jsi to zvládal."

Vstal jsem a položil Grace do její postýlky. Zaměřil jsem se na mou ženu a hladil ji po vlasech, klouzal svými prsty po její tváři. Zvedl jsem jí bradu a políbil její měkké rty. "To bylo vše, co jsem dělal předtím, než jsem tě našel. Zvládal jsem to. Teď žiju. "

Rozzářila se na mě. "Žiješ dobře."

"Žiju. Mám dobrou práci, spoustu bláznivých přátel, kteří jsou jako rodina, a nejúžasnější ženu na světě -  která mi dnes dala nejlepší dar, jaký jsem kdy dostal." Znovu jsem ji políbil. "Jsem velmi šťastný."

"My jsme ty šťastné. Gracie a já. Máme tebe."

"Máme sebe navzájem." Pak jsem na ni drze mrkl. "Myslím, že budu chtít víc takových, jako je ona."

Její oči se rozšířily. "Hm, možná bychom to mohli prodiskutovat, později."

"Jasně. Jsi mladá. Máme čas. "

Katy se zasmála. Vždycky jsem jí škádlil s tím, že byla mladší než já. Po pravdě řečeno, měl jsem navrch sedm let od jejích šestadvaceti a byla mnohem moudřejší, než kdy budu já.

Znovu jsem ji políbil na ústa. "Teď jdi ​​spát. Zítra můžeme jít domů, a já chci, aby sis trochu odpočinula."

"Co ty?"

"Budu podřimovat v křesle."

"Postel je docela pohodlná."

"Jo?"

Zavrtěla se na ní. "Spousta místa pro tebe a Gracie."

Zarazil jsem se, našpulil rty. "Mohl bych se dostat do potíží. Pokud se Shelly vrátí, vyhodí mě. Už si myslí, že jsem potížista."

"Ty jsipotížista. Pochybuju, že když tě najde vedle mě, tak jí to bude nějak moc šokovat." Její tón se změnil a zvážněl. "Raději bych odpočívala, kdybys mě držel."

To bylo vše, co jsem potřeboval. Zvedl jsem Gracie a vklouzl vedle Katy. Zvedl jsem ruku a přitiskl ji ke svému boku s hlavou na mé hrudi. Přitáhl jsem Gracie proti mně a spokojeně si povzdechl. Znovu, měl jsem svou rodinu zabalenou ve svém náručí. Katino tělo ztěžklo spánkem a brzy mělce oddechovala a já věděl, že odpočívala. Gracie si popotáhla a svíjela se, sotva se probudila přes veškeré mačkání. Byl jsem si jistý, že bude brzy úplně vzhůru.

Byl jsem příliš živý, abych spal. Ležel jsem a myslel na poslední měsíce. Všechna láska, radost a smích teď obsahovaly můj život. Všechny velké okamžiky.

Podíval jsem se nahoru ke stropu a mrkl.

"Vidíš to, Penny? Mám tvoje děvčata, přesně jak jsem slíbil."

Věděl jsem, že kdyby tu byla, srdečně by se na mě ušklíbla a řekla mi, že to všechno věděla. Řekla by mi, že nebyla překvapena, že mi trvalo déle na to přijít, protože Katy byla ta chytřejší z nás dvou.

S úsměvem, jsem přitáhl mou rodinu blíž.

Měla by pravdu.