SR - 10. kapitola

Překlad: Tanulka

Beck

Opřu se o lokty na kuchyňském pultu, prsty se mi hýbou po klávesnici mého notebooku, jak si otvírám svůj kalendář.

„Přesuň čtvrteční schůzku na přespříští týden,“ řeknu Lindě, která poslouchá přes můj telefon ležící na pultu v hlasitém odposlechu. „Zruš zítřejší setkání s JT a prostě ho požádej, aby mi obchodní a marketingové plány poslal mailem. Nepotřebujeme se kvůli tomu vidět.“

„Mám to,“ říká přes reproduktor. „Co druhé kolo hodnocení na video komponenty? Programátoři mají začít zapracovávat změny od pondělí.“

„Budu na nich pracovat na dálku,“ říkám jí.

Doufejme, že na dálku znamená, daleko odtud, abych mohl přesvědčit Selu být ke mně impulsivní.

„Ještě něco?“ Její tón je ostrý a svěží. Je to plně výkonná asistentka.

„Jo,“ říkám jí, když mě přepadá myšlenka. „Vezměte si po zbytek týdne také volno.“

„Jen proto, že nebudete v kanceláři, neznamená, že já nebudu dál pracovat,“ řekla mi hubujíc.

„No, dobře, já jen říkám, že můžete ignorovat práci a vzít si volno,“ odporuji jí.

„Uvidíme,“ je vše, co říká, ale v jejím hlase slyším úsměv. „Dejte mi vědět, kam půjdete, a já vám zařídím výhody.“

„Díky, Lindo,“ říkám jí před ukončením hovoru a odpojením spojení.

Beru si šálek kávy, který leží vedle mého notebooku, a oči mi přistanou na Sele, která chodí po obývacím pokoji. Zívá a škrábe se na břiše, které vykukuje z pod lemu jejího pyžama, které nosí do postele.

„Proč jsi vzhůru, tak brzo?“ Ptá se a její hlas je stále zastřen spánkem.

A přiznejme si to. Moc toho včera v noci nenaspala, protože jsme měli za uplynulých několik dní, toho v sexu hodně, co dohánět…

Nebudu lhát… nejdříve to bylo dost neohrabané. Racionálně jsem věděl, že byla Sela znásilněná před lety, a že už si prošla procesem očištění. Není pochyb o tom, že v době, co jsme spolu se mi oddala naplno a líbilo se jí to stejně jako mě. Sakra, přesně tak, to, že ji dokážu udělat tak rychle a silně bylo důkazem, že se cítila se mnou pohodlně a plně mi důvěřovala. Ale přesto…strupy na ranách, které utrpěla, se můžou kdykoliv otevřít a začít krvácet, takže musím s jejím tělem zacházet opatrně. Totéž platí i pro citové rány a můj instinkt mě vůči ní vedl s opatrností.

Sela se cítila jinak a musím přiznat, že její postavení dávalo smysl. Nechtěla, abych s jednal v rukavičkách. Chtěla se cítit naživu a normální.

Chtěla cítit.

Tak jsem jí nechal cítit se pěkně. Ošukal jsem jí během noci třikrát a nechal jsem jí se mezi tím cítit se dobře. Připomnělo mi to tu noc, kdy mi vykouřila ptáka v limuzíně, polykajíc mé semeno chtěla víc. Tu noc jsme byli k sobě navzájem drsní.

Poslední noc byla stejná.

Stejně tak chci dnes víc a další den a den po tom.

„Vstal jsem kolem šesté,“ řekl jsem jí a zvedal se od notebooku směrem ke sporáku. Beru varnou konvici, obracím se ke dřezu a naplňuji ji vodou, abychom si mohli udělat čaj. Jakmile se vaří, jdu zpátky směrem k Sele. Sleduje mě s jemným úsměvem sedíc na barové stoličce na opačné straně pultu.

Voda se stále vaří, tak se obrátím na pult směrem k ní, opřu se o lokty na chladnou žulu. „Máš pas?“

Pomalu na mě zamrká, ale kývne. „Dělala jsem jeden semestr v juniorském ročníku na vysoké škole v Londýně.“

„Vážně?“ Ptám se, mírně překvapen, že by udělala něco, co tak narušilo její klidnou domácí zónu. V pouhých několika dnech přicházím na zcela nové věci ohledně jí a také jak moc byla po dlouhou dobu v prdeli, kvůli tomu, co se jí stalo. „To bylo dost odvážné.“

Sela se na mě rozpustile usměje a řekne. „Jak šel čas, tak jsem vyšla ze své skořápky, víš. Zkusila jsem nové věci.“

„Jsem ohromen.“

„Jo, no …není to, jako bych s batohem na zádech cestovala divočinou v Keni nebo tak něco,“ říká na odlehčení nálady a to mě rozesměje.

„Dobře…takže si můžeme za balit a dnes večer stihnout letadlo. Můžeme jež kamkoliv budeme chtít. Paříž, Vídeň, Berlín, Praha.“

„To myslíš vážně?“ ptá se a obočí zvedá skoro až ke stropu.

„Mluvím kurva vážně. Můžeme odjet na pár týdnů a poflakovat se po Evropě, pokud budeš chtít. Utečeme pryč od všeho toho šílenství a odpočineme si. Nebo můžeme jet do tropů, pokud chceš, protože jestli nechceš mít nic na sobě, kromě maličkých bikin, tak já nemám nic proti.“

„Nemůžu to tady všechno jen tak nechat.“

„Jsi si kurva jistý, že můžeš.“

„Mám školu, Becku. Musím se zúčastnit vyučování, musím dodělat úkoly,“ říká a protáčí oči.

„Vynechej vyučování a přeruš semestr,“ říkám jí prostě. Myslím tím…sakra proč ne?

„Nechat školy? Přerušit semestr?“ Její tón je v jednom úžasu a rozhořčení ze mě.

„Dobře, dva týdny. Zaplatím to,“ říkám jí jemně. „Nebude tě to stát žádné peníze navíc.“

Očekávám, že jí naštvu svou subtilní připomínkou, že jí platím za vzdělání na oplátku za to, že je se mnou, ale vím, že bych jí právě teď koupil celý svět, kdybych mohl a nečekal bych vůbec nic na oplátku.

Místo toho na mě přimhouří oči. „Ty jsi nejméně impulzivní člověk, kterého znám. Beck North není ten, kdo se ráno probudí a rozhodne se utéct do Evropy. Co se vlastně děje?“

Zhluboka se nadechnu, zvednu se z pultu a obcházím pult, až přijdu k její stoličce. Ona se ke mně obrátí, oči plné starostí.

Vzdychnu, vezmu jí za ruce a vytáhnu si ji na hruď, kde ji pevně stisknu.

„Potřebuji se dostat pryč, Selo. Nemůžu jít do kanceláře, protože bych riskoval, že JTho zabiju. Já prostě nejsem schopen se udržet, protože je to tak všechno čerstvé a syrové. Obávám se, že to, co bych mu udělal, tím bych ohrozil naše podnikání…to všechno…když ztratím kontrolu vůči němu.

Takže chci, abychom se na chvíli vypařili a posbírali se navzájem. Vypadněme. Relaxovat a vzájemně se lépe poznat. Nevím, jaká budoucnost mě v mé společnosti čeká, ale pokud za to má JT zaplatit, musím udržet své nervy na uzdě. Budoucnost bude stresující a rád bych byl nějaký čas s tebou a pryč od všech těch sraček.“

Její oči se zjemňují a její hlava se naklání v porozumění. „Nemůžu tomu dát dva týdny. Mohu vynechat jen třikrát v každém předmětu.“

„Tak týden,“ dávám protinávrh.

„Kam bychom jeli?“ Ptá se.

„Kamkoliv chceš. Je mi to jedno.“

„Takže bychom odjeli dnes večer?“

„Rád bych odjel hned, jak jen budeme moci, ale bohužel nám v tom brání dvě věci. Za prvé, že po obědě přijde nás vyšetřovatel, kterého se chystám najmout na zničení a vykopnutí JTho. A za druhé, a pravděpodobně nejdůležitější, musím prát, protože už nemám žádné čisté spodní prádlo.“

Sela se směje a to mě naplňuje nadějí, že se přesto dostaneme. Nakloní se dopředu na stoličce, bosé nohy mající na spodní příčce a zvedne se nahoru, aby mě políbila. Jemně mě políbí a ještě víc se usměje, když si sedá zpátky. „Dobře. Začnu s praním a pak napíšu zprávy profesorům, že budu chybět. Ty dělej cokoliv, co je potřeba, aby se ty věci uklidily.“

„A kam pojedeme?“

„Chtěla bych vidět Vídeň,“ říká, když se zvedá ze stoličky. Udělám krok zpět, abych jí dal prostor, když seskočí ze stoličky ke mně a projde kolem mě ke konvici, která se právě dovařila. „Nebo Prahu. To by bylo hezké.“

„Seženu Lindu, aby nám rezervovala let a hotel,“ říkám jí a obdivuji její zadek v drobných bílých kalhotkách, které vypadají panensky sladké.

Pak obejdu zpátky pult ke svému notebooku a začínám zařizovat věci.

***

Denis Flaherty sedí naproti mně u stolu v mé kanceláři a vůbec nevypadá tak jak jsem si myslel, že soukromý vyšetřovatel bude vypadat. Čekal jsem malého a zavalitého muže s možná děsnou havajskou košilí a se skvrnami od hořčice. Je to ale vysoký muž, pevně stojící, mající na sobě tmavě modrý oblek, šitý na míru se světle žlutou kravatou.

Jeho vlasy jsou ohnivě červené, ale střižené na krátko ve vojenském stylu. Jediná věc, které jsem si všiml, je snubní prsten na jeho levém prsteníčku.

„Prohlížíte si mě dlouho,“ říká Denis s úšklebkem.

„Je to vidět?“ Zeptám se ho se smíchem.

„I tady platí pozorování,“ říká suše.

„No, jsem připraven váš požádat, abyste při sledování překročil určité etické linky. Potřebuji nějakou špinavou práci. Vypadáte jako finanční poradce nebo bankéř, nebo tak něco.“

Denis kývne v porozumění. „Nedopusťte, aby moje láska k jemným italským hedvábným oblekům váš nějak zmýlila. Mám za nehty už dost špíny.“

Podívám se kolem Denise na otevřené dveře mé pracovny. Sela je v naší ložnici a balí. Zeptal jsem se jí, jestli chce být při tomto setkání, ale zavrtěla hlavou a řekla: „Raději ne. Vím, že by to bylo dost únavné, až s ním budeš vše do detailu procházet. Nechávám tě, abys zastupoval náš tým.“

Tým.

Líbilo se mi to, jak to zní.

„Chci, abyste prověřil mého partnera, JonathonaTownsenda. Předpokládám, že jste si o mě něco zjistil?“

„Ano, zjistil. O vašem partnerovi také. Docela zajímavá záležitost.“

„No, já chci společnost získat pro sebe a zdá se, že nemůžu partnera nijak uvolnit. Musím ho nějak přesvědčit, aby odešel.“

„Jak daleko chcete zajít?“

„Cesta pro mě není dost daleká,“ řekl jsem hladce. „Nezajímá mě, jaké náklady budou vynaloženy, nebo co to pro to budu muset udělat.“

„Je to pro vás osobní,“ podotýká Denis, když vytáhne svůj telefon z náprsní kapsy. Sleduji, jak na něho několikrát poklepe, pravděpodobně hledá nějakou aplikaci, nebo tak něco, ale pak mu po displeji začne kmitat palec, jak píše.

„Jen si dělám nějaké poznámky,“ říká, aniž by vzhlédl ke mně. „Musím vědět, proč je to pro vás tak osobní, abych věděl, kterým směrem chcete, abych hledal.“

Jeho tvář se zvedne ke mně a přišpendlí mě pohledem. Vím, že to potřebuje vědět, protože chci, aby našel bratry z bratrství, kteří budou možní podezřelí, ale stále hořím tím, že vím, co se Sele stalo. Ale mám její svolení, abych mu to řekl, a on má vysoké doporučení, takže musím začít.

„Před deseti lety tři muži znásilnili mou přítelkyni,“ říkám a Denis vydá zvuk, jako znamení znechucení, který vychází z hlubokého nitra. „Byla omámená a nemohla identifikovat své útočníky, ale přeci jen si pamatuje drobné kousky. Jednou z nich je výrazné tetování červeného Fénixe u jednoho z útočníků na hrudi.“

„Později poznala, že je schopná ho podle toho tetování identifikovat,“ Odhaduje Denis a jeho tvář se znovu ponořila k telefonu, aby mohl dál psát.

„To tetování patří mému partnerovi JTmu…jinak známý jako JonathonTownsend,“ říkám a Denisova hlava vyskočí vzhůru, když se jeho oči rozšíří překvapením.

„To si děláte kurva srandu?“ říká téměř vyděšen.

„To bych si přál,“ odpovím ponuře. „Ale byl to on a jedna z věcí, které chci, abyste udělal je, najít dalšího z podezřelých, který má stejné tetování na zápěstí. Patří ke stejnému okruhu bratrstva.“

„Budu potřebovat jeho nákres nebo tak něco,“ říká Denis a stále píše.

„Není třeba. Mám odpovídající tetování na zadní části mého ramene.“

Opět se Denisova hlava zvedne a tentokrát se jeho oči zlobí. „Co se to sakra znamená?“

„Byl jsem ve stejném bratrstvu jako JT, ale tři roky po něm. Byl jsem ještě v přípravné třídě, když se jí to stalo, takže můžete odvolat ten výraz zděšení ze svého obličeje. Nejsem si jistý, že to tetování má co dočinění se znásilněním, ale je jasné, že dva z mých bratrů z bratrstva tam byli. Chci se pokusit alespoň jednoho z nich identifikovat. Sela si kromě toho pamatuje, že jeden z nich měl tmavé vlasy.“

A ten, že ji znásilnil do zadku, ale to mu říkat nebudu.

„Rozumím,“ říká. „Co dalšího?“

„Chci, abyste sáhl hluboko do JTho. Zjistěte, jaké obchody vede mimo naši společnost. Vím, že bere drogy a stále dává ženám do pití prášky, aby je omámil a znásilnil, takže hádám, že je hluboko ve sračkách. Chci něco z toho použít, abych ho zničil.“

„Proč to znásilnění prostě neohlásíte na policii?“ Ptá se Denis.

„Sela o tom uvažovala, ale bojí se, že je její paměť nevěrohodná, aby ho usvědčila. Také má strach, že se nedostane na ostatní. Rádi bychom zjistili, zda dokážeme identifikovat nejdříve ostatní a zda existuje nějaká špína na JTho. Policie je krajní případ.“

„Kdy chcete, abych začal?“ Ptá se, sklánějíc se znovu k telefonu…pravděpodobně ke kalendáři.

„Ve chvíli, kdy vyjdete z těchto dveří. A chci to exkluzivně. Utlumte svou ostatní práci nebo ji přerušte,“ řekl jsem pevně.

„To vás bude stát hodně,“ varuje mě.

Otevřu svůj prostřední šuplík a vytáhnu šekovou knížku. Hluboko v mém střevě to hoří jako kyselina, že část mého DNA je v mém monstrózním nevlastním bratru a já udělám vše pro to, aby trpěl.

Je to dobrá věc, být kurva bohatý a já dám každý desetník za to, abych Sele pomohl. Utrhnu šek, naškrábu svůj podpis na spodní řádek a přes stůl mu ho podám. „Je to bianko šek. Vyplňte částku.“

Zdá se, že můj tah Denise nepřekvapil, vezme ode mě šek a dá si ho do kapsy.

Vstává ze židle, poklepe prstem na telefon a říká: „Necháte mi udělat si fotku toho tetování?“

Vytáhnu si tričko nahoru přes hlavu a otočím se k Denisovi zády. Slyším zvuk pořizování záběru, než řekne: „Hotovo. Dejte mi dvě hodiny, abych uklidil svůj stůl, a pak jsem celý váš, dokud nenajdu, co hledáte a co potřebujete.“

„Dobrý obchod,“ říkám mu s úlevou a poté s úsměvem, když si natáhnu tričko zpět. Natáhnu k němu ruku a potřeseme si.

Mám Denise na zjištění špíny, týden mimo kancelář a krásná dívku, která chce se mnou odjet do Evropy. Poprvé za několik dnů mám pocit, že můžu dýchat.