Chase#3 - 4. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Dean

Před devíti lety

„Deane?! Jsi tam?“ Někdo prudce bušil na dveře mého pokoje, odpovídajíc mučivému bušení v mé hlavě.

Hlasitě jsem zasténal, zakryl si uši rukama a snažil se zablokovat jak bušení, tak i pulzující bolest hlavy.

„Ty jsi vážně ještě v posteli? Probuď se!“

„Nech mě kurva na pokoji!“ Křikl jsem na dveře. Pomalu jsem sjel z mé postele s hlasitým žuchnutím a popadl jsem učebnici sociologie a hodil ji na dveře.

„Budeš zase pozdě na angličtině 190. Už je 13:48!“

„Mýlíš se! Nepřijdu kurva pozdě, protože nejdu!“ Damianovy přednášky mi šly zasraně na nervy.

„No tak chlape! Nemůžeš v této třídě už více chybět! Pokud vynecháš další hodinu, profesor ti může snížit klasifikaci.“

„Tak mě prostě jen přihlas, tak jako jsi to udělal minulý týden!“ Křičel jsem na dveře.

Slyšel jsem hlasitý povzdech z druhé strany dveří. „Ty vole, já jdu dovnitř.“

Zasténal jsem a převalil se na můj obličej, abych na něj neviděl.

Dveře se pomalu otevřely a slyšel jsem jeho kroky blížící se mě na zemi. „Člověče, ty vypadáš jako hovno.“

„Dobře, děkuji a jdi taky do prdele.“

K mé zlosti, potlačil smích. „Promiň.“

„Cokoliv. Můžeš mě jen tak nechat jít spát.“

„Deane… Já vím, že procházíš nějakým tím hovnem po tom, co se stalo s Katherine –“

„Zasraně nezmiňuj přede mnou její jméno! Pro mně je mrtvá. Blonďatá mrcha!“ Cítil jsem se jako by se moje hlava chystala vybuchnout.

„OK, dobře. Vím, jak s tebou blonďatá mrcha vyjebala. Gibson to posral. Jsem rád, že se odstěhoval z Frat domu minulý týden. Ale podívej se chlape, je středa odpoledne a jsi stále s kocovinou, protože chlastáš do pozdních nočních hodin. Každý den vypadáš jako hovno. Máš žalostný vzhled vousů, které ti začínají růst tváři. A vole, ty vážně potřebují důkladnou sprchu, protože zasraně zapácháš.“

„Díky za povzbuzující-řeč, trenére,“ zamumlal jsem sarkasticky.

„Nechci, aby to znělo drsně, chlape, ale bojím se o tebe. Ty prakticky piješ každou celou noc. Sotva opustíš svůj pokoj. Chybíš na polovině svých tříd. Je to už více než dva týdny co jsi to zjistil. Jsi zasranej bordel. Žádná holka za tohle nestojí. Nenech ji srazit tě takhle dolů takhle – nenech ji vyhrát.“

Zabručel jsem a pomalu se dostal až do sedu.

 „Máš pravdu. Nenechám tu blonďatou mrchu vyhrát.“ Zaťal jsem zuby, jak jsem si tu zasranou věc uvědomil. Ona byla ta, která mě podváděla. Byla ta, kdo mě zlomil. A byl jsem to já, kdo se topil v mizérii a já jsem si pro sebe všechno jen zhoršoval.

Ona to posrala, a já ji nechával vyhrát. Sbalil jsem ruce do pěstí a zabušil ve frustraci na podlahu. „Musím se přes ni dostat.“

„Ano, to udělej,“ souhlasil Damian.

„Ale jak?“ Ztraceně jsem se na něj podíval. Randil jsem s Katherine tak dlouho, bylo těžké představit si život bez ní. Bylo těžké si představit, kdo jsem bez ní.

Damian zavrtěl hlavou. „Jsi opravdu žalostný, víš to? Nejjednodušší způsob, jak se dostat přes holku je, šukat jinou. Pak další a další a další! Nebo ještě lépe, šukat několik z nich ve stejnou dobu!“ Zasmál se. „A pro nás je to zasraně snadné.“

Zamračil jsem se. „Co myslíš tím nás?“

„Jsme zasraní Sigma Chi frat bros living on Greek Row! (vysokoškolské bratrstvo). Musíš jít vedle, nebo na druhou stranu ulice, nebo do obou dveří, a setkáš se domem-plným horkých, divokých, dívčích kundiček-sesterstva.“ Zasmál se.

„Věř mi, jakmile jsi zpátky v sedle, dostaneš se přes tu čubku v okamžiku.“

Damian měl pravdu. Neměl jsem v úmyslu nechat Katherine zničit mě. Neměl jsem v úmyslu znovu ztrácet čas s láskou.

Chystal jsem se trávit svůj čas tím, co bylo důležité: užít si zábavu s více než jednou ženou a užívat si život na vysoké škole.

***

Současnost

„Ty musíš být Blair!“ Sledoval jsem, jak Alexis potěšeně vypískla, když se k nám přiblížila a objala Blair.

„Jsem Alexis, Damianova žena. To je tak hezké, že tě konečně poznávám.“

„Je skvělé, že tě taky konečně poznávám. Dean mi o tobě a Damiánovi tolik vyprávěl.“

Blair podala Alexis stříbrně zabalenou krabici s velkou růžovou mašlí. „To je pro oslavenkyni.“

„Ó můj bože! Děkuji mnohokrát! Izzy je tento rok opravdu hýčkaná!“

„Ty to děláš pořád.“ Naklonil jsem se a dal Alexis obrovský objetí. „Tak kde je ten tvůj manžel?“

„Je tady někde. Damiane? „Rozhlédla se kolem sebe.

V tu chvíli, Damian vyšel z jedné z ložnic s Isabellou. „Hej lidi! Princezna Izzy chtěla změnit sponky na vlasy na jinou barvu.“ Isabella následovala svého otce do místnosti, jak nás Damian pozdravil.

„Vážně nemůžu uvěřit, že už je taková primadona,“ řekla Alexis tlumeným hlasem, když se naklonila ke mně a Blair.

„Damian to dítě naprosto kazí.“

„To je docela roztomilé,“ rozplývala se Blair, když sledovala Isabellin smích, když ji Damian jednou rukou zvedl.

Smál jsem se. „Damian to vždycky s dámami uměl.“

Blair mě hravě praštila do ramene. „To není pěkné.“

Prudce jsem ji dal ruku kolem ramen a políbil ji na tvář.

„Jak jsem se skončil, s tak hrubou přítelkyni?“

„Musí to být tvoje smůla.“ Pokrčila rameny Blair a udělala apatický obličej.

Alexis se zasmála, když nás pozorovala. „Vy dva jste spolu tak roztomilí Díky moc za to, že jste přišli na narozeninovou párty Izzy.“

„Nenechali bychom si to ujít za nic na světě.“

„Deane, ty jsi takový lhář. Vím, že slyšíš na chlast zdarma,“ dobíral si mě Damian, když se naklonil a objal Blair. „Tak velký konečně potkat ženu, které se podařilo dát dohromady Deana Chase.“

„A že je ho pořádná kopa,“ řekla Blair, když na mě udělala obličej. „Musím být masochistka.“

„V klidu lidi. Myslel jsem, že jsme na dětské narozeninové party, ne pojďme-společně-zdrbnout-Deana párty.“

„Opravdu?“ Blair se zmateně zamračila. „Musela jsem asi obdržet špatné pozvání na stejnou dobu.“ Pokrčila rameny nevinně.

„Ne, nedostala, Blair.“ Zasmál se Damian. „Poslal jsem je každému kromě našemu Deanovi zde. Jako jediný dostal pozvání na narozeninovou oslavu. Zelenáč!“

„Velmi vtipné, lidi.“ Zavrtěl jsem hlavou.

„Milujeme tě, kámo.“ Damian mě přátelsky bouchl pěstí do paže. „Chceš mi v kuchyni pomoct s nápoji, Deane? Blair chceš, abych ti udělat koktejl?“

„Jasně! Jak mohu říci ne, když je to nabídka od nechvalně známého barmana Damiana Castillo.“

„Vidím, že moje pověst mě předchází.“ Zasmál se Damian.

„Deane, už teď mám tu holku rád. Tak co to bude, Blair?“

„Co takhle Manhattan?“

„Páni. Piják whisky.“ Plácl rukou na moje záda, naklonil se a zašeptal:“ Ty vole, tohle je brankář.“

Usmál jsem se na Blair, která se zazubila se na mě.

„Alexis budeš potřebovat s něčím pomoct?“ Zeptala se Blair Alexis, která srovnávala Isabelinou novou sponku.

„Ano, ráda bych nějakou pomoc v obývacím pokoji.“

„Bavte se. Dáme si zatím nějaké drinky.“ Políbil jsem Blair na tvář před tím, než jsem doprovodil Damiana do kuchyně.

„Opravdu se mi líbí, chlape.“ Damian chytil sklenice ze skříně a začali dělat Blaiřin Manhattan.

„Jo. Mě taky. „ Kývl jsem na souhlas.

„Můžu říct.“ Podíval se na mne. „Jsem za tebe opravdu šťastný, chlape. Nejsem si jistý, jestli jsem tě někdy předtím viděl vypadat tak šťastného.“

„Díky. Vážně si nemůžu vzpomenout, že bych se někdy s někým cítil tak šťastně a pohodlně. Je docela neuvěřitelné. Je chytrá, vtipná a sebevědomá. A jsem rád, že mě vyzývá a udržuje mě nohama na zemi.“

„Do prdele, chlape. Ty už ji miluješ, nebo ne?“ Prohlížel si mě se samolibým úsměvem na tváři.

Zasmál jsem se a přemýšlel o tom. Pak, jako by se vrstva mlhy v mé hlavě rozčeřila a všechno dávalo smysl. Přikývl jsem. „Jo, opravdu si myslím, že jsem.“ Věděl jsem, že jsem už nějakou chvíli k Blair něco cítil. Ale z nějakého důvodu jsem si nebyl jistý, co to znamená. Všechno, co jsem věděl, že to bylo cítit cizí, odlišné a neuvěřitelně dobré. A to až do této chvíle, co jsem uslyšel Damiana zeptat se mě, jestli je to láska, a tím se to pro konečně stalo křišťálově jasné.

Já, Dean Chase jsem zamilovaný.

***

„A to je sashimi ryba?“ Zvedl jsem balení s plátky ryb v Nijiya supermarketu, na japonském trhu v Japantownu.

Přikývl.

„Díky.“ Dal jsem ryby do svého košíku a podíval se na můj seznam složek, které jsem ještě musel pořídit. Chtěl jsem na zítra udělat sushi. Jiné než sushi které jsem pořídil minulý týden na přípravu dnes večer, to bude poprvé, co jsem dělal sushi. Chtěl jsem se ujistit, že jsem to udělal dobře, protože zítřejší večeře, bude speciální.

Na zítřejší večer jsem plánoval říct Blair, že jsem se do ní zamiloval. Měl jsem na zítra v plánu speciální večer pro mě a Blair. Věděl jsem, že miluje sushi, tak jsem chtěl ji překvapit tím, že jí udělám sushi na večeři. Nemyslel jsem si, že si to uvědomila, ale zítra budeme mít šesti měsíční výročí ode dne naší první schůzky v Prubechu.

Poté, co jsem u mě doma vyložil potraviny, které jsem si koupil v supermarketu Nijiya, jel jsem k Blair.

„Hej, bejby!“ Vrhla se mi kolem krku ve chvíli, kdy otevřela dveře.

„Ahoj, bejby. No nejsme my to v radostné náladě?“ Zeptal jsem se, pohladil její obličej a políbil ji, nikdy mě neomrzí ochutnávat její sladké rty.

Zahihňala. „Proč nebýt šťastný? Chystám se strávit dokonalý čtvrteční večer se svým dokonalým přítelem.“

Povytáhl jsem obočí, když jsme se posadili na pohovce. „Vím, že jsem zatraceně úžasný, ale ty jsi nikdy předtím nebyla tak ráda, že mě vidíš. Co se děje? Držela ses zpátky a tentokrát jsi to na mě vybalila?“

Zasmála se. „Ne, nedržela jsem se při tobě zpátky! Jsem dnes opravdu šťastná, protože mám skvělou zprávu!“

„Ach? Tak to vysyp,“ řekl jsem hravě. Její nadšení bylo nakažlivé a chtěl jsem vědět proč.

„Našla jsem ji!“ Vykřikla, když hopsala nahoru a dolů na pohovce vzrušením.

„Dokázals to! To je kurva úžasné, bejby!“ Nemusel jsem se Blair ptát, o kom to mluví. Byly to téměř čtyři měsíce od chvíle, kdy dostala poslední známé kontaktní údaje její nevlastní sestry od Trenta, a od té doby Blair úzkostlivě čekala na soukromého detektiva, kterého najala, aby jí dal nějaké dobré zprávy.

„A hádej co? Toto odpoledne jsme spolu mluvili přes dvě hodiny! Byl to tak absurdní rozhovor, mluvit se svou sestrou, se kterou jsem se nikdy nesetkala, nebo o ní nic nevěděla.“

„Jsem za tebe tak šťastný, bejby. Vypadáš právě teď tak šťastně.“

„Jsem. A je to ještě lepší! Ona vlastně žije jen hodinu jízdy odsud v San Jose! Jak šílené to je? Byla ode mne tak blízko a já to ani věděla!“

Rozzářil jsem se na ni, když jsem sledoval, jak se jí rozzářily oči vzrušením. „Do prdele, to je malý svět! Jak to, že trvalo tak dlouho, aby ji našel?“

Najednou se tvářila ponuře. „Ve skutečnosti je to opravdu smutné. Její rodiče-dobře Trentovi biologičtí rodiče-oba zemřeli při autonehodě asi před pěti lety. Vzhledem k tomu, její rodiče refinancovali svůj dům před několika lety, aby splatili nějaké kreditní karty, nebyl žádný kapitál v domě.

Takže musela vyčerpat všechny své úspory, aby zaplatila za pohřeb. Takže se od té doby snaží vyjít s platem z pracovních míst, zatímco se sestěhovala s přáteli. Takže vše, adresa a číslo, které Trent našel, už nebyli platné.“

„Wow, to zní hrozně. Zajímalo by mě, jestli to Trent ví.“

Zamračila se. „Nevím.“

„No, právě teď to není důležité. Jsem tak šťastný, že ji konečně našel. To je opravdu skvělá zpráva!“

„Jo já vím. Jedna moje část je stále v šoku, že je skutečná.“

„Vsadím se,“ hladil jsem její zářící tvář a dal ji volný pramínek vlasů za uši. Zoufale jsem jí chtěl říct, že ji miluju, ale držel jsem jazyk za zuby. Tento okamžik byl její a její sestry. Mám zítřek, připomněl jsem si. „Tak co vy dvě budete dělat dál?“

Usmála se na mě, neschopná zadržet intenzitu jejího vzrušení. „Chystám se jet do San Jose zítra ráno, abych ji viděla!“ Vypískla.

„To je tak úžasné! Nemůžu tomu uvěřit! Jaký to malý svět, bejby!“

„Vím. Oh, Deane. Nemohu se dočkat, až se s ní setkám! Bože, nemůžu se dočkat, až se s ní taky setkáš! Opravdu si myslím, že ji budeš milovat!“

„Jsem si jistý, že ano.“ Políbil jsem ji něžně na rty. „Jsem opravdu šťastný za tebe, Blair. Opravdu.“

„Díky, Deane. Nevím, jak bych těch několik posledních měsíců bez tebe po mém boku zvládla, držel jsi mě při smyslech a udržoval mou naději naživu.“

Držel jsem obě její ruce mezi máma a stiskl je. „Jsem rád, že jsem tu mohl být pro tebe, a jsem velmi rád, že se všechna tvoje vytrvalost vyplatila.“

„Já také.“

Pak jsem si něco uvědomil. „Takže se vrátíš do SF zítra večer?“

„Jo, tak nějak. Jedu do San Jose v 10 hodin. Měla bych být zpátky asi odpoledne. Proč?“

„Jen tak. Jen jsem chtěl zjistit, jestli stále platí, že půjdeme ven.“

„Jo, samozřejmě! Jsem jen tvoje! Co chceš zítra dělat?“

„Oh, nic zvláštního. Jen tě chci vidět. Proč se nezastavíš kolem 19h a můžeme jít někam na večeři a možná zajít na film?“ Lhal jsem.

„Jasně! To mi vyhovuje.“

„Skvělý. Pak máme rande!“ Usmál jsem se, když jsem si představil výraz v její tváři zítra večer, až uvidí, co jsem pro ni naplánoval. Usmál jsem se, jak jsem si představoval, jak úžasné to bude, až ji konečně řeknu, že ji miluju. Usmál jsem se, jak jsem si představoval, jak úžasná moje budoucnost to bude s ní po mém boku. Nemohl jsem se dočkat na zítřka.