RT - 23. kapitola

Překlad: Teza

Cade

O pár dní později všichni tři stojíme uprostřed boxerského ringu a procházíme materiál na další hodinu sebeobrany, když Christopher vlítne jako ďas do posilovny na svou směnu.

Žene se k nám a skočí do ringu za námi. „Musíte mi pomoct. Jsem v pořádný sračce!“

„Co se děje?“ neříkej mi, že toto kluka zase nachytali při rvačce.

„Alissa mě pozvala na školní ples.“

Upřeně na něho zírám, čekám, až uslyším, co se stalo dál, ale nic neřekne. Kouknu na Jaxsona a Sawyera a říkám si, jestli mi něco uniká, ale vypadají stejně ztraceně jako já. Znovu pohlédnu na něho. „Dobře…“

„A jako idiot jsem řekl ano!“

Čekám, že bude pokračovat, ale opět nic nedodá. „Nerozumím, co je za problém? S čím potřebuješ pomoct?“

„Je to obrovský problém, protože neumím tancovat.“

Oh… no do prdele. „Na mě se nekoukej, kluku. To není něco, s čím bych ti mohl pomoct.“

„Neumíš tancovat?“ zeptá se nevěřícně.

„Vypadám jako typ chlapa, kterej umí tancovat?“

Místo odpovědi se koukne na Jaxsona jako dalšího, ale Jaxson zvedne ruce. „Na mě se nedívej.“

Skloní hlavu. „Jsem tak nahranej. Prostě jí řeknu, že nemůžu jít. Nevím, proč jsem vůbec souhlasil.“

Než mohu odpovědět, Evans skočí do řeči. „Dobrá, teď se uklidni. Nebuďme ukvapení. Tuhle sračku mám v malíčku.“

Ach Kriste! Připravím se na to, co se ten idiot chystá udělat, protože zatraceně dobře vím, že taky neumí tancovat.

„Dobře poslouchej, právě nedávno jsem objevil, že je ta sračka snadná. Nic na tom není, hochu. Vezmeš tu holku a hezky blízko si ji přivineš.“ Zvedne ruce vzhůru a před sebe. „Teď záleží na tom, jak blízko ji chceš cítit, buď můžeš držet její ruku ve své pravé, nebo jí dáš ruce okolo pasu a její ruce okolo svého krku. Osobně jsem pro to druhé, hlavně jestli si chceš šáhnout.“

Oh pro Kristovy rány!

Než můžu zastavit toho idiota od toho, aby mluvil dál, skočí do toho Christopher. „Co? To nemůžu udělat. Postaví se mi!“

Jaxson se zasměje a já musím přiznat, že ta klukova upřímnost je k popukání. Samozřejmě, že Evans má ve tváři samolibý škleb a musí říct něco kompletně nevhodného. „Přesně tak a jestli budeš mít dost štěstí, tak ti ho později pohladí.“

„Ježíši Kriste, Evansi, co s tebou k čertu je?“

„Co?“ zeptá se nevšímavě, i když nemůže setřít ten hloupý úsměv se svého ksichtu. „Není to, jako by mu nebylo dost let.“ Podívá se zpátky na Christophera. „Kolik ti je? Patnáct?“

Christopher se odkašle. „Právě před pár dny mi bylo šestnáct.“

„Cože?“ zahřmím v šoku. „Co tím k sakru myslíš, že ti bylo před pár dny šestnáct? Ví to Faith?“ v žádném zasraném případě to neví. Proč by k sakru kluk nic neřekl?

„Ne. Nic jsem jí neřekl, protože jsem věděl, že by to zveličovala.“

„Myslíš? Jsou to tvoje narozeniny a bude opravdu rozrušená, že o tom nevěděla.“

„Podívej, o nic nejde, dobře. Neslavil jsem narozeniny od té doby, co mi bylo deset, a i tenkrát to bylo zasrané tajemství, tak to nech bejt.“

Teď už očividně nasraný seskočí z ringu a zamíří do šaten.  Napjaté ticho se snese na nás tři, zatímco přemýšlím nad tím, co právě řekl. Nutí mě to myslet na mé vlastní dětství. Moje máma byla příliš pokurvená, aby si je pamatovala, natož aby se zajímala, kdyžto táta zapomínal naschvál, jen aby byl kretén.

Pohlédnu na Jaxsona a vidím, že vypadá stejně nasraně jako já, zatímco Sawyer se na mě dívá, jako bych udělal něco špatného.

„Co?“

„A ty mi říkej, že nevím, jak mluvit s klukem. Alespoň jsem ho nedonutil odtud zdrhnout.“ Ušklíbne se, když toho řekne, pak se zasměje, když ho praštím do ramene.

„Stále nemůžu uvěřit, že jsi mu řekl tu sračku.“

„Pro mě za mě. Slyšel jsi ho – je mu šestnáct. Už jsme tenkrát měli svoje první šoustačky.“

„No a? Neříkej mu ty hovna. Chceme, aby byl lepší než my.“

„Co je s námi kurva špatně? Myslím si, že jsem docela zasraně v pohodě a kluk by měl štěstí, kdyby byl aspoň trochu jako já. Rozhodně by si víc zašukal, to je jistý.“ O sekundu později, co to řekne, propukne v smích nad mým výrazem a ví, že jsem připravený sejmout jeho namyšlenou prdel. „Uklidni se, chlape, jen s tebou vymrdávám. Ježíši. A co si budeme nalhávat, není nic špatně na tom ho naučit, jak jít na holku. Je to lepší než ho to nechat posrat a vypadat jako idiot. V tý době to je trapný.“

Tady má recht. „No příště to udělej trochu víc zasraně decentně.“

„Dobře, fajn. Jen počkej, kluk zaskóruje a bude to díky mně.“

Zavrtím hlavou a ignoruju jeho stupidní komentář, vím, že se snaží, abych vypěnil. „Budete tu v pohodě, když teď odejdu a vezmu kluka domů?“

Nemá cenu tu zůstávat, když je vytočený, a pokud budu upřímný, toužím jít domů za Faith.

Domů… Do prdele, opravdu to musím vyřešit. Neodešel jsem z jejího domu od té doby, co se stalo tamto s tím kreténem v parku. Předtím jsem zůstával, než byl vydán zákaz přibližování, ale teď zůstávám, protože nemůžu být od ní pryč. I s ptákem tvrdým a prahnoucím, zatímco spí na mně, je to moje nejoblíbenější místo kde být…

„Jo, chlape, jdi, budeme tu v pohodě,“ Jaxson odpoví a vytáhne mě z myšlenek.

„Díky.“

Seskočím dolů, pak jdu pro kluka. Je překvapený, že nezůstaneme na jeho směnu, ale neptá se a stále vypadá vytočeně. Jakmile nasedneme do auta a zamíříme zpátky k domu, přestanu ho nechávat trucovat. „Poslyš, nechtěl jsem tě tam nasrat. Rozumím tvým důvodům, proč jsi nic neřekl, ale Faith na tebe byla hodná a opravdu ji rozruší, že promeškala tvoje narozeniny. Ty i já víme, že se kvůli tomu bude cítit provinile a zaslouží si víc než to.“

„Já vím,“ zamumlá potichu. „Nechci jí ublížit, ale vím, jaká bude, a nechci, aby to přeháněla. Už tak udělala dost.“

„Nech o tom rozhodnout ji. Věř mi, chápu to; taky nemám tu sračku rád. Klidně jí tohle řekni, ale zaslouží si to vědět. Je to beztak jen otázkou času, než to zjistí.“

„Já vím. Řeknu jí to, až budeme doma.“

„Dobře, a když už budeš v tom, požádej ji, ať ti pomůže s tím tancováním.Nevím, proč ses v první řadě nezeptaljí.“ Podívá se na mě pohledem ‚to si ze mě děláš prdel‘, zkterého se mi trochu nadzvednou rty. „Okay, vím, proč si jí to nechtěl říct, ale bude tou, která ti s tím pomůže. A pokud se ti líbí tahle holka, byl bys hloupej, kdybys to zrušil a nešel, jinak se do toho vloží někdo jinej a zabere si ji.“

Zamručí. „Jo, pravděpodobně ten hňup Ryan. A to už jsem se dost přemáhal, abych ho neproplesknul.“

„No drž tomu otěže, chlapče. Pamatuj – vybírej si bitvy.“

„Vím, vybírám.“

Naše konverzace skončí, když zastavíme u domu, a chci se praštit za to, jak se mi zvedne v očekávání, tep srdce stejně jako můj pták,že uvidím Zrzku. Ježíši, potřebuju být uvnitř ní. Tento krok učiním už brzo. Už to dávám dohromady, nakonec mě to stálo zasraný majlant, ale nezapomněl jsem, že měla narozeniny. A potom, co se stalo v piano baru a pak všechno s dětma, pro ni chci něco udělat. Nekonečně dlouho jsem vybíral ten dokonalý dárek. Evans navrhl obchod s náboženskými předměty, ale v žádném zasraném případě bych tam nevkročil, i z toho zatraceného krámu se mi potí dlaně.

Kráčím za Christopherem do domu, ale oba zastavíme u předního vchodu, když uvidíme Faith a Ruthie sedět na pohovce v obýváku a obě vypadají rozrušeně.

„Co se děje?“ dojdu k nim, obávám se, že se něco stalo a ti kreténi neuposlechli zákaz přibližování. Ruthie pohlédne nahoru na mě, pak klesne pohledem na zem. Faith se na mě nevýrazně dívá a mně rychle dojde, že je nasraná.

„Přijmula jsem dneska hovor od vedení z Ruthiený školy a musela jsem ji vyzvednout dřív,“ začne klidně, „ukázalo se, že se poprala s klukem jménem Henry Winkleman. Nakonec mu zlomila nos.“

Oh do prdele.

„Právě jsem se jí ptala, jak se naučila něco takového udělat.“ Zírá na mě a přesně ví, kde se to naučila.

Ruthie se podívá zpět na mě a je těžké odhadnout, co cítí. „Stlhnul mi šepici a nadával mi. Dvaklát jsem ho valovala, pžesně jaks žíkal. Zasmál se a shodil mě na zem.“

Ten malej hajzlík…

Faith ji začne hladit po zádech, když se jí začne třást ret. Ruthie se zhluboka nadechne a sebere odhodlání. „Tak jsem se zvedla a udělala, cos mi žekl a on nevěděl, ktelá bije.“

Dobře, to toho malého bastarda naučí. Christopher si sedne vedle ní a přehodí ruku okolo jejích ramen, vypadá pyšně, kvůli čemuž na mě Faith vrhá pohledem dýky.

Postaví se. „Můžu si s tebou na chvíli v kuchyni promluvit?“ vyrazí z místnosti bez čekání na odpověď.

Ruthie se na mě úzkostlivě podívá. Vytáhnu před ni pěst, aby mě do ní žďuchla klouby, chci, aby věděla, že jsem hrdý na to, co dnes udělala. Potom co to udělá, na ni mrknu, pak jdu za Faithiným nasraným zadkem do kuchyně. Taky si nemůžu pomoct a všimnu si, jaký to je krásný zadek, její džínové šortky k němu perfektně přiléhají, až mě ruce svědí, abych…

„Co si k sakru myslíš?“ vypění s ostrým šeptem a vytáhne mě z myšlenek.

Zvednu pohled k tomu jejímu nasranému. „Myslím si, že ten malej hajzlík dostal, o co si koledoval.“

„Jak si ji mohl naučit jak mu zlomit nos? Jaký vzor jim dáváš?“

Můj vlastní hněv zažehne. „Zaprvé, nenaučil jsem ji jak zlomit nos. Naučil jsem ji jak se bránit. Což udělala. Ten malej kretén s ní už dlouho vymrdával. Slyšela jsi ji – to děcko ji shodilo na zem. Je to zatracený surovec a potřeboval přistřihnout křidýlka. Pokud má zlomenej nos, pak to je pro něj dobrou připomínkou, aby s ní znovu nevymrdával. Vztáhnul na ni zasraný ruce a má zatracený štěstí, že mu prdel nakopala ona a ne já!“

„Nemyslíš si, že jsem tohle měla vědět? Neměla jsem tušení, že byla šikanovaná. Ten hovor pro mě byla úplná podpásovka. Vedení bylo rozzuřený a ne moc přátelský, takže…“

„Tak mu půjdu nakopat prdel…“

„Je to žena.“

„Pak tě naučím, jak jí nakopat prdel!“ vypustí nevěřícný smích a zavrtí hlavou, ale já pokračuji přes ni. „Očividně nedělá svou zasranou práci, když se ta sračka děla dlouhou dobu. Ten malej kretén na ni dokonce házel kameny.“

„Tak proč jsi mi to neřekl? Proč nikdo z vás nic neřekl?“

Než můžu odpovědět, vběhne sem rozrušená Ruthie. „Plosím, nebuď na něj naštvaná. Není to jeho vina.“

Faithin výraz se zjemní vinou, pak se žene k ní a klekne si před ni. „Ach, zlatíčko, to je v pořádku. Nejsem ve skutečnosti naštvaná. Jen znepokojená, že jste mi neřekli, co se dělo. Mohla jsem zvládnout tu situaci s ředitelkou líp.“

„Nechtěla sem mu zlomit nos, ale on je na mě požád tak zlej a všichni se k němu pžidávají. Jen chci zapadnout a mít kamalády.“ Zakryje si obličej rukama a začne brečet. Pozoruji, jak se Faith láme srdce, a jsem si docela jistý, že cítím to své taky naprasknout, ale vztek se hrne rychleji. Chci toho malého zmrda přetrhnout.

„Ruthie, drahoušku, podívej se na mě.“ Když tak udělá, Faith sevře v rukou její maličký, mokrý obličej. „Někteří lidé jsou zrozeni, aby vynikali,holčičko moje, a ty jsi jednou z nich. Jsi příliš výjimečná na to, abys byla jako každý jiný.“ Prcek se na ni lehce usměje a vidím, jak se její sebevědomí o trochu pozvedne.

Samozřejmě, že Faith věděla přesně co říct, přísahám, že je ta ženská zatraceně dokonalá.

„Proč neuděláme malou slezinu? Můžeš si pozvat pár dětí, o kterých si myslíš, že by ses s nima mohla skamarádit. Můžeme jít do parku a na zmrzlinu nebo i do kina.“

Její úsměv se zvětší. „Jasně, to bych láda. Díky, Faif!“ omotá ruce okolo jejího krku a pevně ji obejme.

„Nemáš zač. A co se týče toho ostatního, promluvím s tvou ředitelkou a zajistím, aby to přestalo. Ale zajisté mi musíš říct, pokud se tak nestane.“

„Žeknu, slibuju.“

„Okay, dobře.Utíkej se omýt a já začnu s večeří.“

Když vyběhne schody nahoru, Faith se postaví a otočí ke mně. Její pohled jemnější a nevypadá tak vytočeně. Tak jako tak, bez ohledu na to jestli je naštvaná, stále nechci nic víc než ji políbit, takže přesně to udělám. Právě když se chystá něco říct, ji zvednu tak, že se její nohy pohupují nad zemí, a přimáčknu pusu na tu její.

Nedává si načas a vyhrabe se ze zaskočení. Se stenem mi obmotá ruce okolo krku a oplácí mi polibky intenzitou, která se shoduje s tou mou. Můj pták okamžitě ztvrdne z její sladké chuti a i z pocitu jejího měkkého, štíhlého těla proti tomu mému tvrdému. Pasuje ke mně tak perfektně, že přísahám, že byla stvořena pro mě.

Když ovine nohy okolo mého pasu, začne se třít o mého ptáka a vypustí nejžhavější zasraný zanaříkání. Z toho zvuku ji chci zvednout ke zdi a ošukat do bezvědomí způsobem, po kterém jsem prahnul dva roky. Vím, že mi nechybí málo a udělám to, takže neochotně odtáhnu pusu a opřu se čelem o to její, zatímco se oba snažíme popadnout dech.

„Už na mě nebuď nasraná, Zrzko.“

Drze se na mě usměje. „Mmmm, nevím, Walkere, jestli tohle uděláš pokaždé, když se rozčilím, tak na tebe možná zůstanu naštvaná navždy.“

„Baby, nezáleží na tom, v jaké seš náladě, vždycky tě chci.“ Čekám, až mě zaplaví lítost, že jsem to řekl nahlas, ale nezaplaví.

„Pak je možná čas, abys mě udělal tvou.“ Nemusí to víc rozvádět, vím přesně, co říká, a to i můj penis.

Než se mohu zastavit, vypukne z mého hrdla nízké zamručení. „To mám v úmyslu, Zrzko, hodně brzo. Což mě přivádí k otázce, na kterou se tě chci zeptat.“

„Jakou?“ zeptá se zlehka.

„Máš plány na páteční večer?“

Rty se jí zvednou do vědoucího úsměvu. „Ještě ne, proč?“

Odkašlu si, najednou se z nějakého posraného důvodu cítím nervózně. „Říkal jsem si, jestli by sis třeba nechtěla vyjít ven. Možná zajistíme, aby někdo večer pohlídal Ruthie?“ nechci uspěchat, co s ní mám na mysli.

„Zveš mě na rande, Walkere?“ zasměje se mému prázdnému výrazu.

„Co když jo?“

„Hmmm,“ přemítá a kouše si spodní ret, z čehož mi v kalhotách cukne pták. „Myslela jsem, že nerandíš?“

Posadím ji na stůl a zapřu ruce z každé její strany. Její úsměv odumře, když se nakloním blíž, až do jejího osobního prostoru. „Teď bys už měla vědět, Zrzko, že se tebe ta pravidla nevztahují. Takže přestaneš se mnou vymrdávat a řekneš ano, nebo tě budu muset přesvědčit?“ začnu vláčet ruku vzhůru po jejím stehně a modlím se, aby řekla, že chce být přesvědčena.

Právě když se chystá odpovědět, Ruthie znovu vběhne dovnitř, což mě donutí rychle sundat ruku. „Dobže, celá umytá. Co je k vešeži?“

Zavřu oči a chci zasraně ronit slzy. Mám to dítě rád, ale má zasraně nejhorší načasování.

Faith se zasměje mému zklamání, ale než mohu couvnout, popadne do pěsti moje triko a poctí mě svým dokonalým úsměvem. „Nikdy mě nemusíš přesvědčovat, Walkere. Kráčela bych za tebou, kamkoli bys mě požádal.“

Její slova mě na místě omráčí a znovu způsobí ten podivný pohyb v mém hrudníku. Nedá mi možnost odpovědět. Rychle a tvrdě mě políbí a seskočí ze stolu, jako by právě nevychýlila můj svět z osy.

Zvedne Ruthie a dá jí velkou pusu na tvář. „Co kdybychom všichni šli dneska večer na pizzu?“

„Jóó!“

„Souhlasíš, Christophere?“ zeptá se Faith, když vejde do kuchyně.

Přikývne, pak se začne nervózně ošívat. „Jo, ale musím ti něco říct, než půjdeme.“ Pohlédne na mě a já na něho povzbudivě kývnu.

Faith sleduje tu výměnu a její výraz se stane znepokojeným. Dá Ruthie dolů a věnuje mu celou svou pozornost. „Okay. O co jde?“

Odkašle si a zabere mu minutku najít odvahu. Ježíši, tek kluk je nervóznější, než jsem si myslel.

„Před dvěma dny byly moje narozeniny.“

Faithiny oči vzplanou překvapením, než potemní proviněním. „Ach, Christophere, to mě tak mrzí,“ pospíchá k němu a obejme ho, „nevěděla jsem to. Přála bych si, abys mi to řekl.“

Nešikovně ji poplácá po zádech. „O nic nejde. Je to něco, co jsme dlouho neslavili.“

To ji donutí ustoupit. „Co? Co tím myslíš?“

Než může Christopher odpovědět, udělá to Ruthie. „Taťka nás nenechává slavit jeho nalozeniny.“ Dojde k němu a omotá ruce okolo bratrova pasu a smutně se na něho podívá. „Plomiň, že jsem zapomněla, Twistiphwore. Teď jsem toho měla hodně v hlavě.“

„To nevadí, Ruthie. Víš, že mi na tom nesejde. Je mi to jedno.“

O tom pochybuju.

Vztek zatemní Faithin výraz a sleduji, jak se zhluboka nadechne, než promluví. „No to teď končí. Budeme mít velkou oslavu a…“

„Ne! Podívej, Faith, nechci, aby se to zveličovalo. To je důvod, proč jsem ti to neřekl. Omlouvám se, ale prostě… nemám rád takový druh věcí.“

Poznám, že se chce hádat, ale ví, že to je bezpředmětné. Smutně si povzdechne. „Dobře no, necháš mě aspoň pro tebe uspořádat večeři s rodinou a přáteli? Prosím? Něco jednoduchého, slibuju.“

Kluk tomu nápadu stále nefandí, ale poddá se, není jí schopen říct ne. To je další věc, kterou máme společnou.

„Naplánuju to ne na tento víkend, ale na ten další.“

Kývne, pak se znovu nervózně ošije. „Uh, mám ještě něco dalšího, co ti potřebuju říct.“

„Dobře,“ odvětí pomalu a připraví se na špatné zprávy.

„Alissa mě pozvala na školní ples a já řekl ano, ale…“

„Juppííííí!“ zapiští a začne skákat nahoru a dolu jako ztřeštěnec a tahá chudáka kluka za triko.

Ruthie se smíchem uskočí z cesty, pak přijde ke mně. Zvednu ji a oba se pobaveně díváme.

„Ach můj bože, Christophere, to je tak vzrušující! Říkala jsem ti, že se jí líbíš. Okay, půjdeme ti pro nový oblek. Vím, že by Katelyn moc ráda přišla a udělala jí…“

„Počkej, přestaň!“ popadne ji za ramena. „Nevím, jestli půjdu.“

„Cože? Proč ne?“

„Protože nejsem moc na tancování a… no protože to neumím. Nevím jak.“

Odmávne jeho obavy. „Oh s tím si nedělej starosti. Ukážu ti to. Je to opravdu snadný, slibuju.“

Zavrtí hlavou. „Já ti nevím, Faith. Prostě si myslím, že je lepší, když odmítnu. Nic dobrého z toho nevzejde.“

Popadne kluka za ramena, její výraz odhodlaný. „Poslouchej mě, Christophere, vzejde z toho sousta dobrého. Alissa tam bude tou nejšťastnější holkou, protože ji vezmeš ty.“ Protočí oči, ale ona ho nenechá ji přerušit. „Takže mě necháš ti ukázat jak tancovat, necháš mě ti koupit nový oblek a vezmeš ji na ten ples, protože si oba zasloužíte jít a užít si to. Chápeš?“

Její tón netrpí žádné další pře, takže neochotně přikývne. „Fajn. Ale žádný nový oblek. Je to jenom ples a nebudu se oblíkat jako nějakej hezounek…“

„Neoblíknu tě jak hezounka, protože to nejsi ty. Koupíme ‚tvůj‘ nový oblek. Který bude pasovat k tvojí osobnosti a stylu, protože jsi perfektní takový, jaký jsi.“

Znovu obrátí oči v sloup a sleduji, jak mu zrudne obličej. Než ten chudák kluk zaregistruje, co stane, Faith popadne jeho obličej do obou svých rukou a dá mu velkou pusu na tvář.

„Hej!“ vytrhne se z jejího sevření a zírá na ni. „Přestaň s tím!“

Usměje se a vypadá, že je na sebe pyšná. „Musela jsem tě zaskočit nepřipraveného a udělat to rychle, jinak bych neměla šanci.“

Ruthie se zasměje a Christopher zavrtí hlavou, ale neunikne mi lehké zacukání jeho rtů. „Pro mě za mě, budu v autě.“ Vezme mi Ruthie a hodí si ji na ramena.

„Jsem hned za vámi,“ zvolá Faith na jeho vzdalující se záda, když zamíří ke dveřím.

Pohlédne na mě se zářícím úsměvem, pak začne nadšeně dokola tancovat. „Ach můj bože, Cade, to je tak vzrušující. Oh hoši, Katelyn a já ho vyšňoříme.“ Dojde k zadním dveřím, sehne se a začne si nasazovat sandále. Moje oči okamžitě klesnou k jejímu zadku a bezděčně vypustím její nadšené žvanění. Moje pozornost tam zůstane, zatímco se pohybuje po kuchyni a sbírá svoje věci.

Když se zastaví u vchodu do kuchyně, tak si najednou uvědomím, že nastalo ticho. Zvednu svůj pohled a uvidím, že mě pozoruje s vědoucím úsměvem. „Jdeš, nebo tě budu muset přesvědčit?“ propukne v smích, přijde jí můj výraz zasraně k popukání. Díky tomu chci dotáhnout její zadek nahoru a vyšukat z ní tu drzost. Místo čekání na odpověď vyprovodí svou drzou prdelku z kuchyně a ven ze předních dveří, zatímco její smích za ní stále zní.

Zavrtím hlavou a následuju ji. Až dojde na pátek, bude její zadek můj a zasraně se nebude smát, jakmile s ní skončím.