RFY - 33. kapitola

Překlad: Tynare

Kacie 33

Snažila jsem se převalit, ale nemohla jsem se pohnout. Cítila jsem se, jako by mi někdo nahradil končetiny pytli s pískem. A moje hlava….doprdele, moje hlava. Pokaždé, když jsem pohnula hlavou, myslela jsem si, že mi upadla a kutálí se z postele na zem.

Jak jsem se sakra dostala do postele?

Čím víc jsem se snažila si vzpomenout na včerejší noc, tím hlasitěji mi hučela krev v uších. Moje hlava mě tlačila, jako bych ji měla strčenou ve lví tlamě.

Se sténáním jsem se převalila, otevřela jsem jedno oko a podívala se na budík, ale zakrýval ho lísteček. Zvedla jsem ruku, která vážila asi tunu a odlepila papírek a rychle mrkala, abych zaostřila na to, co je na něm napsáno.

We´re in the family

room. Také your time,

and the aspirin.

- Brody

Přes bolest jsem zvedla hlavu a uviděla dva aspiriny a sklenici vody, vedle budíku. Posadila jsem se na posteli a několik minut jsem se soustředila jen na dýchání.

Nádech a výdech. Nádech a výdech.

Nevolnost v břiše trochu odezněla a já jsem věděla, že teď už do sebe ty prášky dostanu. Strčila jsem si je do pusy a zapila je vodou. Malý doušek se proměnil v několik velkých loků a najednou jsem vypila celou sklenici osvěžující vody. Postavila jsem prázdnou skleničku na stolek a podívala jsem se na své obleční.

Brody mi musel obléct pyžamo.

Chtěla jsem se na dalších dvanáct hodin zavrtat do peřin, ale můj močový měchýř byl proti. Postavila jsem se a snažila se přijít na to, jestli jsem ještě opilá. Všechno mě bolelo. Doprdele, to jsem snad včera v noci běžela maratón?

Došourala jsem se do koupelny a pak do obývacího pokoje, abych zkontrolovala holky. Modlila jsem se, aby je někdo hlídal.

Otočila jsem se směrem k obývacímu pokoji a zůstala stát na místě.

“Co to…” zamumlala jsem a snažila se přinutit svůj mozek zpracovat to, co jsem viděla.

Lucy a Piper si v obývacím pokoji zařídily salón. Brody byl opřený na pohovce a vatové tampóny měl nacpané mezi prsty u nohou. Nehty měl nalakované na růžovo a vlasy měl stažené do deseti různých copánků a připevněné nejrůznějšími sponkami.

Naklonil hlavu na stranu a přimhouřil na mě oči.

“Nikdy o tomhle nikomu neříkej, jinak všem řeknu, že když spíš tak hodně slintáš.”

Smích mi unikl ze rtů, což způsobilo nový tlak v mé hlavě a bolest se dostala na nesnesitelnou úroveň.

“Au, au,au,” fňukala jsem a držela se za spánky když jsem couvala do kuchyně a spadla na židli.

“Vidíš? To máš za trest,” škádlil mě Brody.

“Holky, dáme si pauzu. Hned budu zpátky, jo?”

“Jsem na řadě!” Zavolala Lucy a posadila se na Brodyho místo.

Přišel, sklonil se a políbil mě na temeno hlavy.

“Au, dokonce mě bolí i vlasy.”

“Dobře ti tak, královno Martini.” Zasmál se.

“Pšššt, ne tak nahlas. Dnes budeme šeptat, ano?” Položila jsem hlavu na složené ruce a modlila se, abych umřela.

“Máš hlad?” Jeho slova zapůsobila na můj žaludek.

“Možná by sis dala zelené jablko.”

“Snažíš se, aby mi bylo ještě víc špatně?” Zamumlala jsem proti dřevěné desce.

“Ani ne, ale je s tebou docela zábava. Co takhle kafe?” Vstal a otočil se ke konvici s kávou.

“Ano, prosím.” Zavrčela jsem.

Během toho, co jsem pila první šálek Brody se mnou vůbec nepromluvil. Dívkám řekl, že maminku bolí hlava a že pokud ji nechají spát, bude si s nimi hrát a nechá si namalovat další nehty.

“Vzpomínáš si na něco z minulé noci?” Zeptal se mě nakonec.

Těžce jsem přemýšlela, ale na nic jsem si nedokázala vzpomenout.

“Poslední věc, kterou si opravdu pamatuji, je cesta s mámou a Fredem k autu. Kde je vlastně teď máma?”

“Říkala, že si naplánovala snídani s kamarádkou, ale nechtěla tam jít vzhledem k tvému…..stavu.” Zasmál se.

“Řekl jsem jí, že se postarám o holky i o tebe.”

“Postaraly se spíš ony o tebe,” dobírala jsem si ho a vypila už třetí šálek kávy. Možná, že v příštích dvou dnech nebudu kvůli takové spoustě kofeinu spát, ale teď mi to bylo jedno. Hlavně, že mě přestávala bolet hlava.

“Včera v noci to bylo zajímavé.” Brody měl ve tváři zvláštní výraz.

“Udělala jsem nějakou pitomost?”

“Ne, vůbec ne.” Pak na mě zvedl obočí.

“Ale, jsi skvěla tanečnice.”

Zasténala jsem a znovu jsem si opřela hlavu o ruce. Bylo to horší než jsem si myslela.

“Au. Uložil si mě do postele?”

“Hmmm.”

“Převlékl si mě?”

“Hmmm.”

“Měli jsme….” Mé oči těkaly po místnosti, abych se ujistila, že nás dvojčata neslyší.

Zasmál se.

“Ne, nejsme zrovna fanoušek nekrofilie, odpadla si před prvním semaforem. Ačkoliv si mi řekla jednu zajímavou věc.”

“Co to bylo?” Zeptala jsem se aniž bych zvedla hlavu a podívala se na něj.

“Řekla si mi, že mě miluješ.”

“Přestala jsem dýchat, panika naplnila můj hrudník a způsobila, že moje halva mě bolela ještě víc než, když jsem se probudila. Pomalu jsem zvedla hlavu a podívala se na Brodyho, který se spokojeně usmíval a foukal si do hrnečku s kávou.

“To jsem řekla?”

Pomalu přikývl a jeho oči pozorovaly mojí tvář.

“Omlouvám se za to.” Vyděsila jsem se.

“Zvedl obočí a zamračil se na mě.”

“Omlouváš se? Proč by ses měla omlouvat?”

“Byla jsem opilá, neměla jsem to říkat.”

“Opravdu?”

“Opravdu, co?”

“Miluješ mě?”

Kurva. Pane Bože. Chtělo se mi zvracet a s kocovinou to nemělo nic společného. Moje hlava mě bolela a teď mě při pohledu do Brodyho očí začalo bolet i srdce. Věděla jsem, že očekává odpověď, kterou mu nemůžu dát a to je příliš těžké. Fakt příliš těžké.

Miluju ho. Miluju ho tak moc, že někdy v jeho blízkosti nemůžu ani dýchat, ale nemůžu mu to říct. Nikdy nedovolím, aby tato slova vyšla z mých úst, protože by všechno udělala až příliš reálným. Dala bych mu veškerou moc.

Chtěla jsem vstát a odejít z místnosti, ale Alexin hlas, který mi radil neutíkat se mi ozýval v hlavě. Její hlas nebyl jediný, který jsem měla v hlavě. Taky tam byla Blaire, která kdákala a varovala mě, že jsem jen letní flirt. Kdyby mě opravdu chtěl odhodit nehodlám mu teď říct pravdu.

“Kacie?” Vytáhl mě z myšlenek Brodyho hlas.

Moje oči cestovaly po jeho tváři…po tváři muže, kterého jsem milovala a musela jsem mu lhát do očí, abych chránila sama sebe.

Zhluboka jsem se nadechla.

“Ne.”