Chase#3 - PROLOG, 1. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Prolog

Dean

Osud byl zkroucený, nečekaný zkurvysyn.

Když jsem ji potkal, myslel jsem, že jsem konečně měl, co mi chybělo. Myslel jsem, že jsem konečně pochopil, co jsem hledal. Myslel jsem, že jsem konečně vzal zpět kontrolu nad svým životem.

Ale osud se zapojil a připomněl mi, kdo byl pod kontrolou.

Hodil mi křivý míč, když jsem to nejméně očekával. Donutilo mě to všechno zpochybnit. Uvědomil jsem si, že to, co jsem si myslel, že mám na dosah ruky, byla jen iluze – jen osudový kouzelnický trik, abych klamně uvěřil, že bych mohl najít štěstí. Ale jako každá iluze, když jste se dostali příliš blízko na to, abyste si mysleli, že už to máte, tak se rozplynula.

Když mi před deseti lety blonďatá mrcha zlomila srdce, slíbil jsem si dvě věci.

První: Nikdy už ztrácet čas abych znovu někoho miloval.

Druhá: Nikdy už znovu nebudu mít nic společného s blonďatou mrchou.

Když jsem se setkal s mým 736 tým zářezem, zlomil jsem ten první slib. Ve chvíli, kdy jsem uviděl Blair, ve chvíli kdy se naše oči setkaly, a v tu mikrosekundu, kdy jsem ji ochutnal mými ústy, jsem věděl, že ten slib budu muset zlomit. Ale druhého slibu, že budu držet. Nas tímto slibem budu mít kontrolu. Tento slib si vezmu sebou do hrobu.

Ale nemohl jsem se více mýlit.

Vzhledem k tomu, že osud měl jiné plány. Osud byl krutý, vtipný a já byl jeho cíl.

Všechno, co jsem věděl, se chystalo kolem mě rozpadnout. Všechno, co jsem chtěl, se ode mne asi nejspíš vytratí. A ten vztah, na kterém mi asi nejvíc záleželo, už nikdy nebude stejný.

Kapitola 1

Dean

Šel jsem do Trentovy kanceláře s pocitem strachu. Měl jsem strach, že opustím jeho kancelář plný lítosti kvůli tomu, čeho jsem se chystal vzdát.

Ale mýlil jsem se. Jak jsem opustil jeho kancelář, vše co jsem cítil, byla neobvyklá úleva, která projela každou buňkou mého těla.

K mému překvapení se mi ulevilo. Těžká váha se právě zvedla z mých ramen a já konečně mohl znovu dýchat.

Vzdát šance stát se nejmladším partnerem William & Sutter LLP., bylo těžké rozhodnutí učinit. Ale věděl jsem, že bylo správné. Mohla to být celoživotní příležitost, ale věděl jsem, že ji nemůžu přijmout.

Kdybych přijal Trentovu nabídku, věděl jsem, že jsou věci, které bych nikdy nemohl dostat zpátky: mou bezúhonnost, moji sebeúctu, a žádné skutečné šance, že bych mohl být s Blair.

 I když jsem se chtěl stát partnerem William & Sutter LLP., chtěl jsem, aby to podle mých podmínek a na základě mé tvrdé práce. Nechtěl jsem být loutkou jiného muže.

Procházel jsem kolem kanceláře Blair a podíval se dovnitř. Byla prázdná. Sáhl jsem po telefonu a vytočil její číslo. Šlo to rovnou do hlasové schránky.

Podíval jsem se na hodinky.

09:49 Kde je? Měla by tu teď být.

Vytáhl jsem telefon a rychle vyhledal svou osobní e-mailovou adresu a poslal ji e-mail.

Komu: Blair Parker

Od: Dean Chase

Předmět: Překvapení

Slečno Parker,

Po způsobu „otevření se“ pro mě, jsem si jistý, že nevadí, že jsem si dovolil najít tvůj osobní e-mail. I když již bylo naznačeno, že bys ráda, aby byl kontakt na minimum a formálně neporušený, věřím, že těch osm tvrdých palců (cca 20cm) se kterými jsi měla tolik zábavy minulou noc, muselo změnit tvůj názor, ne?;)

Navíc musím trvat na tom, že uděláme náš kontakt více neformální, a častější. Koneckonců, můj pták našel domov, těsné a teplé místo ve tvém vlastnictví, a obávám se, že v případě, že by nemohl být doma častěji, bylo by to k zbláznění.

Omlouvám se, že jsem dnes ráno odešel, než si se probudila. Ale když jsem viděl, jak tam spíš a vypadala tak klidně, a ach tak velmi žhavě, jen jsem věděl, že bych tě neměl budit. Nechápej mě špatně, nebylo to ani tak proto, že bych byl hodný. Bylo to víc proto, že jsem věděl, že kdybych tě probudil, přišel bych o hodinu pozdě na schůzku, protože bych nebyl schopný odolat být opět uvnitř tebe. A jak teď už víš, co můj pták chce, to dostane.

Nyní, když moje schůzka skončila, nechceš se dostat mě?;)

Dean & Pták bezdomovec

PS: Doufám, že ti chutnala snídaně, na které jsem v průběhu dnešního rána pro tebe dřel. Dovedu si představit, že to byla nejúžasnější domácí snídaně, kterou kdy měla. Vítej v Chase Cafe.

V dalších minutách jsem několikrát obnovoval doručené zprávy, čekajíc obvyklou bleskově rychlou reakci. Ale k mému překvapení, nic. Jak se minuty proměnili v hodiny bez odpovědi od ní, začal jsem uvažovat, jestli jsem to nechápal všechno špatně. Opravdu o mě nemá zájem? Za mě odstřihla tak jako předtím?

Strávil jsem zbytek dopoledne v mé kanceláři a snažil se ztratit sám sebe v práci.

Obvykle držela mou mysl zaneprázdněnou a pryč od všechno ostatního. Ale ani to nepomohlo. Nemohl jsem se soustředit na nic po dobu delší než několik minut, než jsem zkontroloval svůj e-mail, abych zjistil, jestli odpověděla.

Tak to bylo až do časného odpoledne, když jsem šel přes ulici do Peet’s Coffee & Tea dostat svou odpolední kávu, když se její reakce konečně objevila v mé e-mailové schránce.

Málem jsem na sebe vylil kávu, když jsem se v šoku díval na můj telefon. Okamžitě jsem otevřel e-mail, abych si přečetl, jak zareagovala.

Komu: Dean Chase

Od: Blair Parker

Předmět: Musím podat návrh na soudní zákaz?

Pane Chase & Ptáku bezdomovče, uvědomila jsem si, že jsem tě podcenila. Myslela jsem, že už jsem tě viděla u většiny tvé domýšlivosti.

Ale teď se musím opravit. Tvoje domýšlivost je vážně bez hranic.

Také bych nerada praskla tvou bublinu, zejména proto, že se zdá být tak grandiózní a nápaditá – ale mýlíš se. Těch „20 tvrdých cm,“ jak jsi to nazval, můj postoj k věci nezměnilo.

Ve skutečnosti by měl tvůj pták upustit od vyžadování se domova před tím, než si skutečně zajistí klíče k předním dveřím. Možná to je důvod, proč je to, jak jsi to nazval, bezdomovec.:)

Ale, něco skutečně změnilo můj postoj v našem dilema. Bylo to něco, co jsem dnes ráno slyšela.

Nyní se zdáš jako muž mnoha talentů – z nichž jeden, jak se zdá, je pronásledování.

Upřímně řečeno, nikdy jsem nevěděla, že stalker (pronásledovatel) by mohl být tak neuvěřitelný v posteli. Má tvoje pronásledování také možnosti rozšířit se na telefonní čísla?

Blair & Domov k mání

PS: Díky za snídani. Byla to opravdu nejúžasnější domácí snídaně, jakou jsem kdy měla

.

Četl jsem e-mail několikrát s velkým úsměvem na tváři.

 Znamená to, že je ochotna se mnou trávit více času a zjistit, jak věci půjdou? A co že to slyšela?

Ve stejnou dobu kdy jsem se chystal vytáhnout webový prohlížeč na mém telefonu, abych se pokusil najít její číslo, hlas zezadu mě přerušil.

„Omluvíte mě? Nebude vám vadit, když se pošoupnete trochu do strany? Zabíráte polovinu smetany a cukr celý.“

„Aha.“ Zamrkal jsem a zjistil, že jsem zamrzl na místě v tu chvíli, kdy jsem dostal od Blair e-mail.

„Samozřejmě. Omlouvám se.“ Popadl jsem kávu z pultu a vyšel z kavárny. Když jsem se vrátil do mé kanceláře, začal jsem hledat číslo na Blair na mém telefonu.

Našel jsem ho po několika minutách, je uvedeno na jejím účtu na Linked In. Usmál jsem se, když jsem volal číslo, toužíc slyšet její hlas.

„Haló?“ Odpověděla po dvou zvonění.

„Tak co ty klíče od vchodových dveří?“

Slyšel jsem, jak se na jejím konci zasmála.

„Wow, ty jsi dobrý.“

„Děláš to příliš snadné, bejby. Takže jsi teď ohromená?“

Zasmála se. „Samozřejmě, že ne. Nejsem snadno ohromitelná. Měla bych být?“

Usmál jsem se tomu, jak moc jsem si užíval její kurážnost.

„Ano, určitě bys měla být. Ve skutečnosti, bys měla kvůli tomu být tak moc ohromená, že si určitě zasloužím ocenění za své úsilí.“

„Ocenění? Prosím rozeber to.“ Slyšel jsem říz v jejím hlase, když hrála zdrženlivou.

„Myslel jsem na něco více neformálního a více – osobního.“

„A soukromého?“ Zeptala se pobaveně.

„Bejby, nepotřebuji to soukromé. Můj pták může najít svůj domov kdekoliv.“

Slyšel jsem její rychlé nadechnutí a věděl jsem, že mě chce.

„Takže kdy tě můžu znovu vidět?“ Zeptal jsem se, když mi neodpověděla.

„No vlastně je něco, co bych ti chtěla říct, a ráda bych, aby to bylo osobně.“

„Opravdu?“

„Jo. Máš čas na kávu?“

„Bejby, po tom, kolikrát jsem tě přiměl se minulou noc udělat, víš, že já mám vždy čas na kávu.“

Zasmála se. „Deane, dostaň svou mysl ze stoky. Když jsem řekla kávu, myslela jsem kávu.“

„Aha.“ Cítil jsem se trochu setřený.

„Jo,“ pokračovala. „Přesně tak, tmavé, malé něco jako druh hnědé fazole… ne dlouhý, tlustý a lahodně růžový.“

Můj penis okamžitě ožil, jak se mi úšklebek rozšířil po celé tváři. „Kurva, budu tady upřímný. Ten dlouhý, tlustý a lahodně růžový druh se právě stal, ještě delší, tlustší, a lahodně šťavnatější.“

„Vsadím se,“ provokovala a mohl jsem skoro vidět její spokojený usměv na její tváři.

Zasmál jsem se. „A co tohle? Uděláme kompromis, dáme si oba druhy kávy. Řekni čas a místo, a já ti slibuji, že oba přijdeme (uděláme se) více než jedním způsobem.“

Vypustila sotva slyšitelné zalapání po dechu. „Zvládneš to za půl hodiny?“

Podíval jsem se na rostoucí bouli níže a hodil svou nedotčenou kávu do nedalekého odpadkového koše.

„Jsem připraven teď.“

„Oh.“ Odmlčela se. „Já taky, jsem teď doma, tak co kdyby ses semnou setkal v Blue Bottle Coffee v Hayes Valley?“

„Budu tam v deset.“ Těsně předtím, než jsem zavěsil, něčeho jsem si všiml.

„Počkej!“

„Co?“ Slyšel jsem alarm v jejím hlase.

Usmál jsem se. „Jaký je tvůj oblíbený druh květin?“ Šel jsem do květinového stánku před mou budovou.

„Proč? Přineseš mi květiny? Nikdy bych tě neodhadovala jako květiny-dávající typ chlapa.“

Uchechtl jsem se. „Ne, to si můžeš jen přát. Nejsou pro tebe. Právě jsem si vzpomněl, že moje sekretářka má dnes narozeniny a já jí potřebuju uplatit, aby něco udělala. Myslel jsem, protože jsi žena, pravděpodobně můžeš vybrat lepší květiny, než bych vybral já.“

„Oh.“ Nastalo krátké ticho.

 „Pravda. No, myslím, že růže jsou příliš obehrané. Já osobně mám ráda kytici divokých květin. Mnoho květinářství mají velký výběr. Miluji, jak odlišné a jedinečné jsou.“

„Velký. Jasně, díky za tip. Vážím si toho.“

„Samozřejmě. Žádný problém. Ráda jsem pomohla.“

„Takže uvidíme se v deset?“

„Jo. Uvidíme se.“

***

„Ahoj!“ Rozzářila se na mě ve chvíli, kdy mně spatřila.

 „Ty zmetku! Lhal jsi mi!“ zaječela, když hravě zasáhla mou hruď.

Zasmála jsem se, když jsem jí podal kytici divokých květin.

„Tak jsem lhal.“ Sklonil jsem se a něžně ji políbil. „Ale můžeš být opravdu naštvaná, že dostaneš jako překvapení květiny?“

Usmála se. „No, když pocházejí stalkera, jako jsi ty, myslím, že odpověď zní ano,“ dobírala si mě.

„Au! Způsob, jak zlomit srdce chlapa.“ Předstíral jsem se ranění jejím komentářem.

Znovu mě udeřila do hrudi a zvedla obočí. „Jen se snažím srazit tvoje ego dolů na úroveň normálního chlapa.“

„S tím hodně štěstí. Bude to chtít mnohem víc než jen slova, jak to udělat.“ Přitáhl jsem si ji k mé hrudi a znovu ji políbil, tentokrát hlouběji a déle, jak má ústa prozkoumávala její sladké, pružné rty a jazyk.

Cítil jsem, jak se její tělo taví do mého náručí, když mě líbala zpátky.

Když jsme konečně od sebe odtáhli, usmál jsem se na ni.

„Tak, teď když jsem tě roztavil jako máslo, proč si nedáme nějakou tu kávu.“ Mrkl jsem na ni.

Zasmála se a znovu mě plácla do hrudníku. „Někdy jsi prostě příliš mnoho, víš to?“

Pokrčil jsem rameny, a stočil rty do ironického úsměvu. „Je to lepší, než příliš málo.“

Odfrkla smíchy a zavrtěla hlavou. „Jsi tak namyšlený.“

„Nikdy si nikdo nestěžoval.“ Mrkl jsem na, vzal ji za ruku a vedl nás k Blue Bottle Coffee’s pultu.

 „Okej ať je po tvém. Pojďme nyní chytit nějakou tuto reálnou kávu, takže se můžeme dostat přímo k té druhé, ne?“

O několik minut později, jsme seděli na lavičce v nedalekém psím parku, a popíjeli naše kávy.

„Takže…“ Blair začala opatrně. Zhluboka se nadechla a podívala se na mě. „Můžu ti něco říct?“

Vycítil jsem vážnost v jejím hlase a pocítil vlnu obav projet skrze mně. „Jasně. Samozřejmě. Co se děje?“

Chvíli bylo ticho.

„Vím, že jsi šel dnes ráno za Trentem.“

Mé tělo ztuhlo, jak skrze mne prolétla panika. Držela můj pohled a já jsem nemohl přečíst výraz v její tváři. Ale k mé úlevě, tam nebyla žádná známka hněvu nebo ublížení.

„Když jsem dnes ráno v práci vystoupila z výtahu, viděla jsem tě, jak jdeš z recepce k Trentovi.“

„Blair, to je něco, co jsem ti chtěl říct. Já… chtěl jsem jen najít ten správný čas –“

„Deane, nemusíš nic vysvětlovat.“ Její hlas byl měkký a chápavý, což mě trochu uklidnilo.

„Ne, ale udělám to,“ snažil jsem se přesvědčit. „Chci to vysvětlit. Já –“

Položila mi prsty na ústa, aby mě zastavila od říkání něčeho dalšího. „Slyšela jsem všechno, Deane.“

„Co tím myslíš?“ Podíval jsem se na ni ve zmatku a znepokojení.

„Byla jsem v konferenční místnosti vedle.“ Její tváře zrůžověly.

„Byla jsi? Proč?“ Studoval jsem ji a přemýšlel, co se děje.

„Ty jsi tam poslouchala naší schůzku?“

Odvrátila se a přikývla. „Ty ses mi o té schůzce nezmínil a myslela jsem, že to bylo divné, že tam jsi. Takže… moje zvědavost nade mnou vyhrála.“

Hlava se mi rojí otázkami, jak jsem se na ni díval. „Takže co přesně jsi slyšela?“ Zeptal jsem se opatrně.

„Všechno,“ připustila tiše.

„Všechno?“ Panika se opět hnala skrze mne, jak jsem se snažil v myšlenkách vrátit se zpět do dnešního rána a přehrát si můj rozhovor s Trentem.

Přikývla.

„Z rozhovoru jsem pochopila, že tě Trent chtěl najmout, aby ses ke mě dostal blíž a nějak mu pomohl odstranit mě z firmy. Slyšela jsem všechno, cos mu řekl…“ 

Podívala se na mě, oči plné emocí. „Myslel jsi vážně všechno, co jsi říkal?“

„Já…“ Odmlčel jsem se a uvědomil si, že jsem si nebyl jistý, jak reagovat. Její otázka mě překvapila.

Věděl jsem, že jsem byl k Trentovi upřímný, a všechno, co jsem mu řekl, byla pravda. Ale nečekal jsem, že Blair také uslyší mé upřímné komentáře o mých citech k ní, které pro mě byly tak nové a cizí, že mi téměř naháněly strach. Nebyl jsem připraven na to, aby věděla, jak jsem se cítil. Nebyl jsem připraven na být takto zranitelný, zvláště když jsem nevěděl, co cítí ona. „Myslím, že ano…“

Moje odpověď způsobila, že se její tvář se rozzářila. Políbila mě na tvář a zašeptala mi do ucha.

„Jsi překvapivě sladký, Deane. Děkuji za to, že jsi stál po mém boku. Což ti vydělalo na pozdější šálek kávy.“

Zasmál jsem se a usmál se na ni.

 „Říká se, že cesta k srdci muže je jídlo. Jsem rád, že víš, že pro mě je to kafe.“

Obrátila oči v sloup a hravě mě plácla do hrudníku, potřetí.

Pak jsem se zamračil a cítil se ještě zmatenější než kdy jindy.

Proč je tolik nedůvěry a nepřátelství mezi Blair a jejím bratrem?

„Nebude ti vadit, když se zeptám, co se děje mezi tebou a tvým bratrem?“

„Ne, to je to, co jsem ti chtěla říct osobně.“

„Okej…“ Sledoval jsem ji a viděl jsem směs vzrušení a úzkosti v jejím výrazu.

„Vím, že se neznáme dlouho, ale z nějakého důvodu se s tebou cítím pohodlně. A upřímně, nevím, komu bych se právě teď mohla svěřit. Nejsem připravená říct o tom vše mé rodině a přátelům, zvláště když je do toho zapletený Trent.“

„To je pochopitelné.“ Dal jsem jí uklidňující úsměv. „Jen mi řekni, co budeš cítit pohodlně, abys mi to řekla.“

Přikývla. „Tak mohlo být těžké tomu uvěřit, ale Trent a já jsme si bývali opravdu blízcí. Vždycky tam pro mě byl. Ale když jeho matka v loni zemřela, změnila se a stal se z něj úplně jiný člověk. Byl chladný a vzdálený, a někdy mám pocit, že mě nesnáší. Ale já nechápala, proč. Zprvu jsem si myslela, to byl jen jeho způsob, jak truchlí nad ztrátou své matky, ale ani po několika měsících se náš vztah nezlepšil, ale zhoršil. A teď už jen stěží mluvíme mimo práci. Takže poté, co tvůj rozhovor s Trent potvrdil, že proti mně něco má, chtěla jsem vědět co. Byl naštvaný, že jsi nesouhlasil s tím mu pomoct a odešel z kanceláře krátce po schůzce.“

Odmlčela se a kousla se do rtu. „Poté, co odešel, jsem se rozhodla jít a prohledat dokumenty v jeho kanceláři…“

„Opravdu?“

Přikývla a odvrátila se ode mne. „A zjistila jsem, proč se změnil od smrti jeho matky.“ Její hlas se vytratil do šepotu.

„Co se děje?“ Vzal jsem ji za ruce a konejšivě je stiskl.

Podívala se na mě se slzami v očích. „Trent ve skutečnosti není můj nevlastní bratr.“

Chvíli jsem na ní zíral a snažil se strávit její slova. „Co tím myslíš? Jak je to možné?“

„Našla jsem nějaké dokumenty. Očividně mu je dala Trentova matka záměrně, až když zemřela. Takže Trent neznal pravdu, dokud se ji teprve před rokem nedozvěděl.“

„Jaké dokumenty?“

„Tam byl dopis od Trentovy matky, stejně jako Trentův rodný list a starý dopis z nemocnice, kde se narodil. Zdá se, že došlo k záměně, když se Trent narodil. Byl při narození vyměněn s mojí biologickou nevlastní sestrou.“

„Co?“ V první chvíli jsem si myslel, že špatně chápu její slova. „Jak se to mohlo stát?“

„Měli personální nedostatek ten večer a ani jedni rodiče nechtěli znát pohlaví dítěte před narozením. Nastaly komplikace během obou porodů a na děti byli umístněný špatné identifikační náramky.“

„Takže Trent s tebou není vůbec žádném příbuzenském stavu?“ Znal jsem odpověď na mou otázku, ale z nějakého důvodu jsem se potřeboval zeptat ještě jednou, potřeboval jsem se ujistit, že si to myslím správně.

„Ne, není. Ačkoli mám někde nevlastní sestru.“

„Páni. To je prostě šílené.“ Snažil jsem se zpracovat, co to všechno znamená. „To proto se tě snaží vytlačit z firmy?“

Její obočí svraštilo v trápení.

„Myslím, že ano.“ Ztěžka si povzdechla. „Nevím, co se týká jeho, udělám.“

„Co tím myslíš?“

„No s naším - mým otcem v nemocnici, který se zotavuje z mrtvice, je nepravděpodobné, že vrátí do společnosti a stane se znovu CEO. Myslím, že Trent se jen chce ujistit, že nijak neohrozím jeho postavení jako generální ředitele.“

„Pořádně zkurvenej hajzl!“

Přinutila se k úsměvu. „Vím, že nelze přehlížet skutečnost, že se snaží sabotovat mou pozici ve firmě, ale část mě – ta část mladší sestry – si nemůže pomoct, ale je mi ho líto. Neumím si představit, čím si prošel, když zjistil pravdu. Zjistit, že celý tvůj život byla lež…“

„Ale… existují lepší způsoby, jak zvládnout tuto situaci, než aby se pokusil převzít společnost, která především ani není tvoje. Takovýhle hovno mu nemůže projít.“

„Já vím… ale musíš pochopit, že od té doby, co mu bylo patnáct, ho můj otec připravoval na to, že převezme společnost, až bude starší. Trent pracoval v průběhu let opravdu tvrdě, aby to sám sobě a otci dokázal. Neumím si představit, jak se musí cítit, když zjistil, že to všechno bylo k ničemu.“

Zhluboka si povzdechla.

„Vím, že je třeba myslet na to, co se Trent snažil udělat. Vím, že je potřeba tuto situaci brzy zvládnout. Jen potřebuji čas, abych zpracovala své pocity.“

Pohladil jsem jí po tváři, a otřel slzy, které stékaly po tvářích. Políbil jsem ji na čelo a zašeptal: „Všechno to dopadne dobře.“

Sesula se mu do náruče a zamumlala: „Nemůžu uvěřit, že mám sestru.“

„Vím. To je šílené.“

„Myslíš, že bych se měla snažit, abych ji našla?“

„Hmm.“ Snažil jsem se uspořádat své myšlenky, když jsem se podíval do jejích úzkostlivých smaragdových očí. „Chceš jí najít?“

„Já… já nevím.“

„Dobrou zprávou je, že v této chvíli nemusíš dělat nic. Myslím si, že je třeba dát si alespoň několik dní od těchto informací pohov. Je to hodně k přijmutí, a je třeba nechat to vše zpracovat, před rozhodnutím o dalším kroku.“

Kývla na souhlas. „Díky, že si tu pro mě. Vím, že jsi doufal, že půjde o něco mnohem méně závažného.“

Odfrkl jsem smích. „Možná, ale nejsem vzteklý nadržený-pes. V případě potřeby dokážu své touhy zahnat.“

Něžně mě políbila a usmál se. „A já myslela, že jsem pro tebe neodolatelná.“

„To jsi.“ Mrkl jsem. „Já to jen umím dobře skrýt, abych tě nevyděsil.“

Rozzářila se na mě a v tu chvíli jsem cítil šťastnější, než jsem si kdy vzpomínal, že bych byl. Nebyl jsem si jistý proč, ale bylo tam něco, kvůli čemu jsem se cítil s Blair připojen. I přesto, že jsme se setkali pouze necelými dvěma měsíci, něco na ní bylo, co ve mně vyvolávalo pocit, jako bych jí znal celá léta.