Nerd - 33. kapitola

Překlad: Lucie

Ahoj čtenářky,

moc děkuji za Vaše komentáře. Vím, že teď kapitoly přibývaly hodně po skromnu, ale v práci to bylo teď hektické a navíc si uživám těch pár posledních slunečních dnů.

A že jste si říkali, že je to moc idylické a že to dlouho nevydrží? Máte pravdu, nevydrží...

#DikyBohuJeTuPatek
Neudělej nic, co bych neudělal já.
#CozJeNic

           …Alpha BuzzFeed

Rimmel

Nemám ráda strašidelné filmy. Nemyslím si, že by bylo bát se zábavné. Kvůli tomu, nebyl nikdy Halloween mým oblíbeným svátkem. Mnohem radši bych zůstala doma a rozdávala sladkosti, zatímco by něco nestrašidelného hrálo v pozadí v televizi.

Tady na Alpha U byl Halloween zase dalším důvodem pro párty. Každý rok se domy bratrstev střídaly, kdo dá dohromady strašidelný dům, aby měli studenti místo, kde se mohou bát a popíjet pivo.

Loni jsem na žádnou nešla. Zůstala jsem doma a studovala, což také bylo to, co jsem plánovala dělat i letos.

Dokud se v mém pokoji neukázal Romeo.

Usmál se na mě tím okouzlujícím úsměvem, políbil mě tak, že jsem z toho měla závrať, a další věc, kterou si pamatuju, byla, že jsem seděla v Hellcatu a směřovala jsem k strašidelnému domu.

Braeden a Missy byli stále ve stavu „zábavy“ a zrovna se na zadním sedadle muchlovali. Očividně neměli problém se strašidelnými domy… nebo s veřejnými projevy náklonnosti.

Romeo se natáhl přes sedadlo a propletl si prsty s mými. Záře z palubní desky zdůrazňovala jeho úsměv. "Bude to zábava. Uvidíš."

Zle jsem se na něj podívala, ale jeho úsměv byl větší a větší. "Můžeš se mě držet, kdekoliv budeš chtít."

Zvedla jsem oči v sloup. "Pokud jsi chtěl, abych na tebe skočila, mohls mě požádat." Zamumlala jsem. "Není třeba, abych se musela počůrat do kalhot, abych se dostala do tvého náručí."

Zasmál se, ale ani tak to neotočil.

Rezignovala jsem nad svou bezprostřední budoucností. Opravdu jsem doufala, že se neztrapním.

Tento rok hostil strašidelný dům Bety, a abychom se tam dostali, museli jsme projít dům Omegy. Otřásla jsem se představou, když jsem se před týdnem viděla se Zachem na zápase. Od té doby jsem ho neviděla a nikdy jsem Romeovi neřekla o tom zvláštním pocitu, co jsem měla. Romeo toho kluka nenáviděl už dost, aniž bych musela lít olej do ohně.

Celý týden to bylo drama zadarmo. Jistě, pořád dostávám sžíravé pohledy od nějakých žárlivých holek, ale já si jich nevšímala. Nikdy předtím jsem se nestarala, co si o mě lidí myslí, a teď jsem s tím nechtěla začínat.

Strávili jsme nějaký čas učením, ale mnohem více času jsme se muchlovali.

Jednou v noci jsme si s Ivy a Missy dali pizzu, zatímco se Ivy snažila najít smysl v mém šatníku a dát dohromady nějaký outfit, který by se jí líbil. Po deseti minutách to vzdala a řekla mi, že musíme jít nakupovat. Až do teď nakupování nebylo v seznamu mých priorit. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že mě Romeo tahal ven, jsem si tak nějak přála, abychom si udělaly nějaké plány na nákupy.

"Opravdu nemám ráda Halloween," řekla jsem, když se mi žaludek zkroutil, protože jsme zaparkovali Hellcat. Děsivá hudba a hlasité výkřiky prořezávaly vzduch.

"Bude to zábava," řekla Missy vedle auta. "Nejděsivější věc, kterou tu uvidíte, bude někdo, kdo se schovává v koutě, protože si bude myslet, že ho nikdo nemůže vidět."

Braeden a Romeo se zasmáli. "Ty vole," řekl Braeden. "Vzpomínáš si na minulý rok, když ten kluk z Phi K měl sex s jednou holkou, která údajně pracovala v domě?"

Každý se uchechtl, kromě mě. "Co se stalo?" Zeptala jsem se.

"Upadla jí falešná ruka a on začal ječet a vyběhl s ptákem mávajícím ve větru."

Zahihňala jsem se. Missy se usmála. "Vsadím se, že tento rok znovu nepřijde."

Romeo kolem mě ovinul paži a přitáhl si mě ke svému tělu. Přitulila jsem se jen proto, že jsem mohla. Čím blíž jsme se všichni čtyři blížili k domu, tím víc jsem byla nervózní.

Braeden a Missy šli před námi a stoupli si do řady, ale Romeo mě odtáhl a otočil mě tak, že stál přede mnou. "Můžeme počkat tady. Nemusíme jít dovnitř."

"Není to důvod, proč jsi sem chtěl jít? Abychom šli dovnitř?" Zeptala jsem se.

Usmál se. "Jo, ale doopravdy jsem chtěl být jen s tebou. A ty jsi tady," řekl a sklonil se, aby mě políbil.

Uvnitř domu někdo zakřičel a potom zazněl smích. Odtáhla jsem se a zhluboka se nadechla. "Pojďme dovnitř."

Zvedl obočí. "Opravdu?"

Kousla jsem se do spodního rtu a přikývla. Vysoká by měla být časem, kdy se bavíte a děláte šílené věci. Navíc jsem věděla, že Romeo opravdu chtěl jít dovnitř. "Jo. Ale jen pokud mě budeš držet za ruku."

"A nepustím ji." Slíbil.

Samozřejmě, ve vteřině, kdy si Romeo stoupl do fronty, se dostal dopředu. Jedna moje část byla opravdu podrážděná, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem připravená, ale druhá moje část byla ráda, protože jsem alespoň neměla čas, abych o sobě pochybovala.

V první místnosti, do které jsme vešli, byla úplná tma, kde byl na jedné stěně nastavený stroboskop. Svítil nepravidelně a prosvětloval prostor jasnými a rychlými záblesky intenzivního světla. Díky tomu bylo téměř nemožné něco vidět. Místnost byla plná pavučin a hedvábných nití, které byly rozvěšeny po místnosti. Jak jsme procházeli, jemný materiál, který připomínal vlasy, se zachytával za naše oblečenía vlasy a otíral se o naši kůži.

Hudba plná sténání a hlasité záchvěvy plnící uši mi způsobovali husí kůži, která mi vypukla na rukou i nohou. Moje ruka se omotala kolem Romeovy, když jsem vyjekla, protože jsem vešla přímo do hustého pásu.

Romeo se zasmál a přitáhl si mě zpátky na hruď. Jeho paže se kolem mě omotaly zezadu a já ucítila jeho horký dech proti mému uchu. "Mám tě."

Pokračovali jsme do další místnosti, která byla plná zombíků, kteří přicházeli nebezpečně blízko a voněli jako hnijící maso. Romeo se zasmál. Já držela své oči zavřené.

V prostorách před námi bylo docela dost křiku, a tak jsem začala uvažovat nad tím, jestli tohle není můj nejhorší nápad vůbec. Jako kdyby to Romeo věděl, se jeho paže kolem mě utáhly a jeho ramena se svěsila dolů, takže jsem se cítila chráněná a v bezpečí.

Trochu jsem si povzdechla a naklonila se k němu, když jsme procházeli do vedlejší místnosti. Někdo na nás skočil a přistál s překvapivým žuchnutím. Zaječela jsem a zavrávorala. Muž měl na sobě oblečení jako smrtka, a když zvedl hlavu, jeho tvář byla pokrytá hrůznou světelnou maskou.

Vrhl se na nás a já znovu zakřičela, otočila jsem se v Romeově náruči tak, že jsem mu prakticky lezla po hrudi. Vzal mou váhu s lehkostí, i když jsem se na něj škrábala. Ten smrťák se vrhl kolem nás s vysoce pronikavým skřípěním, a jak procházel, narazil do Romeova ramene.

I když trochu balancoval na nohou, podařilo se mu nás udržet. Zabořila jsem mu obličej do krku a otřásla se.

"To bylo zatraceně dobrý," zavrčel mi do ucha.

Prsty jsem mu zabořila do vlasů vzadu na krku. Vtiskl mi polibek na hlavu a nesl mě skrz další místnost.

Nemám tušení, co v ní bylo. Ani jsem se neodvážila podívat.

"Ještě jedna místnost," zašeptal mi do ucha, když pokračoval v chůzi. Stáhla jsem hlavu zpátky a zamykala proti neonovému zelenému světlu. Všude byla mlha, což jak jsem předpokládala, byl výsledek nějakého skrytého stroje

Divná, vysoce pisklavá hudba propíchla mé uši.

Naklonila jsem se a promluvila mu do ucha. "Polož mě na zem."

Podíval se na mě. "Líbí se mi, že tě nesu."

Byla jsem v pokušení se zase zpátky proti němu usadit, ale místo toho jsem zavrtěla hlavou. "Ne, pokud by to viděl Braeden, pořád by mi to předhazoval."

Romeovy bílé zuby se odrazily zelenou místností. Položil mě na zem a znovu jsme se dali do pohybu. Zůstala jsem po jeho boku. Místnost vypadala jako nějaká pitevna mimozemšťanů. Všude kolem nás byla potřísněná krev, což v zeleném světle nechávalo tmavé skvrny. Mlha byla hustá, díky čemuž mě hořelo v hrdle. Na stěnách se z mlhy vytahovaly dlouhé ruce. Měly tři prsty, které měly extrémně velké klouby.

Proti zdi byl velký ocelový stůl s tělem, okolo kterého stálo šílení vědci a lékaři se všemi odpornými druhy křivolakých nástrojů.

Protočil se mi žaludek, protože to všechno vypadalo zvráceně a skutečně.

Přikrčila jsem se proti Romeovi a zaměřila se na neonově oranžový nápis VÝCHOD jen pár kroků od nás. Narazila jsem a zakopla. Snažila jsem se sama sebe zachytit, abych nespadla. Romeo natáhl ruku, aby mě uklidnil.

"Hloupý kalhoty," zamumlala jsem. Opravdu potřebuju jít s Ivy na nákupy. Padat přes vlastní oblečení bylo otravné.

Udělala jsem krok vpřed, zpátky k Romeovi, ale znovu jsem pocítila jakýsi odpor. Udělala jsem frustrovaný zvuk a podívala se dolů na mou nohavici. Napadlo mě, jestli se lem za něco nezachytil.

Nebyla jsem zachycená za něco.

Byla jsem zachycená za někoho.

Velká, deformovaně vyhlížející ruka byla omotaná kolem mého kotníku. Trhla jsem nohou, jako kdybych ji chtěla setřást, ale omotala se kolem ještě pevněji. Vykopla jsem a zakřičela, ale nestačilo to, abych se dostala s jejího sevření.

Můj systém zaplavila panika jako ledová voda a já se natáhla pro Romea, který se otáčel na pomoc.

Zdálo se, že se něco materializovalo v husté mlze. Něco, co bylo od hlavy po paty zakryté v nějakém děsivém jako peklo kostýmu mimozemšťana. Měl velké černé oči, holou hlavu a děsivě se zubil.

Vrhl se na mě, když jsem zakřičel, abych ho varovala. Trhl sebou překvapením, protože se v podstatě otočil na záda. Ruka kolem mého kotníku sebou škubla a já spadla na zem. Vykřikla jsem bolestí, když můj bok spadl na zem, protože na sebe vzal hlavní nápor mého pádu.

Škrábala jsem se na podlaze a snažila se odplazit. Ať už bylo v mlze cokoliv, drželo mě to teď za oba kotníky.

"Romeo!" Vykřikla jsem.

"Rimmel," zavolal zpátky.

Podívala jsem se nahoru, zatímco jsem byla vlečena pryč a mlha mě celou polykala.

"Ne!" Zaječela jsem a začala kopat a bojovat vším, co jsem měla. Slyšela jsem, že ten, co mě držel, syknul bolestí a já se snažila o to usilovněji. Jedna ruka, která mě táhla, zmizela a já slyšela někoho křiknout: "Dostaň ji!"

Otevřela jsem pusu, abych zakřičela, ale něco mi bylo nacpáno mezi rty, nějaký hadr.

Ruce mě chytily za zápestí a držely je u země, zatímco další ruce udělaly to stejné s mýma nohama. Pohltila mě panika, zatímco jsem byla držena na zemi. Byla jsem ztracená uprostřed moře mlhy v temné, hlasité místnosti.

Použila jsem jazyk, abych se pokusila vyndat hadr z úst, bojovala jsem a pracovala svou čelistí, otočila jsem hlavu, abych ho uvolnila.

Nade mnou se objevila temná postava, obkročmo nad mým pasem se sklonila, dokud jsme nebyli tváří v tvář. Mé oči se rozšířily a srdce se mi zastavilo, když jsem viděla, že to byla osoba v kostýmu Smrtky, ta osoba s děsivou, jako hovno, maskou.

Zasmál se, byl to pronikavý a zlý hejkot, z kterého se mi roztřásla kolena. Prakticky na mě ležel, aby mě udržel dole, když jsem zápasila.

Šílená maska se na mě ušklíbla, zatímco držel mé tělo, abych se příliš mnoho nehýbala, protože by nás potom nezakrývala mlha.

"Zeptej se svého přítele, proč je s tebou doopravdy. Zeptej se ho na zasvěcení."

Přestala jsem se bránit a vzhlédla jsem. Nechápala jsem, co se to sakra děje.

"Kluk jako on by nerandil se šprtkou jako jsi ty, pokud by k tomu neměl důvod. Možná by ses ho měla zeptal, co je to za důvod."

Chtěla jsem na něj křičet, ale ten hloupý hadr v puse mi to zněmožňoval.

"Rimmel!" Zařval Romeo někde blízko.

Oči se mi zvrátily ve směru zvuku jeho hlasu a ta strašidelná věc mě popadla za ruku a stiskla mi čelist, až jsem tiše vykřikla.

"Zeptej se ho na zasvěcení. Na přijímání. Jenom tě využívá," zavrčela maskovaná osoba.

A pak váha na mé hrudi byla pryč. Ruce, které mě držely za kotníky a zápěstí byly pryč.

Vystřelila jsem na nohy a vyndala si hadr z úst. Vydechla jsem a spadla na stranu, kde jsem vedle sebe srazila nějakou dekoraci. Udělalo to hlasitý zvuk, ale já si toho sotva všimla.

Třásla jsem se tolik, že jsem sotva dokázala stát. V hrdle mi hořelo a oči mi vlhly. Čelist mě bolela na místě, kde ji držel, a cítila jsem, že mám pohmožděné jedno zápěstí.

"Ježiši!" Zvolal Romeo a strhl si mě proti sobě. Zhroutila jsem se mu do náruče plnou vahou. "Co se sakra stalo?" Zeptal se.

Obalila jsem mu ruce kolem krku a otřásla se.

Nebyla jsem si vědoma toho, že se pohybuje tak rychle, dokud jsem si neuvědomila, že jsme opustili dům a já ucítila chladný noční vzduch proti své kůži.

Zvedla jsem hlavu a vděčně jsem se zhluboka nadechla.

Braeden a Missy spěchali po Romeově boku. "Co se děje?" Zeptal se Braeden s obavami v hlase.

"Nejsem si jistý," řekl Romeo rychle. "Oddělili jsme se. Nějaký chlápek na mě skočil."

"Co to sakra?" Vybuchl Braeden.

"Rimmel byla vtažena do té mlhy," řekl. Pak jsem ucítila, jak se jeho hlava sklonila ke mně. "Jsi zraněná? Upadla jsi?"

Podívala jsem se na něj skrz vodnaté oči, které mě pálily. "Chci jít domů."

Celé jeho tělo se napjalo, ale pouze přikývl. Ponořila jsem se do něj, když jsme šli k autu. Nikdo z nás nepromluvil na zpáteční cestě na koleje, ani jediné slovo. Cítila jsem na sobě Romeův upřený pohled, když jsme projížděli temnými ulicemi.

Jen jsem se dívala z okna, i když mé oči neviděly vůbec nic.

Ale stále jsem slyšela ten hlas, který mi říkal, ať se zeptám Romea, ať se zeptám na přijímání.

Měla jsem velmi špatný pocit, že se mi odpověď nebude líbit.