MO - 30. kapitola

Překlad: Simča

Z poliček přistihne mou pozornost. Jak – pěkné – překvapení – tě - vidětúšklebekse rozšíří po její tváři, a J. Cameron se vynoří zpoza poliček, oblečená v těsných džínech, černých lodičkách a přilnavém červeném topu.

"Nicku," říká, její hlas je kouřový a hodí se k její profesi. Políbí mě na tvář. Napnu se, doufám, že její přilnavé způsoby se nedotknou Harper.

"Ahoj, Jillian. Jak se máš?" Ptám se a slova vyjdou suše a skřípavě, když použiju její jméno, jméno, kterým jsem jí vždycky nazýval. Podívám se na Harper. Její tvář je netečná, neodhalující nic.

"Mám se báječně. Vrátila jsem se z Itálie. Moje nová kniha se právě vydala a zítra mám autogramiádu. Vždy si prohlížím místo konání předem."Otočí se na Harper a natáhne ruku. "Jsem Jillian, nebo J. Cameron. Milé, že tě poznávám. Žárlím na tvé vlasy," říká a ukáže na Harpeřiny rudé lokny.

"Jsem Harper. Žárlím na tvoje románové postavy. Mají nejlepší večery vůbec," říká s mrknutím, a já málem klopýtnu.

Do pekla. Napětí ve mně se vystupňuje, protože nechci, aby konverzace šla ve směru nedbalého tangak blízkosti ložnice, kde dovádějí její imaginární postavy.

"Docela se baví, že?" Jillian zablýskne dalším úsměvem. "Co vás oba přivádí do An Open Book dnes večer? "

"Harper pomohlaporodit dítě," vybreptnu a poplácám ji po ruce, jako kdybych byl na ni pyšný. Pak si uvědomím, že zním jako Harper kolem Simona. Můj srdeční tep se zrychluje, protože je příliš divný být ve stejném poloměru pěti stop jako moje ex-milenka a moje současná milenka. Harper ví o všech těch věcech, co jsem dělal s Jillian díky její knize, a všechno, co chci udělat, je ujistit Harper, že to nic neznamená, a se jí nemůže ani vyrovnat.

"Jak vzrušující!"

Harper znovu zlehčuje její roli. "Všechno, co jsem udělala, bylo zavolat Uber, když ji na dámských toaletách praskla voda."

Zavrtěl jsem hlavou a stiskl jí ruku. "Ne, byla úžasná. Ujistila se, že moje spolupracovnice Serena se cítila v klidu na cestě do nemocnice, a že všechno bude v pořádku," řeknu a podívám se na Harper, snažíc seji podívat do oči, abych přečetl její myšlenky, abych zjistil, jak se cítí právě teď – jestli žárlí, nebo je rozrušená, nebo v rozpacích. Chci ji říct, ženemyslím na jiné ženy, že nesnímo nich, a že ona je jediná, kterou chci v každém směru, tvaru nebo formě po dobu několika měsíců.

Harper ukáže na zadní část obchodu. "Musím běžet na dámskou toaletu. Na večírku se mi nikdy nepodařilo si odskočit."

Vypaří se.

A teď jsme to jen Jillian a já v částis novými knihami, kus mé minulosti se posouvá do mé přítomnosti.

"Vypadáš úžasně," říká a krátce přejede rukou po mém rameni. Její dotek mi nic nedělá. Je to jen přátelské.

"Ty taky," odpovím zdvořile.

Zvedne obočí a pak odtáhne pramen mých vlasů z čela. "Někdo je zamilovaný."

"Jsi zamilovaná? To je skvělé," říkám a usměju se, protože jsem šťastný za ní.

Usměje se a zavrtí hlavou a pak mě opraví. "Ne. Ty jsi."

Zamračím se. Udělám obrovské ne gesto rukama. "To je směšné."

"Ne není. Tyhle věci poznám. "

"Protože jsi spisovatelka?"

"Nikdy ses na mě nepodíval tak, jak se díváš na ni."

Sotva zpracuju, co říká. Není to výpočetní technika. Je příliš divný slyšet moji ex mě psychoanalyzovat, a tak to otočím. "Nechtěla jsi to. Na něčem takovým jsme se nedomluvili. "

"Já vím, ale možná ona to chce." Jillian naznačí hlavou směrem k toaletě.

Zamračím se ve zmatku, snažím se najít smysl jejího komentáře. "Proč to říkáš?"

"Protože to vidím. Ve vás obou."

Zakoulím očima, snažím se ukázat, jak moc chci odbýt jejípoznámku. "To je jedno."

Ale pravdou je, že nechci tu myšlenku vůbec odmítnout. Zní moudře a bystře, zvláště když dodává, "Přemýšlej o tom, zlato. Něco v tom je."

Popadnu její komentář, teď uvažuju, jestli je na správné stopě. Jestli rozluštilaHarpeřiny puzzle takovým způsobem, jakým já ne. To nemůže být pravda, ne? Nemůže být přesná ve svém pozorování. Měl bych tuhle celou konverzaci změnit. Nechat to být, puf, jako zmizet králíka. Ale popření jsem nacvičil málosekund před tím, než zmizelo, a nyní se ujmu nápadu, uchopím se kořenů v nějaké části mého srdce, na které jsem sotva zvyklý. "Opravdu si to myslíš?" Můj hlas se zvedne na konci.

Jillian oddělí rty, aby reagovala, ale potom je o několik vteřin později zavře, jak se Harper vrací k mému boku.

"Měla bych jít. Jít se vyspat do růžova na podepisování. Bylo skvělé tě poznat," říká Jillian Harper pak přesouvá svou pozornost ke mně. "A abych odpověděla na tvou otázku, ano, opravdu si to myslím." Po chvilce dodává, "Myslím si, že zítra tu bude velká účast, a nemůžu se dočkat."

Otočí se efektivně na podpatku, když odpověděla na mou otázku o Harper a taky neprozradila, o čem jsme spolu mluvili.

Po tom, co Jillian odejde, si Harper odkašle. "Tak jsem přemýšlela, že bychom Uberovi koupili, Miluji tě k Měsíci a zpět. Je to skvělá kniha. "

"Můžeme taky přidat kopie Harryho Pottera?Až bude Uber starší?"

"To zní perfektně."

Nejpodivnější věc je, že kupovat dárek pro dítě s ní není vůbec divný. Je to dobrý pocit, svým vlastním způsobem.

***

"Je hezké, že jsi přítel s někým, s kýmjsi chodil ven," říká Harper téměř toužebně, když se vrátíme ke mně domů a dveře se klepnutím zavřou.

Pokrčím rameny. "Jo, to je. I když bych neřekl, že jsme přátelé. "

"Ale v knihkupectví jste spolu vycházeli tak dobře," řekne.

"Bylo to přátelské. Nikdy jsme neměli hluboké city pro sebe navzájem." Opřu se o kuchyňskou linku a hodím sakona stoličku, pak odložímtašku s dárkem pro Serenino dítě. Harper pověsí svůj kabát.

"Nevadilo ti na ní narazit?" Ptám se a natáhnu se po její ruce. Nechá mě ji držet. "V knihkupectví jsem nedokázal říct, a doufal jsem, že jsi nebyla naštvaná. "

Zvedne vzhůru rameno. "Nebyla jsem naštvaná. Ale bylo to trochu zvláštní, abych byla upřímná." Její hlas klesne. "Hlavně proto, že mám pocit, že nemůžu být srovnávaná."

Vrtím hlavou a přitáhnu si ji blíž, mé srdce kolébá směrem k ní. "Přestaň. Neexistuje žádné srovnávání."

"Ale ty sisvybral být s ní. Právě teď jsi se mnou, protože jsem tě požádala."

Moje ramena klesnou. "Nemůžu uvěřit, že si to myslíš. Není to o povinnosti. Je to nejlepší období, které jsem kdy měl."

Nejlepší.

Dobře, možná, že to není ten nejromantičtější výběr slov, ale opravdu nevím, o čem tahle konverzace je, nebo jak ji správně ujistit, že je úžasná.

"Taky je to pro mě nejlepší období," říká tiše.

Nakloním hlavu, snažím se ji studovat, abych zjistili, co se děje v její hlavě, ale ještě víc, co je v jejím srdci, a je-li to vůbec vzdáleně blízko k tomu, co je v mém. Nemůžu říct, a zoufale to chcivědět. Protože jestli je tu šance, že cítí totéž, měl bych něco říct. Měl bych ji dát vědět, že nechci, aby tohle všechno s ní někdy skončilo.

"Co se děje, Harper? Vypadáš, zamyšleně," říkám a odtáhnu pramen vlasů z její tváře.

Zakousne se do rtu, podívá se pryč, pak se otočí zpátky ke mně, a slova vysype, hromadí se ven jako klauni rozlétávající se ven z auta. "Pořád – uvažuju – jestli – si – myslíš – že - budeme – my – taky – někdy - takoví?"

"Cože?" Zeptám se, jak moje srdce zrychluje. Nikdy se mnou takhle rychle nemluví. Nikdy nepoužila její podivný jazyk, a to mi dává divoký záblesk naděje. Možná Jillian má pravdu.

Do prdele, doufám, že Jillian má pravdu.

Harper zpomaluje, nadechne se. "Zůstaneme přáteli?"

Výbuch naděje umírá krutou, bolestivou smrtí. Všechen vzduch ze mě uteče a já jsem naprosto setřen, a to i když jsem věděl, že to přijde. Věděl od začátku. Její činy mi vždycky říkaly, že nejsem chlap, se kterým chce chodit.

Ale nemůžu dát najevo, jak tvrdý úder to byl.

"Samozřejmě," odpovím s velkým úsměvem a snažím se zakrýt pichlavé zklamání v mé hrudi. I když bude tvrdé s ní nebýt intimně, ztráta jejího přátelství bude mnohem horší. Možná, že nejlepší obdobínebyl tak špatný popis koneckonců- Harper a já máme úžasné chvíle společně, a nemohu si představit, že ji nemám ve svém životě. Těchto posledních pár týdnů byla nejzábavnější, živá a nádhernáchvíle, kterou jsem kdy s kým měl. Kdyby zmizely úplně v důsledku nějakého rozchodu nebo podivného romantickéhonedorozumění, to by bylo horší. "To je to, co chceš, že jo?"

Přikývne. "Chci zůstat přáteli. Ty a Jillian spolu vycházíte. A já to chci pro nás taky. Chci chodit na tvoje autogramiády a zachraňovattě od žen s kouzelnými kulkami v kapsách a nebezpečných motorkářskýchmanželů. Chci ti dávat čisticí prostředky k čištění skvrny od horké čokolády, kterou jsem na tebe rozlila. A jestli mě potřebuješ za turnaji v bowlingu, abych zahodila pár her, chci být tím, kdo hodíšpatné koule," říká rychle, sotva dýchá. "Chci tě vidět na večeři se Spencerem a Charlotte, nebo jen venčit psy v parku s tvým bratrem. Nebo pokud bys někdy potřeboval nový sprchový kout, chci být tím, kdo ti ho pomůže vybrat."

Bože, její slova mě zabíjí a povznáší. Přimějí mě cítit se tak dobře, a tak zasraně hrozně zároveň. Protože je jasné, co říká. Když to skončí.Protože to skončí. Musí. Má to začátek a bude mít konec, stejně jako všechno ostatní, co přišlo a odešlo. I přesto, že mi bude chybět tato žena takovým způsobem, kterým jsem nikdy nikoho jiného neměl.

A přeju si, abych jí mohl říct, že chci být mnohem víc než její opora a kamarád. Ale pokud jí to řeknu, budu riskovat ztrátu ji jako přítele?

Neexistuje žádná klíčová odpověď pro mě, abych následoval v tomto ohledu. Umím číst její narážky v posteli, ale nemám sebemenší tušení, co by se stalo, kdybych jí řekl, že nechci být její učitel - chci být její muž.

Volím cestu, kterou vidím jasně. "Harper, varuju tě, raději buď vždy v mém životě. Je prostě jasnější a zábavnější, když jsi v něm. A pokud budeš potřebovat, abych…" Utichnu, protože co jsem vlastně pro ni udělal? Nabídl radu v randění? Zesměšnil frajera, který používal smajlíky? Nebo ji představil více násobným orgasmům?Je to známka, že jsem odešel? "Jestli budeš něco potřebovat, jsem tvůj muž."

Slabě se usměje, druhem úsměvu, který nedosahuje jejích očí. "Vezmeš mě zítra na nádraží? Po oslavě Hayden, kterou dělám,"říká, a já se přinutím ignorovat připomenutí Haydenina otce, Simona. "Musím jet dopoledne do Connecticutu. Pamatuješ?"

Přikývnu. Řekla mi, že tento víkend dělá několik oslav pro několik maminek z Manhattanu, pro které pracuje, a přestěhovaly se do předměstí, a požádala mě, abych nakrmil Fida v neděli. Já ani nevím, proč chce, abych šel s ní na Grand Central. Ale půjdu. "Samozřejmě."

Můj hrudník je dutý. Brát ji na nádraží chci taky. Ale nemůžu pověsit svůj klobouk na nějaký románek, o kterém si spisovatelka myslí, že existuje. Jillian chce věřit opravdivélásce. Živí se psaním příběhů o tom, jak malá sestra podlehne nejlepšímu příteli jejího bratraa jak výuka sexu se promění do šťastně až do smrti. Ale tohle je skutečný život. Skutečný život je plný kreténskýchšéfů a neopětovaných citů a chlapů, kteří mají to štěstí, že mají všechno, co kdy chtěli, když jde o práci a život, a umění… ale kdo by byl blázen, aby si myslel, že dostane všechno a i lásku.

Nejsem zahořklý. Nejsem naštvaný. Jsem jen realistický. Harper Holidayová byla vždy okamžikem v čase, a já nikdy nebyl zamilovaný blázen. Jsem sériový monogamista, a tato série nocí s ní je supění k nevyhnutelnému konci.

Natáhnu se po její košili, přitáhnu ji k sobě a přivedu její tělo k mému. "Harper," vydechnu. "Musíš vědět, jak moc jsem miloval všechno s tebou. "

"Já taky, Nicku. Já taky."Hraje si s mými vlasy a pak říká:" Chceš mě přivázat k ledničce? "

Zasměju se. "Ne. Chci něco jiného. "

"Co chceš?" Ptá se, oči má při pohledu tak zranitelné.

"Chci tě mít. Tak často, jak jen můžu ještě mít."

Stiskne čelo k mému, rty přejede přes mé rty, jak šeptá, "Měj mě."

Takhle začíná další noc plná blaženosti s ní, i když si nemohu pomoct, ale slyšet tikot hodin, když se uklidníme.