TB - 16. kapitola - KONEC

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Ahojky všem, touhle kapitolou jsme se dostaly až na konec jak knížky The Baby, tak celé série The Boss. Díky všem, které jste se mnou, i přes mnohdy neradostné a těžké události, dostaly až do konce a třeba jste nechaly i povzbudivý komentář. Za každý z nich jsem byla já i Jitka vděčná. Když jsem se kdysi pustila do prvního dílu, ani jsem netušila, kolik má série dílů, kam nás zavede, a že vůbec něco takového dokážu přeložit (Jitko, díky, že jsi nenadávala za moje občasné patvary!). A najednou jsme u konce a já zjišťuji, že mě ti dva, Neil a Sophie, budou chybět. Ještě jednou díky všem.

P.S.: V říjnu (pravděpodobně kolem půlky měsíce) se můžete těšit na další knížku, která bude otvírat celou novou sérii. Konkrétně to budou mafiáni od Bethany-Kris a knížka Antony.

A teď konec řečí, užijte si sladkou oslavu Oliviiných druhých narozenin a vychutnejte si Sophiino štěstí, když má kolem sebe všechny své blízké.                     Sinnel

„Sfoukni svíčku!“

S Olivií jsme to nacvičovali, připravovali ji na sfouknutí své první svíčky na oslavě narozenin. Když slavila své první narozeniny, měla svou malou narozeninovou oslavu v Londýně a Valerie se rozhodla udělat ji bez svíček, protože Emma si při oslavě svých prvních narozenin popálila ruku. Druhé narozeniny jsme slavili u nás na našem trávníku a Neil přemohl své obavy o její bezpečnost.

Pestrobarevný vosk svíčky ve tvaru číslice dvě začal rychle téct poté, co jsme ho zapálili při zvuku narozeninové písničky. Teď, když jsme tu všichni napjatě stáli, začala Olivia vypadat pochybovačně.

Pak se rozbrečela.

„Ach, chudinko!“ Valerie se natáhla a převzala mi ji z náručí. „To ji chcete vyděsit?“

Pravé oko mi zacukalo. Podívala jsem se přes stůl na Neila, který se na mě usmál. V tom úsměvu se zavřenými rty byla podpora, ale zároveň i varování.

Spolu s Valerií jsme teď vycházely mnohem lépe, než v minulosti, i když jsme stále měly i své tmavé chvilky. Zvlášť na téhle oslavě. Byl perfektní jarní den, kdy nám svítilo slunce nad hlavami a lehký vánek vytvořil skvělé počasí na trička s dlouhými rukávy či lehké svetry, ale i tak si Valerie stěžovala, že na venkovní oslavu – na krásné terase s úžasným výhledem na oceán – by mohlo být až moc chladno a nepříjemně. Dorazila přesně včas na to, aby si postěžovala i na to, jak nebezpečný je náš bazén.

Máma přistoupila za mě a položila mi ruku na napjaté rameno. „Co takhle rozkrojit dort?“

„Dobrý nápad,“ souhlasila jsem. Máma vrhla pohledem směrem k Valerii, která opečovávala Olivii, a pak se i se zvednutým obočím podívala zpátky na mě.

Bylo skvělé mít někoho, kdo byl vždy na mé straně.

„Děti by na sobě měly mít nápis či něco takového,“ řekl Rudy, který líně upíjel ze své sklenice s limonádou. „Držte dál od otevřeného ohně.“

„Tobě by měli dát nápis, ale to, co by tam měli napsat, se nehodí nosit na veřejnosti.“ Neil se postavil a uhnul mámě, která se blížila s nožem v ruce, z cesty.

„Je to dětská oslava narozenin,“ připomněla jsem jim obou.

Rudy na mě vrhl zničující pohled. „Ano, mami.“

I když jsem si byla jistá tím, že mi nechce hrát na nervy, podařilo se mu to. Tušila jsem, že oslavy vánoc a narozenin budou vždycky těžké. Byla jsem si dobře vědoma toho, že nejsem Oliviina matka, ale nikdy to nebylo tak zdrcující, jako když se tu objevovaly milníky, u kterých měli být Emma s Michaelem.

Jestli si někdo všiml mého nepohodlí, nekomentoval to. Ve skutečnosti se dneska všichni chovali pozoruhodně dobře.

„Nemůžu uvěřit tomu, že už jí jsou dva roky,“ řekl Neil a stoupl si vedle mě.

Založila jsem si ruce na prsou a opřela se o něj. „Další rok uplynul, šestnáct nás čeká.“

„A kolej. A pravděpodobně i doba mezi tím, než bude po vysoké a vdá se, pokud bude stejná jako její máma,“ připomněl mi Neil.

„Už se nemůžu dočkat, až se jí zbavím,“ řekla jsem a objala se o něco pevněji.

„To ani já.“

„Dobře, je tu někdo připravený na dárky?“ zvolal Laurence, který se objevil na terase a v obou rukách měl dárkové tašky.

„Zkazíš ji,“ pokárala ho Valerie, ale jako pokaždé, když na něj mluvila, rozzářila se jí tvář jako slunce.

„To je přesně to, co mají dědečkové dělat,“ řekl Neil. „Ale nejdřív dostane dort.“

„Počkat, počkat,“ řekla máma, a když odložila talíř, slízla si z prstu polevu dortu. „Chci fotku. Tony, můžeš?“

Přikývl a vytáhl z kapsy svůj telefon. „Dobře. Kdo všechno?“

„Měli by tam být všichni,“ řekla jsem a zamračila se. „Což znamená, že to bude extrémní selfie.“

„Tak to je dobře, že má Tony dlouhé ruce,“ řekla máma a odložila stranou nůž.

Rudy odstrčil svou židli a postavil se. „Ano, to má.“

Varovně jsem na něj zavrtěla prostředníčkem.

Otevřely se dveře a vpadly k nám Holli s Dejou. Cestou se hašteřily.

„Ne, řekla jsem ti, že to bylo ve dvě!“ kárala Deja Holly, která za ní spěchala ve svých fialových kozačkách až ke kolenům, s vysokými podpatky.

„Olli!“ vyjekla Olivia a natahovala k ní své malé ručičky.

„Pojďte sem,“ řekla jsem a zamávala rukou, aby se k nám všichni připojili a utvořili kroužek kolem Valerie s Olivií. Sklonila jsem se, Neil si klekl na koleno. Holli přiběhla k nám a sedla si na trávu před křeslo. Rudy je jedním loktem opřel Neilovi o rameno a máma s Tonym, Laurencem a Dejou zaujali místa na druhé straně. Tony natáhl ruku s telefonem, skutečně měl působivě dlouhé paže a tak nějak nás všechny více či méně dostal do záběru.

„Úsměv!“ řekla Valerie Olivii a ukázala jí směrem k telefonu. Olivia se tam podívala, a usmála se svým největším, nejjasnějším úsměvem, při kterém odhalila všechny své malé, nerovnoměrně rozložené zoubky.

Tony stiskl tlačítko a všechny nás zachytil. Pro jistotu pořídil ještě pár dalších záběrů.

Uprostřed fotografie byla jedna z nejšťastnějších holčiček na světě. Ne proto, že by od svých prarodičů dostala všechny zatracené materiální věci, které se dají koupit, i když by jí tím určitě byli schopni zkazit nebo proto, že bude mít ve svém životě ty nejlepší příležitosti. Ale protože všichni okolo ní ji milovali.

Tony a moje máma, kteří brali Olivii tak, jako by byla mé vlastní dítě.

Rudy, který převzal svou roli jako Emminin kmotr a nekonečně kritizoval veškeré oblečení, do něhož jsem jeho kmotřenku oblékala.

Holli a Deja, které tu pro mě vždycky budou, bez ohledu na to, co se v mém životě stane, takže já tu mohla být pro Olivii.

Laurence, který miloval Valerii a Valerie, která díky tomu, že ho měla po svém boku, dokázala zvládnout svou nepředstavitelnou bolest. Samozřejmě, hodně často mě doháněla k šílenství, ale nedalo se popřít, že obě máme na srdci především Oliviiny nejlepší zájmy a já ji za to milovala.

A Neil. Vzhledem k tomu, že se mu podařilo osvobodit se od svých démonů, dostal možnost udělat pro Emmu a muže, kterého milovala, to správné tím, že zahrnoval svou vnučku stejnou láskou, kterou miloval svou dceru. Bylo to v každém nezaměnitelném smíchu, v každém polibku, který jí věnoval na její malou blonďatou hlavičku, když usínal, zatímco se jí snažil přimět, aby usnula také.

A já. Jistě, nikdy jsem neplánovala, že bych měla dítě. Ale život se o vaše plány nestará. Životy náš všech řídí vrtochy osudu, který si s námi může kdykoli a kdekoli cokoli udělat. Spíš, než abych mu vzdorovala, jsem ho chtěla obejmout. Chystala jsem si užívat každou vteřinu, kterou jsem měla s každým ve svém životě.

„Sophie?“

Neilův hlas mě vylekal. „Omlouvám se. Byla jsem na míle vzdálena.“

„To jsem viděl.“ S povzdechem se postavil a objal mě kolem pasu. „Dovedu si představit, že na nějakém mnohem víc vzrušujícím místě, než je party na oslavu druhých narozenin.“

Podívala jsem se do jeho zelených očí, ve kterých jsem se zas a znovu pokaždé ztrácela. „Ne. Nikde jinde bych teď nechtěla být raději, než tady.“

Protože už jsem měla všechno, co jsem chtěla právě tam, kde jsem byla.

Odkaz na stažení celé knížky najdete zde: http://leteckaposta.cz/844438097 . Stále platí to samé. Knížka je pouze pro vaši potřebu, nepřeji si žádné šíření na dalších úložištích a podobně, jo?                   Sinnel