IYC - 25. kapitola

Překlad: Verča

Moje drahé čtenářky! J

Bohužel oznamuji, že tu máme poslední kapitolu této knížky. Ale nesmutněte, budu pokračovat v překladu třetího dílu, který je o Rayovi a Sie J Samozřejmě chci poděkovat za vaše komentáře a poznámky ke kapitolám.. Ráda jsem se dozvěděla co si o postavách a daných situacích myslíte J

Knížku posílat nebudu. Přemýšlela jsem o tom, ale poté, co se opět přeložené knihy vyskytly na internetu, rozhodla jsem se takto. Tímto se omlouvám vám všem, které s tím nemáte nic společného..

Těším se na vás u třetího dílu a přeji hezké čtení J

Verča

JSI MOJE VŠECHNO

Jsem v teple. Pohodlí. Bezpečí. Unášená.

Zmrazení.

„Co to…“ Otevřu oči, abych uviděla nahého a plně vztyčeného Jake mezi mýma nohama s přehozy v jeho rukou.

„Je čas hrát si, bejby.“

„Spala jsem. A ty bys měl taky. Lékař se obával, že můžeš mít otřes mozku.“

Dělá mi líné kroužky podél vnitní straně stehen. „Příliš mnoho spánku. Žádné hraní.“

Mé jádro se utahuje jak palci klouže blíž a blíž k mému centru. Už jsem mokrá a připravená? Třicet minut? „Jak se můžeš zase dostat nahoru? A myslela jsem, že došly kondomy.“

„Jel jsem do obchodu a nějaké koupil, když jsi spala. Pak jsem pohladil tvou sladkou kundičku a poslouchal tvé sténání.“ Přejede prstem po mých záhybech a roztírá vlhkost po mé vnitřní straně stehen. „Líbilo se ti to.“

Mé tvář hoří ohněm. „Spala jsem.“

„A snila o mně.“ Sehne se a okusuje cestičku od mého pupíku ke kopečku. Škrábu ho po hlavě, abych ho navedla tam, kde ho chci mít.

„Chybí mi tvoje vlasy,“ řeknu tiše. „Bylo užitečné dávat pokyny.“

Pohled, který mi dá je tělesný a záměrný. „Kde chceš, abych byl, bejby?“

Těžce polykajíc poukážu k prádelníku. „Co tak dostat sem mou kabelku abys mohl mít svůj dárek?“

Sedne si na paty. „Koupila jsi mi dárek?“

„Aport.“

Jeho oči se zúží. O dvě vteřiny později ležím na jeho klíně a můj zadek je ve vzduchu.

Plácnutí. Jeho ruka přistane na mé kůži s ostrým plesknutím.

Zaječím a pokusím se vykroutit pryč, když požár exploduje po celém mém zadku, ale Jake utáhne sevření a opět plácne.

„Velmi neuctivé.“ Plácnutí. „Jen abys pochopila, v době, kdy jsme byli od sebe, nic se nezměnilo.“ Plácnutí. Plácnutí. „V ložnici jsem pod kontrolou.“ Plácnutí.

Ječím a svíjím se na jeho klíně, když se na něj podívám přes rameno a zamračím se. „Můžeš být pod kontrolou, aniž bys mě plácal přes zadek.“

Vjede do mě hluboko dvěma prsty, kroutí jimi, hladí mě proti citlivému místu. „Ale pak bys nebyla mokrá, bejby. A tobě se líbí vlhkost. Chci tě mokrou po celý čas.“

„Mám život mimo sex s tebou.“ Mé tělo mě zachvátí horkem a melu se proti jeho prstům, toužící po více.

Jake se nyní směje a zase mě plácne. „Už ne. Budu s tebou sexovat při každé příležitosti, kterou dostanu. Nyní, jdi pro můj dárek.“

Pustí mě a můj hořící zadek a lehne si na postel, ruce za hlavu, nohy od sebe, s plně vztyčenou erekcí. Čeká na své potěšení. Můj velmi vlastní obraz oblíbené osoby.

Opatrně jdu po podlaze a vezmu svou kabelku z prádelníku.

„Pusť to.“ Jeho varování mě překvapí a upustím kabelku.

„Co? Co je? Pavouk? Včela? Bomba?“

Jake si olízne jeho rty. „Sehni se a zvedni to. Hezky pomalu. Ukaž mi ten krásný růžový zadeček.“

„Vážně? Málem mi přivodíš infarkt, abys mohl sledovat jak se ohýbám?“

„Vážně, bejby. Máš ten nejlepší zadek, jaký jsem kdy viděl. A teď, když je celý růžový a označený mojí rukou, je to umělecké dílo.“

S odfrknutím se ohnu a zvednu mojí kabelku. Rychle. Ale dám mu zakroucení.

Když se vrátím do postele, vylovím malý balíček, který mi včera odpoledne doručil kurýr. S rozmachem ho předám Jakeovi.

Otevře malou krabičku a vytáhne malý stříbrný kroužek, otevřený na jednom konci, s dvěma kuličkami na okrajích. Úsměv se mu kroutí na rtech a zasměje se. „To je dárek pro tebe.“

„Podle ženy v obchodě se šperky na tělo, je to dárek pro nás oba.“ Přejedu prstem přes jeho ptáka a mé tváře zahoří. „Mohu ti to nandat?“

Jake zavrtí hlavou. „Mám-li tady sedět, zatímco ty se budeš dotýkat mého ptáka těmahle hebkýma rukama, nikdy se to nestane.“

Dotknu se ho.

Nestane se to.

Alespoň ne dnes v noci.

***

Nebe.

Tohle je nebe. Dívám se kolem mé kanceláře a směji se. Dělníci konečně dokončili renovaci extra místnosti minulý týden. Nashle plechovky, prachu a plaste. Dobrý den, šik-elegantnost, světlé okna, broušené lustry a zrenovovaný starožitný nábytku.

Ano, mám šik advokátní kancelář, od mátově zeleného kredence držíc mé složky až do odřeného dubového stolu. Pastelové stopy zdobí stěny a můj bílý příborník obsahuje zcela novou mikrovlnou troubu, díky Jakeovi, a několik zarámovaných fotografií. Já a Jake na lodi přejíždějící Bay, vítr bičuje mé vlasy do šílenství. My dva s Maxem a Makaylou na závodní dráze. Penny, Ray a já po jedné z Fuzzyho třídě. A dokonce jedna s mými rodiči a mě na oficiálním otevíracím dni mé nové advokátní kanceláře.

Claire, naše nová recepční, protože Penny byla povýšena na osobní asistentku, zabzučí a dá mi vědět, že můj klient přijel na jeho pátou hodinu a čeká v zasedací místnosti.

Když vejdu do recepce, Ray se podívá přes jeho noviny a přikývne.

Po dlouhém dohadování a hlodání, nakonec souhlasil na nechání viktoriánského gauče, ale trvajíc na volbě tkaniny. Vypadá velmi pohodlně s béžovými potisky listů a květin a na okamžik jsem v pokušení připojit se k němu. Moji klienti jsou poučení. Vědí, že si nemají sedat na jeho sedačku nebo se dotýkat jeho konferenčního stolku.

„Jak bylo v Buď fit nebo zemři včera v noci?“

Ray zafuní smíchy. „Fuzz si myslel, že by mě mohl zlomit. Na konci noci, on byl ten, kdo dělal kliky. Příští týden jsem v ringu. Muž připojující se do tělocvičny MMA bojování. Muž jako já, více. Nejsem tam od toho, abych skákal kolem a mával rukama ve vzduchu.“

Penny se k nám připojí z její kanceláře. „Pokud by ses chtěl dostat z Buď fit nebo zemři, měl bys udělat co jsem udělala já: roztrhni hlavu Grapple Man a hoď ji k Fuzzyho nohám. Rozesmálo ho to tak silně, že byl bezmocný odmítnout moji žádost. Byla jsem na podložce rychleji, než stačíš říct psychopat.“

Drží její make-up náčiní a dá mi mrknutí. „Malá oprava před setkáním? Klientovi je kolem třicítky, dobře oblečený, žhavý a má problém s bydlením.“

„Hmmm. Zní to jako někdo, koho znám, ale jeho problém s bydlením je ten, že chce bydlet společně, protože tak jako tak trávím všechen svůj čas u něj.“

Claire a Penny sdílejí pohledy. Pak Penny otevře taštičku s make-upem a umístí ho Claire na stůl. „Jen trochu pod očima. Vypadáš trochu unaveně.“

„To proto, že Jake a Max měli cvičení v ringu a Jake vyhrál. Byl…“ Váhám a mé tváře hoří. „Velmi potěšen.“

Ray zafuní smíchy. Penny mi dá trochu opravy. Claire mi upraví vlasy. Ray mluví o tom, proč lidé dělají velkou věc z jednoduchých věcí. Zajímalo by mě, co se to sakra děje.

Nakonec popadnu poznámkový blok a tužku a projdu chodbou do nové zasedací místnosti. Podél cesty se podívám na dvě místnosti, které se stanou kanceláři pro nové spolupracovníky, které jsem najala, Jill s pomocí platících klientů, a kamarádů z právní kliniky pro správu pro bono případů. Jsme zaneprázdnění v Amanda Westwood, LLP. A doufám, že to tak i zůstane.

Dveře do zasedací místnosti, normální výšky z béžového dřeva, jsou pootevřené. Vezmu si chvíli na uklidnění, vstoupím do místnosti připravena potkat méno nejnovějšího klienta.

Lehké světlo prostupuje skrz hustý smetanový koberec okny, která jsou od podlahy až ke stropu. Prachová zrnka tančí ve slunečních paprscích. Malý, leštěný dubový stůl se čtyřmi pohodlnými koženými křesly smetanové barvy zabírají střed prostoru. Vdechnu vůni kůže a leštěnky na nábytek a začichám i něco jiného, ostrého a čistého jako oceánský vánek.

Povědomého.

Na druhé straně místnosti je klient nalívající si sklenici vody ze zásobníku v polici. Zezadu mi bere dech. Těsné bílé tričko přiléhá k jeho tělu, na jeho úzkém pase mu visí lahodný sexy pár opotřebovaných, roztrhaných džín, které obepínají jeho dokonalý, pevný zadek. Žádný oblek a kravata pro mého truhláře a licencovaného amatérského bojovníka, snějíc být profesionálem. Je tam, kde chce být a dělá to, co miluje dělat a vypadá zatraceně dobře, jak to dělá.

Zavřu dveře. Vzhledem k tomu, že západka klikne, obrátí se.

 Mé srdce se ždímá, jako to dělá vždycky, když ho vidím. Položím svůj blok na stůl a uzavřu mezi námi vzdálenost. „To je ale příjemné překvapení,“ zašeptám, přejíždějíc mými rty přes jeho. „Vypadáš žhavě v těhle džínách. Přišel jsi sem, abys měl se mnou sex?“

„Mmmm.“ Okusuje mi ucho. „Potřebuju právníka.“

„Mmmm. Jednoho máš.“ Běžím mým jazykem přes jeho rty, až se otevřou a pak proklouznu dovnitř, abych ho ochutnala. O dvě vteřiny později mě přitáhne proti jeho tělu, tahajíc za mé vlasy, když pohltí mou pusu.

„Dolů, děvce,“ zamumlá proti mým rtům, ačkoli je on nyní v útoku. „Vážně potřebuju právníka.“

„Proč sis o tom prostě se mnou nepromluvil včera v noci?“ Přejedu mou rukou přes logo Team Redemption na jeho tričku a pak ruku táhnu níž, směrem k opasku.

Jake chytne mou ruku a odtáhne ji pryč. „To je důvod proč. Jsi příliš rušivá.“

„Hm… kdo přišel domů celý napumpovaný z jeho velkého boje, svlékl mé šaty a odnesl mě s ním do sprchy?“

„Teprve poté, co ses rozhodla zjistit, zda nosím tvůj dárek.“ Couvne a sedne si na okraj stolu.

Se zklamáním složím ruce. „Co je za problém?“

Vytáhne složku z jeho aktovky a přidrží ji. „Mám tuto vlastnost, vlastnost dědictví. Je to prázdné a potřebuje někoho k žití v ní, nebo by to mohli sousedé považovat za opuštěné a vyžadovat strhnutí.“

Moje hlava padá zpět a zasténám. „Ne, další. Ty a tvé zděděné domovy. Dobře, pomůžu ti ven. Opravdu, měla bych pracovat ve sterilní, bezcharakterní panelové kanceláři s výhledem na zátoku.“

Jakeovo oči zajiskří a ukáže na složku. „Jen se na to podívej.“

„Fajn.“ Otevřu složku. Obsahuje klíč a realitní dokumenty.

Dám Jakovi tázavý pohled a otočí mi vrchní papír. „Čti.“

Tak čtu. A vzlyk mi vyjde z krku.

„Ta …“ Otočím stránku.

„Patří mně.“

„Koupil jsi dům mé babičky?“ Mé slova vycházejí v šepotu.

„Jo, bejby, koupil.“

Popadnu kapesník a poklepu si jím oči. „Ale nebyli jsme spolu, když se konal prodej.“

„Jsi moje, bejby. Vždycky jsi byla. Potřeboval jsem nějaký čas na vyčistění mé hlavy, ale nikdy jsem tě nepřestal milovat.“

„Nemůžu ti říct-“

Odstřihne mě a vytáhne nákupní tašku za židlí. „Koupil jsem ti další dárek.“

„Nepotřebuju další dárek. Tohle je nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostala.“

„Tenhle je lepší.“ Podá mi plastový sáček.

Usmívající se skrze mé slzy, sáhnu dovnitř a vytáhnu ven pár bojových rukavic. Můj úsměv se stává širším. „Znamená to, že jsem prošla Pullverizem nebo Perishem?“

„Zkus si je,“ naléhá. „Padnoucí je rozhodující. Pokud si jednou myslíš, že sedí perfektně, nikdy nebudeš chtít jiné.“

Vklouznu svou rukou do rukavice a můj prst se dotkne chladného kovu. „Uvnitř něco je.“

„Vytáhni to.“

Vytáhnu to.

Diamantový prsten se třpytí v mé dlani. Oči mám široké, když se potkám s Jakeovo teplým pohledem.

„Nemůžeš žít v tak velkém domě sama,“ řekne tiše. Vezme mi prsten z mé ruky a vklouzne jím na můj prst. „Sedí perfektně.“

„Ano.“

Jemně, sladce a něžně mě políbí. A pak mě položí zády na stůl. „Nikdy jsem to nedělal v zasedací místnosti.“

„Já taky ne.“

„Jsem tvůj první?“

„Jsi můj první, můj poslední, moje všechno.“

***

KONEC 2. DÍLU