Entice - 44. kapitola

Překlad: Mili

Mil

Frank zaparkoval auto u chodníku a čekal, až se všechny holky shromáždíme. Jsme s ním v bezpečí. Nebyl to jen Tracin děda; byl to šéf rodiny Alfero. Taky byl dost starý na to, aby nechal mladší generaci jít a pálit kolem sebe ze zbraní, ale ne moc starý na to, aby nás ochránil. Bylo mu přes sedmdesát, ale vypadal spíš na padesát. 

„Budete mě poslouchat, holky,“ řekl hlasem s jemným přízvukem. „Ani když uslyšíte výstřely, do té budovy nevkročíte. Nebudete brečet, když uvidíte krev. V případě potřeby budete zabíjet. Budete zabíjet rychle. Budete zabíjet hladce. Rozumíte?“

„Ano,“ zamumlaly jsme jednohlasně.

„Máte každá náboje?“

„Jo,“ řekla jsem.

Trace a Mo zopakovaly totéž.

„A nože?“

Mo se zakřenila. „Moje specialita.“

„Fantastické.“

Hrůza. Jako by byl na nás hrdý, že jsme tak těžce ozbrojené a připravené trefit střelou i desetník. Co je to za život.

Poslala jsem rychlou zprávu Joeovi a dala mu vědět, co se děje. Ne, abychom se ocitli ve větším ohrožení, ale protože jsem byla přesvědčená, že kluci budou potřebovat veškerou možnou pomoc.

Já: Jestli o mně neuslyšíš do čtyřiceti minut, dostaň se s nablýskanými zbraněmi na tuto adresu.

Joe: Kolik potřebuješ mužů?

Já: Každého, koho máš.

Joe: Měl bych si dělat starosti?

Já: Našli jsme Campisiho. Nemám nic proti tomu, jestli k jeho dveřím přivedeš třeba peklo.

Joe: Když pomyslím, že jsem tě chtěl ještě před pár dny zabít.

Já: Ehm, díky?

Joe: To byl kompliment. Zůstaň v kontaktu, šéfe.

„Věříš jim?“ Zašeptala Trace vedle mě.

Zakývala jsem. „Právě teď? Nemáme jinou možnost, než jim věřit. A kdyby se obrátili proti nám, byla by jejich vina, že se jedna z nejmocnějších rodin položí na lopatky. Tím, že půjdou s námi, získají víc, než kdyby šli proti nám.“

Trace mi stiskla ruku. „Dobré smýšlení.“

Mo se naklonila dopředu a dotýkala se ramen nás obou. „Holky, obě vás miluju, ale myslím, že se pozvracím.“

„Nervy?“

Mo zakroutila hlavou. „Může být mrtvý.“

„Není mrtvý.“ Ujistila ji Trace okamžitě. „Znáš Texe. Je chytrý. A je hodně, hodně schopný.“

„To je právě ten problém,“ zabručela Mo. „Mluví až příliš.“

„Ale je dobrý, že?“ Zeptala jsem se. „Dokáže to zvládnout?“

Holky se zasmály.

„Co nepobírám?“

„Nechápej mě špatně,“ řekla Mo. „To, že ho mají, je strašné. Srdce mi od té doby, co ho vzali, splašeně divočí, ale Tex je zabiják. Zabíjí lidi.“

„Nezabíjí všichni z nich?“ Zeptala jsem se zmateně.

„To ano.“ Zakývala Mo. „Ale pro Nixona a Chase je to nezbytnost. Nixon rád do něčeho mlátí, Chase rád do něčeho střílí. A Tex? On je jako umělec. Pro něho to není profese. Je to životní styl, rád to dělá dokonale. Vedl by si výtečně jako naváděcí zbraň, protože ho nikdo neumí vysledovat.“ Mo se zasmála. „Pamatuju si, když jsem poprvé sledovala ten přitroublej film o Jasonu Bourneovi a zeptala jsem se Texe, jestli bere speciální sérum.“

Všechny jsme se zahihňaly.

„A bere?“ Zeptala jsem se.

„Negativní.“ Zakroutila Mo hlavou. „Ačkoliv říkal, že by mohli udělat to sérum z jeho genů.“

„Samozřejmě.“

„Už tam skoro jsme, dámy.“ Oznámil Frank z předního sedadla. „Mějte oči na šťopkách a pamatujte si, nejdřív střílet, potom se ptát.“

„Jsi skvělý děda.“ Trace ho poplácala na zádech.

„Snažíš se, abych před bitvou změkl?“

„Nikdy.“ Zaklela Trace. „Jenom jsem šťastná, že jsi konečně v pohodě s tím, že střílím.“

„No, tak doufejme, že se ty lekce s Nixonem vyplatí. Brokovnice je zatraceně hodně odlišná od pistolky.“

„Já a Annie budeme v pohodě.“ Poplácala svou zbraň a zaculila se.

„Ty jsi pojmenovala svou zbraň?“ Zeptala jsem se.

Zakývala. „Takhle se to zdá míň násilné.“

„Ženský,“ zamumlal si Frank polohlasně.