Elicit - 3. kapitola

Překlad: Mili

Krev vždycky rozhoduje. Je to klíč k naší existenci. Má v rukou náš život a eventuálně i smrt.

Tex

Sevřel jsem šálek s kávou tak silně, až mě zabolela ruka. Sálající horká tekutina byla cítit skrz porcelán a je to jediná věc, která mi pomáhá cítit se líp. Skvělý, oficiálně jsem se změnil v masochistu. K čertu, možná jsem jím byl vždycky. Pořád se budu vracet k Mo a budu se modlit, aby se všechno změnilo.

Ale všechno bylo kurva pořád stejný.

Nabídla mi jenom kousíček.

Když jsem chtěl všechno.

Šla a podvedla mě, ne že bych proti tomu mohl cokoli říkat, když uvážíme, že já ji podvedl jako první. Ale stejně, poprvé jsem ji podvedl, abych se dostal k informacím, ne proto, že bych si užíval s někým, kdo smrděl jako levný parfém a měl červenou rtěnku přes linii rtů. Otřásl jsem se a upil kafe. Když jsem ji podvedl podruhé, bylo to schválně, abych Mo vytočil. Je to lepší než zlomené srdce. Kdyby byla nasraná, mohla by mě prostě střelit a mohli jsme se přes to dostat, ale byla to obrovská chyba, protože jsem jí byl k čertu stejně pořád posedlý. Jo, chytrý tah, Texi, hlavně ji nech, ať tě nenávidí dost na to, aby se vychrápala s nějakým kreténským parchantem, který byl dost blbý na to, aby otěhotněla. Kurva. Testovala se vůbec na pohlavní choroby? Jak se jí mám na to vůbec zeptat? Se zachvěním jsem se znovu napil kafe. Díky bohu jsem ho udělal silné. Sakra, měl jsem do něho dát ještě whisky - Nixon to bude potřebovat.

Všichni budeme, jakmile to vypluje na povrch.

Podíval jsem se na mobil zrovna, když Mo připlula do kuchyně. To ona dělá. Pluje. Nikdy nechodí obyčejnou chůzí. Bylo by to pro ni nemožné. Každý pohyb byl plynulý, smyslný a elegantní. Je kurva strašně rozptylující, že osoba, do které jste zamilovaný, se pohybuje jako nějaká bohyně z mytologických bájí.

Je moje Afrodita.

Moje Athéna.

Já tu ženskou zatraceně uctívám.

Ale náš vztah je něco, jako by se třídní pitomec pokusil chodit s jednou z populárních dívek, myslím, že v podstatě mě jenom lituje. Na druhou stranu jsem jí nikdy nenechal poznat své pravé já, takže to asi bude moje chyba.

„Texi?“ Mo ke mně přišla a naklonila hlavu na stranu. Černé vlasy jí vířily přes ramena. „Poslouchal jsi, co jsem říkala?“

Ne, byl jsem až příliš rozptýlený těmi boky. „Promiň, jenom jsem přemýšlel, co řekneme.“

Mo svraštila obočí. „Jen se držme příběhu, jo?“

„Jo,“ zopakoval jsem. Zatraceně, ani si neuvědomuje, že s každým dalším pohledem tahá za jiný špagátek, byl jsem jako loutka a nesnáším to přirovnání, protože se jako loutka cítím celý svůj život. „Řeknu, že jsme do sebe zamilovaní.“

Mo pomalu zakývala hlavou a oči se jí zalily slzami.

„A že jsem to posral.“ Zatnul jsem zuby. „Že jsem zatraceně tak zamilovanej, že jsem nepoužil kondom? To chceš, abych řekl? Pomož mi, protože si fakt nemyslím, že je to dobrý plán, Mo. Ne, jestli chceš, abych v dohledné budoucnosti pořád žil.“

Mo obrátila oči v sloup a její slzy se změnily v pobavené. „No, možná nemusíš používat slovo kondom.“

„Jasně.“ Donutil jsem se k úsměvu. „A co říct Nixonovi, že jsem ho chtěl v něčem předstihnout, tak jsem se rozhodl zbouchnout jeho ségru?“

Tomu se Mo zasmála nahlas.

„Cože jsi?“ Zařval hlas ode dveří.

Zavřel jsem oči a svěsil hlavu, zatímco Mo, stojící přede mnou, ztuhl úsměv na tváři. Jasně, zamilovaní. Šťastní z miminka. Šťastní, šťastní, šťastní. Střelte mě kurva do ksichtu.

Otočil jsem se a rozevřel náruč. „Kamarádi! Jste doma!“

„Co. Jsi. To. Do prdele. Předtím řekl?“ Zahulákal Nixon a hodil tašku na pult s takovou silou, že po desce sklouzla dolů a narazila na jednoho z křesel, které kvůli tomu málem vyrazilo okno. Zatnul ruce v pěsti, když se přihrnul ke mně.

„Kamarádi?“ Nabídl jsem a postavil se mu čelem tak, aby Mo stála za mnou. Jestli Nixon vytáhne zbraň, dostanu kulku. Ona to ví, já to vím. Nixon to ví určitě taky, což zřejmě znamená, že je šance, že budu během několika sekund postřelený.

Nixon mě popadl za tričko a narazil mě na kuchyňskou linku. Do zad mi narazila tvrdá žula a na moment jsem sebou škubnul. Trochu jsem se odrazil dopředu, abych měl nějaké místo. Byli jsme váhově i výškově v podstatě nastejno. Mohl bych se začít bránit, jenže mu teď něco dlužím. Nemůže zmlátit pravého chlapa, se kterým je jeho sestra těhotná, tak musí jako boxovací pytel použít mě. Ha! Příběh mého života. Být zkurveným boxovacím pytlem pro Abandonatovy. Fantastický.

„Co jsi udělal?“ Nixonův hlas skoro roztřásl okna, když mě zároveň praštil znovu o pult. Žula se mi už potřetí zaryla do zad a ostrý záblesk bolesti ve spodní části mým zad mi říká, že mám rozseknutou kůži. Jo, začnu každou chvíli krvácet na podlahu.

„Nic,“ odpověděla Mo místo mě. Prohlídl jsem si Nixona a zadíval se na Mo. Byl to můj boj, ne její, a protože mě do toho jednou dostala, tak se k čertu musí držet dál a nechat mě ji chránit.

„Nenazýval bych to, že jsi se mnou těhotná, jako nic, Mo, ale každému, jak je libo.“ Ve chvíli, kdy se na mých rtech objevil úsměv, dostal jsem ránu do čelisti a potom další. Kousl jsem se zubama do spodního rtu a po bradě mi začala téct krev.

„Nixone, přestaň!“ Naříkala Mo. „Prosím tě!“

Pusu mi naplnila kovová pachuť krve. Nixon mě s trhnutím pustil. Popadl jsem nejbližší utěrku a utřel si tvář.

Chase vešel do kuchyně s rukama ve vzduchu. „Nixone, uklidni se.“

Jo, tak tohle není zrovna to pravé ořechové, co říct šéfovi.

Nixon se s očima plnýma vzteku otočil na Chase a vytáhl zbraň. „Ty se do toho nepleť.“

„Nixone!“ Trace odstrčila Chase z cesty a stoupla si před zbraň, která mířila Chasovi na srdce. Ach, rodinné drama. „Dej tu zbraň dolů! Nech je mluvit.“

„Trace...“ Nixon napnul čelist a zatnul zuby. „Nepleť se sakra do toho.“

„Ne.“ Zkřížila paže. „Ne, dokud neodložíš zbraň.“ Přísahám, že jeho ledově modré oči najednou dostaly dokonalou barvu pekla a zazářily černě, než začal mávat zbraní kolem sebe.

„To už mě tady nikdo neposlouchá?“ Nixon se rozhlédl po místnosti. „Jestli budu chtít střelit Chase do ksichtu za to, že brání Texe, tak to udělám. Jestli budu chtít střelit Texe, protože se dotkl mojí sestry, tak to udělám. Jsem šéf. Nedodržují se pravidla, mám pásmovou nemoc a jsem nasraný na tohoto kreténa - “ ukázal zbraní na mě, jenom pro případ, že by byly nějaké pochybnosti, o kterém kreténovi mluví. „ - který prakticky přiznal, že je s ním moje sestra těhotná.“ Jako by si vzpomněl na počáteční rvačku, Nixon zavrčel nízkým tónem a znovu ke mně přišel. Tentokrát se zbraní, která se jako maják držela mojí hlavy. „Řekni mi, že není těhotná. Řekni mi, že jsi právě nezničil mojí sestře život. Řekni mi, Texi. Řekni.“

Pozoroval jsem zbraň. „Vážně chceš zabít otce své budoucí neteře nebo synovce?“

Nixon zaváhal a přimhouřil oči. „Neříkám, že tě zabiju. Můžu tě postřelit a pořád budeš dokonale v pořádku, možná budeš kulhat, ale na druhou stranu to bude připomínka toho, že nemáš dělat hovadiny. Nemyslíš, Texi?“

Znám Nixona celý život.

Vím, že si nedělá prdel.

Přikývl jsem na souhlas a připravil se na náraz. „Jdi do toho.“

Zaskřípal zubama, když mi druhou ruku sevřel tričko a přitiskl hlaveň k mýmu ramenu. „Nebuď naštvaný, když to udělám.“

Ten výstřel zazněl, jako by v kuchyni bouchla bomba.

Náraz pálil kurva jak čert. Kulka přistála někde mezi mou kyčelní kostí a deltovým svalem.

Všichni se začali překřikovat.

Ale já se díval Nixonovi do očí.

Ani jsem nemrkl. Nekřičel jsem. Neudělal jsem vůbec žádný zvuk. Byl jsem zabiják. Zabijáci nebrečí. Mafiáni nebrečí. Jediný zbývající následovník kápa? Nebrečí.

Tričko se mi začínalo zbarvovat krví, která stékala po mém hrudníku na břicho a čekal jsem, až Nixon něco řekne - cokoliv. Budu muset zastavit to krvácení, než odpadnu.

„Utři se.“ Nixon mi do rukou strčil ručník. „Za patnáct minut se sejdeme v obýváku.“ Praštil se zbraní na pult a vzal Chase za paži. „Vyndej tu kulku a dej mu nějaký morfin, ale ne moc. Chci, aby všechno cítil.“

Jakmile Nixon vyšel z místnosti, udělal jsem to, co jsem v rodině dělal vždycky, abych zmírnil napětí; zavtipkoval jsem. „Vítej doma, Nixone!“

Mo zasténala do dlaní, zatímco Chase mě vzal zlehka za paži a roztrhl mi tričko, aby se mohl podívat na ránu. „Texi, tvoje vtipkování ničemu nepomůže, ne teď.“

„Rozesmálo Trace.“ Ukázal jsem svou zdravou paží.

Chase se podíval za sebe a pokrčil rameny. „Ona se nepočítá, směje se reklamám a motýlům.“ Otočil se zpátky na mě a ztuhl.

Já jsem se zasmál, když jsem uviděl Trace, jak mu míří zbraní na záda. „Říkal jsi něco, Chasi?“

„Zatraceně, tahle rodina je tak násilná,“ nechala se slyšet Mil z rohu u dveří. „Ale vážně, Trace, polož tu zbraň. Potřebuju mít svého manžela naživu, aby mě mohl jednou taky zbouchnout.“ Zamrkala.

Chase zbledl.

„Mil,“ blábolil jsem jako směšná karikatura mafiána. „Už jsem ti řekl, jak moc tě miluju? Protože fakt jo, opravdu tě miluju.“

Mil zakoulela očima. „Kapeš krev na parkety, rocková hvězdo. Nechej Chase, ať ti vyčistí ránu a nadroguje tě. Trace a já uděláme popcorn a vezmeme whiskey.“