CM - 26. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

26/ Lucas

Okamžitě jak se dveře od pokoje zavřou, se otočím ke Goldbergovi a řeknu, „Připravte to sledovací zařízení. Chci ho implantovat předtím, než odejdete.“

Doktor zamrká. „Dnes? Ale-“

„Už tak bere prášky proti bolestem a je tak zbitá, že nic neucítí.“ Založím ruce na prsou. „Můžete použít lokální anestetikum, abyste se ujistil, že nic neucítí, když ho do ní vložíte.“ Odmlčím se a zamračím se na něj. „Pokud si tedy nemyslíte, že by to narušilo její uzdravení.“

„Ne, ale…“ Ostražitě se na mě podívá. „Nemyslíte, že si zažila už dost?“

„Prosím?“

Goldberg si povzdechne a řekne, „Zapomeňte na to. Vidím, že jste se rozhodl. Připravím to.“

Přejde k pohovce, posadí se a otevře lékařskou tašku, ze které vytáhne tlustou jehlu a sterilizované implantáty, které jsem mu dal dříve. Sledovací zařízení jsou maličká, o velikosti zrnka rýže, ale dokážou vydat signál z kteréhokoliv místa na světě. Chvíli ho sleduju, ale pak přejdu k oknu a dívám se ven, snažím se potlačit vztek, který mě užírá. Kirill utekl. Ublížil Yulii a pak kurva utekl. Nevím, jak to dokázal – jestli říkala Yulia pravdu o tom, co mu provedla, měl by být mrtvý – ale ten sráč ujel v SUV a my ho nemohli pronásledovat, aniž bychom vzbudili pozornost u státních autorit. Už tak bylo otázkou času, kdy si nás všimnou kvůli výbuchům a střelbě. Nejbezpečnější bylo odletět ze země tak rychle, jak jen to bylo možné, a přesně to jsme udělali.

Samozřejmě jen kvůli tomu, že byla Yulia zraněná, a já ji chtěl dostat domů co nejrychleji. Jinak bych toho bastarda pronásledoval a o to, jak se dostanu ze země, se staral později.

Když nad tím přemýšlím – nad tím, že byla Yulia zmlácená a skoro znásilněná – zaleje mně nová vlna vzteku. Nevím, na koho jsem víc naštvaný: na Yulii, že mi lhala o tom, že je sirotek a utekla ode mě, nebo na sebe za to, že jsem se neujistil, než jsem udělal ukvapené závěry.

Misha je její bratr, ne milenec.

Její zasranej bratr.

Během letu jsem měl čas nad vším přemýšlet, a když se ohlédnu zpátky, je jasné, že moje žárlivost mě zaslepila. Myšlenka, že je Yulia zamilovaná do jiného muže, se nedala snést a já odmítal poslouchat její prosby.

Moje posedlost ji skoro zabila.

„Lucasi?“ Goldbergův hlas přeruší mé myšlenky. Když se k němu otočím, doktor opatrně pronese, „Myslím, že pět minut vypršelo. Jestli chcete, abych tu proceduru vykonal, jsem připraven.“

„Dobře.“ Donutím se říct klidně. „Jdeme.“

Nedorozumění nebo ne, Yulia už nikdy neuteče.