CM - 13. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

13/ Lucas

Prudká střelba. Podívám se do zpětného zrcátka a vidím, jak naši strážní střílí na pronásledující vozy. Do boku našeho auta narazí kulka a já začnu kličkovat, abych z nás udělal těžší terč. Vzadu křičí Nořini rodiče a Esguerra vyskočí ze sedadla a otevře jeho skrýš se zbraněmi.

Zasraně. Stisknu ruce kolem volantu pevněji. Tohle se nemělo stát. Ne, když máme s sebou civilisty. Esguerra a já bychom to zvládli, ale ne Rosa a Nora – a rozhodně ne Nořini rodiče. Jestli se jim něco stane… Silněji sešlápnu plyn a dotlačím ručičku nad 100 mil za hodinu. Další střelba. V zadním zrcátku vidím, jak si naši muži s pronásledovateli vyměňují střely. Vzadu se jedno Sullivanovo auto natlačí na jedno z našich, snaží se ho vytlačit ze silnice. Další střelba, než se jedno cizí SUV převrátí.

Další auto dožene naše SUV, narazí do boku. Za ním je nejméně další tucet aut – směsice SUV, dodávek a Hummerů s odpalovacím zařízením na granáty, připevněné na střeše.

Ne, ne tucet.

Mají patnáct nebo šestnáct aut proti našim osmi.

Zkurveně, do prdele. Znovu sešlápnu plyn a ručička se tentokrát vyšplhá na 110 mil za hodinu. Musíme jet rychleji, ale naše naložená limuzína je moc těžká. Je stavěná na ochranu, ne rychlost.

Jedno z našich SUV vyletí do vzduchu a vybuchne. Výbuch je ohlušující, ale nevšímám si ho. Veškerou pozornost soustředím na silnici před námi. Nemůžu myslet na lidi, o které jsme teď přišli nebo na jejich rodiny.

Jestli máme přežít, nemůžu se rozptylovat.

„Lucasi.“ Rosa zní vyděšeně. „Lucasi, to je-“

„Policejní blokáda, ano.“ Musím zvýšit hlas, aby mě slyšela přes střelbu a výbuchy. Cestu nám blokují čtyři policejní auta a jsou obklopení SWAT týmem. Čekají tu na nás – což znamená, že je má Sullivan pod palcem.

Vzadu křičí Esguerra něco na Noru a v zpětném zrcátku zahlédnu, že si navléká neprůstřelnou vestu a vytahuje odpalovací zařízení.

„Musíme přes ně projet,“ zakřičím, držím nohu na plynu. Jsme od nich několik vteřin, blížíme se k nim plnou rychlostí. Namířím limuzínu na nejširší místo mezi policejními auty. V tomhle je naše plně naložená limuzína ve výhodě.

„Drž se!“ Zakřičím na Rosu a pak narazíme do aut, náraz mě odhodí dopředu. Cítím, jak se do mě zařezává bezpečnostní pás, slyším, jak kulky od SWAT týmu naráží do boku a oken našeho auta a když jsme skrz, auto uhání dál, zatímco za ním vybuchnou další dvě auta. Sullivanova auta, uvědomím si o několik vteřin s úlevou. Z toho, co vidím ve zpětném zrcátku, jsou naše SUV stále nedotčená. Rosa vedle mě je bledá strachy, ale vypadá to, že není zraněná.

Než stačím popadnout dech, zaslechnu ohlušující ránu a vidím, jak policejní auto za námi vyletí a vybuchne ve vzduchu. Dopadne na stranu, hoří a jeden ze Sullivanových Hummerů do něj narazí. Další exploze následovaná Sullivanovou dodávkou sjíždějící z cesty. Usměju se, když si všimnu, jak Esguerra stojí uprostřed limuzíny s hlavou a půlkou těla venku. Můj šéf používá ruční odpalovací zařízení na granáty z naší skrýše v autě.

Další výbuch, když vypálí další ránu, ale tentokrát nezasáhne. Místo toho jeden z Hummerů změní směr a narazí do našeho SUV, a já vidím, jak se auto našich strážných přetočí a vyletí ze silnice.

Kurva. Úleva se vytratí. Esguerra by měl pořádně mířit, jinak jsme nahraní. Jako by četl mé myšlenky, zaslechnu další ránu, kterou následuje výbuch Sullivanovy dodávky za námi. Další dvě Sullivanovy SUV do něj vrazí, ale mé zadostiučinění rychle zmizí, když nám do boku auta začnou pršet kulky. Strhnu volant a začnu kličkovat ze strany na stranu.

Na rozdíl od limuzíny není Esguerrova hlava neprůstřelná.

„No tak, Esguerro,“ zamumlám si a stisknu volat. „Sestřel je kurva.“

Boom! Další Sullivanovo SUV vybuchne, ale během toho vezme jedno z našich aut s sebou.

„Zvládl to,“ řekne Rosa roztřeseným hlasem. „Už mají jen šest aut.“

Rychle se podívám do zrcátka, abych se ujistil, že má pravdu. Šest nepřátelských aut proti našim pěti.

Mohli bychom to zvládnout.

Z ničeho nic si všimnu v zrcátku záblesku ohně. Dvě z našich SUV vyletí do vzduchu a mně dojde, že je Hummer sejmul. Kurva. Kurva, kurva, kurva.

„No tak, Esguerro.“ Klouby na rukou mám bílé, jak pevně tisknu volant. „Prostě je kurva sejmi.“

Boom! Jeden z Hummerů se stočí na silnici, ze zadku se mu kouří.

“Señor Esguerra to zvládl!“ Rosin hlas je plný hysterického nadšení. „Lucasi, on ho sejmul.“

Nemám šanci reagovat předtím, než jedno z nepřátelských aut sjede ze své cesty a narazí do dalšího. Někdo musel střelit našeho řidiče.

„Zbývají tři, Lucasi. Už jen tři!“ Rosa skoro poskakuje na sedadle, dojde mi, že je plná adrenalinu. Po určité chvíli zmizí pocit strachu a pak, jak začne ta hra, zasáhne člověka vlna adrenalinu. To proto je nebezpečí tak návykové – alespoň pro mě. Nejvíc naživu se cítím, když jsem nejblíže smrti. Až na to, že to není dávno pravda, uvědomím si. To vzrušení je dnes utlumené obavami o naše civilisty a vztekem nad smrtí našich mužů. Místo nadšení cítím jen odhodlání přežít.

Přežít, abych mohl najít Yulii a cítit se naživu zcela jiným způsobem.

„Lucasi.“ Rosa zní z ničeho nic napjatě. „Lucasi, vidíš to?“

„Co?“ Řeknu, ale pak mě ten zvuk dostihne.

Je to slabý, ale nezaměnitelný zvuk helikoptéry.

„Je to policejní helikoptéra,“ řekne Rosa, znovu se jí třese hlas. „Lucasi, proč je tu helikoptéra?“

Místo odpovědi sešlápnu plyn. Jsou tu jen dvě možnosti: buď se policie dozvěděla o tom, co se děje, nebo jsou to další špinaví policisté. Vsadím peníze na to poslední, což znamená, že jsme nahraní. Z mých počtů má Esguerra už jen jeden granát a není možné, aby sestřelil helikoptéru.

„Co budeme dělat?“ zeptá se Rosa. „Lucasi, co budeme-“

„Ticho.“ Stisknu pedál, soustředím se na výhled před námi. Už jsme skoro u soukromého letiště, a pokud se dostaneme dovnitř, budeme mít šanci.

„Jedu k hangáru!“ Zakřičím na Esguerru a prudce zatočím doprava. V tu samou chvíli sešlápnu plyn, tlačím limuzínu za její hranice rychlosti. Teď už k hangáru přímo letíme, ale řev helikoptéry je stejně pořád silnější.

Boom! V uších mi zvoní po další explozi a instinktivně strhnu volant. Za námi jedno z našich SUV narazilo do jiného a s pískajícími gumami vyjedou ze silnice.

„Oni ho sestřelili.“ Rosa zní otřeseně. „Bože, Lucasi, ta helikoptéra ho sestřelila.“

Zatřesu hlavou ve snaze zbavit se zvonění v uších, ale než odezní, ozve se další výbuch. Hummer za námi vyletí v plamenech do vzduchu a nechá za námi dvě nepřátelská SUV a helikoptéru.

Esguerra vypálil poslední granát.

Než se stihnu nadechnout, limuzína se otřese. Zatmí se mi před očima a zatočí se mi hlava, zvonění v uších se změní v pískání. Jen díky rokům tréninku nechám ruce na volantu, a když se mi vyjasní před očima, všimnu si, že Rosa křičí.

„Zasáhli nás, Lucasi! Zasáhli nás!“

Kurva, má pravdu. Ze zadní části auta se kouří a zadní okno je rozbité.

„Je Esguerra a jeho rodina-“ začnu chraplavě, ale pak uvidím Esguerru ve zpětném zrcátku. Je od krve, ale evidentně naživu. Vytáhne Noru na nohy, podá jí AK-47. Za nimi vypadají její rodiče omráčeně a zakrváceně, ale při vědomí.

Teď už jsme skoro u hangáru, takže stáhnu nohu z pedálu. Slyším, jak Esguerra dává své ženě instrukce. Chce, aby vzala rodiče a utíkala k letadlu hned, jakmile zastavíme.

„Poběžíš s nimi, Roso, slyšíš mě?“ řeknu, nespustím oči z cesty. „Vypadneš a poběžíš.“

„D-dobře.“ Zní, jako by byla na hranici zhroucení. Projedeme otevřenými vraty hangáru a já sešlápnu brzdu, zastavím limuzínu na místě.

„Běž, Roso!“ zakřičím, odepnu bezpečnostní pás, a zatímco vylézá z auta, já vyskočím ze sedadla a chytím svou M16.

„Teď, Noro!“ Zakřičí Esguerra za mnou a otevře jeho dveře. „Běž, teď!“

Koutkem oka vidím, jak Rosa běží k Noře a jejím rodičům, ale než si můžu ověřit, že se dostali do letadla, Sullivanovo SUV začne pálit do budovy. Opětuju palbu a Esguerra se přidá. Čelní sklo SUV se roztříští, zatímco před námi zastaví a vylezou z něj ozbrojení muži.

„Jdi zpátky! Jdi za limuzínu!“ Křičím na Esguerru a kryju ho. Pak on kryje mě, když zapadnu za limuzínu i já.

„Připraven?“ Řeknu a on přikývne. Sladíme naše pohyby, vyskočíme každý z jedné strany auta a vystřelíme několik kulek, než zase zalezeme zpět.

„Zabil jsem čtyři,“ řekne Esguerra a nabije si svou M16. „Myslím, že zbyl už jen jeden.“

„Kryj mě,“ řeknu a plížím se kolem limuzíny. Cítím, jak mi padá pot do očí, zatímco si lehnu na břicho a Esguerra střílí na SUV, aby toho chlápka rozptýlil. Zabere to skoro minutu, než uvidím prostor a vystřelím na něj. Trefím ho do krku a krev se rozprýští všude kolem.

S těžkým dechem se postavím na nohy. Po nekonečném ohlušujícím řevu boje mě ticho téměř ohlušuje.

„Dobrá práce,“ řekne Esguerra, když vyjde ze strany limuzíny. „Takže jestli se naši zbývající muži dostali-“

„Juliane!“ Na druhé straně hangáru mává Nora svou AK-47 nad hlavou. Vypadá nadšeně. „Sem! No tak, poběž!“

Na Esguerrově tváři se objeví široký úsměv, když k ní začne běžet – a pak nás prudký výbuch odhodí do vzduchu.