Chase#4 - 6. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Trent

„Vypadá to, že jsem toho v poslední době hodně zameškal.“ Bill se podíval mezi mnou a Blair, když jsme seděli na sousedních gaučích v obývacím pokoji.

Strávili jsme poslední hodiny vyprávěním všeho, co se v poslední době stalo. Blair se snažila obalit tu část, kde jsem se snažil sabotovat její pozici v Parker, Inc., ale necítil jsem se správně. Stejně jako jsem chtěl být součástí Parker, Inc., nemohl jsem najít žádnou útěchu v době přijmutí jako součást rodiny, nebo dokonce část Parker, Inc., protože člověk, kterého jsem kdysi považoval za mého otce, muž, ke kterému jsem jako muži vzhlížel, kvůli kterému jsem pracoval tak tvrdě, abych na něj zapůsobil, neznal celou pravdu o tom, co se stalo a jaké závažné chyby v úsudku jsem udělal.

„Tati, opravdu bychom ti chtěli už nějakou dobu něco říct, ale chtěli jsme se ujistit, že budeš v dobrém zdravotním stavu a budeš moct vyjádřit své myšlenky a názory, jakmile se všechno dozvíš.“

„To bylo od vás velmi pozorné, Blair.“

Sledoval jsem Billa podívat se na svou dceru s hrdostí a láskou, a tupá bolest uvnitř mé hrudi mi připomněla, co jsem měl, a to, co už nikdy mít nebudu-otce, který by se na mě díval stejným způsobem.

„Trent v tom hrál pomocnou roli taky,“ Blair se snažila sdílet nějaké kredity. To bylo něco, co dělala často, když jsme vyrůstali. I když jsem to ocenil, vždycky jsem si přál, aby jen ona získala zásluhy, když udělala něco velkého.

„Neposlouchej Blair, Bille. Asi jsem udělal víc škody než užitku.“

Bill se na mě podíval a usmál se.

„Synu, víš, nikdy jsem nemyslel, že je slušné svému starému muži jeho křestním jménem.“

Co bylo naznačeno v jeho slovech, mě s dloubnutím zastavilo, a slovo „syn“ znělo v uších jako krásná melodie.

„Je mi líto, tati.“ Sdíleli jsme vědoucí pohled a viděl jsem, Blair na nás zazářit z rohu mých očí.

„Takže jsem rád, že jste vy lidi rozhodli říct mi o tom, co jste nedávno objevili o Trentovi a Katherine, protože je něco, na co jsem dlouho čekal, abych ti to řekl.“

„Co je to?“ Moje oči se rozšířily, když jsem se podíval na Billa. Blair a já jsme si vyměnili letmý pohled, než jsme se podívali zpátky k Billovi.

„Věděl jsem o Katherine, dřív než jste mi to vy lidi dnes řekli.“

Slyšel jsem, že Blair, slyšitelně zalapala po dechu, zrcadlení stejného překvapení jsem se ucítil uvnitř mě. Toto odhalení byla poslední věc, kterou bych od Billa očekával.

Pokud už to věděl, proč se držel kolem mě?

„Kdy? Jak? Proč jsi nic neřekl?“ Slyšel jsem sám sebe, jak se ptám v rychlém intervalu.

Bill se zasmál. „Zpomal, synu. Chystám se ti říct všechno.“

„Tati, musíš vědět, že je to docela šok pro mě i Trenta.“ Šokovaný výraz neopustil Blaiřinu tvář.

„Můžeš začít od začátku?“

„Takže, když ti bylo deset, Trente, musel jsem kvůli daňovému účtu provést audit všech svých finančních účtů. To bylo, když jsem přemýšlel o převzetí Parker, Inc. veřejně a chtěl jsem se ujistit, že všechny mé finanční záznamy a transakce by prošly dohledem ze strany SEC. Každopádně můj účetní mi oznámil, že na bankovním účtu, který jsem pro tebe a tvou matku zřídil, byla měsíční platba v podstatném množství peněz, které se posílaly už tři roky. Účetní věděl, že jsem dům a auto tvé matky zaplatil, takže měsíční platby lidem, o kterých jsem nikdy neslyšel, vyvěsilo nějaké červené vlajky. Takže jsem se na to podíval a zjistil, že tvá matka zasílala peníze té rodině na měsíční bázi. Takže jsem jí konfrontoval, a to bylo, když mi řekla, co zjistila o tři roky dříve, že jsi byl omylem při narození vyměněn s naší biologickou dcerou. Tvá matka mi řekla, že ona nemohla snést, aby tě dala pryč, tak jim začala každý měsíc platit, aby mlčeli.“

„Ale,“ Nemohl jsem si pomoci, a přerušil jsem jeho příběh,

„Máma v jednom ze svých dopisů říkala, že co se stalo, bylo v tajnosti a ty jsi to nevěděl. Proč by mi to říkala, kdyby to nebyla pravda?“

„Tvá matka a já jsme se neshodli na tom, zda ti to říct. Šla tam a zpět o tom, zda ti to říct. V té době jsem si nemyslel, že by to byl dobrý nápad, říct ti to. Myslel jsem, že by se tím ovlivnil tvůj vztah s mámou, Blair a semnou. Tvé matce jsem řekl, že jestli chce, aby se i nadále platily měsíční platby jiné rodině, nesměla nikomu aktivně nebo pasivně říct, že jsem o tomto věděl. Nechtěl jsem, aby to způsobilo právní problémy společnosti, pokud by bylo zjištěno, že CEO byl nejen zapojen do skandálu, ale používá zisk společnosti k financování měsíčního odstupného.“

„Ach.“

„Ale teď, když víte hodně o tom, co se stalo, už tu není důvod, něco před vámi skrývat.“

„Co myslíš, hodně z toho, co se stalo? Co ještě?“

„To je ta část, kterou jsem ti chtěl dnes říci. Několik let poté, co jsem zjistil tajemství, které tvá matka skrývala, mluvil jsem s tvou matkou a my jsme se rozhodli.“

„O čem?“ Přerušil ho Blaiřin dychtivý hlas. Mohl bych říct, že byla stejně dychtivá zjistit vše stejně tak, jak jsem byl já.

„Tvá matka a já, jsme se rozhodli legálně tě adoptovat, a druhá rodina legálně adoptovat Katherine. Slíbili jsme, že budou i nadále dostávat své měsíční platby po zbytek jejich života. Také jsem vytvořil doživotní svěřenecký fond pro Katherine, takže o ní bude dobře postaráno, jakmile dosáhne věku pětadvaceti. Nicméně, ona nebude mít nárok na Parker, Inc.“

„Svěřenecký fond?“ Ozval se znovu Blaiřin hlas.

„Takže ona získává měsíční platby odesílány přímo jí, ne jejím rodičům, když dosáhla pětadvacet?“

„Přesně. I když nebyla součástí mého života, pořád vzešla ze mě a je moje krev. Nastavil jsem multi-miliónový svěřenecký fond pro ni a postaral se, aby získala značný měsíční příspěvek, aby mohla žít pohodlně, i když nikdy nepracovala ani jeden den v jejím životě.“

„Ale?“

Viděla jsem zmatek na Blaiřině tváři a přemýšlel, na co si myslí. Ale než jsem se stačil zeptat, její výraz se změnil a ona upustila od otázky.

„Tati?“ Podíval jsem se na Billa, s myslí plnou otázek, rád bych se ho zeptal.

„Ano, synu?“

Poposedl jsem si ve svém sedadle.

„Proč jste se ty a máma, rozhodli, že mě adoptujete?“

„Synu, o co ti jde?“ Svraštil obočí ve zmatku.

„Co mám na mysli je, když jsi zjistil, že Katherine je tvoje biologické dítě, proč jsi nepoužil peníze, které jsi pravděpodobně musel použít na formální adopci, abys dostal zpátky ji? Ty bys pro ni nemusel vytvořit ten svěřenecký fond a všechny ty měsíční platby jejím rodičům bys je zastavil.“

„Ach, Trente. Pořád to nechápeš, že ne? Po všech těch letech, myslel jsem, že to nakonec pochopíš.“

„Pochopit, co?“ Podíval jsem se na Blair, která pokrčila rameny v odpovědi.

„Ty jsi můj syn, ne Katherine.“

Tupě jsem na něj zíral.

Zavrtěl hlavou.

„Byl jsem ten, kdo navrhl tvé matce, že bychom tě legálně adoptovali. Povídali jsme si a oba souhlasili, že aby to bylo spravedlivé pro všechny zúčastněné, můžeme vybrat jen jedno dítě mezi vámi dvěma, nazývat ho naše vlastní, a bezvýhradně milovat jako naše vlastní.“

Cítil jsem po jeho slovech roj emocí. „A ty sis vybral mě?“

Usmál se a kývl.

V mých očích se objevily slzy. „Ale… myslel jsem, že ti na mě nikdy nezáleželo.“

„A proč sis to myslel?“

Viděl jsem skutečnou bolest na jeho tváři v reakci na moje slova a pohltila mě vlna viny.

„Vždycky jsi byl na mě tak tvrdý. Zdálo se, že Blair je v tvých očích dokonalé dítě, ale nikdy jsi neuznal některé z mých úspěchů. Vyrůstal jsem a tvrdě se snažil, abys byl na mě pyšný.“ Prudce jsem zamrkal, jako tekly slzy z mých očí.

„Synu,“ rozzářil se na mě,

„Kéž bys na sebe nebyl tak tvrdý. Kéž bys mohl vidět, co vidím. Vždycky jsem tě miloval, jako bys byl můj vlastní. Vždycky jsem byl na tebe tvrdý, protože jsem tě chtěl kultivovat do budoucího generálního ředitele Parker, Inc., když oficiálně odstoupím. Jsem na tebe hrdý, a to natolik, že se cítím tebou tak jistý, takže ti přenechám na starosti naší rodinnou firmu.“

Podíval jsem se mu do očí, a přestože on mi dal stejný pohled, jaký mi dal vždycky, teď to vypadalo jinak.

Poprvé v životě jsem viděl stejný pohled hrdosti a lásky, který jsem vždycky viděl, jaký dává Blair – tentýž pohled, který jsem požadoval celý svůj život. Až do teď, když jsem si uvědomil, že se můj otec na mě vždycky díval takhle. Byl jsem to já, kdo se před ním uzavíral.

„Miluju tě, tati.“ Slzy mi prudce stékaly z očí. „Děkuji ti za všechno, co jsi pro mě udělal v průběhu let. Slibuji ti, že budu dělat vše, co bude v mých silách, abys byl hrdý.“

„Nepochybuji o tom, synku.“

Poprvé v životě jsem se cítil, jako bych sem patřil. Cítil jsem se milován. Připadal jsem si jako skutečný Parker.

***

„Jsem ráda, že jsi zpátky, velký bratře.“ Zahihňala se Blair, když jsme šli směrem k našim autům, které byly zaparkované podél tátova kruhového objezdu.

Zasmál jsem se a cítil, jak temné mraky, které si mě celý život obklopovaly, nakonec zmizely.

„No technicky legálně jsem tvůj velký bratr, už od doby co jsme byli mladí.“

Přidala se k mému smíchu. „Jsem ráda, že jsi tam vždycky byl.“

V tu chvíli jsem si vzpomněl na něco, co mě předtím zarazilo. „Hej, Blair?“

„Jo?“

„Když táta mluvil o doživotním svěřeneckém fondu pro Katherine, proč ses zdála zmatená?“

Zamračila se.

„Tak v první den kdy jsem se setkala s Katherine před týdnem, nebo tak nějak, mi řekla, že se poté, co její rodiče zemřeli, musela vypořádat s náklady hypotéky a na pohřeb. A od té doby, že se topí v dluzích.“ Zavrtěla zmateně hlavou.

„Dokonce jsem jí vypsala šek na 5,000 dolarů, aby jí vypomohla… ale teď nevím, proč lhala. Když dostává víc než dost ze svěřeneckého fondu, proč se potřebuje, abych si myslela, že je chudá? Proč si nechala proplatit 5,000 dolarů?“

„Hmm. To je podivné chování. Tak proč ses o tom předtím nezmínila?“

„Já nevím.“ Pokrčila rameny.

„Myslím, že jsem nechtěla zlomit tátovo srdce, kdyby věděl, že Katherine mi lhala o penězích a o tom, jak špatný život měla. Nechtěla jsem tátovi přidělávat starosti.“

„Blair, někdy jsi až příliš nesobecká. Vím, že chceš poznat svoji biologickou sestru, ale s tím vším, co jsi mi řekla, buď s ní opatrná.“

Její tvář se náhle klesla, a najednou jsem si všiml, bolest a zármutek v jejích smutných smaragdových očích a věděl jsem, že se něco stalo, čeho jsem si nebyl vědom.

„Co se stalo, Blair?“

Slzy ihned stékaly po její tvář. „Dean a já jsme se rozešli,“ vzlykala.

„Co? Jak se to stalo?“ Nemohl jsem uvěřit svým uším. Z toho, co jsem mezi nimi viděl, myslel jsem, že byli pro sebe určeni.

„Já… Bože to prostě zní příliš bláznivě, tomu uvěřit.“

Nikdy předtím jsem neviděl Blair se takhle rozpadnout.

„Začni od začátku, Blair.“

Byl jsem šokován, když mi Blair řekla, co se stalo a co jí řekl Dean. Setkal jsem se s lidmi jako Katherine, chladnými a manipulativními typy, kteří lovili ostatní, aby dostali, co chtějí.

„Blair, jednou, když jsme byli děti, jsem slíbil, že tě budu chránit navždy.“

Na rtech se jí objevil malý úsměv, když zamrkala slzy.

„Pamatuješ si to?“

Přikývl jsem. „Nikdy jsem ti to neřekl, ale moje nejšťastnější chvíle v dětství byli s tebou. Mimo mámy, jsi mi z rodiny nejblíže, vždycky si mě bezpodmínečně milovala, a vždycky ses chichotala a dívala se na mě, jako bych byl ta nejdůležitější věc ve tvém životě. Byla jsi jediná osoba, u které se mi zdálo, že se na mě takhle dívá. I když jsem nevěděl, že jsem byl při narození vyměněný, vždy jsem se cítil jako outsider. Ale ty jsi tam byla vždy, abys mě milovala. Chci být vždy k dispozici, abych tě chránil.“

„Děkuji, Trente. Hodně to pro mě znamená.“

Usmál jsem se na ni, „Velký bratr ve mně umírá, aby to mohl dát nějakou radu.“

Zlehka se zasmála. „Dobře, vybal to na mě.“

„Dobře, vím, že tomu nechceš věřit, ale je mi jasné, že Katherininy úmysly nejsou upřímné. Lhala o tom, že nemá peníze. Lhala o tom, že nezná Deana. A z toho, co jsi mi řekla, jsem pochopil, že ona byla ta špatná, protože ho podváděla.“

„Budu s ní opatrnější.“

„Dobře. A moje druha a důležitější rada.“

Zasmála se. „Ty si to užíváš.“

„To si piš.“ Mrkl jsem.

„Ale se vší vážností, z komunikace, kterou jsem měl s Deanem, můžu říct, že je to dobrý chlap. Také vím, že on se o tebe hodně stará. Před šesti měsíci se ho dočasně – šílený Trent pokusil naverbovat, aby mi pomohl dostat tě z firmy.“

„Na to si vzpomínám.“ Podívala se na mě vědoucím pohledem.

„Omlouvám se znovu,“ řekl jsem rozpačitě.

„Každopádně, on to neudělal. Řekl, že se o tebe zajímá, a že to tohle neudělá. Věděl jsem, že tě miluje.“

Slzy se vrátily do jejích očí.

„Blair, znáš mě. Víš, že jsem docela dobrý v odhadování charakteru. Znám ten typ člověka jakým Dean je, a myslím, že je pro tebe ideální.“

„Ale já… já nevím, jestli k sobě patříme.“

Zamračil jsem se. „Z čeho máš strach, Blair?“

Křaplavým hlasem mi odpověděla.

„Bojím se, že se přes ni nepřenesl. Byla to jeho první láska, a kdyby ho nepodváděla, byl by jí požádal o ruku. To kvůli tomu, že mu zlomila srdce, že byl závazek – odmítající mládenec poslední desetiletí.“ Povzdechla si.

„Obávám se, že ona bude jeho vždy součástí, že existují pocity, o kterých on sám ani neví, že má, a že by jí odolával jen, protože chce být věrný mně.“

„Blair,“ Chytil jsem za obě ramena a podíval se jí upřeně do očí.

„Srát na Katherine! Tam byl důvod, proč ten vztah skončil. Je to také již více než deset let. Lidé se mění. Dean se změnil. Blair, nenech tajemství Katherine téměř zničit náš vztah. Nenechte ji zničit vztah, který máš s Deanem. Vím, jak se navzájem milujete.“

Mohl bych říct, že se jí moje slova marinovala v mysli, jak se snažila rozhodnout, co dělat.

Nakonec se usmála a hodil rukama kolem mě a objal mě tak pevně, jak jen to šlo.

„Děkuji, Trente! Máš pravdu. Udělala jsem velkou chybu.“ Pak rychle kráčela ke svému autu.

„Kam jdeš?“

„Jdu říct Deanovi přesně to, co k němu cítím, dříve, než bude příliš pozdě!“

Než jsem stačil odpovědět a popřát jí hodně štěstí, už byla pryč. Stál jsem tam s úsměvem a šťastní za ní, že se chystá jít bojovat za její štěstí.