Chase#3 - 6. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Tak dámy dostaly jsme se k poslední kapitole 3 dílu, ještě nás čeká 4 závěrečný díl, který se budu snažit přeložit do soboty, jelikož opět odjíždím na letos už snad poslední dovolenou ;) Takže si užijte čtení a pořádně chudáka Chase politujte :-)

Dean

„Perfektní.“ Rozhlédl jsem se kolem mého apartmánu, potěšen tím, jak vše dopadlo. Mé místo bylo naplněno tuctem kytic, krásně uspořádaných divokých květin. Několik rolí různých typů sushi byly úhledně uspořádané na tácech na jídelním stole, připravené ke konzumaci.

Podíval jsem se na Rolexky. 18:55. Vzrušení spěchalo skrze mě, když jsem se rychle otočil ke stereu.

„Ještě poslední věc,“ připomněl jsem si.

Začal jsem zapalovat různé svíčky na slonovinových svícnech po místnosti a vytvořil tak příjemné světlo v místnosti. Sledoval jsem, jak si plameny blikají a tančí ve shodě s jemným jazzem v pozadí, usmál jsem se pro sebe.

Nemohl jsem se dočkat, až uvidím tvář Blair, když uvidí překvapení. Nemohl jsem se dočkat, až ji konečně řeknu, že ji miluju. Dnes večer to bude skvělá noc.

V tu chvíli mi zazvonil domovní zvonek. Usmál jsem se, když jsem běžel, abych pustil Blair dovnitř.

V okamžiku, kdy jsem otevřel dveře, srdce se mi při pohledu na ni zastavilo.

„Ahoj, kočko.“ Blýskl jsem po Blair, vychytralým úsměvem. Vypadala více nádherná než kdy jindy.

„Ahoj ty!“ Vrhla se kolem mě a pošeptal mi do ucha:

„Bože, tolik jsi mi chyběl.“

Smál jsem se. „No, opravdu bys měla svou dávno ztracenou sestru vídat častěji, pokud ti takhle budu chybět, až se vrátíš,“ dobíral jsem si jí.

„Velmi vtipné. Udělal jsi –“ Zarazila se uprostřed věty a zalapala po dechu. Očima zkoumal apartmán a podívala se na mě ve šťastném omámení. „C-co to všechno je?“

„Šťastných šest měsíců výročí, zlato.“ Vytáhl jsem její tvář směrem k mé a jemně ji políbil.

„Ó můj bože. Deane, je to neuvěřitelné, to jsem nevěděla.“

Zasmál jsem se, když jsem viděl vinu ukazující se na její tváři.

„To je v pořádku, bejby. Nemluvili jsme o tom, a vím, že lidé obvykle šest měsíců neslaví. Ale upřímně řečeno, nemohl jsem čekat na naše jednoroční výročí.“ Rozzářil jsem se na ni.

„Ve skutečnosti, miláčku… Musím ti něco říct.“

„Co se děje?“ Studoval jsem její tvář a přemýšlel, co se děje.

„No…“ Podívala se na podlahu.

„Nevěděla jsem, že jsme měli v plánu dneska něco speciálního… tak nějak jsem někoho pozvala, aby si vyrazil s námi.“

„Oh? Koho?“

„Moji sestru.“

Právě v tu chvíli jsem v mém periferním vidění ji uviděl, stála tam, zubící se od ucha k uchu, u otevřeného dveřního rámu u mých dveří. Nezáleželo na tom, kolik času uplynulo, a v tom momentě, kdy se naše oči setkaly, věděl jsem, kdo to je.

Byla to Blonďatá Mrcha.

Pohled na ni mi vyrazil dech.

„Miláčku, jsi v pořádku? Jsi tak nervózní.“ Blair přejela rukama nahoru a dolů po mých rukách. Pak uviděla můj prázdný výraz a otočila se, aby následovala můj pohled.

„Oh, pojď dál, Katherine. Našla jsi vinotéku v pohodě?“

„Jo.“ Zvedla láhev červeného vína v ruce.

„Deane, pojď,“ vyjekla Blair potěšeně, když mě chytila za ruku a táhla mě ke Katharine. „Dovol, abych tě představila mé sestře!“

Ocitl jsem se tváří v tvář k poslednímu osobě, jakou jsem kdy myslel, že bych ještě někdy viděl.

Duch z mé minulosti, noční můra mých snů, jediná žena, které jsem kdy dal své srdce. Poslední osoba, kterou jsem kdy miloval. Jediný člověk, který vytrhl mé srdce a před deseti lety mě změnil. Osoba, kterou jsem nenáviděl víc než kdokoli jiného.

„Ahoj, Deane. Tolik jsem toho o tobě dneska slyšela.“ Katherine natáhla ruku a blýskla po mě vychytralý úsměv.

Stál jsem tam paralyzován v šoku, když jsem se na ni díval.

Proč se to děje? Jak je tohle možné? Jak tam mohla stát a předstírat, že jsme neměli společnou historii? Zapomněla snad na hovno, které mi udělala?

„Deane?“ Mé myšlenky prolomil Blaiřin hlas. „Co je špatně? Nechceš jí pozdravit? Byla jsem tak natěšená, abyste se vy dva setkali!“

V tu chvíli mě pravda zasáhla najednou. Podíval jsem se na Blair a ona na mě zářila, očima plnýma naděje, když čekala, až pozdravím Katherine.

Nikdy jsem neviděl, že by vypadala tak šťastná, jak vypadala v této chvíli. Viděl jsem čirou radost v její tváři, a mé srdce se zlomilo z toho, jak krutý a zkroucený osud mohl být.

Jak bych jí jen mohl ukrást tento šťastný okamžik? Jak bych jí teď mohl říct o mé minulosti se ženou stojící vedle ní? Ještě důležitější je, jak bychom se mohli s Blair pohybovat kolem, když je tu neoddělitelné a nerozbitné spojení v životech mezi Blair a Katherine?

Pomalu jsem se zhluboka nadechl a přinutil se k úsměvu na tváři.

„Ahoj,“ konečně se mi podařilo ze mě dostat.

Katherine se na mě blýskla vítězným úsměvem a spustila ruku s vědomím, že jsem neměl v úmyslu si s ní potřást.

„Tak jsem si konečně setkala s mužem, který se uchází o srdce mé malé sestry.“

„Jo. Pravda.“

„Deane? Co se děje?“ Blair se na mě s podívala obavami, a ve chvíli, kdy jsem se setkal s jejíma očima, věděl jsem, že se nějak dostanu přes dnešní noc, aniž bych jí ublížil.

„Hm. Nic. Omlouvám se bejby. Jen-budu hned zpátky. Musím… dostat něco z ložnice.“

„Dobře,“ Blair reagovala opatrně. „Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“

„Jo. Budu v pořádku.“

„Dobře. Otevřeme pak láhev vína?“

„Víš co, Blair? Mohu jít na toaletu? Nevadilo by ti otevřít to víno místo mě?“ Zeptala se Katherine.

„Jo, žádný problém. Toaleta je rovně chodbou, kolem ložnice.“

„Super. Díky.“

Seděl jsem na kraji mé postele, stále vzpamatovávajíc ze šoku, když Katherine vešla do místnosti.

„Myslel jsem, že jdeš na toaletu?“

Ušklíbla se. „Tak jsem lhala. Vypadá to, že děláš to samé.“ Zavřela za sebou dveře a zamkla je.

„Co to sakra myslíš, že děláš?“ Vstal jsem a přesunul se dál od ní.

„Nic, Deane. Jen si chci promluvit.“

„Kurva.“ Podíval jsem se na ní. „Nemůžu uvěřit, že jsi její sestra.“

„Jo, to je šílené, co?“

Najednou jsem ucítil její ruku na zádech. Trhl jsem sebou a vzdálil se od ní.

Ignorujíc mé odmítnutí, šla za mnou do rohu místnosti.

„Takže nedávno jsem tě viděla v časopisu Forbes jako jednoho z nejvíce žádaných svobodných mládenců pod 30 ze San Francisca.“

Střelil jsem po ní pohledem. „Co chceš, Katherine?“

„Co tím myslíš?“ Nevinně se na mě podívala. „Deane, jen jsem chtěla říct, že lituju toho, že jsem ti tak před deseti lety ublížila. Byla jsem mladá a hloupá.“

„To všechno je minulost. Tyhle vzpomínky nepotřebujeme vykopávat,“ řekl jsem rozhodně.

„Možná bys rád věděl, že mě karma dostala zpátky. Gibson mě podváděl s mnoha ženami po celý náš vztah a později v celém našem manželství. Zdálo se, že poté, co zjistil, že už nejsme spolu, ztratil o mě veškerý zájem, jako bych byla včerejší odpadky. Otěhotněla jsem, což byl důvod, proč jsme se vzali. Ale pak se rozhodl, že dítě nechce, takže mě přinutil k potratu. Pak jsem ho nachytala, jak mě podvádí. Myslím, že chtěl být přichycen, aby mi dal důvod se s ním rozejít…“

V té chvíli všechen ten vztek, který jsem měl před mnoha lety na Katherine, prodral ze mě ven. Zíral jsem na ni a odplivl si, „Tohle všechno jsi zasloužila, Katherine! Jsi včerejší odpadky!“

Trhla sebou z mých slov a v očích se jí objevily slzy, což způsobilo, abych se okamžitě litoval toho, co jsem právě řekl.

Věděl jsem, že jsem Katherine nenáviděl za všechno, co mi udělala, ale nemohl jsem popřít, že jsem byl rád, že jsme se nedostali k tomu, abychom se vzali. Co když je teď, jako dospělá jiný člověk?

„Je mi to líto.“ Můj hlas změkl, když jsem udělal krok směrem k ní a cítil nutnost ji utěšit.

Popadla jednu z mých rukou a přitáhla si ji tvář. Cítil jsem na konečky prstů slzy a v tu chvíli mi jí bylo líto.

Ale hned jsem se z toho pocitu vzpamatoval a tlačil ji pryč.

„Co to sakra děláš?“

„Co?“ Nevinně se na mě podívala. „Neviděla jsem tě tak dlouho, Deane.“

„Katherine, jsem teď s Blair. Tvou sestrou.“

„No a?“ Pokrčila rameny. „Deane, mohu říct, že jsi v posledních deseti letech hodně změnil.“

„Je to dlouhá doba, samozřejmě lidé mění.“ Prošel jsem kolem ní a snažil vytvořit větší vzdálenost mezi námi.

„Můžu říct, že sis vzal všechny mé výtky o problémech tvé osobnosti a změnil ses k lepšímu.“

„O čem to kurva, mluvíš?“ Cítil jsem naštvaný jejím komentářem.

„Nevzpomínáš si? Naposled, když jsme spolu mluvili, vysvětlila jsem ti, proč jsem si začala Gibsonem, a proč jsem byla unavená z našeho vztahu. Byl jsi moc milý a vstřícný. Byla jsi taková kundička. Ale podívej se na tebe teď. Jsi žhavý právník. Blair mi řekla některé příběhy o tom, jak dokážeš s ní být agresivní, a jak žhavý sex s tebou.“ Kousla se do spodního rtu, jak se pohnula směrem ke mně.

„A to je, ten typ člověka, kterého chci, Deane. To je silný, agresivní muž, který může převzít kontrolu a tlačit mě ke zdi, ignorovat můj odpor, a vyšukat mi mozek z hlavy. To je ten muž, kterým jsi nebyl a důvod, proč jsem tě opustila.“

„Kam tím směřuješ, Katherine? I když upřímně řečeno je mi to jedno, a nechci o tom slyšet. Musím se dostat zpět k Blair.“

Prošel jsem kolem ní ke dveřím a odemkl. Ale těsně předtím, než jsem se kolem ní dostal, stoupla si přede mnou blokujíc mi odchod z místnosti.

„Deane. Chci tě zpět.“

V tu chvíli se otevřely dveře a Blair vešla dovnitř a zmateně se na nás podívala.

„Je všechno v pořádku?“

Podíval jsem se na ni a pak na Katherine, a v tu chvíli jsem se cítil v pasti mezi mlýnskými kameny. Jak to mám říct Blair, aniž by to ublížilo našemu vztahu?