TGGS - 2. kapitola

Překlad: Ivča

Milé holky, posílám další pokračování a musím vám říct, že jste mě velice mile překvapily tolika komentáři hned na začátku knihy, to jsem vůbec nečekala. Takže vám mockrát děkuji a posílám další 2 kapitoly. Užijte si je J

Remy Curranová

Asi půl hodiny poté, co se mi zhroutil život, jsem zesílila písničku od Icona Pop „I Love It[1]“ a zaparkovala blok od mexické restaurace Castañeda’s.

Setřela jsem si černé linky a rtěnku, které jsem měla na zkoušku a podívala jsem se do zrcátka, abych se ujistila, že už nemám opuchlé a rudé oči. Když jsem se viděla, musela jsem si odfrknout. Slzy možná byly pryč, ale vypadala jsem strašně – jako cudná učitelka náboženství v nedělní škole. A taky jsem věděla, že mě strýc nepochválí. Ten tyran měl raději, když jsem nosila svetry ke krku na zapínání a po kotníky dlouhé sukně, které vypadaly jako pytel. Ale snažila jsem se v tom najít kompromis a vzala jsem si džíny – roztrhané na kolenou – a černý volný svetr, který mi sklouzával z jednoho ramene a odhaloval ramínko růžového tílka – které ladilo s mými vlasy.

Punk rockerka je pryč, naposledy si projedu prsty tmavé vlasy a pak si vezmu kabelku.

Obejdu hlavní vchod a jdu k uličce, kde se potkám s Mickem, místním bezdomovcem, který tady kempuje a čeká na zatoulané zbytky.

Když odemknu dveře do restaurace, vklouznu dovnitř a pověsím bundu na věšák. Za mnou hraje z rádia známá latinská hudba a začne mi být horko.

„Pokud budeš pořád chodit pozdě, mi padre na tebe vezme řemen, prima.“ (mi padre – můj otec; prima – sestřenice)

Zaječím, otočím se a uvidím za sebou svého bratrance Big T (to je zkratka pro Thomase), jak mixuje těsto. Půlka těsta je ještě surová a druhá půlka pirohů je připravená na plechu. Na hlavě má síťku na vlasy a ruce má zaprášené moukou.

„Cállate,“ zamumlám, když si z kabelky vytáhnu vlastní síťku na vlasy. (cállate – sklapni)

Směje se, až se mu třese pupek. „Co je to? Opustím místo u trouby, abych tě zastoupil v práci, a ještě mi řekneš, abych sklapl? A ještě ve španělštině? Moje sladká prima mě urazila.“

Uvědomím si, že jsem byla nepříjemná na jednoho z mých nejoblíbenějších lidí na zemi a smutně si povzdychnu. „Dlužím svému úžasnému Big T velké graciasa pusu na tvář.“ Obejmu ho zezadu kolem velkého hrudníku, opřu se mu o rameno a dám mu velkou uslintanou pusu na tvář. (gracias – díky)

Zrudne, ale zakření se, dál si mě nevšímá a pokračuje v přípravě těsta. „Huš. Stačilo. Tak mi řekni, jak šel konkurz. Muselo to jít dobře, pokud jsi přišla tak pozdě. Byla jsi první, ¿sí?“ (sí - ano)

Přestanu se usmívat. „Konkurz? Šlo to…bien.“ Šťouchnu ho do boku a pokračuju tam, kde přestal, když je pečení prakticky má práce. Soustředím se na bušení dlaní do těsta a najednou mi to hodně pomáhá. Přeložit, praštit. Mouka. Přeložit, praštit. Zapomenu na konkurz, sexy zpěváky a slzy. Mouka. Přeložit, praštit – (bien – dobře)

Tomas mě chytne za loket. „Hijo de puta, už je mrtvé. Přestaň mučit to zatracené těsto.“ (Hijo de puta – hajzl)

Zamračím se na něj, ale poslechnu a trhnu s válečkem. Založí si ruce na hrudníku, je vnímavý, opře se o stůl a dívá se mi do tváře.

„Nejsou jedinou kapelou, víš.“

Zatnu zuby a snažím se ho ignorovat, když si vezmu nůž, nejbližší talíř, šablonu a vyřezávám perfektní kroužky. „Ale jsou nejlepší kapelou.“

Odfrkne si. „To záleží na vkusu.“

Fandí Los Horóscopos de Durango a vůbec se mu nelíbí má fascinace popem, rockem, nebo punkem.

„Hej, přestaň se mračit. Dnes tady bude za kasou Abuela. Její přítomnost vždycky stojí za úsměv. A až se na tebe podívá, hned bude vědět, že se něco děje. A určitě naši chudinku babičku nechceš rozrušit, že?“ (abuela – babička)

Když na mě zvedne obočí, povzdychnu si a svěsím ramena. „Ne. Máš pravdu. Přestanu být královnou dramatu.“

„Bien. Protože jsi kvůli tomu osinou v zadku.“ Pak vezme do hrsti mouku a hodí ji na mě…jako kdyby mě to mělo rozveselit. (bien – dobře)

„Tomás Emanuel Fernando Castañeda!” křičím, strhnu si síťku a oprašuju si vlasy. „Jak jsi mohl. Pendejo.“ (Pendejo – blbec)

„Eliso!“ ozve se strýc, takže ihned zvednu ramena a narovnám se.

Kurva. I když se tady cítím jako doma, protože jsem tady strávila většinu dětství, pokaždé sebou při jeho hlasu trhnu. Nesnáším, když kleju před tíoAlonsem. Vzpomenu si na to, když jsem byla malá a praštil mě přes prsty za každé sprosté slovo. (Tío – strýc)

Už mě ale neopravuje a nebere na mě špachtli, když mluvím sprostě, ale pokaždé se na mě mračí, když v takové situaci přijde do místnosti.

Krátce se nadechnu, než se otočím, podívám se na něj a řeknu: „¿Sí?” (Sí – ano)

„Llegastarde.“ (Přišla jsi pozdě)

Přešlápnu a dívám se na hlavu naší rodiny. I když jsem žila s babičkou a ta mě vychovala, TíoAlonso – nejstarší syn mé babičky a taky táta Big T – pro mě byl jediným otcem v mém životě od dvou let. Takže i když je mi ukradený jeho autokratický postoj, pořád ví, jak mě přimět k slušnému chování…a bouřit se.

Zvednu bradu a kývnu. „Jo, vím, že jsem přišla pozdě. A omlouvám se, ale…“ odmlčím se a snažím se vymyslet důvod pro svou nedochvilnost, za který nedostanu lekci – protože nesnáší mou lásku k jeho nejméně oblíbené hudbě – ale dnes asi nechce slyšet výmluvy.

„Carmen dnes nepřijde. Potřebujeme tě vepředu, pronto.“ (Rychle)

Kousnu se do jazyka, abych nezaklela. Ale…sakra. Nesnáším obsluhování. Hraju si s lemem svetru a řeknu: „Nejsem na to oblečená.“

„Solohazlo,“ zamumlá. (Prostě to udělej)

„Sí, tíoquerido.“ (Ano, nejdražší strýčku). Zamračí se, protože mu připomenu, kolikrát jsem mu řekla, že je tyran. Nesnáší, když mu říkám nejdražší strýčku tím svým andělským hlasem jako pokorný sluha – protože ví, že taková vůbec nejsem – a nesnáším, že mi neříká mým prvním jménem.

TíoAlonso je jediný na zemi, který mi říká Eliso, mým prostředním jménem, protože si myslí, že Remy je moc mužné a ne dost latinské na jeho vkus.

„A Eliso?“ zabručí naštvaně.

Povzdychnu si a zajímá mě, co má teď. „¿Sí?“

„Limpia tu camisa.“ (Utři si tričko) Ukáže na můj svetr.

Podívám se a vidím na něm mouku. Zamumlám a setřu ji, když se strýc vrací a odejde.

Big T se za mnou směje a zamračím se na něj.

„Idiote,“ zasyčím a použiju tentokrát slušnější slovo, kdyby nás TíoAlonso slyšel. „Podívej se, co jsi mi to provedl.“

Ušklíbne se ještě víc. „Hej, nevěděl jsem, že budeš muset být vepředu.“

„A co kdybys obsluhoval ty a já bych dodělala ty pirohy,“ prosím jej a mrkám na něj řasami. Ale musela jsem to zkusit už mockrát, protože na to neskočí.

„Ne ve tvém životě, prima. Vypadni.“ (prima – sestřenice)

„Debile.“ Pak proběhnu dveřmi a objevím se za pultem čelem k jídelně, kde jsou plné stoly. Ehm! Dneska ze mě nebude dobrá servírka, a protože je pondělí, bude tady většina rodinek, včetně odporných rozmazlených dětí a podrážděných a vyžraných rodičů.

Prostě zábava.

Až už je Carmen kdekoli, doufám, že za to její absence stála, protože ji zabiju, že kvůli ní musím právě tady tvrdnout. Kdybych nemusela pracovat, byla bych doma a zabíjela Nazis, nebo zombíky v Call of Duty…protože mám skvělou náladu vidět virtuální krev.

Vytáhnu z šuplíku zástěru a pak uslyším něčí hlas. Ohlédnu se a uvidím svou drobnou babičku, která tam stojí a sleduje mě.

Zapomněla jsem, že Big T říkal, že tady dnes bude…pokud jsem se už nezmínila o tom, jak jsem dnes roztržitá.

„Abuela.“ (Babičko). Spěchám k ní, abych ji objala. „Te extrañé.“ (Chyběla jsi mi)

Babička byla mým zákonným zástupcem od mých 9, když už matčin mozek nezvládal všechny dávky drog a musela být převezena do psychiatrické léčebny. Ale protože tady babička žila s TíoAlonsem, co přijeli do Ameriky na víza dva roky předtím, než jsem se narodila, byla jsem vychována pod jeho střechou…a s jeho pravidly. A i když babička byla přísná, pořád měla milou duši a stěžovala si na autoritativnost nejstaršího syna.

„Milindanieta,“ (Má krásná vnučka) zamumlá, vezme mi tváře do dlaní a podívá se mi do očí. „Te ves triste.“ (Vypadáš smutně)

Přinutím se k úsměvu a zavrtím hlavou. „Nejsem smutná,“ snažím se ji ujistit, když se koušu do rtu a nesnáším, že do mě tak vidí. Ještě jsem jí neřekla o svém selhání; nesnáší mou oblíbenou hudbu jako TíoAlonso. „Prostě…jsem rozrušená z toho, že musím obsluhovat.“

Zavrtí hlavou, odmávne a řekne mi, abych šla pracovat, než mi vedoucí řekne, abych se u ní přestala zastavovat. Rychle ji políbím na tvář a jdu k hostům, u kterých ještě můj mladší bratranec Luis nebyl, protože se snaží uklidit rozlité pití na jiném stole.

„Hola. Buenasnoches,“ (dobrý večer) přivítám tříčlennou rodinu. „Už jste si objednali pití.“

Castañeda’s vaří klasické mexické jídlo, i když křupavé tacos se nedají porovnávat s pravými taco v Mexiku, odkud pochází má rodina. TíoAlonso nazývá místní tacoschingaderas[2], takže hnus, ale nejvíce se objednávají, takže je dále připravujeme.

Jinak je vše ostatní podle latinských pravidel. A všichni, kteří tady pracují, jsou praví latinoameričani. Já jsem skoro výjimka, protože nemám rodiče stejného původu. Můj otec byl američan s německoirskými kořeny a zůstal s námi tak dlouho, aby se stihl s matkou oženit, dát mi příjmení Curranová, než zmizel neznámo kam. Ale vypadala jsem jako Mexičanka a má matka byla Castañeda, takže jsem musela pracovat v rodinné restauraci.

Užívala jsem si, když mi dítě u stolu posprejovalo nohu sýrem a ušklíblo se.

Hezké.

Usmála jsem se se zaťatými zuby na jeho rodiče, jako kdyby vše bylo bien (dobré), i když jsem chtěla toho jejich spratka uškrtit, když zpíval z celých plic o Bořku Staviteli a házel tortilovéchipsy na židli, aby je mohl rozdrtit, když si bez povšimnutí prohlíželi nabídku. Snažila jsem se potlačit zlost, objednala je a utekla, než jsem si na ně mohla vylít svou frustraci.

O šest hodin později jsem se vlekla do bytu a padla na gauč, kde jsem zasténala nad svým zoufalstvím a přitiskla si ruku na obličej.

Toto – toto – je můj život. A zdálo se, že zůstanu ve své patetické existenci ještě hodně dlouho. Nebudu bubenice. Nebudu členkou nové kapely. Budu jen obsluhovat debilní zákazníky, kteří mi budou psát LOL, místo aby mi dali zatracené penny, když je skvěle obsloužím, říkám si. I když se chci stulit na gauči a brečet, když budu zabíjet zombíky…a možná si nacpat pusu čokoládou a zmrzlinou. A pina coladou. Bože, utopila bych se v pina coladě. A možná bych zpívala opravdu smutnou zamilovanou písničku jako „My Heart Will Go On[3]“, když bych si představovala všechny zombíky, které zabiju…nebo baskytaristu z Non-Castrato a toho příliš sexy zpěváka, Ashera Harta.

Práce mě rozptýlila od melancholie, ale teď mě ani mastné skvrny na oblečení, nebo bolavé nohy nenechají zapomenout na tu debilní zkoušku a členy kapely, kteří se mi vysmáli do obličeje. Vlastně mastné skvrny a bolavé nohy vše jen zhoršují.

Nikdy mě nepřijmou do kapely. Nevím, co jsem si myslela. Ani chození se zpěvákem Fish ´N´ Dicks mě nedostalo do jejich kapely. Proč jsem si byla tak jistá, že mě přijme někdo další? Byla jsem tím největším selháním. Nikdy nedosáhnu svého snu.

Otec, který by tady zůstal a duševně zdravá matka, kteří mě milují? Ne.

Dokončení vysoké a dokázání strýci, že nejsem bezcenná? Ne.

Vzít si BradenaFishera – který měl být největší láskou mého života – a vytvoření nejlepší kapely s ním a jeho kapelou? Sakra, že ne.

Nalezení muže, který by mě miloval? Ne.

Stát se bubenicí v jakékoli kapele a hrát před publikem? Nevyšel ani zatracený konkurz.

Nesnáším, že jsem tak smutná a zoufalá, takže se soustředím na zlost. Sevřu ruce do pěstí a křičím. „Už nikdy nebudu poslouchat vaši debilní hudbu, Non-Castrato.“

Nečekala jsem, že mi pokoj odpoví. Takže když řekne: „Měla jsem špatný pocit, že to nezvládneš,“ nadskočím a začnu křičet.

Otočím se ke dveřím do kuchyně a zamračím se na svou spolubydlící, že mě tak šíleně vyděsila. Stahuje si rudé vlasy do culíku a má na sobě zelenou košilku a šortky, které jí sotva zakrývají rozkrok – to je její obvyklé domácí oblečení bez ohledu na to, jestli je léto, nebo zima…protože je listopad.

Nese si v obou rukách plný hrnek horkého cappuccina, posadí se na gauč vedle mě a smutně si povzdychne. „Protože bys mi volala už před několika hodinami a křičela do telefonu, že máš dobré zprávy.“

Začne se mi třást spodní ret. Nikdy jsem nedokázala zvládat soucit. „Ti zkurvysyni mě ani nenechali zahrát.“

„To mě mrzí, puta.“ (Puta – kurva). Nevím, proč Jodivždycky používá španělské slovo kurva, aby se ke mně dostala blíž, ale co jsem ji naučila překlad, s láskou mi tak říká a opravdu v tuto chvíli lásku potřebuju.

Zatracené vaječníky.

„Bylo to kvůli tomu, že jsi holka?“ zeptá se.

„Ano.“ Utřu si oči a zarazím se, když se na ni ostře podívám. „Počkat, jak dlouho to víš?“

Pokrčí rameny. „Protože se jmenují Non-Castrato a castrato znamená – „

„Vím, co znamená zkurvené castrato,“ odseknu a vím, že jsem byla trochu nedůtklivá…ubohá a strašně bezcenná. Ale hudba je můj život; studovala jsem ji na vysoké tři semestry, než jsem toho nechala kvůli Fisherovi, který trval na tom, že mě potřebuje v kapele. Dokonce jsem napsala esej o tom, jak mladí kluci v roku 1700 byli kastrováni, aby jim zůstaly vysoké hlasy. Takže to vedlo k termínu castrato. Byla jsem úplný idiot – možná jen poloviční. Fajn, tříčtvrteční. Cokoli. Vím, co castrato znamená.

„Samozřejmě, že ano,“ vrká na mě Jodi a poplácá mě po noze. „Ale nevím, proč tady sedíš a brečíš.“

To je moje spolubydlící. Chvíli se mnou soucítí a rychle mě nakopne do zadku, když se začnu litovat.

Mrknu a utřu si tváře. „Protože jsem celý život snila o takové možnosti. Trénovala jsem, potila se a krvácela, abych byla zatraceně nejlepší bubenicí. A oni si mě, kurva, ani neposlechli!“

„Přesně tak,“ řekne Jodi. „Pracovala jsi na tom roky. Proč to teď vzdáváš? Non-Castrato není jedinou kapelou. Jsem si jistá, že můžeš – „

„Ale jsou jedinou, kam se chci přidat! Jsou dobří. A chci toho být součástí. Prostě…je na nich něco správného.“ Než se ke mně zachovali jako k trosce a řekli, že jsem šmejd.

„Tak toho buď součástí, sakra.“

„Cokoli. Nechci mít s těmi šmejdy nic společného. Prostě je chci přinutit k tomu, aby si mě poslechli kvůli mému talentu a pak bych se jim vysmála do obličeje, když by mě prosili, abych se přidala do jejich debilní kapely.“

„Aaach ano. To se mi líbí.“ Jodi na mě ukáže prstem, než se napije. „Udělej to.“

„Jako kdyby to šlo.“ Rozhodím rukama. „Ti bastardi nebudou poslouchat bubenici, pamatuješ?“

„Tak nebuď bubenice,“ řekne Jodi, převrátí oči a zamumlá: „Sakra.“

Ztuhnu a dívám se na ni. „Počkat. Co? Myslíš jako…“ vytřeštím oči a chytnu se oběma rukama za hlavu. „Ach můj bože. Jsi génius. Myslíš, že by to šlo? Myslíš si, že bys ze mě dokázala udělat kluka? Jako…za hodinu?“

Jodi vrtí hlavou a nechápe mé myšlenkové pochody. „Co?“

„Studuješ to. Děláš speciální filmové efekty. To zahrnuje masky, že? Udělala bys ze mě kluka? Víš, jako ze sebe udělal Robin Williams ženu v Tátovi v sukni?“

„Ehm…“ Nervózně se zasměje, jako kdyby chtěla věřit, že si dělám srandu, ale bála se, že ne a začala vrtět hlavou. „Nemyslím si, že si uvědomuješ, kolik času by to zabralo. A bylo by těžké, aby to vypadalo realisticky.“

Jsem zoufalá, vezmu ji za ruku a naléhavě ji prosím. „Jen v tom musím zvládnout jen jeden konkurz. Až pak uslyší, jak jsem skvělá, strhnu si masku a řeknu ha, i holka může být dobrá, tak si naserte.“

Když se na mě dívá s pokušením v očích, vím, že jsem vyhrála. Prostě ji musím ještě trochu uprosit. „Jodi, prosím, potřebuju to. Počítám s tebou a tvým úžasným talentem, který mi pomůže najít ve světě trochu spravedlnosti…pro všechny ženy.“

A…Jodi roztála. Dál jsem se na ni naléhavě dívala a pak se její niterní konflikt rozplynul. „Ach, tak dobře. Ale konkurzy mají jen zítra, tak musíme začít a to zatraceněkurva teď.“

---

[1]Icona Pop – I Love It - https://www.youtube.com/watch?v=UxxajLWwzqY

[2] Hnusné tacos (Tacos je tradiční mexické jídlo. Jedná se o malou tortillu, která je naplněna směsí, jejíž obsah se může lišit recept od receptu. Tortilly se používají buďto pšeničné nebo kukuřičné, mohou být měkké nebo tvrdé.)

[3] My Heart Will Go On – Titanic – CelineDion - https://www.youtube.com/watch?v=FHG2oizTlpY