RT - 18. kapitola

Překlad: Teza

Faith

O týden později jsem v kostele a řeším své nápady a plány pro hudební školu, zatímco Christopher dokončuje svůj poslední den veřejných prací. Rozhlédnu se po skoro dokončeném kostele a cítím se nejunaveněji, co jsem kdy cítila, ale taky nejvíce v míru. Poslední týden byl pro nás tři smrští, kdy jsme se snažili usadit a najít rutinu, která by fungovala pro všechny.

Se sociální pracovnicí to šlo mnohem lépe, než jsem čekala. Potom, co byli Christopher a Ruth Jean upřímní a řekli jí všechno o tom, jaký byl doma jejich život s otcem, nebylo těžké je dostat z jeho péče. Hlavně potom co za množství drog bylo nalezeno v jeho domě.

Dostat pro mě dočasně opatrovnictví bylo trochu větším procesem. Bylo očividné, že ta dáma ze začátku měla výhrady k tomu, aby děti zůstaly u mě. Obávala se, že jsem příliš mladá, abych převzala odpovědnost, nelíbilo se jí, že jsem svobodná a že nemám práci. Takže jsem zopakovala a ujistila každou její obavu. Řekla jsem jí o hudební škole, kterou otevřu tohle léto, a o předškolním programu, který budu vést další školní rok. Mezitím, pro příjem, jsem indikovala, že s výpisem ze svého účtu nebudu mít žádný problém se zajištěním dětí díky svému dědečkovi. Cooper taky zakročil a zaručil se za mě a obě děti se velice hlasitě ozvaly kvůli zůstání u mě. Taky jsem jí řekla, že moje rodina bude pro nás velmi velkým podpěrným systémem. A měla jsem pravdu, byli.

Říct, že moje rodina byla šokovaná, když jsem jim řekla, že si beru Ruth Jean a Christophera, je významně slabé slovo. Také měli obavy. Ale jakmile jsem jim vysvětlila všechno, co se dětem stalo a jak moc pro mě znamenají, okamžitě zvýšili své úsilí a pomáhají mi se vším, co potřebuji. Ale má podpora u nich neskončila. Láska, která se řinula dovnitř nejenom od Katelyn, ale také od mých nových přátel, byla ohromující.

Všechny, Grace, Julia a Kayla, zavolaly nebo se přišly seznámit s dětmi a řekly mi, že pokud bych něco potřebovala, tak tu pro mě jsou. Ruth Jean dokonce strávila trochu času s Grace v pekárně a učila se, jak upéct koláče, z čehož byla štěstím bez sebe. Dokonce vytvořila svůj vlastní koláč a nazvala ho ‚Koláč nové rodiny‘. „Na oslavu naší nové lodiny,“ řekla. Z čehož mě zcela zahřálo u srdce.

Pak tu je Cade. A no… byl taky úžasný, ale i trochu odměřený. Nepolíbil mě ani se mě láskyplně nedotknul od toho dne, co se rozloučil na mé verandě potom, co odešel Cooper a sociální pracovnice.

Snažím se ale, aby mě to neobtěžovalo, protože vím, že když jsem se rozhodovala, tak jsem věděla, že se nevyplní možnost, že bychom měli něco víc než přátelství. A i tak byl skvělý, psal mi a ozval se skoro každý den. Taky přišel, když jsme pro děti koupili nábytek do pokojíčku, a pomohl ho dotáhnout domů ve svém trucku, pak ho pomohl sestavit.

Věděla jsem, že by to taky taťka s dědou udělali, ale upřímně nejsou ti nejpraktičtější chlapi a hodně se hádají, takže jsem byla ráda, když se Cade nabídl. Navíc jsem ho chtěla znovu vidět. Problém je, že ho vždy chci vidět a být s ním, ale vím, že musím získat kontrolu nad svými emocemi. Musím se soustředit na to, co je právě teď nejdůležitější a to jsou děti.

Celkem vzato si myslím, že všichni společně nacházíme dobrou rutinu a i sociální pracovnice se námi zdála mnohem jistější po včerejší návštěvě. Stále je mnoho zákonných řízení, kterými musím projít, ale hýbe se to směrem, který potřebujeme. A i když mi zatím bylo uděleno pouze dočasné opatrovnictví, mám záměr se vrhnout na permanentní.

„Vypadá to, že ses stále nenaučil svoje místo, Dennisone!“

Hlava mi luskne doleva, když uslyším rozruch u předního vchodu.

„Moje místo? A kde přesně to je… Huntere?“

U-ou!Rychle vstanu, když uslyším Christopherův rozzuřený hlas.

„Není to u ní, takže pokračuj v chůzi, než ti budu muset připomenout, kdo přesně jseš a odkud jseš.“

„Ryane, přestaň. Není to tvoje věc.“ Rozpoznám Alissin zpanikařený hlas, díky čemuž se hýbu rychleji.

„Chtěl bych vidět, jak se snažíš, kreténe.“

„To je za mě dobrý a tentokrát způsobím víc škody, než ti udělal starej.“

Teď se rozběhnu, ale nejsem dostatečně rychlá. Právě když to stihnu k přednímu vchodu, uvidím Christophera, jak jde v zuřivosti na Ryana. Alissa s výkřikem odskočí a já k nim pádím.

„Hej, to je dost! Oba přestaňte!“

Kompletně mě ignorují a pokračují ve rvačce. Popadnu zezadu Christophera za triko a uhýbám se rychlým pěstem, zatímco se ho snažím odtáhnout. „Hned přestaň! Christophere, prosím.“

Christopher strčí do Ryana a pošle ho do zdi silou větší, než jsem si myslela, že je schopný, ale naštěstí ustoupí. Dám mu ruku na hrudník, abych ho udržela zpátky, ale Ryan neskončil a nevidí mě, když se otočí a mrští ránu. Velice solidní přímo do strany mého obličeje. Bolest propukne po mé tváři a zazvoní mi v uších o vteřinu později.

„Oh do prdele!“ tohle přišlo od Ryana.

„Oh do prdele! Faith, jsi v pořádku?“ tohle přijde od Christophera.

„Jsem okay. Jsem okay,“ zašeptám bolestivě s rukou na tváři, zatímco se necítím ani trochu okay. Oči se mi zavodní a černé skvrny mi tancují před očima, když se snažím posbírat.

Cítím, jak mi dá Alissa ruku okolo zad, aby mi pomohla zůstat vzpřímeně, a to je ten moment, kdy uslyším Christopherovo zuřivé zavrčení: „Jsi mrtvý, Huntere!“

Hodím sebou, abych ho zastavila, ale ta rychlá akce mi způsobí bolest, která řízne za mýma očima, a mám z ní závrať. Díkybohu můj táta přiběhne o vteřinu později a naštěstí není malý muž. Je to docela jediná věc, kterou zdědil po dědovi.

„Co se to tu proboha děje?“ zakřičí a odtrhne Christophera od Ryana.

„Praštil Faith!“ řekne mu Christopher vztekle.

„Co?“ táta se otočí a pospíchá ke mně. „Drahoušku, jsi v pořádku?“

Teď jsem schopná stát vzpřímeně a vidím trochu lépe. „Ano, jsem v pořádku.“

Taťka mi odtáhne ruku od obličeje a vykulí oči, než ztvrdnou. Naštvaně se podívá zpátky na kluky a čeká na vysvětlení.

Ryan si otře krvavou pusu a zvedne nervózně ruce. „Byla to nehoda, přísahám.“

„Byla,“ řeknu rychle, „on a Christopher se rvali a já se dostala mezi ně.“

„Je mi to jedno. Neměla tu být vůbec žádná rvačka! Ihned chci vědět, co se seběhlo!“

Oba Ryan a Christopher nepromluví, tak promluví Alissa. „S Christopherem jsme si povídali a to se Ryanovi nelíbilo, tak přišel a začal rvačku, když to nebyla vůbec jeho věc,“ vysvětlí a kousavě se na Ryana podívá.

Z té trochy, co jsem slyšela, jsem věděla, že to Ryan vyprovokoval. Je to také on, s kým byl Christopher chycen za praní, a teď vím proč. Už jsem potkala Ryanovy rodiče a vím, odkud má tu svou aroganci, jeho otec si myslí, že je boss, protože pochází ze staré bohaté rodiny a sedí v městské radě.

„Neseběhlo se to přesně takhle,“ lže.

„Ano, seběhlo,“ teď promluvím. „Slyšela jsem většinu tvojí konverzaci po cestě sem o tom, jak jsi říkal Christopherovi, kde je jeho místo. No, Ryane, jenom pro tvojí informaci, Christopherovo místo je u mě a tento kostel je otevřen všem. Pokud to nemůžeš respektovat a máš s tím problém, navrhuji ti, aby ses nevracel.“

Cítím váhu Christopherova upřeného pohledu, ale neohlédnu se, pouze držím oči na Ryanovi. Místo toho, aby byl v rozpacích nebo kajícný, jak by měl, se na mě arogantně ušklíbne. „Nemyslím si. Peníze mého otce jsou to, co podporuje tenhle kostel.“

Začne se mi rozpalovat krev nad tím samolibým, malým blbcem, ale než ho můžu usadit na místo, udělá to táta. „To nemění fakt, že to je můj kostel, nehledě na to, čí peníze ho podporují. A moje dcera má pravdu, tohle místo je otevřené každému, který vede uctivý život, a pokud to, nebo Christophera, nemůžeš respektovat, pak nejsi vítán zpět.“

Kývnu a pyšně ťuknu pěstí tátovi do zad a říkám mu tak, že se mi takto líbí.

„Ujistím se, že to otec ví,“ odpoví, když vyrazí ze dveří, pak se zastaví a koukne zpátky na mě se samolibým pohledem. „Promiň za obličej.“

Christopher po něm znovu vystartuje, ale Alissa a já ho zadržíme.

Taťka mě rychle zavede zpátky do kostela a posadí mě na kostelní lavici, než znovu ustaraně zkontroluje můj obličej. „Tati, přísahám, je mi dobře.“

„Nevypadá to dobře,“ odvětí naštvaně.

Něžně ho vezmu za ruku. „Je. Slibuju.“

Naštěstí to nechá být. „Jak to jde s tebou a dětma? Neměl jsem možnost se zeptat od té doby, co jsem tě minule viděl. Dali jste dohromady jejich pokoje?“

Přikývnu. „Ano, Cade přišel pomoct.“

Pozoruji, jak se ukáže v jeho výrazeněco, co nemohu rozluštit. „Víš, rád bych se seznámil s mužem, který zachránil život mé dcery. Možná bys ho mohla pozvat k nám na jednu z našich sobotních večeří?“

U-ou… „Nemyslím si, že to je dobrý nápad, tati.“

„Ach a to proč?“

Nervózně se poposunu, nejsem si jistá, jak mu říct o Cadeových pocitech k Bohu a k náboženství. „No, je jiný než my. On…um no…“ oh sakra, zavrtím hlavou a rozhodnu se to prostě vysypat. „Nevěří v Boha. Ve skutečnosti pohrdá celou Jeho ideou.“

Výraz mého otce zůstane stejný, ale vidím něco, co probleskne v jeho očích, co vypadá jako kritika, ale poznám, že se snaží nesoudit. Vysvětluji dál. „Jeho sedmiletá sestra byla znásilněná a zabita mužem, který tvrdil, že je kněz, a říkal, že to byla vůle Boží.“

Šok se mihne v jeho očích, a přesto vidím i pochopení. Věděla jsem, že to pochopí, můj otec je velice chápající muž. „No pokud by něco donutilo někoho zpochybňovat jeho víru v Boha, bylo by to tohle, že jo?“

Kývnu a těžce polknu. „Neměl moc jednoduchý život a sotva toho vím polovinu.“

Na moment mě zamyšleně pozoruje. „Víš, Faith, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si uvědomuji, že náš příchod byl velice dobrou věcí. Nejenom pro naši rodinu, ale i pro ostatní. Mám velmi silný pocit, že všechno zapadne na místo a vyvrbí se to tak, jak vždy mělo být.“ S tím se nakloní a dá mi pusu na vrch hlavy, než se zvedne a odejde.

Přemýšlím o jeho posledním komentáři a vím, na co naráží. Nemohu říci, že s ním kompletně nesouhlasím, jen se koukněte na Ruth Jean a Christophera. Doufám, že má pravdu a že všechno opravdu zapadne na místo, nejenom pro nás, ale také pro Cadea. I když to místo nebude se mnou, pořád chci, aby byl šťastný a netrápil se, když vím, že se trápí. Zabalím si věci, pak odchytím Christophera, abychom mohli jít vyzvednout Ruth Jean od mamky a dědy.

Když jdeme k mému SUV, Christopher mě jemně popadne za ruku, aby mě zastavil. Ohlédnu se a vidím jeho výraz pokroucený vinou. „Opravdu se omluvám za tvůj obličej, Faith.“

Mírně se usměju a snažím se necuknout nad bolestí, kterou to přinese. „To je v pořádku, nebyla to tvoje chyba a opravdu to byla nehoda.“

Přikývne, pak si odkašle. „A chci ti poděkovat, že jsi mi tam kryla záda.“

Rychle ho obejmu, což způsobí, že se napne, pak ustoupím, zatímco stále držím jeho ramena. „Vždycky ti budu krýt záda, Christophere, stůj co stůj, ale… opravdu to musíš zklidnit s těma rvačkama.“ Zvednu ruku, abych utišila jeho diskutování. „Vím, že to začal Ryan, a vím, že si to možná i zasloužil, ale musíš se naučit kontrolovat svoje činy. Řekl ti ty věci, protože věděl, že tě dopálí, a měl pravdu.“

Vyfoukne frustrovaný vzdech. „Já vím, mrzí mě to. Někdy je jenom trocha, co vydržím.“

Kývnu. „A tomu taky rozumím, ale potřebuju, aby ses opravdu snažil. Navíc si jsem jistá, že se teď všechno začne zlepšovat.“

Zamručí, nevěří mi, pak zamíří k SUV a nasedne. Vlezu na svou stranu a pak na něj kouknu. „Je něco, co tě zajímá? Nějaký sporty nebo něco, co bys chtěl hrát? Byl by to pro tebe dobrý způsob jak se poflakovat s ostatníma děckama.“

Vybuchne v hořký smích. „Ne. Nejsem moc sportovní kluk a ti arogantní blbci jsou poslední lidi, okolo kterých chci být.“

„Okay. No musí být něco, co tě zajímá. Něco, co jsi vždycky chtěl zkusit nebo dělat?“

„Ne-e.“

Hmmm. Tomu nevěřím… Najednou mě napadne, jak se díval na Alissu, nejsem schopná se zastavit a vědoucně se na něho usměji.

„Co? Proč se na mě tak díváš?“ptá se nervózně.

„Věděla jsem, že mám pravdu o Alisse.“

„Nic nevíš. Jenom jsme si povídali.“

Oba víme, že lže. „Mhmm. Okay.“

„Je to pravda!“

„Dobře.“ Zabručí, pak se podívá ven z okna. „Jen ti chci dát vědět, že mám její číslo, pokud…“

„Faith! Myslím to vážně. Nebudu s tebou mluvit o holkách, tak to nech plavat.“

„Proč ne?“ zeptám se, dotčeně. „Jsem perfektní na povídání o holkách. Jednou holkou jsem.“

Zavrtí hlavou. „Zapomeň na to, není o čem mluvit. Jenom přišla a řekla ahoj. Sotva jsme mluvili, než přišel Ryan a začal s blbostma.“

„No možná bys ji příště měl oslovit. Proč ji nepozveš na zmrzlinu nebo něco?“

Podívá se na mě, jako bych byla totální ztroskotanec. „Co? Co je špatnýho na zmrzlině?“

„Faith, je mi patnáct, ne dvanáct.“

„Co s tím má co dělat věk? Je mi dvacet čtyři a miluju chození na zmrzlinu.“ Protočím oči, když na mě zvedne obočí. „Okay, dobře teda. Co jí třeba pozvat na film?“

„Jasně, a jak to k sakru mám udělat, když nemám žádný peníze? A na čem ji mám vzít? Na svým skateboardu?“

Zasměju se nad tou představou, jak ji bere na skateboardu. „Ne, můžete jít pěšky, je to malé město. Nebo nemám problém vás zavést.“ Podívá se na mě, jako bych byla šílená, ale pokračuji. „ Pokud jde o peníze, tak ti nějaké dám. Pokud na něco budeš někdy potřebovat peníze, Christophere, na cokoliv, vždy mě můžeš požádat.“

„Ne. Už tak toho děláš hodně pro mě a Ruth Jean.“ Hodlám se hádat, ale nenechá mě. „Navíc na tomhle všem nesejde, je jí líp beze mě.“

„Říká kdo?“ zeptám se naštvaně.

„Říkám já a všichni v tomhle městě.“

„No ty a všichni se mýlíte. Alissa by měla štěstí, kdyby měla možnost s někým jako ty.“

Zavrtí hlavou a právě, když se chystám dál hádat, rozhodí rukou. „Myslím to vážně, Faith, prostě to nech plavat.“

V porážce si povzdechnu. „Dobře. Pokud si to rozmyslíš…“

„Nerozmyslím,“ odvětí s konečnou.

Hmm. O tom uvidíme. Možná budu muset být trošku záludná, ale hodně se uvidím s Alissou, takže by to nemělo být těžké. A taky si musím promluvit s Cadem a kluky, jestli mají něco pro Christophera, co by mohl dělat v posilovně, aby si vydělal trochu peněz.

Usměji se. Ano, a je to perfektní výmluva, abych se znovu viděla s Cadem.