PJ - 11. kapitola

Překlad: Liv

O chození s Coltonem se toho dá říct hodně. Je chytrý, zajímavý a má plno důležitých faktů a informací. Je soustředěný a spolehlivý. Poslouchá. Když jsem s ním, spoustu se toho naučím. Vidí věci okolo jinak a nutí mě přemýšlet.

Vždycky jsem slýchala, že ten nejlepší partner pro život je osoba, která je vaším opakem a děláte tak jeden celek. Pokud je to pravda, tak jsme pro sebe byli mi dva stvoření. Moje potřeba spontánnosti a dobrodružná povaha převažovala schopnost činit rozumné rozhodnutí.

Jeho matka řekla, že chtěla, aby měl normální zážitky dospívajícího – i když pochybuju, že by chtěla, aby věci pokročily špatným směrem. Nebudu ho brát na celonoční koncerty, ani ho vozit domů nad ránem. Nepiju. Nejsem ta, která by šla proti pravidlům. Ale být s někým, kdo není schopen svou náklonnost vyjádřit slovně, musíme to vyjadřovat jinými způsoby. Nebudu to rozebírat, ale pokud jsem se v průběhu toho roku něco naučila, je to skutečnost, že některé věci mezi dívkou a chlapcem jsou velmi, velmi normální.

Názor nějakého doktora na mého přítele rozhodně neovlivní to, jestli budeme mít vztah, který si oba zasloužíme. Bylo to o získávání zkušeností a bylo tam pár věcí, které se mírně lišili v přístupu a praxi. Ale já jsem výzvu přijala vždycky. Zejména pokud to bylo s Coltonem. Nebo pro něj. Protože to vždycky stálo za to.

**

Když se ochladilo, už jsem Coltona večer nenavštěvovala. Nedělalo mi problém vylézt mřížkou do okna, ale jakmile se na ní usadil let a sníh, bála jsem se, že si zlomím vaz. Blbá zima.

Naši rodiče spolu začali trávit více času a nakonec od sebe naše matky byly neoddělitelné. Jejich kvetoucí přátelství znamenalo, že jsem se mohla častěji vídat se svým přítelem. A nikdo neřekl ani slovo, když jsme šli nahoru, abychom se dívali na film, nebo díky jiné výmluvě, se kterou jsme přišli, jen abychom nemuseli trávit čas s našimi nudnými rodiči. Hlavně šlo o to, že jsme chtěli být někde sami a líbat se.

Což jsme taky dělali.

Opakovaně.

Když přišla zima, rozhodli se rodiče, že navštívíme prarodiče, kteří bydleli mimo město. Ale já jsem jet nechtěla. Představa, že budu daleko od přítele zrovna na naše první společné Vánoce, mi způsobovala úzkost, stejně jako jemu. Rozhodlo se, že přes svátky můžu zůstat u nich doma. Myslela jsem, že dospělí nemají tušení o tom, co děláme za zavřenými dveřmi, a byla jsem si jistá, že jsme dost nenápadní. Ale tu noc, kdy jsem si přinesla věci do domu Neelyů, zjistila jsem, že jsem se šeredně mýlila.

Sheila a Rick se ujistili, že v pokoji pro hosty budu mít vše, co budu potřebovat. A pak se Rick na svou ženu… podíval… takovým způsobem, až jsem se bála, že mám problém nebo že vědí něco, co já ne.

V takových chvílích mám tendenci si v duchu procházet nejhorší možné scénáře. Napadlo mě, že se chce Colton rozejít, ale nemůže mi to říct. Nebo měl možná smrtelnou nemoc a já si ho budu muset vzít, stejně jak to bylo v té blbé knížce, která byla zfilmovaná s Mandy Moore.

Pokud by to byl ten případ, rozhodně bych si ho v sedmnácti letech vzala.

Nakonec to ale bylo mnohem horší, než smrtelná nemoc.

Mnohem, mnohem horší.

Sheila Neelyová si chtěla promluvit o sexu.

Většinu toho rozhovoru přehlušila krev v mých uších a ponížení v mozku. Nepamatuju si slovo od slova, ale bylo jasné, že o našem blbnutí ví. Nikdy neřekla nic o tom, že by nás slyšela, ale zmínila něco o špinavém ručníku. Nejsem si jistá. Ale bylo to ponižující.

Ujistila jsem jí, že jsem panna. Že Colton byl panic. Zasmála se a řekla, že to ví, ale chtěla se ujistit, že jsem v pořádku.

A díky tomu jsem se do ní zamilovala a zároveň jsem chtěla navždy zmizet.

Chtěla pro svého syna co nejvíce normálních zážitků. I kdyby to znamenalo, že bude osahávat svou přítelkyni v jejím domě. Asi jsem jí měla poděkovat, ale moje neschopnost tvořit slova udeřila v plné síle, a když opustila pokoj, schoulila jsem se na posteli a předstírala, že jsem tři měsíce v komatu a když se proberu, bude konečně jaro.

Místo toho zaklepal Colton na dveře a věnoval mi odzbrojující úsměv, díky kterému jsem měla v hlavě vymeteno. Ten úsměv stál za tu trapnou konverzaci s jeho matkou.

Tu noc jsem s jeho rodinou oslavila Štědrý den; většinu času jsem se snažila vyhýbat očnímu kontaktu s jeho matkou ve strachu, že bych na místě umřela. Když byli všichni připravení jít do postele, já jsem s Coltonem zamířila ruku v ruce nahoru a místo aby mě doprovodil k pokoji pro hosty, nasměroval mě ke svému studiu.

„Chci ti dát dárek v soukromí, pokud ti to nebude vadit.“ Vypadal plaše a… no tak… jsem holka. To někdo čeká, že to odmítnu?

„Tak to hned dostaneš i svůj.“ Zdálo se to spravedlivé. A předpokládala jsem, že pokud já ochotně přijmu jeho dárek dřív, přijme i on ten můj. Běžela jsem zpátky do pokoje pro hosty, ze které jsem vzala zabalenou krabici a pak se vrátila za ním a podala mu jí jako nejpyšnější přítelkyně na světě.

Naléhala jsem, aby otevřel nejdřív můj dárek a byla jsem příjemně překvapena, když se zdálo, že se mu to líbí. Koupila jsem mu nové kartáčky. Byly to ty šíleně drahé. Díval se na ně na internetu, stejným způsobem, jak se jiní kluci dívají na porno. Opravdu. Někdy přemýšlím, jestli by radši nelíbal ty kartáčky.

Nebyl by radši.

Ani nic se nevyrovnalo jeho dárku pro mě. Byl opřený o zádní stěnu místnosti a byl přikrytý plachtou. Bylo to středně velké plátno, na kterém byly zářivé barvy.

Nakreslil nás.

Nakreslil nás oba, jak zíráme tomu druhému do tváře. Na celou věčnost nás zmrazil ve věku sedmnácti a osmnácti let. Dokonalé a krásné. Drželi jsme se za ruce. Láskyplně jsme se dívali tomu druhému do očí.

Myslím, že mi tím ukazoval, jak nás vidí.

Takhle vyjádřil, co cítí.

Snad to byl i způsob, kterým mi říká, že mě miluje.

Neplakala jsem. Zdálo se mi to jako jasná reakce, ale chtěla jsem, aby věděl, že mi udělal radost. Tak jsem se usmála, až dokud mě nebolely tváře a objala jsem ho tak, že jsem necítila ruce. Položil ruce na moje vlasy a opřel si bradu o mou hlavu a nedal najevo, že ho držím moc dlouho.

„Takže se ti to líbí?“ Skoro to znělo, jako by se smál, když to říkal.

„Víc než to. Miluju to.“

Když jsem mu ještě jednou poděkovala, šla jsem do pokoje pro hosty a marně se snažila usnout. Namaloval obraz nás dvou a já se nemohla uklidnit, protože jsem myslela na jeho oči, obličej a to, jak je neuvěřitelně sladký, aniž by to věděl. Venku bylo asi deset stupňů, ale pod dekou v cizí posteli jsem se potila. Bylo mi horko, byla jsem neklidná a přála jsem si, abych se mohla proplížit do jeho pokoje. Ale pořád jsem se cítila divně, kvůli toho rozhovoru s jeho matkou.

Měla jsem pocit, že potřebuju sprchu.

Naštvaně jsem odfrkla a válela se v posteli, dokud se deka nezamotala kolem mé nohy, zatímco ta druhá visela přes matraci, spolu s rukou, která byla zaťatá v pěst, kvůli mého záchvatu neklidu.

Přemýšlela jsem o psaní. Přemýšlela jsem o poslechu hudbu. Přemýšlela jsem o běhu na místě, až dokud už se nebudu moct hnout.

Zrovna když jsem se nutila to ignorovat, slyšela jsem zvuk u dveří. Bylo to jako v hororu, když se trochu zatřese klika. Jen trochu, aby upoutala pozornost. Začala jsem vyšilovat, protože jsem si vzpomněla na ten film, kde se šílenec obleče jako Santa a pak chodí od domu k domu a na Štědrý den všechny podřeže…

Ale dveře se otevřely a já jsem viděla, že žádný šílený Santa nepřišel.

Byl to Colton.

Zase jen v kalhotách od pyžama.

Bylo mi jasné, proč přišel. Ale tentokrát o byl on, kdo ke mně tajně přišel, takže to bylo tisíckrát lepší.

„Chtěl jsem tě vidět,“ zašeptal.

Nezaváhal, když jsem posunula deku, posadila se a pozvala ho blíž. Vlezl pod přikrývku a jeho kůže byla chladná z toho, jak se prošel po chodbě, zatímco moje kůže hořela. Položil dlaně na můj obličej a já jsem měla husí kůži. Moc dobře jsem věděla, jak na něj reaguje moje tělo.

Zašeptala jsem ahoj a on se v šeru usmál a prsty přejel přes mou tvář na ramena. Palcem přejel přes větve na mém rameni, a pak se podíval na moje ruce. Neucukla jsem, když se mě dotkl. Přivítala jsem to.

Znovu jsem mu řekla, že miluju jeho dárek a on mě políbil na každé straně úst.

„Doufal jsem, že to bude vhodný Vánoční dárek. Máma řekla, že se ti bude líbit.“

„Tvoje máma měla pravdu.“

„Řeknu jí to.“

Nebylo příliš brzy na to, abych mu řekla, že ho miluju. Věděla jsem, že není. Ale tak strašně jsem se bála. Protože jsem si nebyla jistá, jak by zareagoval.

Místo toho jsem ho jemně políbila a doufala, že to pochopí, aniž bych to musela říkat.

Všechno šlo docela rychle, a tak jsme během chvíle byli omotaní kolem sebe. Do té noci jsme se drželi zpátky. Dotýkali jsme se. Líbali. Bez váhání poznávali. Ale tentokrát jsme byli skoro nazí, a přestože jsme se líbali a dotýkali, skoro k tomu došlo. Protože líbaní vede k dotykům, a dotyky vedou ke svlékání a pak už to skoro děláte. TO. Přesně TO.

Nespleťte si to s Tím, což znamená dotýkaní bez oblečení.

Tohle jsme dělali poprvé. Poprvé jsme se dotýkali částí těla, které nebyly pod tričkem nebo kalhoty.

Takže jsem znovu musela zasáhnout, abychom nezašli dál, než jsme byli připraveni. Chci říct, že jsem nevěděla, jestli je připravený nebo ne. To já jsem nebyla. A když si uvědomil, k čemu máme tak blízko, vyskočil z postele, oči měl vytřeštěné, ruce ve vlasech a rychle zamířil do koupelny.

Myslím, že objetí by bylo lepší, než spadnout z matrace hned, jak za sebou zabouchl dveře.

Ale s tím už nic nenadělám.