IYC - 23. kapitola

Překlad: Verča

VŠICHNI JÁSAJÍ

Druhý den je rušný. Kurýři přijedou s balíky dokumentů s laskavým svolením rozzlobeného Farnswortha. Vyrovnávací nabídka byla skutečná. Reid mu řekl, že jsem to otočila. Částečně pravda. Nikdy bych nepřijala jeho první nabídku. Ale mám podezření, že neřekl Farnsworthovi, že jsme neprovedli žádné další jednání.

Farnsworth nemá rád být odmítnut. Pokud jsem si myslela, že předtím hrál tvrdě, není to nic ve srovnání s mořem papírů na mém stole. Musí mít tucet spolupracovníků pracujících po celou noc, a není tu prostě žádný způsob, jak se mohu vypořádat se vším, co na mě hodil do stanovené lhůty. Ne bez pomoci.

Penny organizuje, katalogizuje a zapisuje, jako kdyby nebyl žádný zítřek. Ale na konci dne ví, že jsme pod vodou.

„Nemůžeme to zvládnout.“ Zavzdychá a praští čelem o stůl. „Potřebovali bysme najmout nejméně šest smluvních právníků.“

„To je síla velké firmy. To je důvod, proč lidé platí velké peníze. Mohou dělat dráždivé případy a jednoduše odejít.“

Když přijede šestý kurýr, pošlu Penny domů. Poté co si načrtnu vyrovnávací dohodu, se na ní dívám tu nejdelší dobu. Vše se zakončí podpisem a můžu jít dál ve svém životě. Žádný další Farnsworth a jeho moře papírů. Žádné další marné pokusy o rozhovory se svědky, kteří byli vydíráni. Farnsworth bude pokračovat v jeho teroru a já budu moct začít odznovu. Ale tentokrát bez Jakea.

Co by udělal v mé situaci?

Co dělají bojovníci? Bojují. Jake by se nikdy nevzdal, bez ohledu na strašné okolnosti. On by našel způsob, jak zlomit sevření, i když by byl zamčený v submisi.

Měkké zaklepání na dveře mě překvapí. Podívám se nahoru a mžourám na siluetu v zapadajícím slunci, je to moje mamka.

Je bezvadně oblečená, jako obvykle, v béžových kalhotech, měkké růžové halence a v dlouhém smetanovém trenčkotu. Její culík se jemně houpe kolem jejího obličeje, jak jde do mé kanceláře.

Jako obvykle, neztrácí čas se zdvořilostmi. „Někdo to přinesl tvému otci a mně do práce.“ Hodí disk na můj stůl a mé srdce klesne. Nepotřebuju si ho od ní vzít, vím, co to je. Evil Reid.

„Omlouvám se.“

„Ne, já se omlouvám.“ Posadí se naproti mému stolu a bubnuje prsty na opěrce. „Kdybychom jsme ti dávali lásku a pozornost, kterou jsi jako dítě potřebovala, nemuselo to takto být.“

Mé srdce se v mé hrudi ždímá. „Nemůžeš vzít vinu za mé volby.“

„Udělala jsi ty volby, protože jsi musela.“ Vsaje rty a povzdechne. „Byla jsi tak kompetentní už jako dítě. Tak nezávislá. Nikdy jsi nežádala o pomoc, nikdy se nezdálo, že nás potřebuješ. Udělala jsi to příliš snadné, že ses s věcmi vypořádávala na vlastní pěst. Ale často uvažuji, zda byla slepice nebo vejce. Pokud bys byla jiná osoba, zacházeli bysme s tebou stejně?“

„Nevím,“ odpovím upřímně. „Nepamatuju si jiný způsob.“

Sedíme v tichu po dlouhou chvíli, a pak mamka opustí její místo a putuje po kanceláři, prsty přejíždí po naleštěných regálech a ozdobných lištách kolem oken.

„Věř tomu nebo ne, jsme na tebe velmi pyšní. Uvést do provozu vlastní firmu, nalézt klienty. Sleduju tvůj případ proti Farnsworthovi prostřednictvím soudních dokumentů. Nikdy jsem nevěřila jeho obhajobě. I když jsem tam nebyla pro tebe, znám mojí dceru. A znám Farnswortha. V nemocnici jsem ti věřila, když jsi řekla, že ti navrhoval nemravnosti.“

Ona mi věří. Vystrašená z rozpaků jen kývnu.

„Tvůj soudní proces byl velmi statečný, ale také naivní,“ pokračuje mamka. „Jako začátečník se teprve učíš na lanech. Ale musíš vědět, že by mohl použít všechny jeho zdroje, které má k dispozici, aby se případ odložil.“

Poukážu na hromadu papírů na stole. „Dneska to poslal. A zdá se, že je vždy o krok přede mnou.“

Sympatie naplní její oči. „To je jen začátek.“

Podívám se dolů na vyrovnávací nabídku na mém stole a pak jí roztrhnu vejpůl. „Mami…“ nadechnu se. „Potřebuji pomoc.“

„Já vím,“ řekne tiše. „To je důvod, proč jsem přišla.“

***

Další týden přejde rozostřeně. Mamka mi půjčí peníze na pokrytí nákladů na zaplacení právníků, kteří mi pomáhají s papíry, dokud nebude u konce prodej babiččina domu. Najde si čas, aby se zastavila každý den, aby mi pomohla se strategií a taktikou. Ray jí okouzlí za méně než pět minut a ani jednou ho nepožádá, aby sundal nohy ze stolku a ani se nezeptá, proč žije na našem klientském gauči. Přináší mu kávu, kupuje pro něj noviny a usměje se pokaždé, když jí řekne madam. Naznačí, že modrý firemní gauč vypadá lépe, než Rayovo pohodlný viktoriánský gauč, ale řeknu jí, že ten gauč je zvláštní.

Ale i s máminou pomocí Farnsworth předpovídá každý můj pohyb. S výjimkou svědků, kteří dali prohlášení dříve, než se všichni začali bát mluvit. Ray otravuje jeho přítele, objeví, že naše počítače napadli. Nejen to, našli stopu, že je to od Farnswortha & Tillmana.

Ray vybuchne a dupe po kanceláři, nadává a mumlá si pro sebe. Mamka mu řekne, aby si dával pozor na jazyk. On jí řekne, že to nejsou zase tak špatná slova, jsou to v podstatě slova, která by se dala použít k ukolébavce. Mamka řekne, že je to možná pravda, ale je starší o dvacet let než on a očekává jistou slušnost v její přítomnosti. Řekne, „Ano, madam,“ a vyřítí se ven ze dveří.

Jakmile vykročí ven, mamka se začne smát. Směje se až jí z očí vyhrknou slzy. Nikdy jsem takto neviděla svou mamku smát se. Řekne, že i když ještě ne plně schvaluje výběr mých přátel, Ray není tak špatný. Mé oči se zaplní slzami.

***

S Farnsworthovo složkou pod polo-kontrolou, Ray plánuje misi, stopujíc Boba a Cliva ve městě. Dostal tip, že jsou často v boxerské tělocvičně a je si celkem jistý, že budou muset sundat jejich sádrové odlitky při boji. I když Ray chce jít sám, trvám na tom, že půjdu s ním. Po přečtení jeho zprávy, chci ochutnat akci. Nová Amanda není vázaná její kanceláří. Někdy se jí líbí trocha zábavy a co je mnohem zábavnější, než jít na stopování s Rayem?

Stopujeme Boba a Cliva přes město Rayovo džípem, dokud nezastaví před celonoční boxerskou tělocvičnou. Ray najde boční dveře a proklouzneme dovnitř a schováme se za skříní. Bodnutí nostalgie mě naplňí, když uvidím provizorní ring ve středu. Stýská se mi po Redemption. Ale víc než to, mi chybí Jake. Je to bolest, která sahá až do mé duše.

Proč sakra zůstávám pryč od dvou nejdůležitějších věcí v mém životě? Pokud chci přijmout Amandu, která žádá o pomoc, rozbíhá kancelář s většinou pro bono případy, musím přijmout tu část sama sebe. Nemohu se vzdát.

Rayovo odkašlání mě probudí a obrátím svou pozornost zpět do ringu. Žena středního věku se zrzavými vlasy hodí rukama kolem Boba a pozdraví ho velkým hudlanem. Ray si zafuní pod vousy, dloubnu ho loktem do žeber, abych ho udržela v klidu.

„Ticho.“

Potlačím smích.

Bob leze do ringu a sundá si košili. Pak sundá jeho sádru a hodí jí na podlahu. Ve vzdáleném rohu udělá to samé Clive. Mé srdce poskočí v krku, natáčím akci na můj telefon a Ray pořizuje pár obrázků, jak neporušené ruce mají. Zrzka vklouzne do Bobovo rohu a jásá.

A najednou vím, jak dostat Jake zpět. Budu v jeho rohu. Každý den. V každém způsobu. Budu v jeho rohu.

Díky mému vzrušení upustím telefon. Když ho chci zvednout, Bob se otočí mým směrem. Jeho oči se rozšíří a zakřičí na Clive. Ray mě chytne za ruku a běžíme.

„Diskrétnost.“

Bob a Clive nás honí s rychlostí a hbitostí, která popírá údajně zlomené ruce. Ray a já závodíme ke dveřím a k chodníku. Vlítneme do auta a Ray se odrazí od obrubníku, pálí gumy jako kdyby to dělal celý život.

„Můj bože.“ Mé srdce silně buší. „Podívej o co jsem za všechny ty roky u Farnswortha & Tillmana přišla. Jistě zvítězíme.“

„Kurva, jo.“ Ray mi stiskne rameno.

Druhý den, Ray připaví zprávu uvádějící podrobnosti z boje. Penny a já dáme dohromady prezentaci fotografií a upravíme mé video. Více času ztrávíme smáním se než prací. Pošlu kopii zprávy firmě Simmons & Clarkson, advokátům Boba a Cliveho. Frank Simmons si o deset minut později zřídí vypořádávací schůzku.

High fives všude.

***

 O několik dní později balím všechny své dokumenty do tašky a jedu na schůzi do Simmons & Clarkson. Přes Shaylu jsem zařídila, aby se všichni bojovníci z Redemption se mnou sešli tam. Jakeův právník mi dal oprávnění k zastoupení ho.

Jak řídím přechází přese mě úzkost. Neviděla jsem nikoho z Redemption od té doby, co mě Jake viděl s Evilem Reidem v mé kanceláři. Dovedu si představit, že jim řekl, co se stalo a dovedu si představit ty jejich tváře, až se setkáme. V době, kdy se dorazím na místo, nemůžu se přinutit vylézt z auta. S mým čelem odpočívajícím na volantu se snažím uklidnit pomalými, hlubokými nádechy. Co jim řeknu? Jak se mám chovat?

Zaklepání na okno mě překvapí a moje hlava sebou trhne. Rampage. Usmívá se na mě jeho Rampageovským úsměvem. „´Mando!“ Zařve. „Kluci, ´Manda je tady!“ Otevře dveře a vytáhne mě ven do obrovského medvědího objetí. Obejmu ho nazpátek. Najednou jsem v roji bojovníků. Moje vlasy jsou rozcuchané. Jsem mačkána. Poplácávána po zádech. Někdo mě plácne přes zadek. Slzy unikají z mých očí. Jsem stále součástí rodiny. Všechno bude v pořádku.

Poté co Bob a Clive přijedou, všichni se vtěsnáme do zasedací místnosti Franka Simmonse. Nastavím projekční techniku. Ramapage požádá o popcorn. Řeknu mu, že teď nemá dovoleno jíst žádné sacharidy, že si bude muset počkat až po velkých bojích, ale jestli chce, může si dát proteinový koktejl. Myslí si, že jsem vážná a poděkuje mi.

Film začne. Každý tleská a jásá, když se Bob a Clive objeví u ringu. Někdo zapíská, když Bob políbí jeho přítelkyni.

 „Čekat,“ zašeptám. „Čekat…“

Pak nastane má oblíbená filmová scéna. Bob a Clive shodí odlitky a jdou bojovat. Místností propukne řev. Musím pozastavit video, aby si každý s každým mohl plácnout. Po znovu zapnutí videa se začnou ozývat posměšky a pískání za chudé bojové techniky a chatrný stav ringu. Video končí fotkami Boba a Clive a větou „Nashledanou podvodům“. Blade Saw si utře slzu z oka a řekne, že to byl krásný film. Obsidian je zklamán, že jsem ho nepožádala o nadabování.

Bob a Clive spěšně ocházejí s jejich právníkem. O několik minut později se právník vrací s nabídkou na odstoupení od soudního sporu a zaplacení našich nákladů. Je tu jednomyslné přijetí nabídky. Dupají po schodech a pak se na ulici vzbouří, tak jako dokáží bojovníci. Jsem zvednuta do vzduchuu a je se mnou házeno jako s figurínou. Rampage mě tak moc obejme, že má žebra praskají.

„´Manda, ´Manda, ´Manda.“ Každý vyzpěvuje. Fuzzy navrhne ať se ztiší, nebo někdo zavolá policii. Obsidian zaječí „Fuzzy“ a Homicide Hank se zhroutí v hysterii.

Směřujeme do Protein Palace na oslavu. Objednám si velký talíř trávy s dušenou zeleninou. Piju panáka hlenu a vosku. Nechutná to tak špatně.

Jediné co chybí v tomto správném okamžiku je Jake.

***

Další noc se vrátím do Redemption.

„´Mando.“ Rampage rozcuchá mé vlasy. „Chyběla jsi nám. Jsem rád, že ses vrátila. Řekl jsem Fuzzymu, že přijdeš. Byl moc rád. Promnul si ruce a takto se usmál.“ Dá mi nejvíc zlý a děsivý úsměv, jaký jsem kdy viděla.

S povzdechem hrůzy ustoupím o krok zpět ke dveřím. Ale je příliš pozdě na to utíkat.

„Westwoodová,“ Fuzzy zakřičí přes tělocvičnu. „Vidím tě. Nemysli si, že utečeš. Dostaň sem svou prdel teď hned. To je rozkaz.“

„Pane. Ano, pane.“

„Neboj se, ´Mando.“ Rampage mě poplácá po zádech. „Jsme tady rodina. Nenecháme ho ublížit ti.“ Odmlčí se a usměje.

Poté, co se převleču se vplížím zpět do Buď fit nebo zemři a modlím se, aby si mě nevšiml dokud neskončí třída.

„Westwoodová. Dopředu.“

Žaludek se mi stáhne, jak běžím dopředu. Fuzzy kolem mě hodí přátelsky ruce. „Westwoodová, chyběla jsi téměř měsíc. Co si o tom máme myslet?“

„Pane. Nepřijatélné, pane,“ zaječí celá třída.

„Kdo si myslí, že by se měla dostat dolů na podložku a udělat padesát kliků aby prokázala, jestli je stále fit, aby se mohla zúčastnit této třídy?“

Všichni jásají. Dokonce i já. Možná jsem nechodila do Redemption, ale každou noc jsem dělala kliky.

Umístím se na podložku, zhluboka se nadechnu a jdu na to. V době, kdy jich mám třicet pět, moje svaly hoří. Když jich mám čtyřicet, začínám se třást. Pětačtyřicet, pot mi kape z čela. Ale nutím se jít dál. Třída mě povzbuzuje. Je neuvěřitelné, že si Fuzzy dřepne dolů vedle mě a tichým hlasem mi řekne, že to dělám skvěle a že je na mě hrdý.

Když se dostanu na čtyřicet devět, zahlédnu záblesk Jakea v davu – nebo je to Jake? Blonďaté vlasy. Bílé gi. Černý pásek. Zamrkám, abych si pročistila vidění, ale když se podívám znovu, je pryč. Mé tělo tuhne a ruce se třesou. Ale já jsem bojovník, stejně jako on. Tak předstírám, že je to Jake. A povzbuzuje mě. Jdu dolů, a pak kousek po kousku se nutím jít nahoru.

Úspěch! Vyskočím a zvednu ruce nad hlavu ve vítězství.

Dav jásá. Fuzzy mě poplácá po zádech. Jake v davu nevidím, ale stejně je tu se mnou.

Zbytek třídy je tak ubohý, jak jsem si kdy představila. Fuzzy mi neustále dýchá na krk, proklínající mou nejapnost, hrozí, že mi to udělá znovu. Usměju se za každé prokletí. Směju se každé urážce. A čím víc potěšená jsem, tím zlejší se stává. Pak vytáhne všechny kruhy, činky, běhání a nekonečné množství skoků. Na konci třídy, už nikdy nechci vidět znovu oceán.

Ale třída není jediný důvod, proč jsem dnes přišla do Redemption. A když na mě Shayla mávne přes ring, můj žaludek se zauzluje.

V době, kdy dojdu k ringu, Razzor je již ve svém rohu, boxuje rukama. Se sílou, kterou jsem si neuvědomila, do té doby než jsem stála v protějším rohu. Jakeovo rohu. A je tady, jeho gi přehozené přes jeho svalnaté tělo, vlasy vlhké a zkroucené na spáncích. Tak pohledný. Dech beroucí. Piju ho s nekonečnou žízní.

Jeho oči plápolají, ale nepotvrdí mou přítomnost. Místo toho vleze do ringu a připravuje se na jeho boj.

Zůstanu v jeho rohu, dokud Razzor neběduje na podložce. Pak proklouznu pryč.

Během příštího týdne se vymrštím z kanceláře, kdykoliv mi Shayla zavolá, aby mi řekla, že Jake má zarezervovaný ring na večer. Nikdy neuzná mou přítomnost, a já nikdy netlačím. Ale jsem vždy k dispozici. Každý boj. Každou noc. Ťukám zprávu, stejně jako mi řekl Ray, abych udělala. Jsem v jeho rohu. A řeknu Shayle, že tam budu i týden před velkým bojem, když se bojovníci budou jak fyzicky tak psychicky připravovat na boj.

Když je dům prodán, daruji můj námořnicko-šedý nábytek a zařízení do kliniky právní pomoci, a Makayla, šťastná a uvolněná po tom, co se nazývá „sexcation“ (vacation je dovolená = sexdovolená), mě bere na nákupy do starožitnictví. Rayovo gauč zůstává ústředním bodem recepce. Penny se zotavuje a rozhodla se vidět Vetche platit za to, co jí udělal, a nahradní její spořič obrazovky obrázkem Raye na gauči. Ray není pobavený.

Sama v noci listuji mými obrázky v mobilu. Já a Jake renovující dům. V Redemption po jeho boji. Fotografie nás s Penny, Fuzzym a Shayou na koncertě Slugs. Mé srdce se v mé hrudi ždímá, bolest s sebou nosím celý den. A pak odložím telefon pryč a myslím na zítřek a doufám, co přinese.

***

Den před velkým bojem se vrátím do Farnsworth & Tillman, LLP.

Farnsworth souhlasil, že se se mnou setká poté, co byl zasáhnut mými dvěma údery soudních příkazů od jeho golfového kamaráda – soudce, aby vydal jeho personální a HR složky, následující náznakem, že možná mám důkazy o hacknutí počítačů jeho firmou. Mamka mi nabídka, že půjde se mnou, nebo najme někoho, kdo by mě zastupoval. Řeknu jí, že je to boj, který musím vybojovat sama.

Mamka říká, že sentimentálnost je hezká, ale skutečnost je taková, že jsem juniorka a jdu proti zkušenému partnerovi s nelítostnou, hrdlořezovou pověstí. V důsledku toho, stráví dva dny trénováním mě a zajištěním, že jsem připravena na cokoliv co mi Farnsworth může hodit do mé cesty. V době kdy skončí, jsem více než připravena vstoupit do ringu.

Hluboce se nadýchávajíc otevřu obrovské dveře vedoucí do haly. Firma je postavena kolem centrálního atria. Šum hlasů a občasný smích se ozývají přes obrovský prostor. Vdechnu známnou vůni citronové leštěnky, kůže a peněz, když jdu k recepci, mé podpatky klapají na mramorových dlaždicích. Kolikrát jsem procházela touto halou do mé kanceláře? Proč jsem si nikdy nevšimla strohosti, chladu, firemních barev, křiklavého zlatého loga F&T v kovové mozaice na zdi, nebo zachmuřených tváří kolem sebe?

Jak jdu k bezpečnostnímu stolu, třesou se mi ruce a pot stéká po zádech. Mé kroky jsou pomalé. Možná Farnsworth našel způsob k vyvrácení nových důkazů. Možná, že čeká s týmem spolupracovníků a krabicemi dokumentů a úšklebkem na jeho podlézavé tváři.

S bušícím srdcem jsem ochromena. Možná je to všechno součást hry.

Za mnou slyším kroky. Pevná ruka na mém rameni způsobí, že zamrznu na místě. Měkké rty přejedou přes mé ucho a ruka se mi omotá kolem pasu. „Povedeš si skvěle, bejby. Vím, že ano.“

Nepotřebuju se otáčet. Znám ten hlas. Slyším ho na každém kroku a v každé kavárně. Slyším ho, když jdu každou noc spát. Slyším ho v mých snech.

„Jakeu.“

Zavřu oči a opřu se spánkem o jeho tvář, máčím se v jeho teple. I když se chci zoufale otočit, vím, že se rozpláču, a když to udělám, Farnsworth uvidí, že jsem něco jiného než v pohodě, v klidu a rozvážná.

„Zítra bojuju.“ Jeho dech je teplý u mého ucha.

„Budu tam.“

Jeho ruka sklouzne dolů a něco mi dá do dlaně. A pak je pryč.

Na dlouhý moment zůstanu bez hnutí, vzpomínám si na pocit jeho ruky kolem sebe, jeho teplo, měkkost tváře, stálý tlukot jeho srdce.

A konečně, zvednu ruku. Dal mi fotku. Jsem na ní já. V Redemption. Moje ruce jsou zdvižené po mém padesáti-klikovém triumfu. A je na ní napsáno „Ve tvém rohu.“ (Ang. In Your Corner)

***

Setkání se koná v místnosti třináct. Moje šťatná místnost.

Farnsworth zaujímá postavení s chvástá se. Vyhrožuje, že přivede na světlo každý špinavý detail mé minulosti, každý pohlavní styk, který jsem kdy měla a každého muže, kterému jsem se nabízela. Říkám mu, že jsem se mužům nikdy nenabízela. Chodili ke mně. Stejně jako on. Ale byl jedním z mála, kterého jsem odmítla. Jeho tvář se změní v zajímavý odstín červené, téměř fialové.

Neohroženě si to vykračuje po místnosti. Říká, že zajistí abych byla ponížená a v rozpacích, moji pověst rozcupuje na cáry a můj bankovní účet bude prázdný, až se mnou skončí. Říká, že mi nic nezůstane. Ani sebeúcta.

Řeknu mu, že budu žít z lásky, ale samozřejmě mi nerozumí.

Pak zkontroluji mé hodinky. Řeknu mu, že mám dnes plný rozvrh, který zahrnuje nakopání Reidova zadku opět u soudu, a když nemá více historek, co by řekl, snad se dostaneme k vypořádacímu setkání.

Řekne mi, že Evil Reid není již déle s firmou. Vzhledem ke stížnosti mé mamky, kterou podala u California State Bar, nejsem překvapená.

Mé ústa se zavodní, když strčím tlustou, modrou – řekla jsem Penny, ať dá modrou – složku přes stůl. „Podívejte se.“

Farnsworth se na ní podívá. Zbledne, když uvidí důkazy, které jsem shromáždila – jeho záliba v sexuálním obtěžování jeho spolupracovníků, hacknutí mého počítače v mé firmě a policejní zprávy odpovídající otiskům prstů jeho detektiva Eugeneho Clementse, které policie sejmula při vyšetřování vloupání.

Zbledne ještě více, když mu podám mé vyrovnávací podmínky: což je ekvivalent pěti-ročního platu věnován klinice právní pomoci a místnímu útulku pro týrané ženy a veřejná omluva.

Farnsworth mi nabídne více peněz namísto veřejné omluvy. Také mi nabídne, že půjde do předčasného důchodu. To na jeho straně není moc velká oběť, protože mamka mi řekla, že o tom v posledním roce mluví. Na konci přijmu jeho nabídku pod podmínkou, že peníze použije k vytvoření sebeobranného programu pro ženy ve firmě. Řeknu mu, že znám dobrého učitele s odbornými znalostmi v kickboxu.

Tu noc, mě mamka pozve domů na slavnostní večeři. Je rozsvíceno, když přijedu. Moji rodiče jsou tu oba. Bohatá, pikantní vůně omáčky na špagety naplňuje vzduch. Nejedná se o běžné věci v Amandině životě, ale nestěžuju si.

Mamka mi dá nešikovné objetí, a já jí poděkuji za její pomoc. Říká mi, že jí mám zavolat kdykoliv budu potřebovat, protože tu pro mě vždy bude. Můj otec a já se na sebe díváme. Po dlouhém mlčení, těžkém tichu mi řekne, že v určitém způsobu pokračuji ve tradici. I když moje firma není velkou advokátní kanceláří, jsem partner dříve než ve třiceti-dvou letech. Nejen to, je to sakra dobrá firma. Nejsou to zrovna slova, která jsem chtěla slyšet, ale jsou dost dobré pro mě.