IYC - 14. kapitola

Překlad: Verča

Ahoj, holky J

Děkuji za vaše skvělé komentáře, díky kterým se mi lépe překládá.

Hezké čtení!

 PS:Tak co? Kdo se vám líbí víc (máte radši)? Max nebo Jake?:D

LÍBÍ SE MI, JAK TO ZNÍ

„Rayi, boty ze stolu. Měj nějaký respekt.“

Ray po mně střelí zvědavý pohled, jak zuřím přes kancelář. Jeho nohy se nepohybují.

„A, Penny. Změň spořič obrazovky zpět na korporační logo. Třiceti-palcový detailní záběr Vetchovo tváře bude odstrašovat klienty.“

„Awww.“ Penny stočí rty do úsměvu, ale mě to nepřijde vtipné.

„Vážně, lidi. Tohle je advokátní kancelář, ne společenský klub.“

Ray zafuní zpoza papíru. „Kdo je společenský? Čtu zprávy. Penny pracuje. Ty jsi ta, co si stěžuje.“

Navzdory skutečnosti, že mě nevidí, střelím po něm spalující pohled. „Nová pravidla. Když přijde klient, uděláme Výkonný Klientský protokol. To znamená, že Ray bude sedět a číst časopis a předstírat, že to není jeho obývací pokoj. Žádné lenošení. Žádné nadávky. Žádné nohy na stole. Penny bude psát na počítači. Nezáleží na tom, jestli budeš mít něco na psaní; zvuk prstů cvakající o klávesy prostě budu slyšet. Žádné osobní konverzace. Žádné hovory.“

Penny se zamračí. „Něco se děje?“

„Nic se neděje. Vypadám snad, že se něco děje? Je pondělí. Máme rozběhnuté případy a noví klienti by mohli každou chvíli vejít do dveří. Jak budou vědět, že jsme advokátní kancelář? Nemám podpis. Nemám značku. Všechno co máme je monogram na psacích potřebách a firemní barvy. Myslím, že bysme měli…“

Ray vykoukl zpoza jeho novin a pozvedne jeho obočí. „Měli bysme co?“

Přehodnotím své rozhodnutí přesunout pohodlnou viktoriánskou pohovku a také můj nový nápad, aby všichni nosili stejné barvy. Nikdy jsem neviděla Raye v ničem jiném než v komadovém oblečení a v navy modré. „Nevadí.“

„Co?“

„Co to má všechno znamenat?“ Trvá si na svém Penny. „Myslela jsem, že konečně změníme firmu. Bavíme se, chodíme do nebezpečných oblastí ve městě, bereme více bono případů. Dala jsi Rayovi jeho gauč. Myslela jsem, že jsi zaměnila velkou kancelář za odvážnou novou Amanda Westwood & Sons.“

Ucuknu nad jejím příliš přesným odhadem a zavrtím hlavou. „Faktem je, Penny, že někdy i ty staré věci jsou nejlepší. Byla tu metoda za Farnsworth & Tillmana. Pochopila jsem. Polovina viktoriánství, polovina moderny, s vámi dvěma, kteří si povídají po celý den a já nikdy nevím, kdy přijde další klient, nebo co sakra dělám, nebo co sakra budu dělat…není dostačující. Potřebuju stabilitu a jistotu. Musím získat určitou kontrolu nad svým životem.

„Utíká vystrašená,“ zamumlá Ray zpoza novin.

„Slyšela jsem tě, Rayi. Ničeho se nebojím.“

„Rozhodně ano.“

„Vážně?“ Penny na mě pohlédne. „Takže, sypej. Co se děje?“

Krev spěchá v mých uších tak rychle, že sotva slyším její slova. Zatracený Ray. Ale dokud neřekl to slovo, nenapadl mě tento znepokojující pocit, který jsem měla celý víkend…strach.

Ale bojím se? Poté, co jsme opustili Redemption, Jake mě vysadil doma, protože musel ráno chytit let do Portlandu, kvůli podnikání. Napsal mi než vzletěl, pak v taxíku a pak v hotelu. Horké textovky. Sladké textovky. Sexy textovky. Poslušně jsem mu odepisovala nazpátek, uklidněná, že mu nevidím do tváře. Ale celou dobu se můj žaludek svíral a moje mysl se stávala zauzlovanou. Tlačila jsem, když jsem tlačit neměla. A teď bude očekávat zase on něco ode mě; na oplátku.

„Nic.“

Ray zafuní za novinami. „To samý co mi řekla Pen, když jsem se zeptal co s ní kurva je. Skoro seskočila z té židle.“

Poprvé dnes ráno se pořádně podívám na Penny. Její oči jsou jiskřivé a je skutečně  neschopná sedět na místě.

„Co se děje?“

Poklepe na její nový spořič, kde je Vetch a udělá oplzlý pumpovací pohyb pěstí a pak naznačí ústy „dnes večer.“

Smích se vydere z mé hrudi a vyjde ze mě napětí, které jsem s sebou nosila celý víkend. Na okamžik nemůžu uvěřit, že je to stejná Penny, která nosí vzdušné oblečení a pije čaj.

„Jsi si jistá?“ Zašeptám. „Je to bezpečné?“

„Vážně.“ Ray zavrtí hlavou. „Jsem zasraný PI (detektiv). Myslíte si, že nevím co se děje? Pen má nového chlapa. Amanda ho nemá ráda. No tak, Pen. Ukaž ho.“ Poukáže na obrazovku a zakýve prstem. „Otoč to. Vím, že tam je.“

Těžce polykající, otočí obrazovku.

Ticho. A pak…

„Ježíšikriste, vypadá jako ztroskotanec. Dej mi jiný pohled.“ Penny máčkne na klávesnici a Rayovi se rozšíří oči. „Peklo. Umíš to lépe, Pen.“

„Je to hlavní zpěvák Slugs.“ Dá mu uražený pohled. „A požádal mě, abych dneska večer přišla do jeho hotelu na soukromou večeři.“

„Chlap jako tenhle tě využije.“

K mému velkému překvapení Penny jen pokrčí rameny. „To je v pořádku. Neměla jsem dobrou soulož po dobu šesti měsíců a je to hlavní zpěvák Slugs.“

„Slug je správně. Nepůjdeš. Konec.“

Penny se zamračí. „Promiň?“

 „Nepůjdeš. Hotovo.“ Ray vypije obsah v jeho hrnku a bouchne jím o stůl a pak plácne jeho otevřenými novinami.

Penny se lehce zasměje. „Jakobys mě mohl zastavit.“

Ray vstane na nohy a předkloní se, jeho hlas klesne na nízké vrčení. „Zastavím tě, Pen. Chlap jako tenhle tě vidí jako hračku. Píchání tebe je poslední věc, kterou udělá. Ublížíš si, zlatíčko, a to se nestane při mé stráži.“

Penny nasaje dech. Ray si sedne a dá nohy na stůl. Zakašlu a navrhnu, abychom se pustili do práce.

„Umím se o sebe postarat,“ vyhrkne Penny.

„Holka jako ty neví nic o chlapech jako on. Jsi celá sladká nevinnost, perleťové knoflíčky, těsná malá sukně a zkurveně sexy boty. Jsi třída a on je osel. Chceš-li tak moc uspět, postarám se o tebe.“

Zadusím se. Penny zaprská. Ray nedbale otočí stránku na novinách.

„Nabízíš mi, že se se mnou vyspíš, abych nespala s Vetchem?“ Pennyin hlas se zvedne.

„Podívej se, není to žádná oběť, zlatíčko.“

Pennyiny tváře se zbarví dočervena a její prsty bubnují na stole.

„Myslím, že ve zvráceném způsobu se snaží být milý,“ zašeptám. „Bojí se o tebe.“

Pennyiny oči se zúží. „Nebo je to možná dlouho, co s někým spal.“

„Vlastně.“ Zvednu můj hlas dostatečně nahlas, aby mě slyšel i Ray. „Nechci, aby v mé firmě byly mezilidské vztahy. Zvlášť, když mám jen dva zaměstnance.“

Ray po mě střelí pohled. „Žádný zaměstnanec. Nezávislý pracovník.“

„No, já půjdu.“ Penny složí ruce.

„Ne.“ Ray se ani neobtěžuje sklonit noviny.

Chudák Penny. Přes utrpení v několika letech, kdy prošla neúspěšnými vztahy, úplně chápu proč chce tohle rande. A kdo jsem, abych jí stála v cestě? Možná bysme ho neměli soudit podle jeho vpichů na pažích nebo zakalených očí. Možná, že je tak hubený, protože má rychlý metabolismus a bledý, protože je upír a nemůže na slunce. Kdo jsem abych soudila? Možná, že stejně jako Sandy, má dobré srdce.

Přední dveře se otevřou a zavřou. Vejde plešatý a statný chlap. Rozhlédne se a poškrábe si hlavu. „Omlouvám se, že vás ruším, lidi. Sháním advokátní kancelář. Jméno advokátky je Amanda Westwoodová. Nepředpokládám, že víte kde by mohla být?“

„Arrrrgh.“ Pohlédnu na Raye a pak na Penny, než vyhladím svou tvář a narovnám se.

Po celém procesu, Ray zhoupne nohama na zem. „Špatné načasování.“

„Není tu žádné dobré načasování, když se do toho zapojí Farnsworth.“ Sednu si na pohovku vedle Raye. Moje krev chladne, jak listuju stránku po stránce. „Nemůžu tomu uvěřit. Dělá každou žádost ve vesmíru. Bude to trvat měsíce než je všechny vyřeším, možná i půl roku. Obvykle se právníci snaží vyhnout případu, ale můžu vidět co dělá. Přichází tvrdě a rychle v naději, že mě odradí.“ Hodím dokumenty na gauč a pohřbím svou tvář do dlaní.

„Pokud potřebuješ pomoc, stačí říct.“ Sevře mi Ray rameno.

„Víš, že jsem šťastná za přesčasy,“ řekne Penny.

„Díky.“ Zadávím se, než jim můžu říct, že to není o čase; je to o penězích. A Farnsworth musí vědět, že jich nemám moc. Určitě ne tolik, abych mohla najmout „čísla“ smluvních právníků. Vím, že budu muset spustit ten případ a určitě vím, že mi nikdo nepůjčí peníze. Moji rodiče jsou mimo. V žádném případě bych si nemohla půjčit ještě víc od Maxe. A na banku ani nemyslím. Co jsem si sakra myslela? Jak jsem mohla být tak naivní?

Než můžou klást nějaké otázky, rázuju si to k mé kanceláři. Když jsem u mého stolu, pohřbím svou tvář do náručí a položím si čelo proti chladnému dřevu a několikrát se zhluboka nadechnu. Moje jediná možnost je prodat dům mojí babičky. Je to jen dům, a opravdu je příliš velký pro jednu osobu. Budu schopná udržet nábytek mé babičky a budu mít své vzpomínky v mém srdci. A mohu využít peníze na udržení chodu podnikání, zaplatím Rayovi a Penny, pronajmu si nový byt a nejlepší ze všeho, uvidím spravedlnost.

Třesoucíma rukama zvednu telefon a zavolám realitnímu agentovi.

Uteče hodina. Vyzkouším různé spořiče obrazovky a různé varianty svých iniciálů. Pak prolézám webové stránky Redemption a stáhnu si obrázek Jakea, jásavého po vítězství v kleci. Je pokryt potem, pohmožděný a potlučený, ale vypadá krásně. Dovedu si představit, jak mu volám a říkám mu o mém domě a jak moc mě bolí prodat ho. Dovedu si představit, že mi dá ruce kolem mě a odsune mou bolest. Dovedu si to představit tak silně, že mě to uvnitř bolí.

Telefon zazvoní a objeví se na něm Jakeovo jméno. My o vlku.

„Hej, bejby.“ Jeho hluboký, sytý hlas ze mě vyhání všechen smutek a zasáhne mě divoká touha.

„Hej, ty.“ Potlačím povzdech a snažím se, aby to znělo vesele.

„Mám pauzu mezi jednotlivými schůzkami a takovou laskavost,“ řekne tiše. „Ale…ty jsi trochu dole. Je něco špatně?“

Mé hrdlo vyschne a na chvíli nemohu dýchat. Slova sedí na špičce mého jazyka. Ale má cenu mu to říkat? Nemůže udělat nic, čím by mi pomohl. Díky upadající firmě a jeho bojové kariéře má dost na jeho talíři. Proč mu ještě přidávat více?

„Ne. Jen Farnsworth. Jsem jediný advokát a on má firmu plnou přisluhovačů, kteří jsou připraveni a ochotni plnit jeho rozkazy.“

„Něco, co můžu udělat?“

„Ne, to je v pohodě,“ řeknu rychle, možná až příliš rychle. „Mám to pod kontrolou.“

Jake si povzdechne a jeho hlas se napne. „Vždycky to říkáš, i když to není pravda. Jako vždy když řekneš, že nepotřebuješ pomoc, přitom potřebuješ.“

Jeho slova mě zasáhnou tak blízko, že moje bolest krvácí ven. „To protože lidé, které jsem si pustila blízko mě nechali spadnout. Je to proto, že jsem byla ponechána sama sobě a naučila jsem se jak přijít na různé věci sama. Je to jednodušší, když na nikoho nespoléhám. Tak nikdy nemůžu být zklamaná.“

Ale je to Jake a nenechá mě z toho vyjít snadno. „Myslíš, že se nemůžeš otevřít. Ale v posledních několika minutách jsi mi řekla o sobě víc, než za dva měsíce, co jsme byli spolu a jsem pořád tady. Nikam nejdu. Naše noc v kleci neproběhla tak, jak jsem si představoval naší první společnou noc, ale nevyměnil bych to za nic. Ale až se s tebou budu příště milovat, bude to tak, jak jsem si představoval, když jsem tě znovu uviděl.“

Teplo se šíří mým tělem, vlní se z prstů na rukách i nohách. „Líbí se mi, jak to zní. Kdy se vrátíš z Portlandu?“

Jake se zasměje. „Zítra pozdě v noci…což je jeden z důvodů, proč ti volám a chci požádat o pomoc. Všimni si, že tě žádám o pomoc a stále dýchám.“

„Ha ha. Zábavný chlapík. Co se děje?“

Jake si povzdechne. „Trochu jsem hodil míč na případ, který jsem ti přinesl do Farnsworth & Tillman a nedodržel lhůtu pro podání odpovědi. Teď Duel Properties požádalo o vstup za nedodržení závazku. Došlo k mnoho pozdvižení v naší kanceláři, že jsem zapomněl na skutečnost, že stání je zítra odpoledne a uvízl jsem v Portlandu až do zítřejší pozdní noci.“

„Chceš, abych tě zastupovala?“

Ticho. A pak, „Mohla bys…nebo je to problém, protože jsme…“

Potlačím smích. „Ve skutečnosti, pokud bys mě chtěl zadržet, než jsme měli úžasný sex, pak ano, to by mohl být problém. Nicméně, náš noční opičí sex vyhladil způsob, že tě můžu zastupovat v případě, že to chceš.“

„Opičí sex?“ Napětí z jeho hlasu polehoučku mizí vším tím pobavením.

„Byli jsme v kleci a visela jsem na oplocení.“

„Bejby?“

„Jo?“

„Na druhou stranu, možná není tak dobrý nápad zapojovat se. Pokud bych s tebou měl sedět v konferenční místnosti, kde jsou všude dokumenty a právní kecy, musel bych se snažit nemyslet na to, jak jsi sexy v tom těsném, malém obleku a nic bysme nestihli.“

„Kromě mě….doufám.“

Jeho hlas se prohloubí. „Ach, tebe bych stihl. Na stole. Na podlaze. Proti oknu…“

Mé tváře se brání smíchu. „Co kdybych ti nafaxovala dokumenty, které mi umožní zastupovat tě na stání, a pak ti pošlu seznam advokátů, které znám a kteří by mohli převzít tvůj případ. Můžu to vysvětlit soudci. Nemyslím si, že to bude problém.“

„Díky, bejby. Uvidíme se zítra.“

„Ve skutečnosti, zítra večer budu v právní pomocné klinice, ale další den…“

„Uvidím tě zítra večer,“ řekne odhodlaně. „Bez ohledu na to, kde budeš.“

***

Druhý den ráno se probudím, nikoli za melodických tónů slavíka nebo měkkého zvuku rádia, ale za klení sprostých slov.

„Ježíši zkurvenej Kriste. Spala jsi v kanceláři?“

Pročistím si oči, jak se snažím zorientovat. Velký pohodlný gauč s odporným vzorem ptáků a květin, nudné firemní závěsy, recepce, já v mém pracovním oblečení. A Ray, který se nade mnou vzteká.

„Dobré ráno, Rayi. Omlouvám se, že jsem ve tvém prostoru. Lehla jsem si…“ podívám se na hodinky „před třemi hodinami, abych dopřála odpočinek mým očím. A máme víc potencionálních zákazníků, takže-“

„Jdi domů a vyspi se.“ Ukáže ke dveřím, když se posadím.

„Myslím, že já jsem tu šéf.“ Opravím ho s ospalým pohledem. „A mám příliš mnoho práce, abych ztrácela čas spaním.“

Rty slisuje pevně dohromady a dá mi jeho nejlepší zamračení. Docela děsivé. „To je důvod, proč jsi začala se svou vlastní firmou? Abys mohla pracovat tak, jak jsi pracovala předtím?“

Zavrtím hlavou. „Nemám na výběr. To já jsem šla proti Farnsworthovi a dokud neprodám můj dům, musím si dělat všechno sama.“

Neuvědomím si mou hloupost do té doby, než Ray zúží oči. „Ty prodáváš tvůj dům?“

Můj dech se zadrhne. „Ehm…“

„Zatraceně, Amando. Proč jsi nám neřekla, že jsi v průšvihu?“

Dveře se otevřou a já vyskočím, když Penny vyjde dovnitř. „Není to tak špatné. A tak jako tak je to příliš velké pro jednoho člověka.“

Po osvěžení a e-mailování s několika advokátními přáteli, kvůli Jakeovi, zamířím k recepci. „Jdu k soudu. Vrátím se do několika hodin.“

„Vstávám.“ Ray složí noviny a klesne nohama na zem. „Jdu. Eugene je přes ulici. Idiot si musí myslet, že nepoznám jeho zasraný Volvo. Nelíbí se mi, že bys šla sama. Nejprve mu pošlu malé varování, ať ví, že jsem s tebou. Možná ho vyplaším.“

Otevře okno a nakloní se přes parapet, aby se podíval na zaparkované červené Volvo, které je zaparkované přes ulici. Pak udělá hrozivé mafiánské „vidím tě“ gesto, zabodne prst do jeho hrudě a dotkne jeho očí a pak ukáže na vozidlo. O několik vteřin později vozidlo řve, jak jede pryč.

„To bylo efektní.“

„Musím se starat o moje holky. Ale pravděpodobně bude hned za rohem, takže s tebou zůstanu.“ Ray mě zavede k jeho džípu, který je zaparkovaný na straně silnice.

„Jsem žena, ne holka.“ Mávnu rukou na můj vybavený černý oblek, bílou košili a skromné podpatky.

Ray zafuní smíchy. „Jsi nejholčičtější holka, kterou jsem kdy potkal. Holka jako ty vyvolává v mužích většinu základních ochranných instinktů. Muži jako já, ještě víc. Ochrana. Hotovo. Džíp. Teď.“

Když jsme uvnitř soudu, Ray je doopravdy jako komando. Doslova žene lidi z mé cesty, když jdeme do soudní síně a trvá na tom, že můžu dál popojít až když mi řekne „čistý.“ Žádný jiný právník nemá komando-PI-bodyguarda. A hlavně lákáme mnoho nechtěné pozornosti.

Když se konečně dostaneme do soudní síně, zpozoruji Evila Reida na chodbě s doprovodem otroků…ehm, stážistů za ním. Pane Bože. Ze všech lidí, které jsem nechtěla potkat, potkám zrovna jeho. Krátce si pohraji s myšlenkou, že Ray má granát v jeho kufříku, ale nechci ztrácet čas.

Ray mi podá mé dokumenty a snažím se nelétat pohledem k Evilovi Reidovi tím, že se schovám za palmou v květináči pod záminkou, že hledím z okna.

Bohužel, Evil Reid jeho orlíma očima vidí skrz palmové listy.

„Westwoodová! To je ale překvapení. Neříkej mi, že ses přišla podívat na náš případ? Líbila se ti naše malá dodávka v pátek? Byl to můj nápad, mimochodem. Jdi do toho pořádně nebo jdi domů, jak jsi vždy říkala. Tak jsem do toho šel pořádně.“

V ústech mám sucho, žaludek mi při pomyšlení na lety sporů jak s Evilem Reidem tak Farnsworthem na druhé straně, kroutí, takže předstírám smích. „Copak nemáš dost tvé práce?“

Jeho oči se zúží a uzavře vzdálenost mezi námi, dokud není můj osobní prostor vyplněn nepříjemným zápachem Drakkar Noir a slaniny.

„Možná si neuvědomuješ, co znamená pro mě být ve sbírce. Znamená to, že nyní mám přístup ke všem dokumentům. A to znamená, že o tobě vím všechno, Westwoodová. Všechno. A víš, co jsem si myslel po přečtení tvé složky? Zajímalo mě…kde jsem já?“

Nasaji dech a udělám krok zpět. Četl modrou složku. Evil Reid četl složku. A to není to nejhorší. Narovnám se a vyplivnu,“ Vyhrožuješ mi? Protože pokud mi vyhrožuješ, bylo by lepší-“

„Nech toho, Cravathe.“ Vstoupí mezi nás Ray, který se vrací v pravý čas, jinak bych použila mé bojové pohyby, které jsem se naučila v Redemption.

Evil Reid se zamračí. „Rayi? Co tady děláš? Slyšel jsem, že jsi opustil firmu a…“ sám se přestřihne a podívá se z Raye na mě a pak zpět na Raye. „Ty pracuješ pro ni?“ Jeho hlas se zvedne a jeho rty zvlní. „Ty zasraně pracuješ pro ní? Mluvíme o porušení důvěrnosti. Klesl jsi. Budu mít tvůj zadek-“

Ray zavrčí. „Neporušuji mé slovo. Podepsal jsem smlouvu o mlčenlivosti. Dodržím podmínky. Ale pokud máš v plánu to, co si myslím, že plánuješ, budu ti dýchat na krk po zbytek tvého mizerného života.“

„Zavolej si svého psa, Westwoodová.“ Zavrčí Evil Reid. „Jsme v soudní budově. Možná jsi zapomněla na základní soudní dekorum, protože jsi začala trávit čas v Hippie Landu.“

Mé ruce se zkroutí v pěst. Dovedu si představit, že jsem Shilla Killa a Evil Reid by právě přistál tvrdě na bradě. Bam. Bam. Praštím ho do břicha a když se sehne vrazím mu koleno do nosu. Představuju si jak zpomaleně letí přes chodbu a krev se rozstřikuje okolo. Jake by byl pyšný.

„Nestojí to za to,“ řekne tiše Ray, jako kdyby věděl na co myslím. Ale pak, je to Ray, takže co čekám.

Otočím se zády k Evilu Reidovi a odejdu.

„Jdeš dolů, Westwoodová,“ zavolá Evil Reid a pak se zasměje a ztiší hlas „a to nejen u soudu.“

***

Stání proběhne hladce a o dvě hodiny později jsem zpět v mé kanceláři a zírám na Farnsworthovo dokumenty, když mě přeruší Penny.

„Za hodinu máš být na klinice právní pomoci.“

Mé srdce klesne, jak se dívám na hromadu papírů na mém stole. „Aww…možná bys tam měla zavolat a zrušit to.“

Bolestný výraz projde Pennyinou tváří a zavrtí hlavou. „Příliš pozdě. Taxík čeká venku. Vynechala jsi jednu relaci. Nenechám tě prošvihnout další. Ráda tam chodíš a klienti tě milují. Ne pouze to, spoléhají na tebe. Nemají nikoho jiného. Nedovol jim spadnout dolů.“

Pustím pero a odtlačím židli od stolu. „Penny?“

Pohlédne na mě a vytáhne obočí. „Jo?“

„Díky.“

V sedm hodin večer jsem v Bay Area Komunitním Centru, kde pomáhám lidem s dalšími pěti zástupci. I když vím, že bych měla najít nějaké platící zákazníky v průběhu příštích tří hodin získám pět nových bono případů zoufalých lidí, kteří potřebují pomoc. Už jsem skoro u konce, když mi koordinátor kliniky, sociální pracovník a starý přítel, řekne, že je mé srdce příliš měkké. Řeknu mu, že kdyby bylo mé srdce příliš měkké, tak bych právě teď byla na letišti s modrookým bojovníkem s neudržovanými blond vlasy a tvrdým tělem. Řekne mi, že nemusím jít na letiště, protože můj bojovník na mě čeká u stolu.

Mé srdce divoce buší proti mým žebrům a pomalu se otočím.

Je tady.

Do háje, vypadá dobře. Jeho přizpůsobený šedý oblek nenápadně odráží světlo, což mu propůjčuje éterickou záři. Košile je ostře bílá, kravata z červeného hedvábí. A přece civilizované pozlátko nemůže skrýt sílu a moc jeho svalnatého těla.

„Takže…co pro vás dnes večer můžu udělat?“ Zaberu místo na druhé straně stolu a složím si ruce na mé poznámky, takže nevidí, jak se mi třesou.

„Chytil jsem dřívější let, protože jsem chtěl vidět mojí holku.“

„Tady je.“ Jako zamilovaný teenager se na něj nemůžu přestat dívat a praštěně usmívat. Vrátil se dřív. Kvůli mně. A je tady. ON JE TADY!

Jake umístí chladič na stůl a strčí ho ke mně. „Vzhledem k tomu, že máš ve zvyku zapomínat jíst, předpokládal jsem, že nám přinesu něco k večeři.

„Nám?“

„Nám.“ Sáhne kolem chladiče a stiskne mou ruku. „Budeme mít společnou večeři. Dnes večer nepracuješ.“

„Um..“

Jake zavrtí hlavou. „Nepřipadá v úvahu.“

Váhám po deset sekund. „Fajn.“

„Udělal jsem to sám,“ řekne pyšně, když otevírá horní část chladiče. „Hodil jsem sebou, když jsem se vrátil z letiště.“

Jsem zvědavá a otevřu víčko. Zjistím, že jsou uvnitř dvě velké plastové nádoby, dvě vidličky, dva ubrousky a dva proteinové koktejly. „Co je v těch krabičkách?“

Jake se zasměje. „Gurmánské hody. Makaróny se sýrem s hot dogy! Sacharidy, Amando. Budeme mít sacharidy.“

Nikdy jsem nebyla tak rozpolcená mezi smíchem a slzami. Pane Bože. Tak sladký.

„Jsem si jistá, že to bude vynikající. A proteinové koktejly…opravdu víš, jak zacházet s dívkou.“

Jake přikývne. „To ano. Mají dvacet pět gramů bílkovin, které pomáhají udržet svalovou hmotu, bez přidaných cukrů a mám čokoládu, protože je to to nejlepší v maskování chuti syrovátek.“

„Mmmm.“

„Můžeme tady?“ Podívá se za něj, ale poslední klient je s jedním z dalších právníků a ostatní se balí.

„Jo.“

Jake se zamračí. „Bejby?“

Zvednu obočí.

„Neužívej si to tak potichu.“

„Abych byla upřímná, cítím se trochu ohromena.“ Strčím své papíry do kufříku a předstírám, že nevidím koordinátora kliniky, jak nás sleduje se zaníceným zájmem.

Jake popadne chladič a políbí mě na tvář. „Slibuji, že na konci noci budeš cítit něco jiného.“

Mé tělo chytne v jediném okamžiku. „Jakeu Donovane, doufám, že jsi neudělal večeři, jen abys mě nalákal do tvé postele, protože bych mohla být v pokušení přeskočit jídlo a jít rovnou na dezert.“

Dá mi zlý úsměv. „Ty jsi dezert.“

***

Taky vám ta „scénka“ s jídlem připomněla tu, kdy Max přinesl Mac sendviče? :D