Hlas - 4. kapitola

Autor: Tsukiko Haruka

Omlouvám se, svůj čas jsem teď věnovala zařizování okolo tisku knihy a korektuře, takže jsem neměla moc času na Hlas a taky jsem teď byla hodně pryč. Snad Vás aspoň potěší, že je kapitola delší. Těším se na Vaše spekulace o ději knihy a další komentáře. Děkuji za přečtení a přeju pěkný zbytek dne.

Nevšímej si toho, co se tě netýká

Po trapné situaci v kuchyni Raymond odnesl oběd Nathanielovi. Já jsem pokračovala v úklidu ostatních pater, také jsem vyprala i vyžehlila prádlo a to choulostivější odnesla do čistírny. Samozřejmě bylo všechno značkové. Dokonce jsem tam našla i oblek od Armaniho, ale netušila jsem, na jakou příležitost by ho můj šéf mohl nosit. Jinak tam převládalo velké množství košil různých barev, několik svetrů, boxerky, džíny, společenské a polo-společenské kalhoty. Na můj vkus dost usedlé a svým způsobem úplně mimo mou třídu, v životě jsem v rukou nedržela tak jemňoučký svetr. Mohla bych se s ním mazlit jako se zvířátkem. Až na to, že bych se raději mazlila s jeho majitelem. Když už přemýšlím o jeho majiteli, čekala jsem, že se mi Nathaniel při přípravě večeře zase ozve, ale neozval. Možná právě protože jsem pro něj byla tentokrát připravená.

Celou dobu jsem lásku u vaření nahrazovala žárlivostí, dokud nepřišel Raymond, aby odnesl podnos, to jsem pak náhle měla jen hodně na spěch. Ještě jsem ho totiž nestihla připravit, takže jsem musela pohnout. Pití! Pití! Kam jsem dala ten zatracený džbán s džusem?

„Co hledáte?“ zeptal se mě Raymond, když viděl, jak bezúčelně pobíhám po kuchyni a prohledávám každý kout.

„Džus.“

„Dejte mu sodu. Dneska se nemůžeme zpozdit.“ řekl a popohnal mě.

„Proč? Kvůli těm děvkám?“ řekla jsem kousavě. Ne že bych byla naštvaná na Raymonda, ale moje nálady se většinou projevovaly bezprostředně. Co s těma holkama chce dělat? Jasně, nejspíš budou mít sex. Dlouhý sex? Je v něm dobrý? A uvidí ty ženy jeho obličej?Proč ony můžou a já ne?! Je kretén. Nic o něm nevíš. Přestaň na něj myslet a šílet! A třeba si z těch prostitutek tolik nedělá. Jen chce dodržovat svůj režim.

Odkašlal si a věnoval mi přísný pohled. „Z části.“

„No super!“ zvolala jsem ironicky s vyprcháním posledního zbytku naděje.

Jako na zavolanou zazněl zvonek.

„To už budou ony. Otevřete jim a nabídněte jim něco k pití. Zdržte je tady dole.“ Instruoval mě ve spěchu, když konečně dokompletoval věci na tácu.

„Žádný strach, s děvkama si rozumím.“ pokračovala jsem v silně ironickém tónu. Teoreticky jsem se mezi nimi pohybovala docela často, takže to byla i napůl pravda.

Raymond se pousmál. „Váš humor je občas zcestný.“

„Jen občas? Vy mi lichotíte.“

Náhle se mi zadíval hluboce do očí, jakoby se na něco snažil přijít. „Vy jste naštvaná? Proč?“

„To nic.“ Neuvěřitelné, že mě dokázal přečíst za tak krátkou dobu, co se známe. Nezaslouží si, abych se k němu takhle chovala. „Běžte nahoru. Postarám se o ně.“

Vydala jsem se neochotně k videotelefonu, mezitímco šel Raymond nahoru. Na obrazovce jsem viděla dvě vysoké ženy ve vyzývavých šatech. Jedna měla dlouhé vlnité blonďaté vlasy a druhá černé mikádo. Černovláska blondýnce rovnala prsa nebo to tak alespoň vypadalo. Ach jo! Za co jsem si tohle zasloužila?

            Odkašlala jsem si a začala mluvit do telefonu stejně jako Raymond na mě do telefonu před dvěma dny: „Tady residence pana Craiga. Co si přejete?“

            „Jsme z RedPasion,“ řekla černovláska. „Kde je Raymond?“To se s Raymondem tak dobře zná?

            „Raymond musel něco jít zařídit. Jsem nová služebná. Pustím vás dovnitř.“

Otevřela jsem bránu tlačítkem na telefonu a pokračovala jim naproti. Odemkla jsem hlavní dveře, které proti mně vyrazily dřív, než jsem stihla cokoliv udělat. Jen tak tak jsem neskončila rozplácnutá na protější stěně. Vyšla jsem z poza nich. Dvě ženy kolem mě propluly svojí dokonalou chůzí na jehlových podpatcích, jako bych byla něco méněcenného. Prohlédli si s nelibostí moji uniformu. Hodili na mě obličej jako bych byla nějaká zkažená potravina. Tady se nejednalo o druh prostitutek, co jsem znala já. Tyhle patřily mezi vyšší cenovou kategorii.

            Falešně jsem se na ně usmála. „Takže, dáte si něco k pití?“

            „Whisky,“ řekla ta černovláska, aniž by poprosila, „obě.“

            Blondýna pro potvrzení přikývla.

            „Už jste tu asi někdy byly, že jo?“ zeptala jsem se, když jsem nalévala drahý alkohol do širokých sklenic. Snažila jsem se proměnit tuhle nepříjemnou situace v pro mě prospěšnou. Mohla jsem se o Nathanielovi dozvědět něco nového, pokud ovšem tyhle nafoukané slepice budou ochotné mluvit.

            Černovláska se vědoucně ušklíbla. „Emily je tu poprvé. Já už jsem tu po desáté, ale naposled. To je jeho limit.“

            „Ale Lolo!“ obořila se na ni blondýnka. „Vždyť nemáme nikomu prozrazovat žádné detaily.“

            Obě se posadily a já jim podala skleničky, které vypily na jeden lok. Emily ji hned položila zpátky na tác. „To nic Emily, ona si určitě ani neuprdne, pokud jí to Craig nedovolí, natož aby někomu říkala něco, co nemá.“ řekla Lola a poklepala na okraj skleničky. Párkrát s ní otočila, pak ji položila na stůl. „Takhle to v tomhle domě chodí.“

            Přemýšlela jsem, jestli se mám urazit kvůli tomu, co z ní právě vypadlo. Na druhou stránku nejspíš mluvila pravdu. Kdybych o něm něco prozradila, musela bych platit tolik peněz, že bych je do smrti nenašetřila nebo bych šla do vězení.

            „Ten chlap je vážně cvok.“ řekla blondýna Emily. Ne, že bych s ní nesouhlasila. „Kdyby neplatil tak dobře, tak bych se na to vykašlala.“

            Černovláska se podívala na mě, i když mluvila na Emily. „Taky zatraceně dobře šoustá, kamarádko.“

            Opětovala jsem jí pohled. „To byste mu za to měly platit vy dvě, ne on vám.“

            Lola se rozesmála.

            „Copak? Závidíš, protože ty s ním šukáš zadarmo?“ zeptala se Emily se sladkým úsměvem. Měla jsem chuť jí ten úsměv smazat z tváře nebo ji alespoň dát důvod, proč podstoupit další plastiku. Minimálně pusu měla předělanou.

            „Já s ním nikdy nic neměla a platí mi prakticky jen za to, že s ním žiju.“ Teoreticky to byla pravda. Doma jsem taky musela uklízet. Jediné, co jsem dělala navíc, bylo vaření dalších dvou porcí kromě mé a praní více prádla.

            „Ale podle toho jak reaguješ, po něm jedeš, zlato.“ zabroukala Lola. „A taky o něm nic nevíš, i když jsem netušila, že je to možné, pokud žiješ v tomhle městě.“

            „To si myslíš, že bys ho mohla někdy získat?“ Rozesmála se Emily. „Taková plochá nicka bez tvarů v levných hadrech?“

            „No alespoň mám všechno pravý.“

            „Dávej si pozor na pusu, náno z lůna děvky!“ vykřikla na mě Emily. To byla největší chyba v jejím životě. Už jsem jí měla akorát tak dost. Nikdo si nebude brát do huby moji mámu! Všechen vztek nastřádaný za celý dnešek jsem vložila do facky, která jí zanechala rudý otisk na tváři. Kdyby se mnou chodila do školy, nejspíš by si na mě dávala pozor, protože moje pověst mě předcházela. Po té facce by zůstala stát na místě nebo by utekla pryč. Jenže ona mě neznala, takže mi to chabě oplatila. Strčila jsem do ní, až se svalila na kanape. Naskočila jsem na její dolní část zad a začala ji tahat za vlasy. Vyšel z ní hrkavý výkřik trochu utlumený polštářem, jak jsem na ní nadskakovala. Lola se mě snažila odtáhnout, ale nejspíš by se mnou nepohnulo ani stádo volů, viděla jsem rudě. Skoro jsem její ruce na ramenou ani necítila.

Na moment jsem si představila, jak jsme všechny tři musely vypadat, kdybych se na to koukala na obrazovce nahoře. Byl to mix Padesáti odstínů vášně, Mého malého Pony a toho filmu o prostitutkách, který se myslím jmenoval Princezny.

„Co se to tu děje?!“ vykřikl Raymond, akorát když jsem praštila Lolu loktem do hlavy, až se skulila pod stůl.

Ladným pohybem jsem slezla z Emily a urovnala si vlasy. „Jen jsem holkám pomáhala upravit make-up.“

Raymond na mě zíral s jeho verzí otevřené pusy. Prošla jsem kolem něj bez toho, abych se ohlédla. Dokázala jsem si ten obrázek představit – Lola v bezvědomí pod stolem, Emily zmlácená na gauči. Běžela jsem do svého pokoje. Zamkla jsem se tam a zavrtala se do postele. Sakra! Takhle o tu práci přijdu. Nejspíš budu muset platit i za újmu těm krávám nebo mě zažalují.

Bez pohnutí jsem ležela a doufala, že se propadnu do země. Zhruba za hodinu se ozvalo klepání na dveře. Pomalu jsem vstala a otevřela je. Stál v nich Raymond s neutrálním výrazem na tváři.

„Pán s vámi chce mluvit, ale nemůže, pokud jste v tomhle pokoji. Máte přijít do kuchyně.“ řekl mi tónem stejně neutrálním, jako byl jeho obličej.

„Je to hodně zlý?“

„To si nejsem jistý.“ řekl lítostivě.

Kývla jsem mu, aby věděl, že tam půjdu. Snažila jsem se držet hlavu vzhůru, když už musím na popravu, tak s důstojností. V krku jsem měla knedlík velikosti Ameriky. Snažila jsem se zhluboka dýchat, ale připadalo mi, že v místnosti vzduch došel.

Sotva, co jsem se posadila, se ozval Nathaniel: „Nemůžeš mi čirou náhodou vysvětlit, proč měla jedna z mých štětek obtisklou dlaň na tváři?“

„Nová móda?“ řekla jsem automaticky. Dovolila jsem si zažertovat, protože Nathaniel nezněl až tak naštvaně.

„Víš, musel jsem jim zaplatit odškodné a účet za manikúru, aby držely pusu.“ Tentokrát zněl přísněji. Lehce zaklepal prsty o stůl, nebo to tak alespoň znělo a pak pokračoval. „To by mi až tak nevadilo, ale dopředu jsem převedl peníze na jejich účet za celou noc, i když tu nezůstaly. Kdo mi to teď vynahradí?“

„Můžete mi to strhnout z platu a–“

„Nechci tvoje peníze. Půjdeš teď nahoru do mého pokoje.“ Cože?

„Co se mnou budete–“ …dělat?

„Byla jsi přece zvědavá, co s těmi děvkami tady nahoře vyvádím, ne?“ řekl pobaveným hlasem. Díval se? Poslouchal, na co jsem se jich ptala? Viděl i ten zápas?

„Ale–“

„Odteď nemluv!“ skočil mi do řeči, teď už opravdu hrozivým hlasem. „Jestli otevřeš pusu, udělám ti ze života peklo. Prostě jdi nahoru ke mně, pak ti řeknu, co dál.“

To se ke mně tímhle způsobemchoval, aby mě polekal, když předtím naštvaný nebyl nebo to myslí smrtelně vážně?Ať to bylo jakkoliv, šouravou chůzí jsem se dostala až před jeho dveře. Zasloužila jsem si trest. Navíc se ve mně zase začala probouzet zvědavost. Nemohl mi přece udělat nic strašného, ale třeba ho uvidím nebo mu alespoň budu blíž a dozvím se něco nového. Opatrně jsem zabrala za kliku. Se strachem jsem vešla do místnosti.

„Pokračuj k posteli,“ rozkázal, „oblékni si oblečení, co je na ní.“

„Ale nebudete se dívat, jak se převlékám.“ spíš jsem mu to oznámila, než že bych se ho zeptala. Nikdy jsem nepatřila mezi exhibicionisty. Když jsem ale uviděla, co na posteli leží, tak jsem váhala, jestli se vůbec převlékat budu. Rudá krajková podprsenka, černé punčochy s podvazkovým pásem a titěrná francouzská tanga též rudé barvy.

„Nechceš, abych tě viděl nahou, srdíčko? To sis měla rozmyslet dřív, než jsi mi pokazila večerní program.“ oznámil mi káravě, ale znělo to svým způsobem mile.

„Já ale–“

„Ale, ale, samá ale.“ Pousmál se. „Popros, abych se na tebe nedíval, a možná nebudu.“

„Prosím…“ pošeptala jsem a později dodala i jeho jméno. „Nathanieli.“

„Líbí se mi, když vyslovuješ moje jméno.“ přiznal mile. „Nezlobím se na tebe. Vlastně jsi mě pobavila, ale stejně trvám na náhradě za noc.“

Zase použil ten tón, při kterém jsem se celá zachvěla touhou. Musela jsem přitisknout stehna blíž k sobě, jakoby mi to mělo ulevit. Byla to automatická reakce. Netušila jsem, co se mnou hraje za hru. Mohl mi chtít nějak ublížit. Něco ve mně mu ale důvěřovalo, doufalo, že se chová zahořkle jen kvůli té nehodě, co se stala předtím. I Raymond tvrdil, že se Nathaniel změnil. Jedna moje část ho toužila svést a hrozně se radovala, protože děvky byly dneska mimo hru. Nakonec jsem si začala sundávat šaty.

„D-díváš se?“ zeptala jsem se, když došlo na moje spodní prádlo.

Chvíli bylo ticho, během kterého jsem si stihla svléknout všechno.

„Možná…možná ne.“ zašeptal.  „Teď si lehni na moji postel, jestli jsi hotová.“

„Ještě ne.“ Zapnula jsem si podprsenku, která mi byla trošku menší, a začala se rvát do punčoch. „Tohle děláte i s těma prostitutkama?“

„Jen z části. Pod šaty už jsou oblečené jako ty teď. Předtím než si zavážou oči si spolu hrajou. Používají všechny hračky a já se dívám. Později se k nim přidám a dělám si s nima, co se mi zachce. Většinou je pošlu kolem druhé ráno domů, aniž by mě viděly.“ řekl, tak rychle, že jsem nestihla ani žárlit a pak se zeptal na otázku, při které jsem zrudla jako rajče. „Jak často si to děláš, srdíčko?“

„J-já?“ zakoktala jsem.

Pousmál se. „Ano, ty.“

„Co vy?“ zajímalo mě s nadějí, že mi nebude chtít odpovědět a tak se i já vyhnu odpovědi. Nejistě jsem se natáhla do jeho postele. Zase jsem ucítila jeho vůni. Tentokrát v silnější intenzitě. Možná jsem dokonce ucítila i trochu tepla nebo jsem si ho představovala.

„Jednou nebo dvakrát denně.“ odvětil monotónně. „Mně tahle otázka nevadí, odpověz.“

Povzdechla jsem si. „Teď dlouho ne.“

„Jak dlouho?“

„Nejsem si jistá.“

„Ani žádný sex?“

„To ještě…dýl.“ vyšlo ze mě dřív, než jsem se stihla zarazit.

Zasmál se tím sexy mužným smíchem. „Ta tvoje rychlá pusa. Pověz mi něco o sobě, srdíčko.“

„Já jsem myslela, že už jste si všechno zjistil.“

„Nemůžu zjistit jaká je tvoje oblíbená barva nebo jídlo, kdy jsi dostala první pusu od kluka a podobně.“

„Jako malá jsem měla ráda modrou, ale teď ani nevím. Miluju mexickou kuchyni a svoji první pusu jsem dostala možná v první třídě, pokud se to počítá.“

Znova se zasmál. „Hezké.“

„Teď vy.“ pobídla jsem ho.

„Mám rád bílou, protože je tak čistá a bezchybná. Sním všechno a miluju všechno jídlo, když je dobře udělané. Svoji první pusu jsem dostal na střední škole.“ řekl a moje srdce poskočilo. Kam se poděl ten chladný muž? Najednou zněl tak srdečně. Strach i stud mě úplně opustil.

„Máte tak příjemný hlas.“ zamyslela jsem se nahlas.

„Děkuju.“ Na chvíli se odmlčel. „Podívej se do stolku, kde jsi našla můj průkaz. Je tam lahvička. Vyndej ji.“

Poslechla jsem ho, ale nedokázala jsem poznat, na co gel v lahvičce je. Vypadalo to podobně jako lubrikant. Každopádně ho tam dal nejspíš jen kvůli mně.

„Co to je?“

„Masážní gel, který trošku dráždí.“ řekl sexy hlasem. „Stáhni si košíčky pod prsa, prosím.“

Za normálních okolností bych ho neposlechla, ale slyšela jsem ho snad poprvé o něco prosit. Z nervozity jsem se zakousla do rtu. Třesoucími se prsty jsem si stáhla podprsenku níž. Ten lehký dotek látky a jeho hlas vztyčil moje bradavky do pozoru.

„Je ti chladno?“

„Ne.“ Skoro jsem to slovo vydechla. „A jak to vidíte? Ty kamery nejsou tak detailní.“

„Jak vidím, co?“ zeptal se, ale slyšela jsem v jeho hlase zvláštní podbarvení, které mě přesvědčilo o tom, že pochopil, na co jsem se ho zeptala. Jen to chtěl slyšet z mých rtů.

„Že mi stojí bradavky.“ pošeptala jsem.

„Dají se přiblížit.“ informoval mě. „Vmasíruj si trochu gelu do těch nádherných vrcholků a hezky pomalu, tak jak bys chtěla, abych ti je masíroval já.“

Nemotorně jsem otevřela lahvičku. Trochu gelu jsem si vymáčkla do dlaně. Položila jsem lahvičku a malinko přenesla i na druhou ruku. Začala jsem nejistými doteky. Bradavky ještě více ztvrdly a zahřály se.

„Tohle je absurdní.“ zamumlala jsem, ale pokračovala jsem v pohybu. Dokonce jsem tentokrát trochu přitlačila. Cítila jsem lehké vlny v podbřišku.

„Jsi tak sexy.“ zachraptěl. „Pracovalo se ti dneska dobře? Líbí se ti tu?“

Potichu jsem zavzdychala, jak gel začal působit. „Ano, líbí.“

„Budeš mě pořád zlobit, srdíčko?“

„Cože?“ Nevnímala jsem, co mi říkal. Slyšela jsem jeho hlas jako melodii, ale nepochytila význam.

„Ale nic.“ řekl lehce pobaveně. Najednou se mi po něm zastesklo. Toužila jsem po něčem víc. Chtěla jsem ho u sebe, aby na mě sahal on. Bylo to tak dlouho, co se mě dotýkal nějaký kluk.

„Proč sem nepřijdete?“

„Protože jsi moc mladá, skoro nevinná a líbíš se mi. Mohl bych ti ublížit.“ Jistota a absolutnost v jeho prohlášení mě vystrašila. Hlavně jsem netušila, jak přesně to myslel.

„Moc to nechápu.“

„Není třeba, abys to chápala. Jen dělej, co ti říkám.“

„Prosím, Nathanieli, přijď sem.“ řekla jsem, co nejvíc sexy hlasem, kterého jsem byla schopná.

„Já nemůžu.“

„Přijď…“ Vzdychla jsem.

„Kdo komu rozkazuje, srdíčko?“ pokáral mě něžně.

„Potřebuju tě tady, prosím.“

Nahlas si povzdechl. „Pod polštářem jsou dva hedvábné šátky. Jedním si zavaž oči, tak abys nic neviděla.“ Ihned jsem jeden z šátků vytáhla. Byl rudý a jemňoučký. Zavázala jsem si s ním oči bez námitek. Chtěla jsem, aby Nathaniel přišel. „Vsuň si ruku do kalhotek a začni se hladit.“

„Přijdeš?“ ujišťovala jsem se.

„Jdu dolu, dělej si to a nepřestávej. Budu sledovat záznam na mobilu.“

Jakmile se odmlčel, přejela jsem prsty jedné ruky po bříšku, až mezi stehna. Nadzvedla jsem tenkou látku kalhotek. Na rukou mi zůstaly zbytky gelu, takže hned první dotek způsobil až příliš intenzivní pocity. Zalapala jsem po dechu, když se ve mně vystupňoval podivný pocit v břiše, protože za chvíli budu s Nathanielem v jedné místnosti.

            Když jsem uslyšela bouchnutí dveří, zeptala jsem se: „Jsi tu?“

            Několik rychlých kroků.

            „Ano, srdíčko.“ Poprvé jsem ho uslyšela naživo. Zněl snad ještě líp. Na jednu stránku jsem byla ráda za zavázané oči, protože se mi zostřily ostatní smysly. „Představuj si, že tě zezadu šukám a přitom ti mnu klitoris. Okusuju ti křivku krku.“ Jak se přibližoval, můj dech i kroužení rukou se zrychlovalo. O ucho se mi letmo otřely vlhké rty. Jeho vlasy na mé tváři setrvaly o něco déle. Automaticky jsem pozvedla hlavu směrem k němu, ale už byl pryč. „Moje vlasy tě lechtají na tváři…“

„Prosím…“ zakňourala jsem.

„Copak, srdíčko?“ Teď zněl vzdáleněji.

„Pojď ke mně, prosím.“

„Nemůžu.“ řekl pomalu. Dýchal zhluboka stejně jako já. „Udělej se pro mě. Chci to vidět.“ Už jsem byla blízko, takže jsem mu mohla vyhovět. Nechala jsem se unášet na těch jemných vlnách, až se proměnily v intenzivní stahy. Byl to jeden z nejlepších orgasmů, co jsem měla a mohla za to jen jeho přítomnost. „To bylo tak sexy. Rád bych si tě nechal v posteli do rána, ale nemůžu.“

„To je v pořádku. Já půjdu.“ řekla jsem trochu naštvaně. Proč jsem zkrátka nemohla spát s ním? Klidně bych si na sobě nechala i ten šátek. Nemotorně jsem se zvedla na nohy. Zavrávorala jsem, když mi Nathaniel pomohl obléct tenký saténový župánek sotva pod zadek.

„Udělej dva kroky dopředu.“ instruoval mě, potom co o pár kroků poodešel. „Natáhni ruku.“ Ucítila jsem jeho prsty. Sevřel mi něžně dlaň. „Teď je tam schod.“ Sešla jsem dolu, ale nepřistoupila jsem se k němu blíž, než bylo nutné.

„Můžu se tě dotknout?“

„Ne.“ odvětil až příliš rychle. „Odvedu tě ke dveřím.“

„Co pusa na dobrou noc?“ zeptala jsem se. Za zkoušku nic nedáš.

Pobaveně si povzdechl. „Achjo, co mám s tebou dělat.“ Udělal krok ke mně. „Stůj klidně.“ Lehce se otřel svými rty o mé. Sotva jsem to zaregistrovala. Zůstalo jen lehké brnění, které jsem nikdy předtím po puse ani polibku necítila. Z omámení mě probral zvuk otevírání dveří. „Jdi dva kroky dopředu, až uslyšíš, že se zamyká zámek, pak si ten šátek můžeš odvázat.“ Další letmá pusa na tvář. „Jo a vyspi se sladce, Scarlett.“

„Ty taky, Nathanieli.“ řekla jsem smutně, protože jsem se bála, že se tohle stalo poprvé a naposled.

Jakmile jsem si sundala šátek, opřela jsem se o dveře a zavřela oči. Měla jsem zvláštní pocit, že on za těmi dveřmi čeká taky. Byli jsme si tak blízko a přitom tak daleko. Náhle jsem si uvědomila, co mám na sobě. Župan mě sotva zakrýval. Vrátila jsem se do svého pokoje, aby mě neviděl Raymond.