FR - 9. kapitola

Překlad: Clarissa

Když už se zdá, že se všechno v dobré obrací, znovu se to sesype jako domeček z karet :-/ 
Fin, Fin měla by ses řídit příslovím – Dvakrát měř a jednou řež.......
Hezké čtení přeji......:)
Clariss

Ryan se nad ní nakláněl, jeho ruce tiskl do matrace nad jejími rameny. Jeho tmavé oči byly rozšířené panikou, když jen před okamžikem byly kozumovány ohněm tak intenzivním, až cítila, že se do ní skoro vypálily.

„Fin? Promiň.“ Vina překryla jeho obličej. „Nechtěl jsem, t-to....“

Fin ho odstrčila a převalila se, stočila se do malého klubíčka. Její ruce se jí třásly, když je sevřela okolo své hrudi, její stud byl hmatatelný. Co mu to udělala?

Četla si dopis od Jakea a najednou svět zčernal, stejně tak jeho slova, jako kdyby byla vytěsněna ze slunce. Vztek na oba dva, že ji tu nechali, se do ní zařezával jako ostrá čepel, ale bylo to dobré – ten divoký vztek ji dával život. Když ji Ryan popadl, vyskočila jiskra a když se sunula dolů po zdi, všechna ta bolest, kterou pohřbila hluboko uvnitř sebe, se najednou přes oba převalila.

Pak udělala něco nemyslitelného a poprosila Ryana, aby si ji vzal. A on to udělal. Rozšířil svůj postoj, potetované svaly se napjaly, když si založil své ruce a poručil jí, aby si sundala všechno oblečení. Jeho pohled byl chmurný, čelist měl napjatou, jako kdyby ji právě odpouštěl všechno, co jim dělala.

Ale jeho obličej. Panebože. Když vnikl do ní, viděla jak se jeho bolest přeměnila do nádherného stavu ochromení. Cítila, jak se jeho svaly napínaly, když se její ruce proháněly dolů po jeho zádech, popadajíc jeho pevný zadek, když se pohyboval uvnitř ní dost hluboko a dost tvrdě, že musela lapat po dechu. Zahlazoval její bolest s každým dalším divokým tahem, znovu a znovu dokola.

A teď, po tolika letech touhy, bylo jejich poprvé naplněno bolestí a vinou místo toho, aby to bylo něco sladkého a zvláštního.  

Zničila kvůli tomuhle krátkému okamžiku mezi nimi něco, co k sobě cítili? Nestála o krátké okamžiky. Chtěla to, po čem toužila hned od prvního okamžiku – od toho úplně prvního okamžiku, kdy zakopla cestou nahoru na školních schodech a ztratila své srdce. Ale i když teď Ryan ležel nahý v její posteli, stejně pořád nebyl její. Armáda a válka ho vlastnily – tělo i duši. Fin nikdy neměla šanci.

Ryanova dlaň ji pohladila po rameni. „Fin?“

Setřásla ji dolů. „Nesahej na mě.“ 

„Ale....“

„Jsem čistá, jasný? Byla jsem na prohlídce před mou expedicí a od tý doby jsem s nikým nespala.“

„To není...“ odmlčel se. „Já taky.“

Nebrala teď pilulky. A ani to nechtěla před Ryanem říkat. To poslední, co potřebovala vidět, byla ještě větší panika v jeho očích. Ráno zajde do lékárny a vyřeší to...

Zašustila za ní deka, když se Ryan přesunul. Jeho prsty začaly mapovat cestičku dolů po její páteři, pomalu obkroužily každou vyčnívající kost až dokud nedoputovaly k jejímu kříži. 

„Nemáš hlad?“ zeptal se jí se starostí v jeho hlase.

Fin pevně zavřela své oči. „Ne.“

„Měla bys něco sníst.“ Přisunul se blíž, jeho hruď se otírala o její záda a ona se zachvěla. „Je ti zima?“

Zima? Žár jeho těla sálal do její kůže a ona se do něj chtěla ponořit. O malý kousek se odtáhla. „Není mi nic, kromě toho, že jsem unavená, Ryane.“

„Stačí,“ zavrčel. Popadl ji, nadhodil její tělo, když si stoupl a přehodil si ji přes rameno.

„Uaaaaaa.“ Bušila do jeho zad. „Pusť mě dolů!“

„Ne.“ 

„Hned, Ryane,“ požadovala, když vypochodoval z jejího pokoje. Jeho ruka klouzala nahoru po její noze, stiskla její nahý zadek a ona zalapala po dechu. 

„Ne.“

Odnesl ji do koupelny a mířil do sprchy, pustil kohoutky zatímco se ona snažila dostat z jeho sevření. „Ryane, prosím. Chci jen jít spát.“

Ryan jí ignoroval, natáhl ruku, aby zkontroloval teplotu vody, když z ní začala proudit pára. Postavil ji na její nohy a kývl na sprchu. „Jdi dovnitř.“

Vztek rostl v její hrudi a bylo to uspokojivé. „Přestaň mi říkat, co mám dělat!“

„Pak se přestaň chovat jako chladná mrcha. Nejsi to ty a nelíbí se mi to!“ Vzdorovala, když ji uchopil za ramena. „Běž do tý zatracený sprchy!“ zařval.

„Ryane....“

Nadzvedl ji, jeho ruce se uzamkly okolo jejího těla a stoupl si pod sprchu s ní. Horká voda přes ně padala. 

„Po tomhle, půjdeš zatraceně něco sníst. Vypadáš, jako kdybys už měsíce nic nejedla.“

Stála bez hnutí, když Ryan popadl mýdlo a začal ho třít po jejím těle v drsných, trhavých pohybech.

„Přinutila jsem tě, abys se mnou měl sex.“ zašeptala.

On ztuhl.

Narovnal jeho záda, podíval se na ní dolů, jeho oči zkoumaly její obličej. „Tohle si myslíš?“

Fin mlčky přikývla.

„Tak to se opravdu hodně mýlíš, nemůžu uvěřit tomu, jak sis to vůbec mohla myslet. Já mám hroší kůži, lásko,“ řekl jí, jeho široká ramena přitiskla její záda ke studeným dlaždičkám, „ale ty ses mi pod ní dostala. Jsi tam tak hluboko, že mám pocit, jako kdybych se už narodil s tebou uvnitř mé duše.“ Jeho pohled se pomalu rozžhavil, když klouzal namydlenýma rukama po jejích bocích. „Když jsem blízko u tebe, jsem tebou pohlcován – tvým úsměvem, tvým pohledem, tvým srdcem. A i když jsme nikdy nebyli spolu, vždycky jsi byla moje a i kdybych si tě nikdy neudržel, stejně pořád budeš moje.“ 

Ryan chytil její ruce a dal si je na hrudník, klouzal s nimi dolů po jeho vyrýsovaných svalech, až dokud ho rukama neobkroužila. Byl znovu okamžitě tvrdý; mohla cítít jak skrz něj pulzuje krev. Položil své ruce přes její. „Tohle je to, jak moc tě chci a nepřinutila jsi mě k tomu. Vždycky jsem tě chtěl a nikdy tě nepřestanu chtít.“

Hořkosladká bolest zalila její hrudník. Jak bylo možné, že cítila tolik žalu a zároveň tolik lásky v jednom a tom samém okamžiku? Soupeřící emoce byly silou, která do ní narazila a zamotala se do ní až dokud nebyla ztracená. „Ryane, já....“

„Neříkej nic.“ Naklonil svou hlavu, jeho rty se nakláněly nad jejími a čekal.

Dýchala tiše proti jeho ústům, váhavě se naklonila a políbila ho. Víděla, jak se jeho oči třepotavě zavřely nad tím jemným a citlivým dotekem.

Prudce se nadechl, když hladila jeho tvrdou délku oběma rukama. „Tohle je to, co chceš?“ šeptala proti jeho rtům.

Ryan ji políbil, sténal do jejích úst, když ho znovu pohladila, nahoru a dolů, jemně a pevně. „Ano,“ vydechl.

Opřel své ruce dlaněmi o dlaždičky nad jejími rameny, jeho boky se pohybovaly v rytmu jejího hlazení.

Fin sjela rty dolů na jeho krk, jeho tělo se zachvělo, když pokračovala ohnivou cestou až dokud její kolena neklesla na podlahu sprchy. Jeho tmavé oči se třepotavě otevřely a dychtivě ji sledovaly. Naklonila se dopředu a vzala ho do své pusy, její jazyk kroužil okolo jeho penisu. 

„Lásko,“ řekl přidušeně. Podepřel se svým předloktím o zeď a schoval do nich svůj obličej, zachvěl se, když se její pusa a ruce po něm pohybovaly. 

Jeho druhá ruka se zanořila do jejích vlasů a přiliš brzy nato, jí zatahal za vlhké prameny. „Dost.“

Ryan jí popadl pod rameny a vytáhl ji nahoru. Tvrdě ji líbal, jeho jazyk se divoce ponořil do jejích úst, když sklouzl rukou mezi její stehna. „Potřebuju tě.“

„Teď,“ řekla mu. 

„Jsi na mě připravená?“ Sevřela se na něm, když do ní ponořil prsty.

„Panebože,“ zasténala, když je vytahoval ven a zpátky dovnitř. Fin přitiskla svou tvář k jeho ramenu a jemně ho kousla. Použil svou volnou ruku, natáhl se a stiskl její bradavku, kroutil jí ve svých prstech, když si jeho jazyk razil cestu do jejích úst. Byl všude, jeho ruce, jeho jazyk, jeho vůně. Topila se v něm. „Ryane, prosím.“

Odtáhl se zpět. „Otoč se.“

Slepě se otočila, nabízejíc mu svá záda. 

„Opři se rukama o zeď a nakloň se dopředu.“

„Ryane?“

„Můžeš mi věřit, Fin.“

Fin přikývla. Nikomu nikdy nevěřila tolik, jako Ryanovi. Když udělala to, o co jí požádal, popadl její boky a přitáhl si její záda zpátky. Jednu ruku nechal spadnout dolů a potom byl tam a tlačil se do ní. Vzlyk protnul ticho a ona dokonce nevěděla, jestli to byl on a nebo ona.

S oběma rukama zpátky na jejích bocích, se celý zasunul do ní. „Oh, kurva,“ vydechl. „Moje nádherná Fin.“

Kroutila se proti němu, takže se vytáhl ven a znovu zasunul zpátky. 

„Jsi v pohodě?“

„Mmmm,“ zasténala. Víc než v pohodě. Ryan ji přivedl k životu. „Tvrději.“

Ryan jí to splnil, až si mysela, že její ruce selžou, ale když se natáhl okolo mezi její stehna a tvrdě ji tam třel, bylo to její celé tělo, které selhalo. Jeho jméno trhavě opouštělo její ústa, až lapala po dechu, a jeho ruce se omotaly okolo jejích žeber a držely ji nahoře.

„Kurva,“ zakřičel chraptivě, když se do ní úplně naposledy ponořil a jeho hruď se vzdouvala. Přitiskl k ní své boky, když se proti ní zachvěl.

*****

Jake se otočil a díval se na Ryana se zúženýma očima, hustá červená krev vytékala z jeho krku a namáčela jeho tričko. Natáhl svou ruku nahoru a mířil svou zbraní přímo na Ryanovo srdce a řekl, „Měls to být ty, Kendalle, ne já. Měl jsem důvod žít. Tys neměl nic.“ Jeho hlas byl chladný a ostrý, jeho úsměv na tváři, když stiskl spoušť poslal ledové zachvění skrz Ryanovo tělo. 

Srdce burácelo v jeho hrudi, Ryan se probudil spocený a jeho tělo se třáslo.

„Zatraceně,“ zamručel, přejel si rukou přes svůj obličej. Podíval se na Fin, její dýchání bylo hluboké a dokonce se jí červenaly tváře.

Tiskl ruku na své srdce, ucítil pravidelný tlukot pod svými prsty, což ho uklidnilo. Ucítíc jeho dotek se Fin převalila, jednu dlouhou nohu přehodila přes deku. Její žebra trčela ven, klíční kosti jí ostře vystupovaly a to mu lámalo srdce. Přinutil jí sníst sendvič před tím, než vyčerpaní padli do postele. Teď, navzdory tomu, že už nebyl spocený, Ryan pořád bojoval s tím, aby usnul. Co tady ještě dělal?  Měl by jen znovu brzy odejít. MUSEL odejít. Teď víc než kdy jindy. Jake neumřel proto, aby to Ryan vzdal. Bude mu Fin schopná šťastně zamávat na jeho zpáteční cestu do Afghanistánu tak brzy po tom, co ztratila Jakea? A co, když se on nevrátí zpátky? Mohl by jí tohle udělat?

Kurva ne.

Fin měla pravdu. Stále se točili v kruzích a pomalu je to drtilo na malé koušíčky. Jak dlouho to ještě můžou vydržet?

Polknul knedlík ve svém krku, vstal z postele v brzkém svítání a tiše se oblékl. 

Když opustil pokoj, Crookshanks se mu hlavičkou otíral o jeho nohu a vrčením si říkal o splnění jeho požadavků na jídlo. 

Když nakrmil kočku, přitáhl hlavní dveře a tiše je za sebou zavřel. I přes to, že bylo venku slabé světlo, schoval své oči za sluneční brýle, když mířil ke svému zářivému, černému mustangu.

Vytáhl klíčky ze své kapsy. 

„Srabe,“ ozval se jemný šepot v jeho uchu.

Ztuhl, ledový mráz projel dolů po jeho páteři.

„Jakeu?“ zaskřehotal.

Ryan se otočil, ale nikdo tam nebyl. 

Ježiši.Už dočista bláznil. 

Natáhl se po klice. 

„Takhle ty se staráš o mou sestru po tom, co jsem odešel? Ošukals ji a zmizíš?“

Hlas se kolem něj chladně pohyboval, byl všude, ale …. nikde.

Ryan polkl, jeho oči hořely. „Kurva. Nech toho. Nemůžu to udělat.“

Prudce otevřel dveře, když vklouzl dovnitř. Vložil klíče do zapalování a nastartoval auto. Slyšel jak se probudilo k životu s hlubokým, hrdelním zavrčením.

„Podívej se na sebe. Třesou se ti ruce.“

Jeho oči se podívaly na jeho ruku, třesoucí se na řadící páce.

„K čertu s tebou, Jakeu. Přestaň se srát do mý hlavy,“ řekl nahlas. Zařadil zpátečku a pustil ruční brzdu. 

„Nečetls můj dopis.“

Ta obálka pořád ležela neotevřená na sedadle spolujezdce, vysmívala se mu s jejím čistě bílým přestrojením, maskující slova, o kterých věděl, že je teď nemůže číst. 

Nervozita jím otřásala. „Nejsem si jistej, že můžu.“

„Zavři oči, Kendalle.“

Jeho čelist ztuhla, když bojoval se svými slzami, ale stejně zavřel oči.

„Tak a teď si představ svět bez Fin.“

„Oh bože,“ zasténal, sklonil svou hlavu na volant. Jeho žaludek se obrátil při té myšlence, že by byla pryč jako byl Jake.

„Dobře. A teď, kde jsi ty v té představě?“

Jeho oči se rychle pohybovaly za zavřenými víčky. Hledal, ale nebylo tam nic jen černý, prázdný prostor. Nebyl tam.

„Co vidíš?“

„Nic,“ zašeptal chraptivě. „Bez ní nejsem nic.“

Chichot se ozíval jemně skrz celý vnitřek jeho auta. „Bingo.“

*****

Mrkala bolavýma, unavenýma očima, strop se objevil s centru její pozornosti. Fin se přetočila a uviděla prázdné místo za sebou a prudce klesla zpátky do postele. Když z venku zaregistrovala hlasité bzučení, přitáhla si deku k hrudi a natáhla se, aby vyhlédla z okna.

Ryan sekal její trávník. Ryan se zastavil, popadl okraj svého trička a utřel si pot z jeho obočí, odhalujíc tak napjatou a opálenou kůži jejímu pohledu. Rychle vstala z postele, natáhla si na sebe tričko a kalhotky a vyšla z pokoje. 

Její pohled přejel obývák, nebyly tady žádné známky jejího násilného rozbíjení ze včerejšího odpoledne. Skrz ní projela ostrá bolest při pohledu na prázdnou knihovnu. Knížky, připomněla sama sobě. Byly to jen knihy.

Šla do kuchyně, vzala lžíci a natáhla se po Crookshanksově snídani v ledničce. Obvykle by se jí teď otíral okolo nohou – kde byl?

Zamračila se, otočila se a našla ho, jak sedí venku v ranním sluníčku a líže si své dlouhé nohy, jako kdyby právě jedl.

Hlavní dveře cvakly a Ryan kráčel chodbou, přinášejíc s sebou vůni čerstvě posekané trávy. Jeho oči byly unavené a jeho tělo spocené. 

Fin zúžila své oči. „Co si myslíš, že děláš?“

Jeho obočí vyletělo nahoru. „Co prosím?“

„Sekáš mou trávu?“

Ryan si svým předloktím otřel obočí, aby setřel pryč pot. „Byla už přerostlá. Uschla by, kdybys ji takhle dál nechala.“

„Takže co? Všechno zemře dřív nebo později, správně?“

Panebože, přestaň.

Ale ona nepřestala. Bylo to, jako kdyby stála venku ze svého těla a dívala se na to, jak vlak naráží přímo před jejíma očima.

„Nakrmil jsi mě, mou kočku, uklidil jsi mi dům, mou zahradu. Je to moje. Můj dům.“ Její hlas rostl s jejím vztekem. „A ty nejsi můj kamarád. Ty jsi Jakeův!“

Bolest překryla jeho obličej, a její žaludek se jí horečnatě převracel, neschopna kontrolovat tu zlobu, kterou chrlila ze svých úst.

Ryan kývl, jeho čelist ztuhlá. „Ty myslíš, že se to tu snažím převzít?“

„Nevím, co se snažíš dělat, Ryane, ale cokoliv to je, přestaň. Nepotřebuju, abys sem přišel a myslel si, že se o mě musíš postarat, protože Jake zemřel. Nemysli si, že mu to dlužíš.“

V Ryanových očích se nad těmi slovy zableskl vztek. „To není důvod, proč jsem tady.“

„Tak proč jsi teda tady?“ zakřičela.

Uděřilo ticho, když svůj pohled uzamkl s jejím.

Otevřel pusu, aby promluvil, ale nic nevyšlo ven.

Její srdce se bolestivě sevřelo. „Nepotřebuju tě, Ryane,“ řekla unaveně. „A nechci tě tady. Měl bys odejít.“

Stál tam, napínal a uvolňoval své pěsti. „Chceš, abych odešel?“

Sakra Ryane, brala bych tě, armádu a všechno, i když vím, že by ses nemusel vrátit domů tak jako Jake, ale ty mi nedovolíš, abych tě měla, takže ano, chci abys odešel.

Ale nic z toho neřekla. Nemohla ta slova ze sebe dostat ven. Místo toho bezeslova přikývla. 

Otočil se a kráčel zpátky ke dveřím, které pak za sebou hlasitě zabouchnul. Trhla sebou a brzy po tom Fin slyšela hluboké zaburácení jeho startujícího auta. Konečně ten hluk utichl a byl nahrazen tichem, které jí zvonilo v uších a červený opar jejího vzteku se zvedl nahoru.

Co to právě udělala?

Ty náno pitomá!

Spěchala do svého pokoje, rychle sáhla po svém mobilu na nočním stolku. Zuřivými prsty zápolila s jeho klávesnící, dokud nenašla Ryanovo jméno. Když telefon zvonil, začala chodit po pokoji a jednu ruku si tiskla na čelo. 

Zvonilo to nekonečně dlouho, až se ozvala jeho hlasová schránka. 

Vytočila číslo a zkusila to znovu.

„Ne,“ zašeptala a její žaludek se otáčel, když to znovu vyzvánělo.

Pípnutí se ozvalo nahlas a jasně, aby zanechala vzkaz.

„Ryane? Nemyslela jsem to tak,“ vyhrkla. „Omlouvám se.“ Klesla dolů ke dveřím. „Nevím, proč jsem tak naštvaná. Prosím, vrať se zpátky,“ zašeptala chraptivě. „Omlouvám se.“

Seděla na gauči v obýváku celý den, ale nikdy ji nezavolal zpátky a ani se nevrátil.