FR - 15. kapitola

Překlad: Clarissa

Holky, dovoluji si vás upozornit, že u této kapitoly, i přes to, že je pekelně žhavá, mějte raději po ruce kapesníčky. Ach jo......
Tohle je fakt nejsmutnější knížka, kterou jsem kdy četla a kdyby nebylo vás, tak se na to už vyfláknu. Snad to můj ntbůček přežije, když mu pořád zalejvám klávesnici slzami. 
Hodně, hodně moc vám děkuji za komentáře, díky kterým jsem to ještě nevzdala.....
Clariss

Fin otočila klíčkem v zapalování a Ryanovo auto se probudilo k životu s hlubokým, chraplavým zavrčením. Potěšení projelo jejím tělem, její tělo šumělo nadšením z toho zvuku. Položila ruce na volant, podívala se na Ryana usmívající se, když otevřel dveře na straně spolujezdce.

Sklonil svou hlavu a setkal se s jejím pohledem. „Nemůžu uvěřit tomu, že ti tohle dovolím.“

„K domu našich je to jen patnáctiminutová jízda,“ poukázala Fin. 

Nebyl žádný způsob, kterým by stáhl zpět své povolení, aby ona mohla řídit jeho auto. Pro ten krátký moment potěšení byla schopna ignorovat výfukové plyny znečišťující ovzduší a cítit tu hrubou sílu Ryanova auta pohybujícího se pod jejím dotykem. Stáhla dolů okénko, poznávajíc, že ten pocit větru vanoucího bezstarostně skrz její vlasy jedině povýší tu zkušenost. Fin vrátila své ruce v těsném sevření na volant a lehký pot očekávání pokryl její dlaně.

„Jsi si jistý, že můžu jet tvým autem, že jo?“ Nevěděla, proč se takhle ptala. Nezáleželo na tom, protože ona pojede tímto autem bez ohledu na to, jestli si byl jistý nebo ne.

Ryan zavrtěl hlavou, když vlezl dovnitř auta. „Ne. Nejsem si tím jistý. Ale nechám tě řídit jen pod jednou podmínkou.“

Její prsty netrpělivě poklepávaly, když ho viděla jak zavřel své dveře. „Tohle je poprvé, co jsem slyšela něco o tom, že bys měl nějakou podmínku. Co je to?“

Samolibě se na ni usmál. „Neřeknu ti, co to je. Musíš s tím souhlasit a až ti to konečně řeknu, nebudeš pak moct říct ne.“

„Dobře,“ odpověděla vědíc, že by souhlasila skoro se vším, jen aby teď mohla řídit jeho auto. 

Ryan zatáhl za svůj bezpečnostní pás, její první pokus o jablkový koláč se zatřásl v jeho klíně, když pás zacvakl tam, kam patřil. Dokončeno, podíval se na ni. „Pamatuješ si, když jsi se poprvé učila řídit?“

Smích z ní vybublal ven, když si na to vzpomněla. Finin táta seděl na sedadle spolujezdce. Jeho hlas zněl tím zděšeným trpělivým tónem – tím, kdy jste věděli, že se jen tak tak, zuby nehty, snažil ovládat. Byla by raději, kdyby na ní křičel, protože tohle ji jen ještě více znervózňovalo. Ještě více to zhoršovalo to, že Jake a Ryan seděli na zadních sedadlech, Jake trval na tom, že se řítí v první řadě rovnou do neštěstí. Ryan tam seděl, jeho rty se snažily potlačit úsměv. Jake nebyl tak slušný – on se smál ještě před tím, než vůbec vycouvala autem z příjezdové cesty. Jak mohla vědět, že rovnováha spojky a plynového pedálu byla exaktní věda? (pozn. exaktní = vědecky přesný, dokonalý, založený na přesnosti) 

Táta a Jake, dokonce i Ryan v tomto případě, dělali, jako by to nic nebylo.

Po tom, co Fin zastavila cestou přes město, byla si jistá, že dokáže objet parkoviště u pláže, kde se často potkávali s Jakeovo a Ryanovo kamarády. Byl to hezký den – nebe bylo bez mráčků a horké sluníčko jasně zářilo, dělajíc z pláže rušné místo, zejména tohle ráno. Zahihňala se, když auto divoce poskakovalo jako králík po celé délce parkoviště s Jakeem shrbeným vzadu, schovávající se, když prosil tátu, aby ji zastavil.

„Nejsem si jistej, jestli ses zlepšila,“ řekl jí Ryan.

Fin pokrčila obočí nad vážností jeho tónu. „Snad nejsi NErVÓZNÍ?“ škádlila ho, když si projížděl prsty jeho hedvábné vlasy.

Ryan se otočil, aby se na ni podíval. Hřejivá růžová západu slunce se jasně odrážela v jeho tmavých očích a její dech se nad tou krásou zastavil. „Není to tvé řízení z čeho jsem nervózní, lásko.“

Obával se setkání s jejími rodiči, ale nemusel se bát. Nebyli takoví, že by svůj vlastní žal sváděli na druhé – ne jako jeho otec. Bylo pouze jeho vinou, že z toho nátlaku byla Ryanova ramena napjatá. „Ryane....neznám tvého otce, ale vím, že je možné nenávidět někoho, koho jsi nikdy neviděl.“

„Nedělej to, Fin.“ Natáhl se a vzal ji za ruku. Ale namísto obvyklého tepla, byl jeho dotek chladný a  vlhký. „Žádná nenávist. Nechci, abys ji měla v sobě.“

„Na to už je přiliš pozdě,“ řekla mu.

Ten vztek se jí držel od té chvíle, kdy uviděla modřiny po celém jeho těle, když byl mladší. Jak vůbec někdo mohl ublížit té samé osobě, kterou měl ochraňovat? 

„Je to všechno minulost, Fin.“ 

„Není. Nezáleží na tom, cos viděl a udělal ve svém životě, Ryane, protože kamkoliv jsi šel, tvá minulost tě následovala. Nenechal jsi jí odejít, protože je pořád tady, zaklíněná mezi námi. Pořád se jí snažíš uniknout a já nenávidím, že po tom všem ji pořád dovolíš, aby ti ubližovala.“

Ryan sevřel její ruku ve své. „Pamatuješ na ten večer, kdy ti bylo čerstvých šestnáct a tvůj otec ti řekl, že nemůžeš randit?“

Fin kývla, vzpomínajíc si na ten pocit klidu, který se nad ní usadil, když její otec stanovil pravidlo randění. Ona chtěla jenom Ryana a byla to perfektní výmluva, kterou používala kdykoliv jí nějaký kluk pozval na rande.

„Mě se tak ulevilo. Nechtěl jsem, aby tě měl kdokoliv jiný. Dokonce i před tím, než jsem si uvědomil, že jsi moje. Byl to ten večer, když jsem za tebou přišel ven, kdy jsem poznal, že víš o mém otci. Nechtěl jsem, abys to věděla. Nechtěl jsem, abys mě takhle viděla – jako někoho slabého a bezmocného, někoho, koho bys měla litovat.“

„Ryane.“ Zamračila se. „Nikdy bych si nemyslela....“

„Kdo ti to řekl? Byl to Jake nebo to byl Mike a Julie?“

Její ústa se otevřela dokořán. „Máma a táta o tom věděli?“ Zuřivost, válčící se zmatkem, v ní rychle vzrostla. „Proč nic neudělali?“ vzlykla.

„Nezlob se na ně. Snažili se, věř mi, skutečně se snažili, ale....“ odmlčel se, jeho obočí zkroucené.

„Ale co?“

Ryan hluboce vzdychl. „Pohádali jsme se. Skončilo to tak, že jsem jim řekl, že pokud něco řeknou, tak uteču pryč. Byl jsem mladej a zoufalej, a oni se báli, co by se se mnou stalo, kdybych skončil na ulici. Jedině tímhle způsobem si mohli být jisti, že jsem byl v pořádku – že byli tam, kde jsem je potřeboval.“

Fin zavrtěla hlavou. „Proč bys to dělal – nenechat je, aby ti pomohli? Nerozumím tomu.“

Ryan si třel rukou přes jeho čelist. „Nemusíš tomu rozumět, Fin.“

„Proč jsi mi to neřekl, proč jsi tím procházel sám? Mohl jsi mít lepší život někde jinde, mohl.....“

Panebože. Někde jinde. Pryč od ní. Kdyby se tím začaly zabývat úřady, bylo by možné, že už by ho nikdy nemusela znovu vidět. Její hrudník se začal zvedat a klesat trochu rychleji. 

„Podívej se na mě, Ryane.“ Ryan se na ni podíval a ten prosebný výraz, který viděla v jeho očích rozbušil její srdce tak rychle, že si myslela, že jí z toho bude zle. 

„Ach ne,“ zašeptala, prozření ji tvrdě zaplavilo. „Ne, ne, ne. Ne!“ vykřikla, tápajíc po klice u dveří, zoufale se snažila uniknout tomu, co viděla v jeho očích. On zůstal KVŮLI NÍ. 

„Fin!“

Snažil se jí chytit, ale dveře auta byly otevřené a ona už utíkala. Její nohy dopadaly těžce a rychle na silnici, panika se divoce hnala jejím tělem, když ji noční vzduch chladil její obličej.

„Fin!“ zakřičel Ryan.

Fin ho ignorovala, soustředila se na to, aby utekla té bolesti, která jí těžce tížila v žaludku. Jejích paží se zmocnilo nepřekonatelné sevření, Ryan ji zatáhl za její biceps, až dokud jí to nepřinutilo zastavit. 

„Nech mě bejt!“

„Promiň,“ řekl bez dechu. Omotal své paže okolo ní, a když její nohy selhaly, klesli spolu na zem po straně silnice. Fin ponořila její obličej do jeho hrudi, její zkroucené prsty v jeho tričku. „Proč bys tohle dělal?“

„Nemohl jsem tě opustit. Tenkrát ne. Kdyby Mike a Julie promluvili, ztratil bych tě, a ty jsi byla ta jediná věc v mém životě, která mě udržovala při životě.“ Hladil ji po zádech, když plakala, ty slzy chutnaly slaně a horče na jejích rtech. „Dýchej, lásko.“

Vdechla jeho teplou, mužskou vůni hluboko do svých plic. „Pokaždé, když tě zbil, pokaždé, když jsi kvůli tomu krvácel, dovolil jsi mu to dělat kvůli mně.“

„Panebože,“ vzdychl do jejích vlasů. „To ne. Ty tomu nerozumíš. Já řekl Kassidy, aby kopla do toho míče. Já byl ten jediný, který na ni měl dávat pozor. Nechal jsem ho, aby mi ubližoval, protože to byl můj trest za to, že ona umřela. Měl jsem být její brácha a já ji zklamal. A pak ses objevila ty, tak rozzářená a šťastná stejně jako byla ona, a já tě nemohl opustit.“

„Ale udělal jsi to. Nakonec jsi mě opustil a ani ses nepodíval zpátky.“

Jeho ruce se kolem ní utáhly. „Protože jsem dospěl a uvědomil si, že někdo tak chytrý jako ty, se srdcem tak hlubokým a širokým jako oceán, si zaslouží někoho, kdo nebyl zlomený, aby tě miloval. Jsem stále zlomený, Fin a nevím, jestli se to vůbec někdy změní.“

Jak to, že neviděl, jak moc si mě zasloužil? Fin se od něj odtáhla a podívala se na něj. Jeho pohled byl nevýrazný a unavený, tak moc naplněn lítostí. Nebyla jsem pro něj dostatečná. Zachvěla se, když jí chlad proudil žilami. „Miluju tě, Ryane,“ zašeptala, zoufalství umlčelo její hlas.

„Taky tě miluju,“ odpověděl chraptivě. 

Ryan ji políbil. Jeho rty byly teplé, jeho ústa žhavá. Mohla cítit jeho srdce bušící jako kladivo, když se přitiskla k jeho hrudi. Když je oslnila světla ze vzdáleného auta, uvědomila si, že je tma a oni sedí v příkopu. 

Ryan si stoupl, berouc jí s sebou. Očistil ji jeho rukou šaty, odstraňujíc kousky prachu a trávy, které ulpěly na jejím oblečení. Dokonce i teď, po tom všem, čím si prošel, se o ni pořád staral, upřednostňujíc jí před vším ostatním – dokonce i před ním samotným. „To stačí.“

Ryan přestal. „Jsi v pořádku?“

Ne. Její ruce se třásly. Jak by někdy mohla být v pořádku tak dlouho, jak Ryan nebyl? Stál tady, trpělivě čekal na její odpověď, jeho obavy byly hmatatelné.

Fin kývla, věděla, že tohle on potřeboval vidět.

Ryan přes její spodní ret přejel palcem, který po sebě zanechal žár. „Měli bysme jít,“ řekl jí s jeho pohledem přilepeným na jejích rtech. 

„To bysme měli,“ zamumlala, ale Fin se teď na večeři jít nechtělo. Chtěla zůstat doma. Chtěla cítit Ryana tvrdě a bolavě, cítit jeho srdce – jeho krev – pulsovat hluboko v ní. 

„Pokud se budeš na mě pořád koukat takhle, nepůjdeme nikam jinam než dovnitř, kde tě budu šukat tak tvrdě, až zastavím celý svět.“

Finina ústa vyschla. Ta měkká pouliční světla halila Ryana z poloviny do stínu, dodávajíc temnou intenzitu jeho tvrdým rysům v obličeji. Jeho široká ramena a opálené svaly se rýsovaly na jeho pažích a hrudníku. Její pohled dopadl na pásek jeho džínů, a její ruce, teď na jeho bocích, nadzvedly  trochu jeho těsné tričko, odhalujíc pruh jeho kůže. Projížděla její rukou přes jeho teplé, tvarované břicho, nechávajíc své ruce sklouznout přes jeho tělo nahoru a přes jeho záda. 

Fin na něj pohlédla zpod svých řas, když se Ryan zachvěl pod jejím dotykem. „Chci tě.“

Hlasitě vydechl, sklonil svou hlavu a zasáhl svými rty ty její, jejich tlak byl tvrdý a divoký, když její srdce šíleně tlouklo. Zaryla své nehty do jeho nahé pokožky a on zavrčel. „Já tě chci taky. Celej ten zatracenej čas.“

Ryan ji popadl za ruku a táhl ji zpátky k autu. Fin utíkala, aby udržela jeho rychlé tempo. Dveře na straně řidiče byly stále dokořán otevřené, vnitřní světlo zářivě svítilo do tmy. Aniž by ztratil vteřinu, zabouchl dveře a pokračoval kolem kapoty auta. Jeho volná ruka vklouzla do kapsy jeho džínů, když mířil záměrně k hlavním dveřím. Vytáhl svazek klíčů, otočil se a hodil jí je. Chytila je čirou náhodou. 

„Otevři dveře,“ nařídil jí, jeho hruď se rychle vzdouvala a padala.

S třesoucíma se rukama, Fin se otočila ke dveřím. Ryan stál přímo za ní, nadzvedl lem jejích šatů a jeho teplé, mozolnaté dlaně se třely o její stehna. Zápolila s klíčem, když jí položil ruce na boky a přitiskl jeho tvrdou délku k jejímu zadku. Žár zaplavil její tělo, když se naklonil a kousl ji do ušního lalůčku. „Pospěš si,“ vydechl. 

Jak si mohla pospíšit, když sotva mohla stát? Konečně klíč zapadl do zámku, otočila jím, slyšíc jak se západka snadno uvolnila. Ryan se natáhl kolem ní a odstrčil dveře, aby se otevřely, strčil ji dovnitř, když šel těsně za ní. 

Byla vtažena dovnitř pozpátku a přitisknuta ke zdi, Ryan přitiskl svou hlavu k jejímu krku, když olízával a okusoval její kůži. „Nečekej, Ryane. Prosím,“ sténala a vtáhla hluboký dech. „Musím tě mít uvnitř sebe. Hned.“

Ryan ji otočil a uchopil jeji kalhotky, sklonil se dolů, když je jí je stáhl. Vystoupila z nich, a když si stoupl, nátahla se po přezce jeho pásku. Opřel se dlaněmi o zeď nad jejími rameny, jeho ústa našla její v polibku, který byl tak žhavý a zoufalý. Fin rozepla jeho zip dolů a Ryan zasténal, když vsunula ruku do jeho boxerek a osvobodila jeho penis, uchopujíc ho pevně, když ho hladila. Byl tak tvrdý, že mohla cítit jeho horkou krev pulzovat v jejích dlaních.

Jedna z jeho rukou opustila zeď, když přerušil jejich polibek, aby našel cestičku mezi její nohy. Jeho ústa hladově putovala dolů po jejím krku, když do ní drsně vsunul prst. 

„Ryane!“ zanaříkala, potěšení se jí vášnivě hromadilo v břiše. 

„Lásko,“ sténal a vsunul do ní další prst a energicky jimi pohyboval. Okusoval její kůži a pak ji olizoval ještě lépe. „Nikdy se tě nemůžu nasytit.“ 

Ryan z ní vytáhl své prsty a ona zanaříkala nad tou ztrátou. 

„Potřebuju tě,“ zachraptěla.

„Budeš mě mít,“ odpověděl drsně. Zaryl obě ruce do zadní strany jejích stehen a škubl s ní směrem nahoru. Sevřela obě ruce okolo jeho krku, cítíc jak se jeho svaly bez námahy napnuly, když ji přitiskl na zeď. „Sakra,“ zavrčel, dívajíc se dolů. 

„Co se děje?“ vydechla, když se proti němu třela.

„Tvoje šaty. Chci vidět, jak se pohybuju do tebe a ven, ale ty šaty mi v tom brání.“

Vyprostila se z jeho pevného těla a odstrčila ho zpátky. Stál tam, těžce dýchal, když trhla svými šaty přes hlavu a odhodila je na podlahu. Její podprsenka je brzy následovala. Uběhly vteřiny, když se na ní upřeně díval. Zachvěla se pod touhou v jeho očích. 

„Ryane,“ naléhala.

„Ježiši, lásko.“ Natáhl se dolů a hladil sám sebe.

Její ústa byla suchá, polkla. „Copak?“

„Mohl bych se udělat jen z toho, že tu budu stát a dívat se na tebe – ta tvoje zlatá pokožka celá září a prosí o mě.“ Ryanova ruka pokračovala v tření a tahání, když se jeho oči setkaly s jejími. „Pojď ke mně.“

Fin se přesunula k němu, instinkt přebral plnou kontrolu nad jejím tělem. Ryan se k ní natáhnul, zvedajíc ji do své náruče. Jeho drsné oblečení ji škrábalo na jeji citlivé pokožce, když zvedla boky proti němu. Mířil s ní ke gauči a sedl si do něj, nechávajíc ji sedět nad ním obkročmo. 

„Teď,“ poručil ji skrz sevřené zuby, jeho hlas byl napjatý. 

Klečíc nad ním, klouzala dolů po jeho tvrdé délce, sténajíc, když ji zaplnil. 

„Ach kurva,“ zasténal, jeho oči sledovaly jejich spojení s přivřenými víčky.

„Ryane,“ sténala, když se nad ním pohybovala. Byl uvnitř ní a zrovna teď nepotřebovala nic jiného, kromě toho, aby tam zůstal. 

„Mmm?“ jeho pohled byl uzamčen s jejím. 

„Tvrději,“ sténala. Chtěla, aby to bolelo. Chtěla, aby ho nikdy nepřestala cítit, dokonce ani když tam nebyl.

Jeho boky se na její příkaz pohybovaly prudce nahoru a ona naříkala, její prsty se zarývaly do jeho ramen. S jednou rukou pevně přitisklou na jejím boku, Ryan druhou rukou s roztaženými prsty putoval přes její břicho. Hladil ji, pohybujíc se nahoru, až dokud ostře nestiskl prsty okolo její bradavky. Finina hlava se zvrátila dozadu, když se sklonil a druhou bradavku vzal do svých úst a hluboce ji sál. 

Panebože, co jí ten muž donutil cítit. I když se její nohy třásly a bolely od toho, jak se obkročmo pohybovala nad jeho boky, Fin cítila, že by v tomto pohybu mohla pokračovat až navěky. 

Ryan škrábal jeho zuby přes její pokožku, kousajíc její jemnou pokožku než jí uvolnil. Jeho obě ruce byly teď přitisklé na jejích bocích, pohyboval se v ní, její tělo se otřáslo silou, když jí její potěšení roztříštilo. 

„Kurva,“ slyšela ho zavrčet, když se její tělo sevřelo okolo něj. Její oči se třepotavě otevřely, aby ho našla, jak ji dychtivě pozoruje. Jeho rty byly otevřené, jeho tváře se červenaly, a když se udělal, všechny jeho svaly se pevně napnuly, když uvnitř ní drtil své tělo, vrčíc divoce její jméno. 

Strach rychle narůstal, Fin sklopila svou hlavu do jeho krku. Chtěla ho takhle napořád, omotaného okolo ní, jako kdyby ona byl všechno na čem záleží. Ale jeho slova se vrátila zpět, aby ji strašila. 

„Jsem pořád zlomený, Fin, a nevím, jestli se to vůbec někdy změní.“

Odtáhla se pryč, věděla, že nezáleželo na tom, kolik lásky tepalo mezi nimi, ona pro něj nebyla dostatečná a bylo možné, že nikdy nebude.

„Asi bysme teď měli jít,“ řekla mu. 

„Když to říkáš takhle.“ Ryanovy rty se  zavlnily a jeho oči jiskřily životem, což způsobilo, že její bolest srdce byla nesnesitelná.